Dominik_13
přečtené 418
Hledání ztraceného času I. – Svět Swannových
1979,
Marcel Proust
Víte, pokud chcete vysvětlit krásu Proustova Hledání, spotřebujete buď tuny papíru, nebo jen několik málo slov. Volím druhou variantu: Pokud nečtete knihy jen kvůli líbivým příběhům a jednoduchým emocím, přečtěte si Prousta. Je to zážitek, který ve vás bude rezonovat už napořád. A pokud po přečtení budete cítit smutek, že jinou literaturu už nemá smysl číst, budete mít trošku pravdu. Ale zkuste sáhnout třeba po Woolfové nebo Ishigurovi. Taky vám mají co dát.... celý text
Jediný příběh
2019,
Julian Barnes
To jsou mi zase komentáře! Je to kniha se silným příběhem? Ano! Je plná vzrušujících momentů, nádherných vět, podnětných úvah? Samozřejmě. Je psána chronologicky a bez invence jako nějaká červená knihovna? Ne. Mění se vypravěčská perspektiva? Ano! Co byste ještě chtěli více?... celý text
Vděk
2019,
Delphine de Vigan
Moudré stáří, které ihned pozná, co člověka trápí? Trauma z minulosti, které se vyřeší těsně před smrtí? Tahle a spousta další otravných klišé příliš shazují jinak dobře napsanou knihu na neotřelé téma. Samozřejmě, že vás dojme a rozesmutní, jenže to přeci není automaticky známkou kvalitní literatury.... celý text
Ani později, ani jinde
2011,
Delphine de Vigan
Nevím, nevím. První polovinu jsem byl nadšený z úsporného jazyka, jímž autorka dokázala přesvědčivě zachytit psychický stav svých hrdinů. Jenže pak se začala točit v kruhu tak nudných klišé! Rozbitý záchod, jehož zvuk nám je neustále připomínán? Rozbitý počítač jako analogie k rozbitému životu (ach)? Přílišná doslovnost vede knihu na hranici depresivního kýče, v závěru se jen variují stále stejné motivy. Škoda.... celý text
Skutečný život Sebastiana Knighta
2018,
Vladimir Nabokov
Typické Nabokovovo téma nespolehlivosti vnímání a poznávání druhého člověka (název knihy tak lze číst skoro jako výsměch) a typický Nabokovův styl psaní s neopakovatelným citem pro užívání slov (vždycky si rád představuji, jak autor sedí ve své židli, kouká se z okna a desítky minut vybírá jediné správné slovo, které by do jeho rozmáchlé věty pasovalo). Krásná jednohubka.... celý text
Koláčky a spiklenci
2019,
Theo Addair (p)
Je to zkrátka horší než první díl. Autor přesouvá postavy z místa, které bylo de facto odříznuté od světa, a proto v něm mohl rozehrát milý pohádkově laděný příběh, do reálného života a naráží na slabiny svého způsobu psaní: postavy hlavní nejsou psychologicky příliš prokreslené, postavy vedlejší jsou jen nositeli předem daných vlastností (zlý otec, poslušná matka, cool kamarádka/spolupracovnice), děj je postaven na různých náhodách. Příběh mladé lásky se vždycky dobře čte, proto knize leccos odpustíte, pokud máte slabost pro homosexuální tematiku, odpustíte jí ještě více. Pravděpodobně ji přečtete na jeden zátah. Ale vše je doprovázeno dojmem zbytečnosti.... celý text
Muffin a čaj
2018,
Theo Addair (p)
Je to pohádka o dospívajících gayích. Když k ní budete takto přistupovat, nebude vám vadit všudypřítomná zkratkovitost, ale užijete si jednoduchý příběh o první lásce, který vás zahřeje u srdíčka. A o to přeci v pohádkách jde.... celý text
Divoký kluk
2018,
Paolo Cognetti
Tož takhle teda ne. Když je kniha plná citací z Thoreaua, které jsou ve všech ohledech (jazyk, vystihnutí atmosféry, vyjádření myšlenek) lepší než text samotného díla, je něco prostě špatně.... celý text
Restaurant The Hills
2018,
Matias Faldbakken
Nesmírná nuda, která neobstojí ani jako kaleidoskop drobných příběhů jednotlivých návštěvníků, ani jako pokus o společenskou pitvu. Čímkoliv se kniha snažila být, nepovedlo se jí to.... celý text
Elementární částice
2013,
Michel Houellebecq
Takhle to dopadá, když si jako zorný úhel na svět zvolíte sexualitu a roztáhnete ji do absolutních měřítek. Kdyby šlo o komorní příběh dvou bratří, byl bych spokojený. Ale tvářit se u toho jako mudrc poskytující celospolečenskou diagnózu vedenou prizmatem úzkého výseku lidského života... s tím na mě nechoďte.... celý text
Daň pro ohaře
2010,
Steven Erikson (p)
Víte, čím se Erikson liší od ostatních fantasy spisovatelů? Neupozorňuje, které události budou mít význam. Nechává postavy, jež v minulých dílech hrály prim, nedělat nic. Neříká, kdo je hrdina a kdo pouhá kulisa. Nevysvětluje motivace všech hráčů. Spoustu příčin a důsledků nechává jen tušit. Vrací do hry charaktery, o nichž jste si mysleli, že je můžete vymazat z paměti. Nechává je řečnit o tématech, u nichž netušíte, proč by vás měly zajímat. A proč to všechno dělá? Protože jím vytvořený svět takto funguje. To mu dodává na uvěřitelnosti, na hloubce, tím tolik fascinuje. Děj této knihy byste mohli shrnout do pár vět, příliš se toho totiž nestane. Avšak příběhové důsledky těchto několika událostí jsou enormní. Některé vám budou prozrazeny, některé si musíte domyslet sami. Osmý díl je samotnou esencí Eriksonova způsobu vyprávění. Možná vás bude svou pozvolností rozčilovat, ale zase vám poskytne odlišný pohled na události, které začaly před mnoha tisíci lety a které pomalu spějí k nějakému předělu.... celý text
Až budeme velcí
1999,
Hnát Daněk
Pozapomenutý skvost české literatury. Vyžaduje obrovskou pozornost, odměna bude (hořko)sladká. Deprese spjaté s dospíváním, vpádem do života a nutným zklamáním ještě nikdy nebyly podány tak sugestivně.... celý text
