dennie3
přečtené 286
Ty
2015,
Caroline Kepnes
Přečteno jedním dechem. Děj je poutavý, postavy uvěřitelné a komplikované, forma zajímavá. Nikdy předtím jsem knihu v du-formě nečetla, a ze začátku to ve mně vyvolávalo trochu nervozitu, ale ta rychle přešla. Po pár kapitolách jsem se prostě stala součástí děje a přestože jsem tušila, jak celá knížka skončí, bavilo mě dopracovávat se k tomu. Pět hvězdiček.... celý text
Čachtická paní
2006,
Jožo Nižnánsky
Nebyla jsem si jistá, jestli mě tahle kniha bude bavit, ale po pár stránkách jsem se do příběhu zažrala a pokaždé jsem se ke knize ráda vrátila. Přestože mě normálně moc nebaví příběhy, ve kterých se hlavní hrdinové vždy ze všeho vysvobodí, u Čachtické paní jsem ráda udělala výjimku. Měla jsem ráda všechny postavy a přestože jich je v knize dost, nepletly se mi. Nikdy asi nezapomenu na Ficka a jeho "He-he-he!" Fascinuje mě fakt, že je příběh z části psaný podle pravdy.. Čachtická paní je totiž opravdu něco.... celý text
120 dnů Sodomy
2000,
Donatien Alphonse François de Sade
Spousta lidí sem píše, jak jim kniha přišla nechutná, jak ji ani nemohli dočíst a podobné věci.. U mě byl účinek jiný. De Sade v úvodu psal, že jeho cílem je vyvolat ve čtenáři znechucení, nebo vzrušení. Ve mně vyvolal apatičnost. Sice jsou v knize prasečiny už od začátku, ale prvních cca. 100 stran je celkem v pohodě. Druhá stovka - tam jsem si párkrát řekla, že je to dost nechutné, a ošklivě se zatvářila, ale pokračovala jsem dál a v průběhu děje jsem si na všechny zvrácenosti zvykla natolik, že jsem je četla a četla, aniž by ve mně příběh probouzel nějaké emoce. Připadalo mi, že se na příběh dívám za sklem - všechny postavy a hrůzy, které se tam děly, se mě nedotýkaly. A přiznám se, že někdy ve třetí části jsem se pár bodům dokonce i zasmála, jak absurdní byly. Myslím si, že pokud má někdo slabý žaludek a vadí mu představa čehokoli jiného než obyčejného sexu, pak tu knihu prostě asi nedočte. Pokud ale člověk dokáže zaujmout takovýto apatický postoj jako já, knihu může s přehledem přečíst a přinese mu to spíš poznatky o tom, kam až lidi můžou zajít, než nějaké znechucení apod. Hvězdičku dolů, protože autorův záměr u mě neprošel.... celý text
Romeo, Julie a tma
1959,
Jan Otčenášek
Krásná kniha, chytlavá, zajímavě psaná. Akorát jsem se místy ztrácela, proto ta hvězda dolů.
To
1993,
Stephen King
Tahle kniha mě dostala. Přestože je tak tlustá, přečetla jsem ji jedním dechem, a pokud tu byly části, které mě moc nebavily, pak moji pozornost udržely aspoň natolik, abych se o děj nepřestala zajímat (tím mám na mysli Mezihry, protože v nich bylo plno a plno faktů). King mě asi nikdy nepřestane překvapovat tím, jak dobrý spisovatel vlastně je. Nehodlám se s lidmi dohadovat o tom, jestli píše na kvantitu, či kvalitu, ať si každý myslí, co chce. Každopádně mě většina knih, které jsem od něj zatím četla, pokaždé bavila - a To patří na první příčky. Kingovi se musí uznat jedna věc. Má uvěřitelné charaktery. Do posledního puntíku věříte v jejich existenci, nikdy o nich nezapochybujete. Všechno je tak úděsně opravdové, že vám najednou připadá, že absurdita působí reálně, a vy si ji dokážete představit v našem světě. V knize mi přišel trapný jen jeden moment, který samozřejmě zmiňovat nebudu, ale u kterého jsem se musela zastavit a zeptat se sama sebe, proč to ten King do háje udělal? Přišlo mi, že tuhle scénu snad psal opilý, protože SAKRA.. blbost, blbost, blbost! Ale ani tahle scéna mě nedonutí ubrat hvězdičku. King je mistr. Příběh je úžasný a opravdový. Zakázala jsem si číst To v noci, protože kniha je tak strašidelná, že se mi před očima odvíjela jako viditelný hororový film, a já jsem na tohle moc velký posera. Pět hvězdiček, nezapomenutelný zážitek! Doporučuju!... celý text
Pan Davis - kapitola mého života
2014,
Michaela Červenková
Kdybych měla knihu charakterizovat jedním slovem, pak řeknu, že je příjemná. Kapitoly hezky plynou a Míša píše tak, že před sebou příběh vidím. Pana Davise se mi zkrátka velice dobře četlo, protože na mě všechny postavy a vlastně celý děj působil roztomile, ale ne přeslazeně. Prostě taková krásná pohádka na dobrou noc (když vynecháme fakt, že se příběh odehrává v době druhé světové). Mínusem pro mě však je, že Pan Davis nemá nějak velkou zápletku. Příběh mi připadá spíš jako líčení toho, jak se u Davisových žilo, a tím to hasne. Každopádně si myslím, že Míša má talent a že tohle je jen první krok k tomu, aby napsala objemnější a ještě lepší dílo.... celý text
Bez dcerky neodejdu
2002,
Betty Mahmoody
Asi jsem se zamilovala do skutečných románů. Betty má tolik co říct a já ji z celého srdce obdivuju za to, čím si prošla. Kniha je navíc skvěle napsaná a díky ní jsem se dozvěděla spoustu užitečných věcí, nehledě na to, že opět upevnila mé rozhodnutí SNAŽIT SE NĚJAK POMOCT. Snažím se přijít na to, jak knihu dále okomentovat, ale prostě nemám slov. Tenhle příběh je něco neskutečného a srdcervoucího, něco tak vypovídajícího.... celý text
Zlodějka knih
2009,
Markus Zusak
Dokonalá kniha! Kdybych mohla dát sto hvězdiček, pak je dám. Autor má originální styl psaní a originální nápad. Všechny postavy jsem si oblíbila, hlavně tedy Rosu a její "Saumensch" a "Saukerl" (pokud to píšu dobře, neumím německy). Zlodějka knih je jednou z těch příběhů, u kterých si nevšímáte otáčení stránek. Nečtete písmena - žijete v příběhu. Mám ráda hlavní vyprávěčku a její přístup k práci.U knihy jsem se smála, u knihy jsem brečela, u knihy jsem měla husí kůži po celém těle. Hlavně na konci. Jsem posedlá posledními větami a tohle dílo ji má dokonalou. Zusak krásně píše - v jeho příbězích vám nepřijdou divná spojení "hodit slova na stůl" a "má do obličeje vpletený knírek". Oblíbila jsem si jeho styl psaní a příjemně mě překvapil jako už dlouho žádný autor. Nikdy nepřestanu litovat, že jsem si knížku koupila a teď mi stojí na poličce.... celý text
Město z popela
2010,
Cassandra Clare (p)
Tento díl mě bavil víc než ten první, možná to je kvůli tomu, že u prvního dílu jsem nejprve viděla film. Nemůžu ale říct, že by mě Nástroje smrti nějak ohromily. Je to další typická fantasy sága pro teenagery a ničím novým se nevyznačuje. Dobře, jsou tam lovci stínů, ale i přesto mi to nepřijde jako nějaký převratný objev.. navíc se Clareová rozhodla, že tam kromě lovců stínů a démonů dá taky upíry, víly a vlkodlaky, což můj pohled na knihu rapidně snižuje. Neříkám, že příběh není čtivý. Je. Akorát mi celková práce Clareové nepřijde tak dobrá. Prostě.. průměr. Když to porovnám např. s divergencí, tak je to rozhodně níž. Divergence má oproti Nástrojům smrti nový nápad a navíc mě chytla o mnoho víc. Přesto si ale klidně přečtu třetí díl. Nedá se říct, že by mě kniha nebavila nebo že bych si příběh neužívala. Akorát mě to neohromilo a nehltala jsem to. Btw. Clary je další hlavní postavou, která mě irituje, a Simon se v tomhle díle chová dost jako stalker.... celý text
