Damato přečtené 1125

Mein Kampf 2000, Adolf Hitler

Teď si asi trochu dost naběhnu, ale tuhle knihu jsem četla veskrze potajmu doma po nocích, kdy nikdo neměl ani páru, co doma mám a to po dobu jednoho roku. Asi by mě odsoudili hned a já se nechtěla s nikým hádat , chtěla jsem si ji v klidu přečíst u zamýšlet se nad ní- jen tak sama pro sebe, možná i proto, že jsem tu dobu nazažila a tomu, co člověk slyší , ale nevidí na vlastní oči , tomu těžko věří. A hlavně jsem u čtení nechtěla přejímat jiné než svoje myšlenky. Ne proto, že by mě jiné názory a myšlenky nezajímaly, ale prostě jsem to chtěla číst. Tečka. TAk tolik úvodem. A teď do toho. Vyrůstala jsem v rodině, kde se dědové zúčastnili odboje, otec i mamka mají v sobě z dětství zažitou hrůzu ze všeho německého, nedivím se jim, pokud bych zažila podobné zážitky jako oni, asi bych nebyla jiná. Dětské vzpomínky nás prostě provází celý život. K osobě Hitlera- podle této knihy to prostě nebyl žádný malý blbec a jestli tuto knihu psal sám a myšlenky jsou jen a jen jeho - tak ... asi bych nějakou hvězdičku za to, že se to číst dalo měla dát, ale to bych asi doma nevydržela, proto nehodnotím. Ale proto, abychom něco mohli odsoudit a říci všem , že nacionalismus, antisemitismus a nadřazování člověka člověkem je prostě tupost a ubohost, tak o tom přeci něco vědět musíme , od toho tady kniha přeci je.... celý text

Vlna zenu. Bašó, haiku a zen 1995, Robert Aitken

S haiku jsem se setkala nedávno, díky uživateli HTO a trošku jsem zůstala s pusou dokořán , ale pak jsem začala pátrat po dalších knihách s haiku a - prostě to si musíte vyzkoušet sami... celý text

Hledání radosti 2010, František Nepil

Jako hodně mladá jsem mamce ukradla ke čtení Střevíce z lýčí a moc jsem tomu nerozuměla, pak jsem autora slyšela napřímo a od té doby jsem jeho knihy hltala a úplně jsem slyšela tu jeho skvostnou intonaci - prostě jeho knihy jsou ideální pro letní čtení na zahradě, pro podzimní čtení při plískanici, pro zimní čtení u hrnku horkého čaje u kamen i pro jarní optimistické probouzející se čtení .... celý text

Sága rodu Forsytů 1971, John Galsworthy

Od doby,kdy jsem četla jako malá Princ a chuďas, jsem se bála čist jakoukoli literaturu z dob staré dobré Anglie,protože mi ten jejich život tam v těch minulých stoletích připadal ne černobílý,ale spíš černočerný. Tahle sága mně naprosto obrátila mou představivost o tehdejším životě. A smích při čtení překvapil především mě samotnou . Skvělé,prostě za mě samá pozitiva .... celý text

Dobrodružství Huckleberryho Finna 1973, Mark Twain (p)

Okolo Gabry a Málinky 1993, Amálie Kutinová

Štítná, Brumov, Valmez, kdo zná tyhle kraje,musí po kopcích vidět poletovat Gabru a u každé bylinky vidět se sklánět Málinku.. Tyhle knihy mně připomínají bezstarostné prázdniny strávené v okolí Brumova s partou vesnických kamarádů u lahve okurek s chlebem s hořčicí, citím bytostně tu palčivou bolest omlácených kolen, kdy mě , holku z paneláku, učili lézt na stromy a utíkat před hlidačem v jabloňovém sadupatřícímu družstvu . Cítím ta kyselá , tvrdá,nezrálá jablka,jak moc nám chutnala a jak se pak tetička zlobila, coze jsme to zase snědli,když jsme se v noci střídali na zápraží a předháněli se,kdo dříve zasedne do té dřevěné budky na dvore. No kam se hrabe zájezd k Baltu,kam jsme pak povinně jezdili a mrzli... Valašsko je prostě čarokrásná zem,jak pravila Gabra.... celý text

Stínadla se bouří 1970, Jaroslav Foglar

Taky se vám někdy stalo, že při nějaké práci ( např. při utírání prachu) jste narazili očima na nějakou knihu a jen tak zběžně do ní nakoukli? Tak tohle se stalo včera večer mně s touhle úžasnou knihou. Bleskem jsem jakž-takž douklidila byt a fofrem se odebrala s touto knihou do svého křesla. Vůbec mně nerozčiloval fotbal ( a že to ta Plzeň sakra dobře válela, jak mi dojatě vysvětloval vedle sedící partner, kterému jsem od knihy vzorně odpovídala- ...ano, nezasloužil si tu žlutou, jo, byl to jasný ofsajd - do dnes neví, že nemám ani tucha, co to nějaký ofsajd je...) . Já si u téhle knihy bezva odpočinula, vzpomínala jsem u toho na mé dětství u paneláku, kdy jsme s kamarády foglarovky četli tajně, protože je rodiče měli poschovávané po kufrech v panelákových sklepích (- dost dobré bylo, když nám na to, že si je půjčujeme mezi sebou rodiče přišli a pak je četli s námi a začala pokoutná výměna foglarovek mezi dospěláky), moji kluci tyto knihy četli a přímo hltali v době 9-14 let a i dnes, je rádi otevřou. Super čtení, myslím, že až odejdu do důchodu, budu je číst znova. Fajn bude, že až budu stará a sklerotická, takže je vlastně budu číst pořád jakoby "poprvé" , takže se vrátím do doby, kdy jsem první foglarovku dočetla s otevřenou pusou a s nadšením se vrhla na další. Úžasná vidina budoucnosti.... celý text

Knížka pro snílky 1989, Vladimír Jiránek

Dostala jsem dnes balík, měla jsem poslední dny trochu depku a protože to neumím nikdy dostatečně skrýt před rodinou a kamarády , tak jsem holt obdržela do zaměstnání balík s moji pracovní adresou, takže to fakt patřilo mě. Na obale , vedle jména fixem přepis- "aby ti, ty vole, bylo líp". Už v téhle chvíli mi líp bylo. Pominuli, že jsme v malém městě a poštovní doručovatelky mě znají pomalu osobně, pracuji v celkem prestižní firmě na docela dobrém místě a oslovení " ty vole" na obálce vzbudilo pravděpodobně smích už ráno na poště, řeknu vám , že obsah byl parádní. Odměnou odesilateli bylo, že jsem polovinu této knihy v pracovní době scanovala a posílala emailem na odesílatelovu pracovní emailovou adresu. Obratem poštou jsem mu na finančák, kde pracuje, poslala v malé firemní obálce prášek paralen a na obálku ke jménu připsala - aby se ti, ty vole, po kontrole líp spalo. Vezmeme-li v úvahu, že tato kniha vás 100% pobaví ,měla tentokrát i další účel - rozesmála v letním ránu bandu poštovních doručovatelů... celý text

Tachles, Lustig 2010, Arnošt Lustig

U pana Lustiga obdivuji jeho úžasný smysl pro humor , jeho životní nadhled a jak jen to jen správně popsat- takový ten jeho spravedlivý životní příběh, který žil. Ve spojení s panem Hvížďalou, o kterém jsem slyšela od přátel a následně se na něj zaměřila vznikl, podle mě , naprosto luxusní rozhovor, který zůstane v mých myšlenkách hodně dlouho, pravděpodobně natrvalo ( dokud mě stáří a Alzheimer nesemelou) .Prostě tenhle rozhovor je naprosto , jak se píše v samotném názvu knihy -Tachles... celý text

Stíny mých otců 1984, Helena Šmahelová

Přidávám se k těm, co sáhli nedůvěřivě po románu, protože mají paní Šmahelovou spojenou s mládím a louskáním jejích knížek s baterkou pod peřinou (úplně slyším mamku .... koukej zhasnout lampičku a spát, ráno vstáváš do školy ). A vzápětí se přidám k těm, co byli velice mile překvapeni. Moc se mi líbilo hlavně popisování takového toho všedního dne našich předků. Zvyky , na které se pozapomnělo, budování rodiny, vzájemná taková semknutost rodin, prostě nádherné čtení. Generaci od generace je to stejné, řeči našich babiček a dědů- " tak jak se máte vy, my se zdaleka neměli..." , a proč vlastně my tedy vlastně , při čtení takovýchto knih, romanticky sníme o tom jejich klidném životě bez televizí, mobilů a všech možných vymožeností? Oni také měli starosti a věřím, že nemalé, asi bych s nimi neměnila, jen občas bych chtěla nakouknout do tehdejší doby a vidět, jak se moji předci s tehdejším životem dokázali poprat.... celý text

Čekání na Godota 2005, Samuel Beckett

Jsem divná, že mě to nebavilo, když to oslovilo tolik lidí a já se ne a ne dostat do toho , aby mě kniha nějak oslovila a potažmo bavila ? Hm, asi jsem , ale dočíst to fakt nemůžu, prostě to nejde ...... celý text

Holoubek 1969, Jindřich Šimon Baar

V pracovní době se číst nemá, já vím, ale můžu já za to, že je to napsané tak, že už od první věty jsem se od toho nemohla odtrhnout? Občas jsem si , s knihou mezi "důležitými" papíry, připadala jak školák, který čte román pod lavicí. Prostě mi to k letnímu dni, kdy houfy lidí pod oknem chodí na turistické výlety po okolí, připadalo nadmíru vhodné. Úžasně milá četba.... celý text

Rožmberkův Krčín a Krčínův Rožmberk 2004, Miroslav Hule

Fotograf z Osvětimi 2016, Maurizio Onnis

Co k tomu dodat? Všechny ty komentáře přede mnou vyjádřily to, co člověk při čtení cítí, všechen ten strach, bezradnost a zoufalství těch lidí, co tam byli najednou přeskočí i na čtenáře a vy jediné, co si v tu chvíli přejete je to, aby se tohle už proboha nikdy neopakovalo. Emoce se mnou mávaly a v tu chvíli jsem měla strašný strach o děti, o partnera,o rodiče, o kamarády. Stejně je nepředstavitelně obdivuji, ty lidi, co přestože nepřežili, dokázali v tom prostředí vegetovat a jakž takž si tu lidskost udržet..... celý text

Golet v údolí 1937, Ivan Olbracht (p)

Poetické,milé a okořeněné špetkou humoru. Jeden čas mě chasidi hodně vzali, četla jsem ,co jsem potkala cestou. Pak přišel velký zlom,ale tahle knížečka mě zas trochu k těmto lidem trochu přiblížila.... celý text

Moje první pohádky 2013, Marie Tetourová

Babíííí, já jsem nemocná,musím být v pyžamku v posteli, pusť mi v počítači Máša a medvěd, jo? A co kdybych ti děvenko četla a ty si lehneš a budeš poslouchat? Nééé, ach jó, to bude nuda.... tak takhle to začíná, když na vnučky přijde nemoc a já je přemluvím k tomu, že čtení není nuda- a vždycky vyhraju, nikdy to nuda není. A což teprve, když se do čtení vloží děda, to pak holky řvou smíchy, že se i horečka lekne a uteče. Verze, jak že Karkulka byla červená proto, že jezdila na motorce, jinak byla zelená jak filek, protože nechtěla jíst mrkev, Koblížek si to zavinil sám, protože si nemyl uši a lišku taky špatně slyšel, Zlatovlásku nemohl Jiřík poznat proto, protože měla přes pusu šátek, protože si nečistila zuby a ty ji za to vypadaly a vypadala ne jak princezna, ale jak bláznivá čarodějnice a největší bomba bylo, když se nedávno děda vrátil z fotbalu- holky ještě nespaly, ač bylo hodně po osmé večerní, děda měl v sobě krapet alkoholu a začal s teorií, že vlastně Karkulka snědla vlka, protože měla strašný hlad, protože měla k obědu žemlovku, jakou vařila dnes babička (no vařte si, když vnučka stůně a nechce se vám trávit čas u plotny), pak snědla i babičku - protože si o to koledovala a byla zlá na dědečka a nechtěla ho pouštět na fotbal a na pivo a ve finále , když už holky brečely smíchy a já se jen tak na oko zlobila, co to děda povídá skončila pohádka tak, že všechny babičky, co neposlouchají dědečky sebere čert a ony budou muset Luciferovi každý den vařit knedlo vepřo,zelo a péct makové buchty, aby si to pamatovaly,protože tak jak u dědečka se rozhodně mít nebudou.... Pohádka nad pohádky, chudák paní učitelka ve školce, ta z toho pak měla hlavu našišato.... celý text

Já se tam vrátím... 2001, František Halas

Nad knihou asi nemá smysl polemizovat, je to prostě nádhera, spíš by mě zajímalo - taky máte při čtení pocit, že hned teď se musíte sebrat a jet se podívat do krajiny svého dětství, vrátit se tam a už nikdy nikam jinam nejezdit? Já ten pocit měla, ovšem čas letí i tam a tam kde za mého dětství býval les, je teď sídliště, tam , kde byl park je teď zarostlé křoví , tak kde jsem dostala tu první opravdickou pusu teď stojí Lídl a ten strom sice pořád stojí, tam kde stával, je připadá mi, že je rok od roku smutnější. A hlavně, nikdo tam z toho okna v tom mém paneláku nevolá... kde zas lítáš, oběd je na stole..... Nostalgie ze mě čiší na všechny strany, já vím, ale za to ty básně nemohou, těm nelze nic vytknout.... celý text

Jak čert hledal díru do pekla 1973, Václav Čtvrtek (p)

Nostalgie dětství... moc ráda jsem ji vnučkám četla. Ještě do dnes si pamatuji, jak mně bylo u čtení líto té nespravedlnosti, jak jsem v posteli fňukala, když jsem četla o trestu , ale tak jak je v pohádkách dobrým zvykem...všechno dobře dopadne a to je fajn.... celý text

Hanýžka a Martínek 1972, Jindřich Šimon Baar

Jak já na tohle mohla zapomenou? A po letech ji naštěstí vyhrabat na světlo boží - jedna z mých prvních knih i s věnováním, nad kterým se mi srdíčko svírá steskem - ... moji milované vnučce za krásné vysvědčení věnuje babička... Jakmile jsem ji vyhrabala, vzpomínky jako by ožily a já zas byla ta malá holka, co po první třídě čte na zápraží u babičky svoji velkou knížku, z kuchyně se line vůně houbové polévky a já úplně cítím chuť těch malinkých hrušek, co začátkem prázdnin v Dlouhé Třebové dozrávali ( po letech se mi u téhle knihy i název těch hruštiček vybavil- říkali těm maličkým hruštičkám šindelky, když jsem po nich po letech pátrala, nikdo nevěděl, o čem mluvím) a já sama sebe slyším, jak říkám babičce, která si po obědě chtěla ode mě alespoň trochu oddechnout a na starém otomaně odpočívala....babi, poslouchej, nebudu to číst dvakrát...( že by odposlouchaná slova mé maminky, její dcery? ). Nicméně, knihu jsem ještě na půdě, na zaprášené zemi otevřela a moje slzičky štěstí, že ji po letech zas držím byly to první, se kterým se tahle kniha po ( panebože po skoro 50 -ti letech) setkala. Ale teď už ji z ruky nepustím.... celý text

Cesta demokracie 1. svazek 1934, Tomáš Garrigue Masaryk

Tak tohle vyšlo na světlo boží po mnoha a mnoha letech, kdy jsme byli nuceni zrevidovat obsah knihovny, stojící již několik desítek let na tom samém místě na půdě a dole v truhle bylo naskládáno spousta knih o kterých jsme ani nevěděli- protože byly zaprášené a nikomu se nechtělo se v nich přebírat. Až když se knihovna stěhovala a my přerovnávali knihy, brali jsme knihu po knize - v našem případě práce na dva dny, protože jsme s partnerem okamžitě knihy lustrovali a těšili se, až je budeme moc očištěné a nezaprášené snést dolu a začíst se do nich. Tuhle knihu se zažloutlými listy vzal partner do ruky, jen utrousil - ... ty bláho, co to tady máte, ty brďo, to je mazec...? A to , že jsme v knize našli zalisovaný čtyřlístek- že by pozdrav od dědy, velikého příznivce tatíčka Masaryka ? ... to už byl jen bonus.... celý text