ElizabethK přečtené 296

Dopisy za ploty 2016, Jimi Tora

Hrdý Budžes 2002, Irena Dousková

Mischling 2016, Affinity Konar

Na knihu jsem se dlouho těšila a rozhodně jsem nebyla zklamaná. Přiznávám, že mě na první pohled zaujala obálkou a až po přečtení anotace jsem pochopila, že si ji musím přečíst. Kniha se četla velmi dobře, téma bylo zajímavé a podle mě dobře zpracované. Jedinou výtku bych měla k poslední třetině knihy, občas se až příliš táhla - možná by tam mohly být o kousek kratší kapitoly o Staše a naopak o Perle by toho mohlo být více. Ale jinak byla kniha skvělá, líčila niterný svět dvojčat, zvěrstva páchané v Osvětimi a navíc také problémy spojené s nově nabytou svobodou. Velmi silné pro mě byly vzpomínky doktorky Miri a Otce dvojčat, které ukazovaly nelehký psychický boj těch, kteří pomáhali, ale měli pocit, že mohli pomoct víc.... celý text

Dívka, která četla v metru 2018, Christine Féret-Fleury

Mám dojem, že jsem knihu nepochopila. Četla se rychle, ale hrozně špatně. Ocenit zde musím některé krásné myšlenky. "Všichni jsou odsouzeni všechno lopotně vysvětlovat slovy, která nikdy nejsou dostačující." a "... křehkými dívčinami, jejichž krása se rozpadla, jak se měnila slova, jimiž byla popisována." Takové věty nutily člověka, aby se zastavil, zamyslel. Na pomezí kladů a záporů je potom charakter knihy, který mi občas trochu připomínal typy na čtení. Člověk si rozšířil povědomí o knihách a autorech, zopakoval si staré klasiky. Pěkný koncept, jen si myslím, že tam toho bylo až příliš. A teď k důvodům, které mě vedly k udělení tak nízkého hodnocení. Popisné části pro mě byly navýsost nezajímavé. S postavami se čtenář příliš neseznámí a jen na něm, jak si je v hlavě dokreslí, aby nebyly tak k uzoufání ploché. Jednání postav mi přišlo dost nahodilé, stejně jako to, co se jim v životě děje. Místy jsem měla pocit, jakoby autorka sama nevěděla, kam její příběh směřuje. Upřímně, já jsem smysl nepochopila ani na konci knihy. Kdybych měla říct, o čem příběh byl, vypadly by ze mě jen nějaké kusé nesouvislé útržky. Možná tedy knihy měla mít onu osudovou 247. stranu (skutečnost v knize několikrát připomínaná), na které se bude zdát, že je vše ztraceno a za níž se děj začne vysvětlovat a celé to ve výsledku dá alespoň nějaký smysl.... celý text

Výhonek osmilisté růže 2012, Auður Ava Ólafsdóttir

Uznávám, že kniha není pro každého, ale mě okouzlila. U hrdinů mám ráda charakteristické a pro mě netypické povolání či koníčky (např. zde zájem o zahradnictví). Velmi mě zaujala jména v knize. Třeba jméno hlavního hrdiny jsem si nebyla schopná zapamatovat, ale příběhu to nevadilo. Naopak pro děj důležitá jména byla volena jednoduše. Děj je vlastně velmi jednoduchý, spletitý se stává až díky volnému toku myšlenek a vzpomínek. Nemohla jsem si nevšimnout vypravěčova pozoruhodného smyslu pro detail a zajímavého opakování situací a detailů. Ke konci mě ještě nadchl popis (pravda trochu banální a zidealizovaný) soužití dvou mladých lidí s dítětem. Velmi mě bavilo sledovat vývoj vztahu hlavního hrdiny a Anny.... celý text

Prezidentův klobouk 2017, Antoine Laurain

Krásná oddechová kniha. Námět je zajímavý, zpracování příjemné a postavy vesměs sympatické. Jen se bojím, že ve mě kniha nezanechala nic, co by mi výrazněji utkvělo v paměti - což ovšem nemusí být nutně zápor.... celý text

Jsou světla, která nevidíme 2015, Anthony Doerr

Jako významný klad knihy musím vyzvednout její čtivost, kterou způsobil zajímavý příběh a vcelku jednoduché věty. Byla jsem okouzlená proplétáním dvou hlavních příběhů, přehledným střídáním dění z roku 1944 a příběhů z dětství obou hrdinů. Líbilo se mi, že interakce mezi Wernerem a Marií-Laurou byla po celou dobu mimořádně čistá. Oceňuji nápad vzít hlavní hrdince zrak, příběhu ze 2. světové války (navíc ještě z okupované a bombardované Francie) to dalo úplně nový rozměr. Naopak jako jasný zápor vidím závěr knihy, dopodrobna vypisovat osudy většiny postav mi přišlo zbytečné a pro nádherný procítěný příběh Marie-Laury a Wernera nijak důležité. Toto pokračování příběhu totiž v některých případech vůbec nepřineslo nové informace o osudu hrdinů a čtenář by byl schopný si to domyslet. Rokem 1945 by podle mě mohla celá kniha skončit. Dále mě zarážela linie Němce Von Rumpela, ta, myslím, měla velký potenciál, ale podle mě byla trochu odbytá a přestože přinášela do příběhu napětí a zajímavé zvraty, působila na mě vysoce nepatřičně. Nechci tím říct, že bych ji z knihy vyškrtla, ale asi bych celou tuto linii pojala úplně jinak. V konečném důsledku se mi tedy kniha líbila, rozhodně ji doporučuji k přečtení, ale za sebe musím říct, že měla několik chyb, které mi brání se do knihy naprosto zamilovat.... celý text

Žítkovské bohyně 2012, Kateřina Tučková

Dlouho jsem byla na vážkách, zda mám knihu číst. Nakonec jsem ji koupila v antikvariátu a nelituji. Jedná se o mimořádně čtivé dílo, ze kterého se člověk dozví hodně nejen o bohyních, ale i o jejich osudu během druhé světové války a komunismu. Přestože autorka často přesouvala děj do minulosti a zpět, byl příběh přehledný. Co mi však činilo menší problémy byla spousta jmen, příbuzenských vztahů a drobných příběhů. Autorka naštěstí nejdůležitější ze skutečností v průběhu knihy rekapitulovala. Nevadily mi ani dlouhé a četné dokumenty (zprávy z psychiatrické léčebny, protokoly StB atd.), které doplňovaly příběh a umožňovaly nahlížet na příběh z vypravěčkou neovlivněného úhlu. Ráda bych vyzdvihla právě vypravěčku celého příběhu, Doru Idesovou. Byla pro mě spojením chladné logiky a úcty k tradicím na Žítkové. Bránila čtenáři úplně propadnout pohádkovému zdání o bohování a držela tedy celý příběh v racionální rovině. Na druhou stranu svým přístupem nedovolila čtenáři, aby bohyně odsuzoval.... celý text

Slovácko sa súdí aj nesúdí 2001, Zdeněk Galuška

Nádherná kniha plná drobných příhod ze života slovácké vesnice. Oceňuji ji nejen díky zapsání našeho perfektního nářečí, ale i díky samotným příhodám. Několikrát jsem se při čtení smála nahlas buď komickému vyústění příběhu anebo netypickým nadávkám či pouhým přirovnáním, kterých bylo v knize opravdu hodně (např. byl nalétý jak lampa, namotaný jak špulka). Oceňuji také slovníček vzadu, já jsem ho sice nevyužila, ale činí knihu dostupnější pro lidi, kteří neměli to potěšení vyrůstat v našem malebném regionu.... celý text

Agnes Greyová 2009, Anne Brontë

Zároveň s touto knihou jsem se také seznámila s poslední ze sester Brönteových, což mě svádí ke srovnávacímu hodnocení, nejprve však něco málo o samotné knize - četla se poměrně snadno, lehce, příběh byl zajímavý, i když trochu předvídatelný. Co se charakterů týče, byly podobné jako v Janě Eyrové od Charlotte B., byly prvoplánově rozděleny na kladné a záporné a v průběhu knihy nás prakticky nijak nepřekvapily (výjimkou byla jen slečna Rosalie, ale u ní jsme se již při seznámení od autorky dozvěděly, že ke změně dojde). V tomto ohledu daleko raději vzpomínám na román Na Větrné hůrce od Emily B., kde se žádná významnější postava neobjevila bez dost závažné chyby na charakteru, která čtenáři (minimálně mě určitě) znemožňovala se s postavou plně sžít, na druhou stranu však měla každá postava své kouzlo bránící čtenáři ji naprosto odsoudit - není mnoho knih, které by se mohly pyšnit tak skvělým a věrohodným spektrem postav. Na rozdíl od Jany Eyrové (původně tyranizovaný sirotek si najde práci, kde není nikdo z domácích vyloženě nepříjemný, a kde je svěřenkyně až nepřirozeně hodná - pro mě dost nepřesvědčivý příběh) se mi u Agnes Greyové líbily nesnadné pracovní podmínky a snaha o jejich překonání, s tím také souvisí poutavě popsané vlastní zkušenosti s prací guvernantky. U Agnes Greyové mi pak bylo líto, že autorka na konci úplně opomenula vysvětlit, lásku jistého pána k hlavní hrdince. Hodnocení může vyznívat poměrně negativně, ale opak je pravdou. Stále sice nedám dopustit na román Na Větrné hůrce, ale Agnes Greyová si v mých očích rozhodně nevedla tak zle, jako Jana Eyrová. V konečném důsledku je rozhodně přínosné si knihu přečíst, kdyby jen proto, aby se čtenář seznámil s tvorbou všech sester Brönteových.... celý text

Něžná 1999, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Černý mnich a jiné povídky 2007, Anton Pavlovič Čechov

Čechovovův styl psaní je velmi podmanivý, na rozdíl od jiných ruských autorů je však poměrně jednoduchý a tím pádem také jednodušeji stravitelný. Nepíše nijak dlouhé věty, které by jakoukoliv povídku zastavily a umrtvily, nepoužívá nadbytečných metafor a přirovnání. Dalo by se říct, že jsou povídky osekané téměř až na dřeň, ale nejsou odbyté. Je velmi těžké psát stručně, ale sugestivně. Kniha se mi četla velmi lehce a jako nejzdařilejší hodnotím povídky Černý mnich, Nervózní host a Vražda. Čechova jsem znala jen díky jeho hrám a mile mě překvapilo, když jsem zjistila, že i jiné žánry dokáže napsat stejně kvalitně.... celý text

Nebe nemá dno 2010, Hana Andronikova

V knize na první pohled zaujme absence velkých písmen. Malinko to zhoršuje čtenářský komfort, na druhou stranu je v knize tato skutečnost odůvodněná a uznávám, že je to obdivuhodný detail. Dále bych ráda vyzdvihla nádherné jazykové prostředky ("den se zadýchal, štafetu přebral večer v purpurovém smokingu") střídající se se sarkasmem. Kniha byla krásná, na čtení ne úplně lehká. Nižší hodnocení si však u mě zasloužila kvůli prostřední části s Indiány. Nějak jsem se do této kapitoly nemohla ponořit (jako např. u části odehrávající se v pralese) a až na některé světlé momenty mě příliš nebavila. Připadala mi taková necelistvá. Kniha má mírně jiný ráz oproti předchozím známějším knihám, přesto se mi dostala pod kůži a ráda se k ní někdy znovu vrátím.... celý text

Selský baroko 2005, Jiří Hájíček

Kniha byla zajímavá, ale nesplnila mé očekávání. Myslela jsem, že mě pohltí pátrání po osudu udavačky z 50. let minulého století, ale tomu se bohužel autor věnoval ani ne třetinu knihy. Uvítala bych daleko víc výpisků z kronik a výpovědí očitých svědků, taky by podle mě příběhu prospělo, kdybychom sledovali pouze jedno pátrání po předcích a pravdě. Oceňuji krásný a autentický popis léta na jihočeské vesnici. Tomuto prostředí také odpovídal jazyk přímé řeči (ačkoliv já, děvčica ze Slovácka, jsem u slov "každej", "takovej", "mrtvej" apod. obrovským způsobem trpěla). Nějak jsem si s autorem bohužel nesedla a asi bude trvat delší dobu, než se odhodlám k četbě jeho dalších knih.... celý text

Buchlov: Historie a příběhy hradu 2018, Bořek Žižlavský

V knize naleznete prakticky všechny poznatky o Buchlově, jeho celou historii, pověsti týkající se hradu a pochopitelně i velké množství nádherných fotografií. Měla jsem radost, že kniha vyšla podruhé, protože jsem si ji nestihla koupit v prvním vydání, což mě dost mrzelo.... celý text

Lovil smrt, našel život 2017, Franco Di Mare

Dle mého názoru krásná kniha. Čtenář se něco málo dozví o válce v Bosně, přitom však není vystaven potokům krve a hromadám mrtvol. Naopak se v příběhu objevuje i motiv naděje a snaha nenechat se válkou rozložit. Překvapilo mě, že jsem takový kus našla v Karmelitánském nakladatelství. Četla jsem totiž ještě jednu jejich knihu, která nebyla tak čtivá, a hlavně byla prvoplánově cílená na křesťany. Naopak si myslím, že s touto knihou by neměl problém ani nevěřící.... celý text

Jméno růže 2007, Umberto Eco

Asi 5 let jsem měla knihu na pomyslném seznamu "Knihy, jichž se netknu ani lopatou.". Nakonec jsem po ní sáhla kvůli čtenářské výzvě, ale po přečtení přebalu knihy jsem měla chuť ji ihned vrátit. Ona "upoutávka" pro mě byla vrcholně odpuzující. Ale překonala jsem se. Musím přiznat, že mi dlouho trvalo, než jsem se do knihy začetla. Jediné, co mě hnalo kupředu byla touha dostat se s Adsonem a Vilémem do tak pečlivě střežené a tajemné knihovny. Teologické debaty mi nejednou dělaly problémy a občas jsem se přistihla, že sice očima pročítám každé slovo, ale naprosto mi uniká veškerý smysl (často jsem uvažovala, jak se tyto pasáže čtou ateistům). A pak najednou přichází na scénu pátrání po zločinech, snaha odhalit tajemství knihovny, příběhy o kacířích a já knihu nemohu přestat číst. Tyto dva naprosto odlišné stavy se u mě neustále střídaly. Mohlo by se předpokládat, že úvahy o Kristu, o rozdílu mezi dobrem a zlem apod. prokládají příběh a tak lépe dávkují napětí. Za sebe však musím říci, že děj nejen zpomalily, ale navíc úplně zastavily a onen se pak musel rozjíždět znovu a znovu. Přesto však nelituji, že jsem po knize sáhla a na konci se mi i teologické debaty zdály plnohodnotnou součástí knihy. Vysoké hodnocení si však kniha podle mě zaslouží, ať už kvůli koncepci knihovny, promyšlenému systému vražd, krásnému prostředí opatství, dobré znalosti Písma či kvůli skvělému vykreslení charakterů a důvodů jednání postav. Pro mě pak měla kniha ještě jednu výhodu, neustálým překládáním latiny do češtiny jsem pochytila nemalé množství latinských slovíček.... celý text

Podivuhodný život osamělého pošťáka 2017, Denis Thériault

Opravdu nádherný a milý příběh s prvkem života ve smyčkách, v kruhu (Enso). Na konci knihy, kdy se do sebe všechno krásně poskládá, jsem byla jako u vytržení. Líbilo se mi vykreslení charakteru všech postav, u tří hlavních postav však mimo jiné i pomocí haiku. Když jsem jednotlivé haiku četla, viděla jsem v nich rozdílné styly psaní, jako bych opravdu četla díla tří různých lidí. Nedílnou součástí knihy je i grafické zpracování, a to bylo u tohoto díla mimořádně nápadité, avšak jemné a decentní. Dokážu si představit, že někoho kniha nemusí zaujmout. Například lidi, kteří nemají vztah k japonské kultuře, nebo čtenáře, kteří vyhledávají běžné hrdiny příběhů (nepřenesou se přes podivné, výstřední a podobné charaktery).... celý text

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

V knize mě zaujal pohled na válku ze strany německé vesnice. Dalším kladem pro mě byla čtivost a nápaditost příběhu. Kniha mě však bohužel nedokázala úplně vtáhnout a pohltit. Za sebe mohu spíše doporučit film, který je předloze poměrně věrný, nezabere tolik času a je opravdu krásně zpracovaný. Četby nelituji hlavně díky stylu psaní - krátké věty posunovaly děj, o slovech se psalo jako o hmatatelných věcech (ačkoliv občas už mi to přišlo až příliš), slova Zlodějky knih byla úměrná jejímu věku a životní situaci (nebylo to, jako byste si vymysleli postavu mladé dívky a vložili jí do úst slova vyzrálého čtyřicátníka). Smrt, coby vypravěčka celé knihy, mi přinesla dva odlišné pocity. Nadchl mě samotný nápad vybrat jako vypravěčku právě smrt (například konec vyprávěný jen Smrtí byl velmi zajímavý). Na druhou stranu mě Smrt dost mátla, z jejích slov téměř vyplývalo, že ji její práce nebaví a touží po odpočinku, to mi přišlo mimořádně znepokojující (přece jen - smrt je jistota pro každého, možná je děsivá a krutá, ale seberte nám ji a zblázníme se). Zajímavý byl pokus vykreslit Smrt se srdcem, Smrt citlivou a otřesenou válkou, nicméně Smrt odsuzující holocaust mi přišla mírně cynická. A na Smrti mě také neuvěřitelně rozčilovala její tendence pronášet věty, které dopředu prozrazovaly následující vývoj děje i samotný konec. Tvrzení Smrti, že nás chce připravit na smutný konec knihy, mě opravdu neuklidnilo a z mého roztrpčení neubralo ani kousek. Abych byla spravedlivá, přiznávám knize ještě půl hvězdičky k dobru (dohromady tedy 3,5*) a to díky konci - skutečnost, že už v jedné z prvních kapitol zjišťujeme přibližný konec knihy, neubírá závěru na dojemnosti. V každém případě jsem však byla ráda, že jsem knihu dočetla a už se k ní zřejmě nevrátím.... celý text

Jasno lepo podstín zhyna 2016, Sara Baume

Krásná kniha psaná lyrickou prózou, místy přecházející v naturalismus. Je vidět, že je autorka umělkyní - ty popisy přírody, barev, dějů byly opravdu netypické, ale krásné. Hlavní postavou byl drsný stárnoucí muž na okraji společnosti s mimořádně jemnou duší. Nemohu říct, že bych se s ním ve všem ztotožňovala a byl mi nanejvýš sympatický. Nemohu však ani říct, že mě nezaujal a odpuzoval. Nejkrásnější na celé knize byl vztah Raye a JednoOka, čistý a plný oddanosti, porozumění. Velmi se mi líbil styl psaní, kdy hrdina vše vyprávěl JednoOku. Pouze v prologu a epilogu vidíme svět očima JednoOka, což knihu nádherně ohraničuje. Hvězdičku strhávám pouze za skutečnost, že jsem ji musela číst po kouscích. Když jsem naráz přečetla větší část, byla pro mě kniha monotónní a unikala mi spousta krásných detailů a myšlenek.... celý text