dewey
přečtené 112
Smrt přichází do Pemberley
2013,
P. D. James (p)
Nadšenci do knih Jane Austenové se budou při čtení spokojeně usmívat, byť knížka připomíná spíš slabší fan fiction. Autorka jako by nechtěla řešit samotnou zápletku, ale spíš si hrát s oblíbenými postavami. V Pýše a předsudku se hlavní postavy vyvíjely, což byla hlavní premisa knihy. A tady? Postavy jsou nalinkované od začátku do konce úplně stejně (tj. nudně a předvídatelně). Hlavní postavy příběhem proplouvají a nedělají nic. Přitom jak Elizabeth, tak Darcy mají na víc! Ani samotná zápletka se nevyvíjí. Ano, na začátku se stane vražda. A na konci se sama od sebe vyřeší. A uprostřed? Nic, co by stálo za zmínku. Smrt přichází do Pemberley je čtivá knížka, ale jednou stačilo.... celý text
Půl žlutého slunce
2008,
Chimamanda Ngozi Adichie
Nesmírně silná kniha. Tak moc, že při čtení druhé poloviny jsem si musela dávat časté pauzy a zhluboka se nadechnout. I pro mě byla doteď Afrika jeden velký, homogenní celek a její kmenovost a roztříštěnost mi zůstávala ukrytá. Děkuji autorce za otevření očí. A samotný příběh? Začíná velmi pozvolna, takže kontrast mezi normálním až luxusním životem a pouhým přežíváním na konci války nemůže být větší. Žádná z hlavních postav se mi nezdála úplně uvěřitelná, ale každá měla v knize své nezastupitelné místo a jejich postupný vývoj dobře ukazoval, kam až se dá spadnout a co strašného válka napáchá. Nejbližší mi byl od začátku Ugwu. "Dospělí" řeší ideály a politiku, Ugwu roztomile věří pověrám a kouzlům a místo ideálů má hlavu plnou holek. Ugwu je jediný z hlavních postav, který má blízko k těm opravdu obyčejným lidem. Amerikána mi byla bližší a ráda si ji přečtu znovu. Půl žlutého slunce mi stačilo jednou - zůstane mi pod kůží ještě dlouho.... celý text
Neopouštěj mě
2007,
Kazuo Ishiguro
Vítejte mezi třemi dětmi, které žijí ve zjednodušeném světě. Nemají nic, k čemu směřovat. Nikoho, o koho by se opřeli. Svět bez budoucnosti. Odevzdanost. Všechny tři hlavní postavy jsou svým způsobem otravné. S žádnou z nich se neztotožníte, takže je můžete sledovat víc z dálky. Tommy a Ruth si prošli svými životy a bojovali za něco víc, než měli dostat. Ale Kathy? Tasice vše dopodrobna popisuje, ale necítím z ní žádné zásadní emocionální zapojení. Na začátku i konci knihy se Kathy těší na konec své pečovatelské kariéry. Tohle pro mě bylo nejděsivější z celé knihy. Ta slepá poslušnost. Proč nikoho ani nenapadlo se vzepřít a jít si jinou cestou? Je to doklad toho, jak moc je člověk ovlivněný výchovou, že neklade otázky? Celá knížce se mi četla dost špatně. Kathiny dlouhé popisy a spekulace byly příliš suché. Svému účelu ale styl psaní posloužil výborně – čtenář se dostane do hlavy někomu, pro něhož je svět omezený na Hailsham a lidi z něj. Nic víc neexistuje. Nic víc není potřeba.... celý text
Smrtící bílá
2019,
Robert Galbraith (p)
Rowlingová opět dokazuje, že je výborná vypravěčka. Knížka má pomalý rozjezd a na tu pravou detektivku si musíme počkat: to ale vůbec nevadí, protože Strike i Robin jsou oblíbenci snad všech čtenářů a linka jejich životů a "vztahu" je místy zajímavější než samotný případ. (taky si oddechnete, až spolu ti dva opravdu jednou skončí?) Vyšetřování se táhne jako špageta. Těšte se na zdlouhavé popisné pasáže. Místy jsem měla chuť přeskočit aspoň odstavec nebo rovnou stránku. A to by se u detektivky stávat nemělo. Knížce chybí nějaká struktura a napětí: většinu knihy se tak nějak pomalu a v poklidu posouváme dál. Závěr je opět zcela rowlingovský: Cormoran rozlouskne případ, ale čtenář se ještě pěkných pár stránek nedozví, co vlastně Corm vymyslel - přesně v tomto bodě jsem měla chuť knížku frustrovaně zahodit do kouta. Velký plusový bod za skvělé popisy míst. Londýn vyskakuje ze stránek knihy jako živý. Rowlingová píše skvěle a já se těším na další knížky - ty příští snad kratší, úspornější a (konečně) jinak vystavěné!... celý text
Manželovo tajemství
2014,
Liane Moriarty
Zatraceně čtivé. Tuhle knížku slupnete jako malinu. Příhěhy tří hlavních postav se krásně prolínají a doplňují (i když Tessina linka je trochu stranou), není nouze o dramatické situace. ALE! Žádná z postav, snad jen kromě Rachel, není úplně uvěřitelná. Autorka místy až moc tlačí na pilu (vztah Tess a Felicity - tomu fakt nejde věřit). I v samotném příběhu, jakkoliv je čtivý, jsou díry. Třeba tahle: Vážně musela Rachel najít kazetu až po 28 letech? Mám opravdu věřit tomu, že za 28 let si tu kazetu někdo nepustil nebo ji nevyhodil? Epilog naprosto podryl celou knížku. Ano, čtenář chce vědět všechno a Liane sepsala epilog opravdu úderně. Na malinkém prostoru nám naservírovala VŠE. Ale bylo to nutné? Nestačilo by pár náznaků v samotném textu? Sama autorka píše, že "některá tajemství by měla zůstat tajemstvím navěky". Tak proč staví čtenáře to role vševědoucího boha? Manželovo tajemství se čte dobře a rychle, ale vracet se k němu určitě nebudu. Číst jen kvůli příběhu už mě nebaví.... celý text
Zvuk slunečních hodin
2008,
Hana Andronikova
Nádherná a silná kniha. Zhltnete ji a nedá vám spát. Díky střídání rovin vypravěčský vlak nikde nezpomalí. Řítí se dál. Chcete číst dál, chcete vědět víc, i když moc dobře víte, že na další straně nic hezkého nečeká. Ten jazyk, ten styl! Úsporný a současně mazlivý a poetický. Z pasáží o Indii kapou barvy a život.... celý text
Alicina síť
2018,
Kate Quinn
Velmi čtivá kniha, která má spád a zpracovává čtenářsky atraktivní téma. Dějová linka z první světové války a celý příběh Eve by si zasloužil vlastní vyprávění a kvalitnější zpracování. Hrdinství Eve, Lili, Violette a dalších žen sice z knihy jasně vystupuje, ale Charliina linka hlavní téma zbytečně znevažuje. Charlie funguje pouze jako vata a obzvlášť ve druhé polovině knihy, kde Evina linka získává větší a větší spád, Charlie pouze překáží. O Finnovi ani nemluvě – zastává roli kulisáka, nic víc. Hvězdička navíc za závěrečné kapitoly, kde autorka odděluje historii od fikce.... celý text
