Elisa.Beth
přečtené 251
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
2016,
Jack Thorne
Hodnotit tuhle knihu je docela těžké. Před hodnocením jsem si chtěla v knize ještě polistovat a najít ta místa a slova, která mě praštila do očí, a to proto, abych byla konkrétní a lépe se ve svém hodnocení vyjádřila...ale nakonec jsem k hledání slov, vět a úseků (jenž mi přišly zlehčující a podbízivé (snad?) vůči mladému modernímu čtenáři, ačkoliv to přeci Harry vůbec nepotřebuje!) neodhodlala.... Mám Harryho natolik ráda, že si nedostatky tohoto zpracování nechci připouštět. Nemyslím si, že by byla natolik na vině dramatická forma (i když jádro nedostačujícího, avšak bohužel zlehčujícího až zavádějícího charakterizování postav, by zde mohlo být)...možná své udělal přírůstek dvou dalších autorů či snad úbytek původního českého překladatele.... Nezbývá mi, než být vděčná za svědectví z kouzelnického světa podané tímto způsobem, když mi ta sova s pozvánkou do prvního ročníku prozatím nepřišla a nemůžu se o tom všem přesvědčit na vlastní hůlku.... celý text
Slečny
2012,
Barbora Baronová
Uvědomila jsem si, že slečnou může být i osmdesátiletá paní. Že být svobodná i v pokročilém věku neznamená být divná. Že tolik záleží na rodině, sourozencích, vrstevnících a všech zkušenostech, až je to děsivé. Osudy několika neprovdaných žen. Příběh jejich narození, vyrůstání, dospívání a stárnutí je převyprávěn a umělecky zpracován autorkou knihy, avšak k psanému slovu a vyjádření se dostanou i samy hrdinky. K obsahu a směřování knihy výborně ladí přebal, barvy i fotografie hrdinek či jejich prostředí. Výborná kniha, kterou, jak se říká: "píše sám život" (trošku klišé, ale je to tak).... celý text
Tibet: Tajemství červené krabičky
2005,
Petr Sís
Až budete chtít utéct ze všedního života a problémů, tak když už ne text, tak rozhodně malby v této knize, vám s tím pomůžou. Je fajn se na chvíli ponořit do jiného světa.... celý text
Němci
2012,
Jakuba Katalpa (p)
Tahle kniha mi přinesla nejen chvilky odpočinku, ale i napětí a nutnosti o příběhu trošku více přemýšlet, pokud ho chci rozkrýt dříve, než to udělají autorčina slova za mě. Velmi si vážím žité historie, příběhů obyčejných lidí a nenásilného zachycení proměn životů na německé, židovské i české straně. Černý Petr skáče z jedné strany na druhou a kniha je velmi obohacující už proto, že si uvědomíte, že nikdo neví, kdy a na jaké straně bude. Obdivuhodně vystavěná koncepce díla i jeho chronologie. Krásný nápad prokládat příběh střípky z historie, které celý děj prohlubují. Nikdy nevíte, kde se budete cítit doma a na jaké místo si utvoříte tu nejpevnější vazbu. Možná ani nepochopíme, díky čemu. Lidé? Příroda? Osud? Někdo vám dovolí jít žít do nové části státu, moc nepřemýšlíte o tom, jak k ní kdo přišel, utvoříte si tam domov, nikomu neubližujete, místu pomáháte k rozvoji a životu, dokud nepřijdou jiní, s novým nárokem na tento kousek země a vše se otáčí, role se opět mění, oko za oko a zub za zub. Není snad zem nikoho a všech? Jak to ale udělat, aby to fungovalo? Podřídit se a nechtít víc? V knize pro mě byla překvapivá přítomnost lidské živočišnosti. Touha po druhém pohlaví, slast, moment zapomnění na to, co se okolo děje, nový smysl života a nový život nebo jen prachobyčejná pudovost? Zajímavě to v knize vystupuje v kontrastu s miliony vyprchávajících životů.... celý text
Nebe nemá dno
2010,
Hana Andronikova
Kniha plná myšlenek o životě. O životě a smrti ("není žádná smrt. je jenom nový začátek, a to ty někde uvnitř víš. jen nás tak vychovali, řekli nám, že smrt je něco strašného, ale není to pravda. když dojdeš na horizont, otevře se nový horizont"), o víře, smyslech života, rozumu a citu ("používej svou mysl, ale nenechávej ji, aby tě ovládala. mysl je šálivá. když něco umíš pojmenovat, neznamená to, že víš, co to je. spousta velmi inteligentních lidí v tom rozdíl nevidí, protože jsou v područí své mysli"). Kniha byla vlastně plná myšlenek o všem, o čem se dá myslet. Nedělám si iluze, že bych všechny myšlenkové stopy Hany Andronikove byla schopna zachytit a pochopit, ale měla jsem radost, když jsem v knize narazila na slova, která vystihovala i mé úvahy, jen bych je nedokázala tak výstižně pojmenovat a dát jim tak široký kontext, jak tomu dokáže ona, díky svým životním zkušenostem, zcestovalosti, znalostem vědy i víry a množství přátel z nejrůznějších koutů světa a nejrůznějšího smýšlení. Už pro to, že kniha není založená na dějovosti, ale spíše na úvahách, rozmýšlení a rozjímání, autorčiných myšlenkových činnostech, do kterých se odráží místo a čas, kterými zrovna žije, se kniha nečte jednoduše a musí na ní být to správné duševní rozpoložení. Autorka umí vystihnout podstatu všemožného a nemožného a zvládne to i s humorem. "buddhisti meditují proto, aby byli úplně prázdní. ale to já nechci, nechci být prázdný. já když medituju, naplní mě ježíš, vstoupí do mě bůh." (...) "buddhisti chtějí být prázdní, aby se stali buddhou, což je jedno a totéž, gregory. když je člověk plný hoven, nevejde se do něj žádný bůh."... celý text
Do tmy
2015,
Anna Bolavá (p)
Poetika sběru bylin s nádechem osobní, rodinné, vesnické tragédie (?). Při čtení se ve vás bude mísit klid a mír s napětím a strachem (a půjdete si něco natrhat, možná třezalku ;-) ). nezbývá mi nic jiného, než tiše, osaměle smrdět ve tmě/ jsem ráda, že je tu alespoň jeden člověk, se kterým začínám od začátku, nezašpiněná vzpomínkami/ bolest je vždycky menší, když se jí nepodléhá/ ať člověk zažije cokoliv a pozná kohokoliv, je v tom sám, sám si večer lehá do postele a sám dá ráno pokyn nohám "Možná bych do té hromady bylin vlezla a umřela tam. Existuje hezčí smrt? Nikdo by mě tam nikdy nenašel. Rozpustila bych se v té pronikavé vůni, seschla bych tam ve tmě na zemi na novinách jako jeden podivný lidský květ. Jak dlouho by to trvalo lípě, a jak dlouho mně? Jaký je vlastně sesychací poměr člověka?"... celý text
Zmizet
2009,
Petra Soukupová
Tahle kniha mi sedla jako hrnec na p***l. Čtivé. Všechno dost reálné. Pokud má člověk sourozence nebo je rodičem sourozenců, někde se v těch třech povídkách prostě najde, i kdyby nakrásno nechtěl. "Nepamatuju si na jedinou chvilku toho, čemu se říká sourozenecký pouto, nějaké povědomí o tom, že to, co máme my dva spolu, je něco, co s nikým jiným na světě mít nemůžu. My spíš nemáme vůbec nic."... celý text
