Ella161 přečtené 295

Chlap snů 2021, Kim Jones

U téhle knihy jsem se tak bavila! Od začátku do konce jsem měla na tváři úsměv, jako by mi ho tam někdo přilepil. Nešlo to jinak. Vážně ne. Každou kapitolu jsem chytila minimálně jeden záchvat smíchu, protože-budu k Vám upřímná-Penelope byla fakt číslo. S takovým člověkem by se nikdo nenudil. Chápu, že některým nemusela sednout. Už jen proto, jak neomaleně se chovala. Jenže přesně za tohle jsem jí milovala. Dlouho jsem nečetla o tak praštěné a drzé hrdince. Jestli vůbec někdy. Fakt se mi líbilo, jak byla svá. Už od prvního momentu jsem se do ní zamilovala, protože v jejím případě to nešlo jinak. Byla bláznivá a nespoutaná. Netrápilo jí, co si o ní ostatní myslí a tvrdě si šla za svým. Za svoje nebližší se rvala jako lvice, což jí jen přidalo plusové body. To, co udělala pro svou kamarádku, mě tak trochu dojalo. Každý by měl mít v životě jednu svojí Penelope. Jake byl typický hlavní hrdina. Na první dojem nevrlý, příkrý a panovačný. Jenže (jak jinak) se ukázalo, že je v něm mnohem více. Už jen to, jaký vztah měl k dědovi a jaký respekt k němu měl. Nebo to, jak se choval ke svému nejlepší kamarádovi Camovi. I k zaměstnancům se choval přijatelně. Na Penelope byl ze začátku trochu hrubý. Kdo se mu ale taky mohl divit? Ona se mu vřítila do života jako tornádo. Dost praštěné a trhlé tornádo, na které očividně nebyl připravený. Každopádně jejich vztah byl boží. Nereálný, ale krásný! A i další postavy byly strašně moc fajn! Hodně jsem si oblíbila Cama, který měl celkem stejný humor jako Penelope. Byl to takový pohodář a kliďas. Sebevědomí mu nechybělo a humor také ne. Naprostý opak Jakea, hlavního hrdiny. Samozřejmě i ten měl sebevědomí, ale to je asi tak jediná společná vlastnost, kterou se svým nejlepším kamarádem sdílel. Celá kniha se mi četla neuvěřitelně rychle. Děj krásně plynul a od čtení jsem se nedokázala odtrhnout. Neočekávejte od toho nic velkého, protože něco takového tam nenajdete. Je to čteni pro pobavení a pro odpočinek. Což jsem u knihy hledala a splnila mi to.... celý text

Někdo nový 2021, Laura Kneidl

Rozhodně se mi kniha líbila více než Nedotýkej se mě. Každopádně i tady mě hlavní hrdinka trochu štvala. Furt řešila ten jeden incident a nedala si s tím pokoj, i když Julian o to vůbec nestál a nechtěl to už rozebírat. Já chápu, že měla špatné svědomí, ale omluvila se mu několikrát, tak proč se k tomu furt vracet? Nebo jak furt řešila to, že jí neříká pravdu. Však se sotva znali. To si myslela, že se jí bude svěřovat se vším? Tohle mě tak trochu vytáčelo, protože nikdo nemá rád osobní otázky od osoby, kterou skoro nezná. Také se nechovala na svůj věk. Řekla bych jí tak patnáct. Všechno moc analyzovala. Viděla v slovech a činech něco, co tam vůbec nebylo. Opravdu každou situaci a rozhovor s Julianem moc prožívala, což také nebylo moc v pořádku. Abych ale jen nekritizovala… Ona to neměla lehké, jak s rodiči, tak svým bratrem. Zvládala to ale skvěle, což mě celkem udivovalo. I přesto, že byla bohatá, nechovala se namyšleně. Chtěla ostatním pomáhat a chtěla, aby se cítili lépe. Také její humor neměl chybu. Hlavně když nějakou rádoby vtipnou poznámku prohodila před rodiči, kteří hned pohoršeně zalapali po dechu (hlavně její matka). Měla zdravé sebevědomí, což se mi na ní líbilo asi nejvíce. Ona nebyla špatná. Jen mi na ní štvalo pár jejich vlastností a ta její nevyspělost někdy. Celkově ale byla moc hodná a empatická. Takže jo, měla jsem jí ráda, i když mě někdy štvala. A Julian byl pro mě strašná záhada. Nerozuměla jsem mu a nemohla jsem přijít na to, kam furt chodí a co se mu stalo. Samozřejmě jsem nějaké teorie měla, ale většina z nich nebyla správná. Někdy se choval neuvěřitelně přátelsky a bezstarostně. Jindy byl zase uzavřený a odtažitý. I tak jsem si ho ale moc oblíbila, protože byl prostě skvělý. A to velké tajemství? No do hajzlu! (Pardon, ale jinak to nejde). JAKO COŽE? To by mě v životě nenapadlo. Docela mě překvapilo, jak to Mikey vzala v pohodě. Já bych na jejím místě reagovala na milion procent jinak (i když někoho takového, jako je Julian, neodsuzuji). Tohle totiž byla zásadní věc, kterou nevím, jestli bych dokázala přijmout. Nedokážu si představit sebe na Mikey místě. Nevěděla bych, jak reagovat. Mikey to ale zvládla bravurně a já jsem jim jejich vztah opravdu přála! Oni si zasloužili být šťastní, o tom nemůže snad nikdo ani pochybovat. Celkově byl příběh skvělý. Bylo zde tolik témat, které by se měly řešit a lidi, kteří takový jsou, neodsuzovat. Autorka nám krásně napsala, jaké názory na to většina lidí může mít. Byl i napínavý, ale někdy i zdlouhavý. Celkem mi tam chyběly kapitoly z pohledu Juliana, protože jsem byla opravdu zvědavá, co se mu honí hlavou. A zmíňka o Lukovi mi vykouzlila úsměv na tváři. Moc se mi líbí, když i v dalších dílech autorů se vyskytne postava/pár z jiných jejich knih či sérií, byť je to jen drobná poznámka. Sice to není na plný počet hvězdiček, ale kniha se mi líbila. Mohu doporučit.... celý text

Na jedné vlně 2021, Jenn Bennett

Já tu autorku fakt miluju! Ona píše tak neuvěřitelně čtivé příběhy. Opravdu jsem se od knihy nedokázala odtrhnout a myslím, že to má tak každý, kdo si přečte nějakou její knihu. Příběh Kudy ke hvězdám mě fakt ohromil. Nejen tou krásnou obálkou, ale i skvělým letním příběhem. A i tady jsem nešlápla vedle. Je to skvělý příběh, který mě opět naladil na léto! Je fakt škoda, že si každou knihu, kterou si koupím, musím přečíst vždy hned. Moc se mi líbilo prostředí knihy. Kalifornie? Jo, to můžu. Surfování? Miluju to! Děj byl moc pěkný. Hlavním tématem tam byly filmy, což u mě nesklidilo moc velký úspěch. Já na filmy skoro vůbec nekoukám. Vlastně si ani nepamatuji, kdy jsem si naposledy nějaký film pustila. Takže nějaké filmové hlášky, scény a narážky jdou mimo mě. Každopádně, když pominu tenhle drobný zádrhel, nemám k tomu co vytknout! Hlavní postavy byly (jak jinak) opět fajn. Moc sympatičtí, se smyslem pro humor a pohodovou náladou. Užívala jsem si jejich slovní přestřelky. Už jen díky tomu, že Bailey nemá ráda konfrontace, ale s Porterem tomu bylo jinak. Líbilo se mi, jak s ním dokázala vyjít ze své komfortní zóny a stal se z ní někdo "jiný". Vždy byla moc hodná i přátelská. Prostě holka, kterou chcete mít ve svém okolí. No a Porter byl prostě prvotřídní surfař. Pohodář, humorista a trochu podivín. Byl vždy upřímný, což se mi na něm asi nejvíce líbilo. Kéž bych takové lidi znala i ve skutečném světe. Proč to musí být jen knižní postavy? Vážně bych si s nimi chtěla třeba popovídat :D Takže.... tohle si musíte POVINNĚ přečíst. Myslím si, že nikdo touhle knihou neudělá chybu. Každý v ní najde něco, co se mu bude líbit. A jsem si jistá tím, že si Vás po pár stránkách získá! Pokud nevíte, co číst a jakou další knihu si koupit, VÁŽNĚ tohle bude nejlepší volba!... celý text

Nelíbánky 2021, Christina Lauren

Tak tohle mě fakt bavilo! Nejdřív jsem k tomu příběhu byla trochu skeptická, protože série Božský u mě moc nepochodila, takže jsem předpokládala, že ani tahle kniha se mi nebude líbit. Jenže moje kamarádka byla přesvědčená, že se mi kniha bude líbit a že jí mám dát šanci. A jsem za to moc ráda, protože se mi opravdu moc líbila. Tohle nebylo jen o sexu a hned tam spolu nespali. Navíc se mi líbilo, že do bylo od nenávisti k lásce. Takové příběhy mám nejraději. A docela mi to připomnělo příběhy od Vi Keeland, což bylo jen další plus. Moc se mi líbil celý ten nápad a hlavně název knihy, který ten děj dokonale vystihuje. Také jsem se dost nasmála a to bylo další plus. Nenudila jsem se a krásně jsem si u toho odpočinula. Postavy autorky vymyslely také moc skvěle! Olive jsem si oblíbila hned, ačkoliv někdy vážně byla pesimistická a počítala hned s tím nejhorším. V tomhle případě jsem se v ní trochu našla, protože občas (většinou) také dělám unáhlené závěry. Měla jsem tedy pro ní pochopení a byla moc ráda, když se změnila a konečně myslela pozitivně. Jinak se mi ale líbilo, že měla takovou bojovnou povahu. Nenechala si nic líbit a za každou cenu si stála za svým názorem. I když se nelíbil ostatním a i když kvůli tomu nemluvila se sestrou, což jí moc trápilo. To jsem na ní fakt oceňovala, protože málokdo tohle dělá. Ethanovi nemám co vytknout. Ten mi byl hned sympatický. Teda myslela jsem si, že je to děvkař, ale nebyl. To mě moc mile potěšilo. Hlavně se mi líbil jeho vztah s Olive. Ty jejich slovní přestřelky, dohadování, popichování a provokování… Navíc ta chvíle, kdy si uvědomili, že o sobě měli zkreslené názory? To jsem se, přiznávám, mále roztekla. Spolu byli fakt sladcí! I když si myslím, že na to šli moc rychle a jejich spor, který vedl k rozchodu, byl dost zbytečný. Samozřejmě i ostatní jsem si oblíbila. Jako Olive sestru Ami. O ní jsem si udělala zkreslený názor a myslela jsem si, že je namyšlená a povrchní…. taková ale vůbec nebyla. A tu jednu situaci zvládla fakt skvěle. Takže jo. Jsem strašně ráda, že se mi kniha líbila a že jí mohu doporučit!... celý text

10 pravd a spousta odvahy 2021, Ashley Elston

Sice to nebylo tak dobré jako 10 rande naslepo, ale stejně jsem si čtení moc užívala. Autorka prostě psát umí, takže koupí její knihy nešlápnete vedle. Je to určeno spíše pro mladší ročníky, ale podle mě se to bude líbit každému. Je to takové odpočinkové čtení, u kterého nemusíte na nic myslet a většinou se i zasmějete, protože fantastická čtyřka je vážně vtipná. Jo a po přečtení budete mít hned dobrou náladu a klid na duši. Tak jsem to měla alespoň já. Pořád mě uchvacuje, jak autorka dokáže popsat a vůbec vymyslet tak početnou rodinu a neztrácet se v tom. Já se v tom ztrácím a to to jen čtu. Kdybych o ní měla psát? To by mi dalo sakra zabrat. Je ale hezké, jaký vztah mezi sebou mají a jejich rodinné večeře jsou strašně super a zábavné. Kdo by prostě nechtěl mít tak velkou a milující rodinu? Děj byl prostě zábavný. Svižně plynul a od čtení jsem se nemohla odtrhnout. Samozřejmě jsem se i několikrát nad knihou zasmála, protože výměna telefonů a psaní si s mamkou Olivie bylo vážně vtipné. Hlavně když byl na řadě Wes nebo Charlie a museli probírat holčičí věci jako je holení, co si obléknout a tak. Usmívala jsem se nad romantickou linkou, protože to bylo vážně sladké! Všechny ty tajnosti a tajná dostaveníčka měli něco do sebe. Hlavně se mi ty dva k sobě fakt hodili a strašně moc jsem jim to přála. Jen jedinou výtku bych k Oliviina výběru měla. Tedy tu, že měl rád Ďábelská dvojčata. To mi hlava nebrala Moc se mi líbilo i to, že tam bylo pár kapitol z pohledu Wese, Charlieho a Sophie. To bylo moc pěkné zpestření. Také se mi líbilo, že se zde hodně objevuje Soph a Wes, takže jsem se dozvěděla, jak to mezi nimi pokračuje. A vůbec. Tenhle pár jsem si strašně oblíbila a za každou zmínku o nich jsem byla ráda. Knihu vážně doporučuji. Jak tuhle, tak 10 rande naslepo, což je vánoční příběh a ty jsou už za chvíli, takže pokud nevíte, co v to období číst… 10 rande naslepo Vás krásně na vánoční náladu naladí!... celý text

Výměna 2021, Beth O’Leary

Hm… já se na tuhle knihu strašně těšila. Autorčinu knihu Spolubydlící miluju a naprosto mě uchvátila. Tuhle jsem si tedy nemohla nechat ujít a koupila jeem si jí hned po vydání. Anotace zněla slibně, obálka vypadá nádherně, ale… Možná jsem od toho měla větší očekávání. Ne že by byla kniha vyloženě špatná, ale skoro nic se tam nedělo. Vlastně to bylo jen o tom, jak se vyrovnávat se svým smutek. Místy to bylo vážně smutné i dojemné. Jenže to bylo jen pár kapitol a kniha má přes 350 stránek! Občas se mi to čtení vleklo a občas jsem neměla chuť tu knihu ani otevřít… Nicméně bylo fakt smutné číst, čím si Leenina sestra Carla procházela. Nebylo to lehké, protože jsem se snad u každé vzpomínky na ní rozbrečela. Bylo mi to tak líto. Bylo mi líto, čím si musela procházet její rodina a hlavně její sestra Leena. Leena byla super holka. Hodně ambiciózní, ale velmi chytrá. Hodně pracovala, aby se vyrovnala se svým smutkem a to jí nedělalo moc dobře. Určitě jí výměna hodně prospěla a konečně našla trochu klidu na duši. A Eileen byla opravdu vtipná a okouzlující babča. Bylo hezké číst kapitoly z jejího pohledu. U těch jsem se dost nasmála a v hlavě mi často běžela otázka, jestli to myslí sakra vážně. Na svůj věk byla velmi čilá, takže bych jí na 79 opravdu neřekla. Její příhody během randění byly nezapomenutelné. Vážně, nemohla jsem se přestat smát. Když si představím starou paní jak…. Nebo její zkušenosti se seznamkou se také nešlo nezasmát. Avšak vůbec mi nepřipadalo, že je to život staré paní, bylo to dost nereálné. Tohle mě občas štvalo, ale jinak jsem si to užívala. Takže není to úplně top příběh. Kniha Spolubydlící byla o tolik lepší a o hodně jsem si jí užívala. Furt tam byla nějaká akce, takže jsem se nikdy nenudila, což se o tomhle příběhu říci nedá. Nebyl špatný, mohu ho doporučit, ale nic od toho neočekávejte.... celý text

Co se stane na Twitteru... 2021, Emma Lord

Tak tomuhle příběhu nemám co vytknout! Prostě wow! Od první stránky jsem se začetla a nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Fakt jsem si připadala jako závislák Tahle kniha vážně nemá chybu a já se do ní asi zamilovala. Tohle byla jedna z nejlepších koupí tohohle roku. No a nejvíc úžasné bylo nejspíš to, že kapitoly jsou z obou pohledů! Díky čemuž jsem si k oběma postavám vytvořila ještě silnější vztah. Ten děj byl opravdu krásně promyšlený. Vážně, já nemám slov. Jo a docela mi to připomnělo knihu od Kasie West P.S. Líbíš se mi. Občas to vážně mělo nějaké společné znaky, ale vůbec mi to nevadilo, ba naopak. A postavy? Ty byly tak dokonalé!! Moc jsem si je oblíbila. Hlavně jejich vztah, který se opatrně posouval dál a dál. Nejdříve nepřátelství, pak příměří, kamarádi…. a je Vám asi jasné, jak to bylo dál. Užívala jsem si jejich slovní přestřelky a vůbec celé to pošťuchování. Bylo to strašně roztomilé. Také bylo úžasné, jak se ty dva k sobě krásně hodili. Pepper byla perfekcionistka, ale pro sarkastickou poznámku nešla daleko. Navíc byla docela bláznivá a hlavně vtipná. Ta holka neměla chybu. Nebyla namyšlená. Byla moc milá i obětavá, když se to tak vezme. Určitě to neměla jednoduché se svojí mámou, ale vždy to nějak urovnala a to se mi na ní strašně líbilo. I když se svojí mámou nebyla za dobře, stejně jí tak nějak bránila a vzhlížela k ní. Jak sama poznamenala, byly prostě na stejné straně. No a Jackovi nemám co vytknout. Vážně. On byl strašný pohodář. Pěkně ukecaný, avšak dost vtipný. Nedokážu si představit, že s ním by někdo dokázal vycházet špatně. To by snad bylo nemožné. Ale ani on to neměl lehké. Být "ve stínu" svého bráchy (který byl mimochodem jednovaječné dvojče), nebylo jednoduché. Nicméně. Pepper a Jack měli krásný vztah. Ta Twitterová válka byl tak skvělý a vtipný nápad! Vážně jsem si to čtení moc užívala. Nejspíš tahle recenze bude stát fakt za houby, protože tady píšou strašnou slátaninu, ale já opravdu nevím, jak vyjádřit, jak moc se mi ta kniha líbila. Nemohu se dočkat, až si dám rereading! Tuhle knihu prostě musíte mít!... celý text

Kráska a geek 2016, Melissa Keil

Tahle kniha se mi do ruky dostala úplně náhodou. Nikdy jsem o ní neslyšela a ani neviděla žádnou recenzi. Anotace mě ale celkem zaujala, tak proč si to nepřečíst? Ta kniha nebyla špatná, ale žádné wow to také nebylo. Byla to spíš taková oddechovka na odpoledne, kterou máte přečtenou do pár hodinek. Jo, čtivost jí upřít nemohu. A za mě jedno velké plus bylo, že celá kniha je psána z pohledu kluka. To jsem fakt koukala a udělala mi to strašnou radost. Nevím proč, ale u všech knih mám raději klučičí pohled. Děj nebyl nic moc. Vlastně se tam skoro nic nedělo, ale i tak se mi to docela líbilo. Všechny postavy jsem měla ráda. Zamlouval se mi Sam a jeho posedlost hororovými filmy (miluju horory). On byl trochu jiný, než ostatní kluci v jeho věku. Holky ho nezajímaly, nechodil na žádné párty a nebyl moc oblíbený (což bylo další plus knihy). Pak tam přišla Camilla, která byla naprosto skvělá! Moc se mi líbila ta energie, kterou měla. Byla hodně upovídaná a sebevědomá, ale nebyla namyšlená. Její vztah se Samem byl úžasný! Bylo hezké, jak ho konečně popostrčila k tomu, aby vylezl ze svého pokoje a zašel někam ven. Jak on sám zmiňoval, úplně mu narušovala řád. Každopádně Camilla byla super kamarádka, kterou by chtěla snad každá holka. I vedlejší postavy jsem měla v oblibě. Mika, který byl většinou času dost tichý, ale hodně všímavý. Adriana, který furt jedl a dělal nějaké hlouposti a Allison, která byla taková ta kamarádka do nepohody. Vlastně jsem si příběh užila a takhle na konec léta to bylo fajn nenáročné čtení. Nevím, jestli se ke knize ještě někdy vrátím (spíš ne), ale nelituji čas, který jsem nad ní strávila. Takže pokud nemáte co číst a nehledáte v příběhu žádnou hloubku a nechcete u něho přemýšlet, tak tohle jednoznačně doporučuji.... celý text

Nové začátky 2021, Lilly Lucas

Tohle je fakt super kniha a na konec léta úplně ideální čtení. Jsem strašně ráda, že se autorčiny příběhy budou vydávat i tady u nás. Ona píše fakt skvěle a nejspíš se z ní stala jedna z mých oblíbených spisovatelek. Vůbec se nedivím, že je přirovnávaná k Moně Kasten, protože nějaké podobné znaky tam jsou znát. Moc se mi líbilo prostředí, které Lilly pro svou knihu vymyslela. Vlastně jsem ještě nic na stejný způsob nečetla. Opravdu mě překvapilo, jak lehce jsem se do toho světa vžila a jak moc mi postavy přirostly k srdci. Zalíbil se mi Leny a Ryanův pozvolna se vyvíjející se vztah. Oni spolu byli prostě skvělý! Lena měla na Ryana opravdu dobrý vliv. Byl to mrzout (já se mu ani nedivím, když se mu stalo něco takového), ale Lena v něm opět dokázala najít život a potřebu vůbec vyjít mezi lidi. Dokázala v něm vyvolat nějakou reakci i emoci. A i když se ze začátku zdá Ryan jako pořádný kretén, dejte mu šanci. Ve skutečnosti je úplně jiný. No ale je pravda, že jednou mě fakt naštval. Tím jeho rozhodnutím, které udělala někdy ke konci knihy. Já ho chápala, ale i nechápala. Nechápala jsem, jak to prostě mohl nechat jen tak být. A přiznávám, že mě to jeho náhlé rozhodnutí rozbrečelo a rozhodilo. Tohle jsem totiž opravdu nečekala. A ještě do toho zatahovat Maddie? Bože, proč? To byla ještě větší rána pro moje citlivé srdíčko. Takže jo. Knihu opravdu doporučuji a už teď vím, že si jí přečtu znovu. Strašně se těším na druhý díl o Izzy, kterou jsem si také dost oblíbila. Jen mě trochu zklamal konec. Byl uspěchaný a vlastně jsem se vůbec nedozvěděla věci, které mě fakt zajímaly. !SPOILER!. Jako třeba ten, jestli se fakt dal Ryen na čas dohromady se svojí přítelkyní. Taky nechápu Lenu, že mu tak rychle odpustila. On si prostě odjede na několik měsíců pryč, pak přijede, dají se zase dohromady a to je konec? To bylo celkem zklamání.... celý text

Jedna želva za druhou 2018, John Green

Já Johna Greena miluju. Mám ráda, jak jeho hlavní postavy jsou hloubavý. Ty jejich myšlenky jsou prostě úžasné a hluboké. Nejde se nad nimi nezamyslet a vždy, když tak uděláte a všechno si promyslíte, si řeknete: „Jo, má pravdu. Takhle to je.” Nebo alespoň já to tak mám. Sice se na svůj věk chovají velmi vyspěle, ale co? Je to jen fiktivní příběh a v tom je možné cokoliv. U jeho knih přemýšlím strašně moc a knihu čtu celkem dlouho, protože se u něčeho zastavím a pak nad tím několik minut přemýšlím… potom čtu dál. Tohle prostě není příběh na odpoledne a to se mi strašně líbí. Není to příběh o ničem. Je to příběh o něčem. Aza, hlavní hrdinka, to měla strašně těžké. Vůbec si nedokážu představit, že bych tohle měla prožívat já. Že bych prostě byla zaseknutá ve své hlavě a panikařila při nějaké neškodné myšlence. Snažila jsem se jí chápat a vcítit se do ní. Snažila jsem si představit, jaké by to bylo pro mě, jenže tohle si představit tak docela nedokážu. Nemohu říct, jak bych ze zachovala, protože to prostě nevím. Strašně moc jsem se jí snažila pochopit, ale bylo to pro mě těžké, protože já tohle nikdy nezažila. Někdy jsem její pocity prožívala s ní, protože jsem se jí tak moc snažila pochopit a nějak jí pomoc. Já vím, že je to fiktivní postava, ale při čtení mi to tak vůbec nepřipadalo. Byla napsaná strašně realisticky. Moc mě mrzelo, jak se trápila a nejednou jsem se kvůli tomu rozbrečela. Úplně jsem cítila ten pocit bezmoci a úzkosti. Vážně bych tohle nechtěla zažít a Aza byla opravdu silná, že to takhle zvládala. Troufám si říci, že ona je jedna z nejlepších fiktivních postav vůbec. Na ní ještě dlouho nezapomenu. Davise jsem si také moc oblíbila. Hlavně de mi na něm líbilo, že bral Azu takovou jaká je. Že se jí snažil doopravdy vidět a chápat. Navíc se mi moc líbily ty poznatky o vesmíru, protože v sobě vždy měly nějakou skrytou myšlenku. Dokonce jsem se něco přiučila. Sice jsem nezjišťovala, jestli ty informace jsou pravdivé, ale já doufám že jo. Takže jo. John napsal opět skvělý příběh, ke kterému se určitě jednou vrátím a na který jen tak nezapomenu. Nechápu, jak to dělá, že dokáže napsat něco tak skvělého. Něco, co Vás donutí se nad danou věcí zamyslet. Něco, co Vás donutí přehodnotit i svůj názor. Hlavně mám ráda, že ve mně to "něco" zanechá a já na to nedokážu zapomenout. Takový pocit ve mně zanechaly zatím všechny knihy, které jsem od něho četla. On je prostě autor s velkým A.... celý text

Rezistence 2012, Veronica Roth

Tak tenhle díl byl nic moc. Předešlý byl mnohem lepší. Tady se hlavní postavy furt jen hádají, nemluví spolu a odcizují se. Tris se bez rozmyšlení vrhala na sebevražedné mise. Hodně se změnila a já se do ní snažila vcítit, protože toho prožila už dost. Neměla to lehké, ale stejně… měla více přemýšlet. V tomhle díle mi celkem vadila. Tobias se tam ani moc nevyskytoval, což je škoda, protože ho mám fakt ráda. Každopádně i tady bylo hodně akce a hlavně smrti. Hodně postav, které jsem měla ráda, umřelo. Naopak postavy, které jsem neměla ráda (třeba Peter), jsem si celkem oblíbila. Docela mě překvapilo, co udělal Caleb. To bych od něho fakt nečekala. Jo, zvratů tu bylo dost. A jsem zvědavá, jak to celé dopadne, protože ten konec jsem tak trochu nečekala. A doufám, že tam Tris bude zase jako dřív.... celý text

Divergence 2012, Veronica Roth

Snad nejsem jediná, která teprve nedávno na tuhle sérii narazila. Teda takhle, věděla jsem, že je to film a že se natočil podle knižní předlohy, ale až dnes jsem se o ní začala zajímat. Viděla jsem ukázky na film, které mě zaujaly, takže jsem se hned musela vrhnout do knihy. Knihy jsou totiž lepší než film. A ani v tomhle případě jsem se nemýlila. Po dočtení knihy jsem se hned podívala na film. Sice je to pěkně zpracovaný, ale kniha je prostě lepší. Tam je vynecháno hrozně scén, všechno se tam děje rychle a nějaké věci jsou pozměněné. Navíc se mi na hlavní postavu ta herečka vůbec nehodila. Každopádně nepíšu tu o filmu, ale knize. Nechápu, že jsem si jí nepřečetla dříve! Úplně mě uchvátila a já nemohla přestat číst. Skoro každá kapitola byla nabytá nějakou akcí či zvratem. Strašně se mi líbil nápad s frakcemi a vůbec, celá ta vize té knihy byla neuvěřitelná! Nechápu, jak tohle někdo mohl vymyslet. Je to krásně propracovaný a hlavně je tam vše vysvětleno. Postavy byly skvělé! Fakt jsem si je oblíbila. Ono snad ani nejde si Čtyřku (Tobiase) neoblíbit. Ten chlap je prostě boží! Škoda, že tam nebyly kapitoly z jeho pohledu. Na něm se mi nejvíce líbilo, že se nenechal strhnout tím systémem, který byl v Neohroženosti nastolen. On byl čestný, nápomocný a hodný. K Tris se choval tak pěkně. Strašně jsem si tohohle na něm cenila. A Tris? Ne že by mi nějak přirostla k srdci, ale mám jí ráda. Občas se chovala nevyspěle, což je jediné, co bych jí vytkla. Jinak bylo celkem fascinující, jak se dokázala svému strachu postavit. A vůbec. Bylo hezké číst, jak se pomalu mění z té vystrašené holky na někoho, koho jen tak něco nezastraší a má velkou odvahu. Knihu mohu jen doporučit!... celý text

Odhodlaný Chase 2012, Sandra Brown

Od autorky jsem před pár roky přečetla Růžový víkend a příběh se mi moc líbil. I tenhle mě zaujal svou anotací a byla jsem přesvědčená, že tohle je prostě sázka na jistotu. Jenže bohužel nebyla. Musím uznat, že kniha byla opravdu čtivá a postavy byly strašně fajn, ale… Očekávala jsem, že tam nějak budou více rozebrané Chasovo myšlenky a pocity. Hlavně to, jak se s tou tragédií, která postihla jeho manželku, vypořádává. Jenže tohle bylo jen začátkem knihy a pak nic. Prostě v jeden den si řekl, že takhle žít nemůže a od všeho se odpoutal. No a Marcii jsem měla ráda, ale ta její nabídka, aby si jí Chas vzal? Jen kvůli tomu, že on neměl peníze a ona nechtěla zestárnout sama? Co to sakra? Jako hm… měla kuráž, ale…‍️ Možná jsem na tyhle příběhy mladá a za pár let by se mi třeba kniha líbila, ale teď jí hodnotím jen jako takový průměr. Já jen doufám, že poslední díl bude lepší.... celý text

Zatracená láska 2020, Tess M. Puffrová

Jsou tu tři věci, které mi vadili. Za 1. Ty nespisovné výrazy. Přes to jsem se přenášela opravdu těžce. Za 2. Anna a její chování. Jen při menším doteku hned vyletěla, což jsem moc nechápala a za 3. I tady byl hlavní hrdina děvkař a navíc ze začátku dost namyšlený. Takže… nemohu popřít, že příběh byl čtivý. Protože opravdu byl. Bylo v něm hodně emocí a celkem chápu, proč se takhle kniha přirovnává k Afteru. Maddox byl skoro stejný jako Hardin. Trochu psychopat. Nálady se mu střídaly jako na běžícím páse. Výbuchy vzteku také nechyběly. A určitě mu nechybělo vysoké sebevědomí. Jenže i přes tohle všechno, jsem si ho oblíbila. Musela jsem si k němu najít cestu, protože mi byl ze začátku strašně nesympatický, ale zjistila jsem, že to byl fajn kluk. Měl dobré srdce a když někdo potřeboval pomoc, tak pomohl. Byl ochotný se změnit. Hlavně byl hodný a laskavý. A k Anně se choval mile a hezky. S Annou jsem měla docela problém. Nemám moc v oblibě takové postavy, které si nedokážou prosadit svůj názor. Jsou raději někde zalezlé a nechají si v klidu nadávat. Nemám to ráda už jen proto, že já jsem přesný opak. Každopádně pochopila jsem, že život s jejím otcem (který byl mimochodem, pardon za to slovo, pořádný kretén) byl opravdu těžký. Na Anně mě ale hlavně štvalo, že byla nerozhodná, furt rudla (což je tam zmíněné tak tisíckrát) a ze začátku byla taková tichá. Po nějakém čase si ale konečně dokázala prosadit svůj názor a stála si za tím, čemu věřila. Když byla naštvaná, nenechala si nic líbit a to bylo fajn. Díky tomuhle jsem si jí také celkem oblíbila a po nějaké čtvrtce knihy mi přestala vadit. Takže i když tam bylo pár věci, které mi vadili, tak stejně jsem si čtení moc užila. Nedokázala jsem se od toho odtrhnout. Navíc se mi opravdu líbilo, že tady byly kapitoly z pohledu Maddoxe i Anny. Doufám, že autorce vyjdou i další knihy, protože moc ráda bych si je přečetla.... celý text

Tanec v srdci 2006, Petra Martišková

Jo, tyhle autorčiny příběhy fakt můžu! Sice jsou určené pro mladší ročníky, ale já je i tak strašně ráda čtu. Autorka píše fakt skvěle a hlavně čtivě, takže příběh máte přečtený během odpoledne. Navíc jsou vždycky vtipné, protože její postavy říkají ty nejlepší hlášky. Třeba v tomhle případě jsem se opravdu nahlas rozesmála, když Lucka imitovala Babu Jagu z Mrazíka. Mimochodem vybrala moc pěkné prostředí. I když jsem na tanec fakt dřevo, tak jsem si čtení užívala a připadalo mi, jako bych byla jejich skupiny součástí. Postavy byly skvělé! Miluju hate to love a tohle se mi četlo jedna báseň. Ironické a jízlivé poznámky Lucky a Roba se nikdy neobešly bez mého úsměvu. Fakt jsem do jejich společných chvil byla "zažraná" a nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Hltala jsem stránku za stránkou. Lucka se mi zamlouvala už od první chvíle. Řeknu Vám, že občas byla fakt na ránu. Pro sarkastickou či ironickou poznámku nešla daleko. Navíc se mi líbilo, že si z Roba hned nesedla na zadek a dala mu co proto. A že to s ní neměl jednoduché. A Rob? On byl skvělý. Sice mi občas přišel namyšlený, ale byl to hodný kluk. S Luckou se k sobě fakt hodili a já s úsměvem četla jejich vyvíjející se vztah. Takže jo. Příběh opravdu doporučuji. Sice se to neodehrává v létě, ale i tak myslím, že je to na tohle období ideální. I když vím, že někdy v prosinci si knihu přečtu znova. Díky ní jsem se začala těšit na Vánoce a to je prosím pěkně teprv Srpen! Příběh mě fakt pohltil a myslím, že to tak bude mít každý, kdo si tohle přečte. Navíc je skvělé, že se její příběhy odehrávají na vesnici. Jen bych řekla, že konec byl trochu uspěchaný a určitě bych nepohrdla dalším dílem, protože o těch dvou bych ráda četla dál. Oblíbila jsem si je a troufám si říct, že tohle je jeden z nejlepších příběhů od autorky. Také se z něho stal můj nejoblíbenější a že jsem knih od ní nepřečetla málo.... celý text

Pan Romantik 2021, Leisa Rayven

Ani s tímhle výběrem jsem nešlápla vedle. Trochu jsem se bála po přečtení anotace, ale neměla jsem k tomu vlastně žádný důvod. Podobný příběh jsem ještě nečetla, takže tohle pro mě byla trochu novinka. Pokud jste romantická duše, tak tohle je kniha přesně pro Vás. Romantika tam čiší skoro z každé stránky. I když já na tohle moc nejsem, tak se mi příběh líbil a bylo zajímavé číst o tom, jak se Paul mění v různé osobnosti. Od začátku je sice jasné, jak tohle skončí, ale kvůli tomu tohle vůbec čteme, ne? Je to dobrá oddechovka, do které se hned začtete a stránky Vám mizí pod prsty. Na léto ideální. Jen jednu výtku bych k tomu měla. Tedy to, že tam nebyly pohledy obou hrdinů. To mě celkem naštvalo, protože by bylo určitě zajímavé číst Paulovo pohled. Teď k postavám. Eden mi hned padla do oka. Hlavně tím, jak cynická byla. To se mi fakt líbilo. Jen mě trochu štvalo, jak se podceňovala a furt blábolila o tom, že tenhle chlap není pro ní, ale spíš se hodí pro její sestru, která je mnohem atraktivnější. Fakt to nechápu, protože ona mě svou povahou naprosto okouzlila a nejen mě. No a s Paulem je to trochu složitější. Jelikož zde nejsou kapitoly z jeho pohledu, tak jsem ho nemohla skutečně poznat. Tím, jak byl furt v nějaké roli, jsem nemohla vědět, co skutečně cítí. Jestli to jen nehraje, jestli to není další hra. Jasně. Bylo pozoruhodné číst, jak dokáže své osobnosti měnit. Avšak díky tomuhle jsem si ho prostě nedokázala až tak oblíbit. Furt jsem si říkala, jestli to takhle opravdu cítí, jestli zrovna tohle myslí vážně. Někdy mě to fakt štvalo. Proto se mi líbila poslední čtvrtina knihy, kdy si na nic nehrál a byl sám sebou. A když jsem se dozvěděla o jeho minulosti…. měla jsem slzy v očích. Bylo mi ho tak líto a soucítila jsem s ním. Díky poslední čtvrtině knihy jsem si ho dokázala oblíbit. Vážně je škoda, že tam nebyly kapitoly z jeho pohledu. K té knize bych měla hned jiný vztah. Každopádně musím přiznat, že mě příběh donutil se zamyslet nad láskou jako takovou. Možná mi i na pár věcí změnil názor. I když jsem se ze začátku k příběhu přistupovala skepticky, tak mě opravdu mile překvapil.... celý text

Hořím pro tebe 2021, J. T. Geissinger

Tak tenhle příběh byl pecka! Strašně jsem se u něho nasmála a skoro každou stránku si lepíkovala, protože ty hlášky a přirovnání jsou skvělé! Musím vůbec zmiňovat, že hlavní postavy jsem si FAKT moc oblíbila? Jo a ty recepty vložené u konce některých kapitol byl skvělý nápad. Jakson se mi líbil. Líbilo se mi, jaké kolem něho bylo tajemno a jak byl drzý a neuměl se chovat. Také se mi líbilo, že pod tou tvrdou slupkou se schovával fajn chlap, který dokáže s lidmi soucítit. Hlavně se mi líbilo, že i když byl nerudný, tak dokázal být i vážně vtipný. Hlavně mi přišlo úsměvné, jak se mu z ničeho nic mění nálady. Jednou je milý a vzápětí nevrlý. Vždy jsem se tomu musela smát. Každopádně bylo mi ho strašně líto, protože to co se mu v minulosti stalo… no nebylo to pěkné a nezasloužil si to. Vlastně jsem i chápala, proč se chová, tak jak se chová. Takhle by mu alespoň nikdo neublížil. No a Bianca byla báječná! Nenechala si nic líbit, byla sebevědomá a drzá. Takové hrdinky mám nejraději. Žádné křehké květinky. Každopádně i ona to neměla jednoduché a přiznávám, že ke konci jsem nepokrytě brečela. Každopádně tenhle příběh byl úžasný! Hned jsem se začetla a nemohla se od knihy odtrhnout. Sice byl konec malinko uspěchaný, ale to mi moc nevadilo. Jsem ráda za to, jak to skončilo. Ty dva si to fakt zasloužili. Já to říkám všude, že tenhle žánr skrývá ty nejlepší příběhy. Už se těším, až si knihu přečtu znova!... celý text

Polibek v Palm Springs 2021, Catherine Rider

Tyhle autory mám fakt ráda. Jejich příběhy jsou vždy tak sladké a hlavně u nich nemusím nijak zvlášť přemýšlet. Jejich knihy se čtou rychle a naladí Vás na tu správnou náladu. Ty vánoční příběhy mám fakt ráda a když jsem zjistila, že se u nás vydává i letní… byla jsem celá natěšená. Jelikož jsem už od nich pár knih četla, věděla jsem, co mě bude čekat. Opravdu to ve mně vyvolalo pocit, že jsem tam byla s nimi. Všechny postavy jsem si moc oblíbila. Hlavně ty hlavní, samozřejmě. Jay a Sasha byli prostě super! Nešlo si je neoblíbit. Hlavně se mi líbilo, že se ze začátku vlastně neměli moc v lásce a že svůj vztah postupně budovali. Jen mě trochu štvalo, jak byli občas naivní, ale to při první lásce bývá, ne? Nicméně. Knihu můžu jen doporučit. Krásný příběh, který Vás naladí na tu správnou letní náladu. Navíc je moc čtivý, odpočinete si u něho a máte ho přečtený jen za pár hodinek. Jediné minus je asi jen to, že mi trvalo nějakou chvíli, než jsem se začetla. Možná to ale bylo tím, že jsem předtím četla fantasy knihu a tohle je úplně jiný žánr. Každopádně já knihu můžu jen doporučit, protože na léto je to fajn čtení.... celý text

Temný kvítek 2020, Crystal Smith

Konečně se mi do ruky dostal druhý díl a opět si ho nemůžu vynachválit! První díl byl tedy o něco lepší, ale fakt jen o něco. Trochu mě mrzí, že jsem si nedala rereading předešlého dílu, protože jsem už zapomněla na nějaké situace a teď jsem se musela rozvzpomínat, což netrvalo zrovna krátce. Také jsem zjistila, že jsem v prvním díle špatně pochopila konec. Na mojí obranu…ono to tam bylo strašně zamotané a tady se to alespoň pořádně vysvětlilo. Je ale fakt, že jakmile mi to došlo, tak mě to moc mrzelo a byla jsem z toho smutná (ten, kdo četl, pochopí). Každopádně i tenhle díl byl neuvěřitelně čtivý a měla jsem ho přečtený jen za pár hodin. Objevilo se zde celkem dost nových postav. Také jich dost umřelo a některé se pak vrátily mezi živé. Musím přiznat, že celý ten příběh je zamotaný. Některé věci mi tam ze začátku nedávaly smysl a pochopila jsem je až po nějakém čase. Takže tohle není příběh na oddech, protože tady se musíte tak na 90% soustředit. Jelikož tady i drobný detail má velký význam. Někdy mě tohle na knize štvalo, ale nejspíš kvůli tomuhle jsem si tu sérii oblíbila a dovolila si říci, že je to jedna z nejlepších v tomhle žánru. No, zpátky k postavám. Aurélie byla opět skvělá. Statečná. Smířená se svým osudem. Obětavá. Milující. Ona je taková ta postava, která Vám prostě přiroste k srdci a rádi na ní budete vzpomínat. To samé platí na Zana. Sice mě trochu mrzelo (trochu víc), že tady v tom příběhu moc nebyl. Také mě mrzelo to, že se jejich cesty (Aurélie a Zenovo) rozdělily a oni se odcizili (tohle mi trochu připomínala knihu Krev&med). A ostatní postavy jako Kellan, Kornád, Onal a další, byly skvělé. Každopádně, i když je ten svět zamotaný, tak se mi strašně líbila ta magie pomocí kvítků. Díky němu jste se mohli dostat na hranici mezi životem a smrtí. Tenhle svět byl fakt krásně a propracovaně vymyšlený. A ten konec? POTŘEBUJI NUTNĚ DALŠÍ DÍL.... celý text

Nevhodné! 2021, Vi Keeland

Já jsem věděla, že se mi kniha bude líbit. Četla jsem na ní skvělé ohlasy a někdo dokonce i tvrdil, že je to Vi nejlepší kniha. Mně se tedy furt líbí nejvíce Alfa samec, ale tenhle příběh je prostě něco! Jak jsem zvyklá, tak začátek byl prostě vtipný. Jak Ireland vůbec mohla dopustit to, že takový mail pošle šéfovi? Byl fakt vtipný a díky němu se Grantovo a Ireland cesty spojily dohromady. Strašně se mi zamlouvala Ireland, který nedělalo problém nic říct. Jako vůbec nic. To, co si myslela, to také řekla. Občas do toho zakomponovala i pár sprostých výrazů a bylo jí naprosto jedno, kdo si o ní co bude myslet. Také se mi líbilo, jak byla sebevědomá a drzá. Dokázala Grante pěkně rychle zkrotit a přiznejme si, že on to fakt potřeboval. Také to byla ale holka se srdcem na správném místě. Ireland byla prostě správná hlavní postava, kterou jsem si hned oblíbila a cítila k ní už do začátku nějaké sympatie. I v téhle knize byla mužská postava velmi sebevědomá, drzá a se špatnou minulostí. Grant byl ale zlatíčko. Občas to s ním bylo vážně těžké, ale i tak jsem si ho strašně oblíbila. Nevím, kde Vi bere pro takové chlapy inspiraci, ale vážně bych chtěla jednoho potkat. Příběh byl opravdu skvělý. Zkoušela jsem hádat, co se asi Grantovi v minulosti stalo, ale moje odhady byly všechny špatné a skoro se ani k té správné variantě neblížily. A jeho minulost byla vážně smutná. Nejedna slza mi u toho ukápla (ha… brečela jsem fakt hodně). Bylo mi ho fakt líto. Tohle si nezasloužil, nikdo si tohle nezaslouží. A já věřím, že se tohle stává, bohužel, i v reálném životě. Kapitola 37 mě fakt dostala! Grant ušel velký kus cesty a když psal tem dopis… bože můj. Začaly mi stékat slzy, aniž bych o tom věděla. V tu chvíli jsem si totiž uvědomila, jaký tem dopis má význam (ten, kdo četl pochopí) a že za svou minulostí konečně udělal tlustou čáru.... celý text