dewey dewey přečtené 112

☰ menu

Nejsem jako vy

Nejsem jako vy 2011, Jodi Picoult
2 z 5

Knize by velmi prospělo zkrácení na polovinu. První třetina je svěží a čte se výborně. Pak už přichází únava ze spousty zdlouhavých a zbytečně repetitivních pasáží. Autorka si zaslouží jedničku za vhled do světa Aspergerova syndromu. Ještě zajímavější pro mě ale byl pohled nejbližšího okolí: Emmy i Thea. Vyprávění z různých úhlů pohledu mi sedlo, jen Rich byl spíše do počtu. Všechny tři hlavní postavy se neustále vrací do minulosti a několikrát mě během čtení napadlo, že bych uvítala náhled Henryho. Samotná zápletka je příliš jednoduchá a naprosto průhledná a nezaslouží si téměř 600 stran. Ani v kombinaci s AS.... celý text


Dámské kupé

Dámské kupé 2003, Anita Nair
5 z 5

Náhodné setkání ve vlaku, kde šest indických žen vypráví svůj příběh. Každá je úplně jiná, ale všechny hledají své místo na světě. Rodinné vztahy, tradice, zvyklosti – a ony. Nádherná knížka.... celý text


Anežka

Anežka 2015, Viktorie Hanišová
5 z 5

Pro nás bezdětné je to děsivé čtení. Hlavní téma celé knihy pro mě totiž není adopce jako taková, ale projekce matčiných představ do dítěte. Julie by se myslím chovala stejně, i kdyby byla Agnes její biologická dcera. Nepřijala Agnes jako hotového, byť malého člověka. Julie totiž nepřijala nikoho: v celé knize nenajdeme jediný funkční a opravdový vztah. Snaha toho dítěte fyzicky bolí. Mami, poslouchej, něco se mi děje, nezavírej před tím oči! Ale ne, Julie radši trénuje sfouknutí svíček na dortu a dovolenkovou fotku fotí devětkrát, aby byla dokonalá. Poslední hřebíček do rakve je věta adopční úřednice na konci knihy: "Z některých žen žádné dítě matku neudělá. Na to žádný paragraf neexistuje." (str. 221) A z toho mrazí. Velmi drsné čtení. Autorčin úsporný styl mi velmi seděl.... celý text


Zlodějka mýho táty

Zlodějka mýho táty 2019, Petra Hůlová
3 z 5

Velmi syrová knížka. Nešla zhltnout naráz, ale taky nešla odložit. Mikyho svět je prošpikovaný hrami a fantasy světy a jeho jazyk tomu odpovídá, takže se mi knížka četla dost těžce. Mikyho pohled na svět je silně repetitivní. Místo aby se pomaličku smiřoval s lidmi kolem sebe, propadá se sám v sobě hlouběji a hlouběji a vzdaluje se i bratrům. Do ztracena spadne myslím ve chvíli, kdy nepřijme ani matčina partnera. Mikyho problém není se střídavkou jako takovou, ale s rozpadem rodiny. A že je děj zasazený do futuristického prostředí? Jestli je autorka sama rozvedená, tak chápu, že potřebovala svého hrdinu odsunout trochu dál od dnešní reality. (Korzety a prášky na soustředění beru, ale vůbec mi není jasná role kostela a náboženství – nemáte někdo prosím vysvětlení?)... celý text