Damato přečtené 1125

Zloději zelených koní 2015, Jiří Hájíček

Byla jsem hodně zvědavá, protože pana spisovatele jsem objevila až tady na DK ( že by tím, že bydlíme na studeném severovýchodě a ne na teplém jihu?) a taky tím, že jsme letošní dovolenou procestovali po jižních Čechách. Při naši závislosti na knížky - antikvariát U Slona v Písku by mohl vyprávět :-) -A pozor, následuje velké přiznání - to jsme byli my, co chvíli před tím, než jsme k vám vešli do obchodu naučili vnučky písničku...Když jsem já šel tou putimskou branou.... a holky ji po celou dobu návštěvy ( a že to nejsou minutové návštěvy) zpívaly a hádaly se, když je jeden z vás opravil.... to víte, babička to prostě umí nejlépe na světě , - tak když se vrátím k té dovolené, nám ze studených kopců připadá naprosto famózní léto mezi rybníky, kdy vás vedro spaluje a to se mi honilo hlavou při čtení- taková ta letní pohoda, kterou jsem si odtud přivezla. A proto za mě spoustu hvězdiček- a protože prý má pan Hájíček ještě lepší knihy, tak tu pátou hvězdičku si nechávám pro ty na další ještě nepřečtené knihy, na které se jdu hned vrhnou. Jen takový malý, maličký dodatek ,víceméně pro mě jen jako můj takový myšlenkový pochod při čtení - který rozhodně knize neublíží, ale mám takový pocit - nepřipomíná vám to trochu Párala?... celý text

Není co závidět: Obyčejné životy v Severní Koreji 2014, Barbara Demick

Na totalitu u nás si živě pamatuji, do prvomájového průvodu s kamarády s červenými šátky jsem teda nesměla, na únorová vítězství , kdy chodili kamarádi k lidovým milicím recitovat a dostali párek a propisku byl taky doma stop ( a jak já to v 6-7 letech doma obrečela, fakt hodně ) , ale tím asi legrace končí. Byl to mazec, ale bylo to i mé dětství a na to se vzpomíná. Tuhle knihu jsem přelouskala během dneška- a asi proto, že mám ze Severní Koreji hodně veliký strach a doma o tom pořád melu, protože se hodně bojím hrozící války. Ale ti lidé, co tam žijí, jsou prostě chudáci. Zase porovnání s námi- tady se prominenti za totáče drželi zuby-nehty křesel a určitě se nestalo, že by si až tak šli po krku. Jáchymov a pod, to byla velká tragédie těch , co se tehdejšímu režimu postavili, ale ti nahoře se zas přeci jen báli té řeči obyčejných lidí. Zatímco v Koreji tam je prostě direktiva jednoho člověka ( tady to byla alespoň strana jako celek a ti co vedli stranu měli kolektivní vinu nebo jak by se to dalo říct). Tam je to prostě o bezmoci a moci. Moc má jeden, bezmocní jsou všichni ostatní. Šílenost. O to víc se té války bojím a prdlajs, že nás to nepostihne, když mohl střelit raketu nad Japonsko, proč by se bál Evropy - . Koukněme na Hitlera, taky si všichni říkali, že ho NĚKDO zastaví. A nezastavil. Tak kdo dnes zastaví tohohle ... ?... celý text

Schůzky s erotikou 2005, * antologie

Neurazí,ale ani nenadchne. Celkově spíš zklamání,víceméně jsem pro ni sáhla kvůli Šabachovi.

Ježek Bohatýr 1954, Alexej Nikolajevič Tolstoj

Kniha , kterou jsme našli o víkendu na chalupě a úplně mi zatrnulo u srdíčka, když jsem viděla, jak se partnerovi objevila o oku slzička. Večer jsme si ji nostalgicky prohlíželi a těšíme se, až ji budeme číst vnučkám (nebo za pár týdnů vnučka-prvňačka - nám) Moc jsem se nasmála, když mi partner povídal o tom, jak si on, jako čtyř-nebo pětiletý klučina, podle této knihy hrál na ježka - babičce ukradl peřinu, do které narval všechny dědovi hřebíky ( prý dva dny tvrdé dřiny a rozpíchaných prstů) , pak se s tou přetěžkou peřinou na zádech postavil na dřevěný špalek, který se kymácel na dvoře a cítil se jak ježek bohatýr, který všechny a všechno ochrání. Když ho uviděl děda ( kdo ho znal ví, že hodnější člověk na tomhle světě neexistoval a neexistuje ) ještě na tom špalku mu nasekal na zadek, takže krom rozpíchaných prstů měl i modrý zadek a večer ještě přibylo pár facek od babičky. Bylo mně ho líto, když jsem si ho na tom špalku představila ( jako malého jsem ho neznala, ale v mých představách je to takový Malý Bobeš s jednou kšandou na zalátovaných krátkých kalhotách) . Ale i moje dětská fantazie byla bohatá a věřím, že i vnučkám se tyto milé povídky budou líbit... celý text

Rozmary lásky: Poslední paní Rožmberská 2009, Jaroslava Černá

Trochu jsem zaskočila sama sebe a to tím, že jsem čekala něco jiného, něco víc , co by mě udrželo u knihy, ale možná si za to můžu sama. Nějak jsem se do těch Rožmberků letos pustila a mám zřejmě "přerožmberkováno"...... celý text

Listy z Provence 2000, Miroslav Horníček

..Jsou věci rozumem pochopitelné a naopak věci, před kterými, jak se říká, rozum zůstává stát. Pochopit lze například splachovadlo. Nepochopitelná je láska nějakého člověka k zemi, kterou nikdy neviděl... Úžasné čtení, které vás přenese do odpočinkové a pohodové hladiny myšlení. Naprosto mě čtení dostalo a četla jsem snad i u nedělního vaření. Famózní.... celý text

Václav IV. Sám sobě nepřítelem 2016, Jaroslava Černá

Tak jsem si pěkně potrápila dušičku. Trošku jsem - já naiva - žila v tom, že Václav byl slaboch, ale hodný a mírný ( takový jak ho známe z filmu - pan Höger), holt nepřekročil stín svého otce, což od něj všichni čekali a tak prostě už neměl sílu dokazovat všem kolem sebe , že je to ON a ne otec. A ouha, ne nerozhodný, ale pohodlný, ne nešťastný, ale flegmatik a vlastně srab, který ne, že nemá sílu něco dokazovat, jemu to bylo vlastně jedno. Čechy asi opravdu miloval, ale nedokázal- a že na to páky měl, vždyť jeho všichni milovali, už jen proto, že byl synem svého otce , za kterého by Češi dýchali ( a dýchali by do dnes, co?) - kvůli své pohodlnosti udržet co nabyl. Hodně jsme se doma dohadovali i nad jeho vztahem k ženám. Jo, kamarádský přístup rozhodně, ale zpovědnicí by asi manželka být neměla, ne? Poradenský přístup- určitě jo, vždyť do dnes my holky máme dost rády, když se s námi doma ti naši páni tvorstva chtějí poradit, ale také čekáme, že důležitá rozhodnutí udělají chlapi sami a nebudou nám fňukat na rameni. Co je horší, než nerozhodný, nad vším bědující a věčně nespokojený muž - taková třtina větrem se klátící, vedle nás. Hodně mi to připomíná jednoho našeho porevolučního politika ( a teď mi došlo , vlastně i jmenovce) a jeho dopisy manželce z vězení, kdy ji prosí o rady nad svými milostnými vztahy k různým milenkám. Některé ty manželky vladařů a politiků musejí mít svatozář - tak jako Johanka , kterou národ český tak miloval. A teď mi opět došlo, že i tu manželku nejmenovaného politika náš národ miloval. Když zemřela, bylo smutno nám všem. Kniha je napsána velice čtivě a poutavě, moc hezky se četla a ještě lépe se u ní, nad tím našim českým rozpolceným národem, přemýšlelo o minulosti.... celý text

Civilizace a dějiny 2013, Miroslav Bárta

Zatím ne zcela přečtená,ale radost z toho,že ji mám doma,v naši knihovně,je obrovská. Zatím jen prolistovaná,ale jsem z ní nadšená a moc se těším na studená,podzimní odpoledne,kdy zalezeme doma do křesel a u horkého čaje bude do ticha slyšet jen tikot hodin a naše nádechy u právě čtených knih. Další poklad z Luxoru a přemýšlím,jestli partner nemá v úmyslu poslat do všech Neoluxorů moji fotku,aby ji nalepili na vstupní dveře s nápisem TAHLE SEM NESMÍ STRČIT ANI PRSTIČEK NA OHŘÁTÍ.... celý text

Perchta z Rožmberka - prokletí Bílé paní 2015, Jaroslava Černá

Ranní slova mého partnera...a ne že zas v Luxoru strávíš celé odpoledne...a strkal mi do ruky nějakou adresu s podrobným popisem,jak se dostanu k prodejně s akvaristickým zbožím,kde mají něco proti řasám,co našel na netu. No já budu litat po Praze a shánět nějakou prodejnu, když na Luxor koukám z okna školící místnost...tůdle. Jen jsem tam vešla...znáte to? Ten pocit,ze na každou knihu,co se vám zalíbí si můžete sáhnout, prohlédnou ji, trochu se s ní pomazlit...a pak tu voňavou věc vrátit zpátky do řady,než po ni sáhne někdo jiný...Měla jsem jich v ruce několik ale tahle se mě ne a ne pustit, vyloženě se ji do police k ostatním nechtělo...no a mějte to srdce ji tam vrátit . No srdce mi teda zůstalo, zato peněženka ronila slzy( copak šrajtofle,spíš karta už na mě mrkala,že jestli toho včas nenechám,deaktivuje se a doma bude čongo). Tak tahle kniha(a s ni další 4 kusy) už mají místo u nás v knihovně a moc se ji tam líbí. A mně se zase moc líbil obsah, který jsem v noci přelouskala. Chudák Perchta. A já ty Rožmberky tak milovala. No a doma ,za odměnu,že jsem dovezla i chlapskou literaturu byl jen povzdych..."ty knihomolko,opravdu si myslíš,že nutně musíme přemístit knihy z Luxoru k nám domů?... Hm... To by bylo supr ... celý text

Levandulové ráno 2009, Jude Deveraux (p)

Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku 2014, Jiří Hájíček

Hodně se mi líbilo , jak se to všechno,o čem pan Hájíček v povídkách píše, podobalo všednímu životu nás všech...smích střídá slz,radost smutek,nuda napětí a tak všechno kolem dokola a je z toho příběh. Hezké povídání, občas o ničem,ale i to přece žijeme.... celý text

Sisi: sen o lásce 2005, Gabriele Marie Cristen (p)

Po Marii Terezii jsem se okamžitě pustila i do téhle knihy a čím dál víc jsem ráda, že jsem se narodila tam, kde jsem se narodila a že jsem tam , kde jsem. Jako malá holka jsem chtěla být dlouhovlasou princeznou, případně jinou podobnou éterickou bytostí, kdy by všichni při pohledu na mě omdlévali a padali mi k nohám. Jako starší, když jsem se rozvedla a zůstala se studujícími puberťáky sama jsem při čtení historických románů potají záviděla všem těm královnám, že neznají bezesné noci, kdy počítáte, kolik za školu, kolik za stravenky a kolik zůstane... ale za tuhle cenu - jsem ráda, že jsem, co jsem. Sice ty bezesné noci byly masakr, ale probojovala jsem si to, šla jsem si svojí cestou (občas si i pěkně namlela) , ale žila si svůj život, tak jak já uznala za vhodné. Byli to chudáci, ti šlechtici a šlechtičny, nežili své životy, žili tak jak po nich ostatní vyžadovali. A co už si vůbec nedokážu představit - výchovu svých dětí nemohli nikterak ovlivnit. To bych nedala v žádném případě.... celý text

Mata Hari - pravdivý příběh 2005, Philippe Collas

Rozhodně čtivé, ve svém principu jsem si vlastně ujednotila názor na tuto špiónku - byla vlastně nesmírně nešťastná , nikomu a nikam nepatřila, byla doma všude a nikde. Politika je úděsné svinstvo, kde mají politici dvojí tvář- jinou na morálku kolem sebe a jinou na sebe. A je to tak, bohužel , do dnes.... celý text

Přemyslovci - budování českého státu 2009, Dušan Třeštík

Luxusní ,ucelený přehled,který mi konečně trochu pomohl ujasnit si svoje historické otazníky...Kdo, kde,s kým, proč. Škoda,že ji musím vrátit,patřila by k perlám naší knihovny.... celý text

Kuřátko a obilí 1981, František Hrubín

A to mám za to, že lustruju komentáře svých oblíbených - celou dobu jsem přemýšlela, jaké bylo dál pokračování za ... pípá pípá nožky bolí , které psal Čtec. No, nakonec jsem si ji v knihovně fakt půjčila (jakože pro vnučky) a Hrubína jsem zhltla při cestě domů a měla jsem děsně povznášející pocit, že to konečně vím ... A tak mámu zakrátko našlo malé kuřátko...Super návrat do dětství, úplně jsem sama sebe viděla, jak stojím v panelákové kuchyni v těch šílených punčocháčích,( kde pata těch hnědých vroubkovaných punčocháčů byla u dveří a já u okna ) a nadechuju se při návštěvě příbuzných, kdy mamka chtěla předvést " jak je ta naše holka ve školce bdělá" a spouštím svým dětským altem.... jaktóóóbylopohááááádkozabloudilokuřááááátko....a mezitím stihnu jednou rukou žmoulat do ruličky košilku a druhou se rochňat ve vlasech, protože jsem trémista- mimochodem to matlání ve vlasech, když mám nervy mi z dětství zůstalo do dnes .... celý text

Chrám Matky Boží v Paříži 2014, Victor Hugo

U téhle knihy jsem zažila stokrát čtenou větu... A slzy se mi volně kutálely po tváři,ani jsem je nestačila stirat. To je celý můj komentář,vic nevyprodukuji,všechno,co bych napsala by vůči této knize bylo slaboduché... celý text

Nový Zéland - země protinožců 2005, Jiří Mára

Moc hezky a příjemnou formou napsaný cestopis. Nový Zéland je pro nás středoevropany země vzdálená a možná trochu i tajemná. Ale žijí tam lidé stejní jako my,mají stejné starosti i stejné radosti,žijí vlastně stejný život jako my, pro nás slovo Nový Zéland voní exotikou vlastně stejně, jako pro lidi z Aucklandu voní slovo Česka republika.... celý text

Líbáš jako Bůh 2009, Marie Poledňáková

Určitě určeno pro relax,také jsem viděla dříve film a některé hlášky z filmu u nás zdomácněly. Přesto jsem se u knihy neskutečně bavila a v noci budila smíchem vedle spícího přítele ( najednou mu můj smích nepřipadal tak zvonivý jako před lety,ale hysterický...co nadělám :-) ). Úžasně jsem se bavila,ale pak mi najednou došlo,že něco podobného jsem zažila a vůbec mi do smíchu nebylo. Jak jsem kdesi,kdysi četla...když chceš rozesmát Pána Boha,řekni mu své plány v životě...... celý text

Každý umírá sám 2012, Hans Fallada (p)

Nejprve jsem četla knihu, pak jsem se pustila do čtení komentářů a teď přijde na řadu můj názor. Souhlasím s tím, že bylo málo lidí v Německu, kteří šli proti Hitlerovi, ale Zaplať panu Bohu, že byli. Souhlasím s tím, že se jedná o výbornou knihu, souhlasím prostě se vším, co je v komentářích přede mnou a nic lepšího nevymyslím. Rozhodně stojí za přečtení, nadevše obdivuji statečnost lidí, kteří bojují za spravedlnost a ač vědí, že je to bude stát vše co tady na tom světě mají, jdou do boje proti zlu, proti nespravedlnosti, proti nesmyslným ideologiím. Prostě nevydrží jen přežívat, jdou do toho stůj co stůj. Klaním se před všemi, co tohle dokáží.... celý text

Nymburk - královské město v červených hradbách 2012, Jan Řehounek

Krásná kniha z rodného města mých dětí. Kdysi jsme v Nymburce žili, a do dnes vzpomínám na ty úžasné procházky podél Labe, pod hradbami, kde jsem milovala tu oázu klidu a míru. Občas jsme zavítali do loděnice, kde jsme časem našli i pár kamarádů, se kterými jsme ve styku do dnes a při sporadických návštěvách Nymburka už jen bez emocí vzpomínáme , jak tam bylo fajn. Ale všude , kde je člověku dobře a má kolem sebe jemu milé lidi je fajn. I když bonus pro Nymburk- bylo tam teplo, nebyly tam závěje sněhu a v kozačkách na podpadku jsem mohla chodit celou zimu. No neva, sněhule, hodinové čekání ve vánici na jakýkoli dopravní prostředek je taky fajn. Utužuje prý psychiku - tuto myšlenku už mi 30 let vrývají do mozku moji současní kamarádi :-) a jako zas bonus pro mě- když před rokem chumelilo a chumelilo a "lufťáci"na autobusku mávali dojatě rukama na další tuny tiše padajících vloček, při čekání na bus jsem naštvaně řekla.... zas padaj ty bílý, hnusný... (slušně )vločky a kamarád vedle mě s úsměvem na tváří řekl- tak vidíš, jak ti to jde, to je vidět, že už jsi konečně zdomácněla, ale že ti to trvalo :-), tak už jsi snad fakt naše :-)... celý text