davefsp
přečtené 164
S láskou k vlasti nejdál dojdeš
2005,
Johannes Mario Simmel
Pro mne zatím třetí setkání s tvorbou JMS (Po Láska je jen slovo a Všichni lidé bratry jsou) a zatím nejsilnější zážitek. Napsané je to opět skvěle, čte se samo. Zasazení do jen pár let Zdí rozděleného Berlína přidává na zajímavosti a napínavosti příběhu, který pro mne osciluje někde mezi špionážním románem a obžalobou společnosti ve stylu Victora Huga. Hlavní hrdina Bruno Knolle, prostý, leč ne hloupý, drobný kriminálník, zažívá při střetu nejdříve s východoněmeckým establishmentem a jeho tajnými službami mnoho těžkých chvil, aby si následně vyzkoušel to samé na druhé straně Zdi v Západním Berlíně. Během příběhu, ve kterém si osud, byrokratické orgány a agenti znesvářených stran pohrávají s nevinnou a optimismem naplněnou duší hlavního hrdiny, potkáváme a sledujeme vývoj mnoha postav, jejich motivy a cíle, a postupně odkrýváme nepěknou pravdu o tom, jak si oba ideologické bloky mohou být ve svém uvažování blízké. Co pro mne bylo velikým zážitkem byla postupná a dobře dávkovaná gradace děje. Bezstarostnou víru v ne až tak tragický konec ke konci knihy nahrazují neblahé předtuchy dalšího vývoje a rezignovaná bezmoc, postavy, kterými čtenář ze začátku opovrhoval nyní spíše lituje, a naopak ti, kdo vypadali nedůležitě či neškodně, ovlivní neblaze osudy Bruna i dalších. Bruno sám je ukázkou toho, jak i dobře míněné činy a snaha neublížit nikomu dalšímu mohou mít tragické následky, a jak obyčejný člověk - byť pln elánu a odhodlání -, nakonec v boji se systémem zůstane sám a bezbranný. I přes všechny dějové zvraty, jichž není málo, nenastal moment, kdy by mi to či ono přišlo přehnané, nelogické, moc zkratkovité, vše má své místo a důvod, psychologie hlavních i vedlejších postav je vykreslena bravurně. Rozhodně doporučuji, kniha je nejen výborným řemeslným dílem, ale nabízí prostor pro zamyšlení nad množstvím velkých témat.... celý text
Všichni lidé bratry jsou
1998,
Johannes Mario Simmel
Stejně jako další knihy od Simmela, které jsem doposud četl, je i tato bravurně napsaná, byť se nejedná o lehké čtení. Knihu bych osobně označil za politický thriller s přesahem do společenského románu. Ani v této knize autor nejedná s hlavními postavami v rukavičkách, ani zde nechybí témata jako prorůstání západoněmeckých elit bývalými nacistickými zločinci (děj zasazen v 60. letech), osudové a přitom toxické vztahy mezi milenci i rodinými příslušníky, a nejrůznější morální dilemata stavící na misky vah vlastní prospěch na jedné a správnou věc na druhé straně. Děj je pro lepší ilutraci těch či oněch pohnutek prokládán retrospektivně vyprávěnými úseky z minulosti havních postav, aniž by to jakkoliv brzdilo spád, který vyprávění má. Pět hvězdiček nedávám jen proto, že některé věci mi přišly lehce přitažené za vlasy či nelogické, byť jich nebylo mnoho.... celý text
Láska je jen slovo
1976,
Johannes Mario Simmel
Umně napsaný příběh, místy možná až lehce patetický, ve kterém je vyloženě kladných postav jako šafránu. Hlavní hrdinové, mladý problémový student Oliver a krásná manželka vlivného bankéře Verena, jejichž příběh utajené tragické lásky sledujeme, mají své chyby, navzdory relativně dobrému nitru se uchylují k morálním kompromisům, trápí se svými nedokonalostmi a čím dál více se zaplétají do problémů, které jim jejich románek působí. Jejich okolí totiž bez jakéhokoliv soucitu využívá tajné lásky k vlastnímu prospěchu a neustále oběma milencům oddaluje vidinu společné budoucnosti. Na pozadí tohoto příběhu, odehrávajícímu se v Západním Německu necelých 20 let po válce, se autor pouští do sžíravé kritiky vyšších vrstev a nevyrovnání se s nacistickou minulostí, což poměrně působivě činí především prostřednictvím dětí z internátu, v němž je Oliver studentem. U těchto dětí pak Simmel též ukazuje, jak snadno mohou rodiče svým patologickým chováním pravděpodobně navždy zničit duši dítěte. Z mnoha různých pohledů tak jde o bezpochyby zajímavé čtení, mohu jen doporučit.... celý text
