eleintron
přečtené 327
Sítě, kanály a stoky
1989,
Petr Heteša
Původně jsem chtěla dát čtyři hvězdičky, ale nakonec jsem jednu přihodila. Vzhledem k tomu, v jaké době toto dílko vzniklo v našich vodách, jedná se o nadčasovku. A pro Hetešu mám holt slabost.... celý text
Návnada
2017,
Chuck Palahniuk
Po delším uležení jsem se konečně rozhodla sepsat svůj komentář k Návnadě. Nechtěla jsem podlehnout momentálnímu nadšení a napsat něco, za co bych se pak zpětně styděla, ale jak tak koukám, můj názor se nezměnil. Autor se nám z mého pohledu vrací zpět do formy a stupňuje mé natěšení na Den přizpůsobení. Palahniuk tentokrát zvolil spojení povídek s antistresovými omalovánkami, které si čtenář může vesele kolorovat a dodat tak vlastnímu výtisku osobitý ráz. Dostává se nám tak vlastně do rukou jakýsi polotovar, kterému můžeme vdechnout další rozměr, a každá jednotlivá kniha pak může být úplně jiná podle toho, v jaké knihovně trůní. Jak sám autor uvádí v předloze: „Je vaše, tak ji dokončete. Pak bude patřit budoucnosti.“ Jó, ta myšlenka se mi líbí. Třeba si někdy mé děti, nebo jejich děti, nebo třeba santusák, co knihu vyloví z odpadků, až ji moji potomci spolu s dalším harampádím vyhodí, povšimnou, jak jsem s jednotlivými malůvkami naložila. Nedivila bych se zároveň, kdyby někde na Ksichtknize byla stránka, kde se čtenáři chlubí a porovnávají své výtvory. Ale to zjišťovat nemíním, neb krom svých knižních, hudebních a filmových zážitků své soukromí nikde na webu nesdílím, tedy je mi tato sociální síť cizí. Ale zpět ke knize jako takové. Pohádkový font společně se zdobnými iniciálami uvádějícími každou povídku přímo vybízejí k tichému deklamování, k přímo scénickému předčítání, i kdyby jen v duchu. Přistihnete se, že si hlídáte intonaci vnitřního přednesu, že se několikrát v pasážích vracíte, protože to přece zvládnete líp. Nekonečná hra se slovy, vytahování bizarních faktů z minulosti (jako je smrt Isadory Duncanové), seznamování s těmi nejprapodivnějšími reáliemi našeho světa – to je pro mě Chuck Palahniuk. Konečně se zase po dlouhé době jedná o případ, kdy nemůžete dočíst, protože se vám chce psát. K tomu možnost vybarvit si psí lejno, svůj vlastní kadmiově žlutý úplněk nad Miami Beach (a to si pište, že se ten odstín snažila řádně vystihnout), vlastního feminizovaného Squamishe… co víc si přát? Velký obdiv opět patří i ostřílenému Richardu Podanému, který plně využil krás našeho mateřského jazyka a díky němuž si i český čtenář může vychutnat kvalitu, což u mnohých současných překladatelů bohužel nebývá zvykem. Už jen ty fekální variace v povídce Hodit blátem stojí za zmínku. Tak směle do toho!... celý text
Sex, drogy & cyb'n'roll
2012,
Petr Heteša
Pro tenhle autorův kousek jsem asi měla příliš vysoká očekávání - to nebývá dobře. Heteša mě dlouhodobě zlobí s jednou věcí. Nějak mi neleze do uší (vlastně do očí), když se jeho ostřílení sarkastičtí hrdinové nasáklí Jimem pohybují ve spisovně psaném prostředí. Co hůř - spisovný a hovorový jazyk se v celém textu jaksi zmateně tlučou, kolikrát se stihnou protočit i v jediné větě. Podle mě se u tohoto typu literatury autor nemusí vůbec bát vsadit na hovorovou řeč a nikdo mu nebude spílat, že to má špatně. Takhle potom vznikají věty jako: "Holka ovšem zareagovala jen tím, že mu řekla, že je zasraný zakomplexovaný policejní čurák, což teda trefila hřebík na hlavičku." a na mě to působí tak nějak lámaně přes koleno. Mnoho autorů používá čistě hovorový jazyk, když si to děj a prostředí knihy žádají, a nijak se z toho nestřilí. Ale já nejsem spisovatel a jakkoli se mi to nelíbí, třeba to tak mít prostě chce a já na jeho knihy určitě nezanevřu ;).... celý text
Láska až za hrob
2008,
Petr Heteša
Této Hetešově knize by dle mého názoru slušela spíš forma povídky. Nějak se to na tom prostoru vleklo a nebylo to tak zábavné jako jindy.
Něco si vymysli
2017,
Chuck Palahniuk
Tywoe, moje smíchaní při Eleanor vzbudilo regulovaný dítě. V tom mžiku ta povídka vzbudila taky můj optiminutismus a říkala jsem si, že Palahniukova torba se přeci jen nepodebrala deviantivně kamsi do ptačí řiti. Nicvíce... No, zkrátka a dobře, to je asi tak celé. Některé povídky byly nadějné, některé jsem čistě protrpěla. Po pro mě katastrofálním zklamání z autorova počinu Tvé překrásné já je to sice trochu lepší, ale své vrcholové zážitky s Chuckem mám už asi bohužel za sebou. S Palahniukem se rozhodně neloučím, ale už ho prostě nevítám s takovým nadšením. Uvidíme příště.... celý text
Tvé překrásné já
2015,
Chuck Palahniuk
První kniha od tohoto autora, kterou nemám a nebudu mít v knihovně. Jsem moc ráda, že jsem si ji jen půjčila. Já mám ty jeho úchylárny ráda, ale tohle mě prostě minulo. Škoda, tak snad si příště zase spravím chuť.... celý text
