Ella161 přečtené 295

Muffin a čaj 2018, Theo Addair (p)

Přiznávám, že jsem vlastně tuhle knihu v plánu ani číst neměla. Mé kamarádce se ale líbila a půjčila mi jí. Díky bohu za to! Sama bych po ní nikdy nesáhla, ačkoliv knihy s LGBT komunitou mám ráda. Strašně rychle jsem se začetla a nedokázala jsem se od čtení odtrhnout. Furt jsem si říkala, že přečtu jen tuhle poslední kapitolu, ale to u mě nikdy neznamená jen jednu kapitolu. Navíc se mi opravdu líbilo, že tady máme dva pohledy hl. hrdinů. To mám na knihách nejraději, protože mě vždy zajímá, co si myslí i ten druhý. Celý ten příběh byl fakt krásný a skoro furt jsem se u něho usmívala. Protože Kitovo a Danielovo společné chvíle byly tak sladké! Na druhou stranu byl ale i smutný. Samé odsuzování, schovávání se, strach, obavy, hraní si na něco, co nejsem... strašně by mě to unavovalo i štvalo. Bylo mi jich fakt líto a opravdu nechápu lidi, kteří tohle odsuzují. A teď něco k postavám. Kit byl prostě takový "ňuňík". Nejraději bych ho objala. Jak furt blábolil, to bylo fakt roztomilé. I to, jak do všeho šel po hlavě a bez většího přemýšlení, bylo vážně hezké. Navíc vždycky všechno chápal a nikoho neodsuzoval. Byl kdykoliv nápomocný i strašně hodný. Snažil se vyřešit ty "špatné věci" a bránit to, co má rád. Nedbal na názory ostatních, dělal to, co mu přišlo správné. Opravdu je to jedna z nejlepších knižních postav, která mi fakt přirostla k srdci. No a Daniel? On byl strašný zlatíčko. Bylo mi ho opravdu líto, protože si nezasloužil nic z toho, co se mu dělo. Vlastně si mě získal už jen tím, že to nevzdal, vytvořil si nějakou svou zeď a nenechal ostatní vyhrát. Fakt nedokážu vyjádřit to, jak moc mi bylo za něho smutno. Protože ano, vážně bylo. On byl prostě takový správný, hodný, chytrý, empatický a měl spoustu dalších kladných vlastností. Nechápu, jak se zrovna jemu mohlo něco takové dít. Teda chápu proč, ale nechce se mi to chápat. Je to opravdu hnus a nesnáším takové lidi, kteří takového člověka odsuzují a kdyby jen to. Nedokážu si představit, co bych dělala na jeho místě. Jediné co vím, je to, že bych to už dávno zabalila a nebojovala bych. Neměla bych na to sílu, ale díky bohu jednal Daniel jinak. Byl opravdu silný a lecos toho vydržel. To jsem neskutečně obdivovala. Takže příběh doporučuji, protože byl krásný a moc milý! Jedinou nevýhodou bylo snad jen to, že se četl až neuvěřitelně rychle. Ale určitě si přečtu i druhý díl, protože mi ty dva přirostli k srdci.... celý text

Výzva 2021, Elle Kennedy

Čtení od téhle autorky je sázka na jistotu. Víte, co Vás čeká a víte, že koupením knihy nešlápnete vedle. Jasně. Všechny její příběhy jsou si vlastně dost podobné. Sexy hokejista, který je děvkař, ale až potká tu pravou, tak se z něho stane svatoušek. Neodsuzuji to a její příběhy miluju, protože Elle píše opravdu čtivě, ale... neuškodilo by, kdyby alespoň v nějaké knize nebyl ten chlap děvkař. No ale já mám ráda klišé, takže mi to zas tak nevadí. Tenhle příběh mě fakt bavil. Hned mě to vtáhlo do děje a já se od toho nemohla odtrhnout. Bylo to vtipné, jak jinak. Hlavní hrdiny jsem si zamilovala ( i tohle se dalo očekávat). Navíc se mi fakt líbilo, že tady hlavní hrdinka (tedy Tay) není moc sebevědomá, i když mi to občas i vadilo. Byla to ale zase změna, kterou jsem uvítala. A teď k postavám. Conor je fakt zlatíčko! Správný kluk se srdcem na dlani. Nikdy nikoho nenechá ve štychu a ta jeho potřeba chránit Tay... fakt jsem se u toho rozplývala. Navíc byl vtipný a neskutečný pohodář, což bylo jedno velké plus. Určitě je to taková ta postava, na kterou budete ještě pár měsíců s úsměvem vzpomínat a ukradne Vám malinkou část vašeho srdíčka, ačkoliv o to ani "nestojíte". No a Tay? Jak už jsem zmiňovala, ona měla vlastně nulové sebevědomí. I když jí ostatní říkali, jak skvěle vypadá, tak si stála furt za svým. Občas mě to i štvalo, ale chápala jsem jí. Když se necítíte ve svým těle dobře, tak neposloucháte ostatní nebo si myslíte, že když Vás pochválí, tak si dělají jen srandu. Nicméně. Byla to moc milá i vtipná holka. Studovala pedagogiku a upřímně mi to k ní strašně sedělo. Jsem ráda, že nakonec nějaké to sebevědomí získala a cítila se lépe ( za což mohl samozřejmě Conor). Takže knihu určitě doporučuji, protože si u ní krásně odpočinete a nejednou Vám vykouzlí úsměv na tváři (já se přiznám k tomu, že jsem se celý příběh usmívala jako blbeček). Také bylo moc fajn, že se tam objevily postavy z minulých dílů. To mě opravdu potěšilo.... celý text

Možná tentokrát 2021, Kasie West

Na knihu jsem se moc těšila a měla jsem fakt velkou radost, když mi přišla. Protože tohle je Kasie a její knihy mi vždy zlepší náladu i den. Tahle kniha vůbec nebyla výjimkou! Opravdu mě nadchl celý ten nápad toho, že se děj odehrává na různé akce a tudíž po celý rok (Velikonoce, Den matek, svatby...). Také bylo krásné zpestření třeba ty kytičky, které oddělovaly kapitolu nebo nějaký poznatek o kytce, která zrovna měla být hlavní na nějaké akci. Ale co mám opravdu ráda? Autorčiny hlavní hrdinky. Vždycky nějak vyčnívají z davu a každá má svojí posedlost, kterou by za nic na světě nevyměnila. Tady Soph má třeba návrhářství a celkový design. Také se mi líbí, že byla sarkastická a měla skvělé postřehy. Nedělalo jí problém s kýmkoliv komunikovat a říct svůj názor, i když nebyl vždy pozitivní a v přátelském duchu. To mám na ní nejspíš nejraději. Nebála se a vždy si stála za svým. No a Andrew je takový ten správný kluk, kterého si nejde neoblíbit. Jen mě trochu mrzelo, že tam nebyl zmiňován víckrát a že se vlastně se Soph viděli jen na akcích, které někdo pořádal. Ta romantická linka nebyla nic moc a stále mám za to, že autorčin nejlepší příběh je P.S. Líbíš se mi. Ale i přesto jsem si příběh dokázala oblíbit a vím, že nezůstane přečtený jen jednou. Už se těším, až se k němu vrátím. Knihu opravdu doporučuji, když si chcete oddechnout nebo když nám počasí zrovna nehraje do karet. Čte se velmi rychle (já jí měla za 4 hoďky přečtenou), což je na jednu stranu škoda. Chtěla bych s tím příběh strávit delší čas a dozvídat se, co nového se stane. Na léto je to vážně ideální volba.... celý text

Milosrdná vrána 2021, Margaret Owen

Úplně nevím, jak tuhle knihu hodnotit. Jsem z ní zmatená a několik věcí ani po přečtení nechápu. Určitě je skvělý nápad celý tenhle svět. Skvělá myšlenka, ale já se v tom docela ztrácela. Třeba začátek. Autorka nás prostě "hodila do rozjetého vlaku" a my jsme se v tom měli zorientovat. Nedokázala jsem si zapamatovat všechny kasty, natož jejich schopnosti. Byla jsem z toho zmatená a několikrát jsem musela listovat zpátky, abych se ujistila, že to chápu dobře. Samozřejmě jsem tohle po pár kapitolách vzdala a prostě jsem četla, i když mi některé věci nebyli jasné. Další mínus je, že se mi první čtvrtina knihy četla strašně pomalu. Já jsem "rychločtenář" a i Massovou mám přečtenou za den, ale tahle kniha mi díky tomu trvala dva dny. Musela jsem si u toho dávat pauzy a neměla jsem to nutkání číst dál a dál. Do čtení jsem se občas i nutila, protože jsem to nemohla jen tak odložit (nesnáším nedočtené knihy). Každopádně po první čtvrtce knihy mě to konečně začalo bavit. Četlo se mi to i značně rychleji a občas jsem cítila i takové to napětí a potřebu číst dál. No a všechny postavy jsem si oblíbila. Hlavně Tavina a Fie. Vždycky mi zvedli náladu nebo mě donutili se rozesmát. Závěr je takový, že tohle není nejlepší fantasy, kterou jsem kdy četla. Jenže i tak jsem si ty postavy dokázala oblíbit a zajímá mě, jak bude jejich cesta pokračovat. Takže doporučuji, ale nečekejte od toho nic velkého.... celý text

S láskou, Lukov 2021, Mariana Zapata

Tenhle příběh byl úžasný! Přísahám! Autorku mám moc ráda. Už jen proto, že její příběhy jsou vždycky vtipné i trochu sprosté. Nejvíc jsem se ovšem zamilovala do jejího stylu psaní. Vždy žasnu nad tím, jak dokáže skvěle vykreslit rodinu. Její charakter a chování jednotlivých členů. Užívám si to pošťuchování mezi sourozenci, potažmo jejich hádky. To, jak si ze sebe dokáží udělat srandu, ale vždy při sobě stojí. Brání se, když je to největší potřeba a úplně cítíte, jak jim na sobě záleží a že rodina je pro nich na prvním místě. Hlavní postavy jsem si zamilovala, jak jinak. Jasmine nechyběla silná osobnost. Byla silná, trochu domýšlivá a hlavně upřímná. Zamilovala jsem se do jejího sarkasmu, protože to ani jinak nešlo. Nikdy neměla problém s tím říct něco na "plnou hubu”. Šla si za svým snem, na kterým tvrdě dřela. Každý den. Nevzdávala to, i když byla na pokraji sil, a to je asi důvod, proč hlavní hrdinky Zapaty tak moc miluju. Nejsou to žádné "fňukny" a potýkají se s každodenními starostmi, kteří mají normální lidé. Jsou reálné. A Ivan? Raději se k němu nebudu moc vyjadřovat, protože bych se opět hodně rozepsala. Jen chci říci, že je prostě úžasný! Nechybí mu trochu té arogance, velkého sebevědomí a suchého humoru. Jenže když na to přišlo, tak byl takový "ňuňík" nad kterým se prostě nešlo nerozplývat. U knihy jsme se hodně nasmála. Hlavně u slovních přestřelek hlavních hrdinů. Je to jedna z těch lepších knih, kdy po přečtení máte pocit, že něco postrádáte. Cítíte takovou tu lítost, že to skončilo a máte okamžitou potřebu si příběh přečíst znovu. Ty postavy mi prostě tak neuvěřitelně přirostly k srdci, až se tomu sama divím. No a v neposlední řadě zmíním to, jaký nám autorka vybrala skvělý svět. Miluji filmy, knihy i seriály o krasobruslení a tenhle příběh mi splnil všechny očekávaní, které jsem od něho měla.... celý text

Kouzla rodu Thornů 2021, Margaret Rogerson

Tahle kniha byla všude na instagramu, takže si myslím, že většině z Vás novinka neunikla. Bylo kolem toho velké "halo" a já si řekla, že si knihu koupím také. Zaujala mě anotace a přiznávám, že i pozitivní recenze a všechny ty příspěvky o knize mě nalákaly. Po přečtení anotace jsem očekávala, že to bude hlavně o vztahu mezi Nathanielem a Elisabeth. Tak to ale vůbec nebylo. Což mě na jednu stranu opravdu mrzelo. Nathaniela jsem si zamilovala hned. Ta jeho povaha je tak dokonalá, že prostě neexistuje možnost, aby Vás neokouzlila. Milovala jsem ty situace, kde konečně byl on. Bohužel jich tam ze začátku moc nebylo a docela mě to zklamalo. Chtěla bych více Nathanila, více informací o jejich rozvíjejícím se vztahu, více informací o jeho pocitech, více informací o jeho rodině. Každopádně příběh mě i tak okouzlil. Bylo to něco nového, něco krásného, něco, co bychom my čtenáři chtěli zažít. Tedy alespoň já. Kdo by nechtěl slyšet knihy zpívat? Kdo by nechtěl koukat na knihy, které se mezi sebou "hádají"? Kdo by nechtěl si s knihami povídat? Elisabeth jsem si také oblíbila. Byla to ta správná a odvážná hlavní hrdinka. A moc, moc, moc jsem si oblíbila Silase! Ten je prostě skvělý a tak nějak dělá ten příběh krásnější. Já knihu určitě doporučuji, protože se mi opravdu líbila a je jisté, že nezůstane přečtená jen jednou. Nicméně... mezi nejlepší fantasy 2021 bych jí nezařadila. Mnohem více se mi líbila třeba kniha Dědictví krve.... celý text

Kroniky prachu 2019, Lin Rina

Na knihu jsem se hodně těšila už jen díky tomu, jak má krásnou obálku a díky tomu, jaké jsou na ní skvělé ohlasy. Každopádně mě trochu zklamala. Nemohu říci, že se mi nelíbila, protože to není pravda. Líbila se mi, ale po přečtení jsem neměla tokovou tu potřebu si to opět přečíst znova. Ani jsem nebyla smutná, že se s tím příběhem loučím. Ke knize mám pár výtek a nedokázala jsem si jí zamilovat jako to mám u většině příběhů, které přečtu. Strašně mi vadilo, že tady byla ta romantická linka extrémně pomalá. V první části knihy se ty dva skoro vůbec nebavili a bylo tam jen to, jak Ani rovná knihy, chodí na různé plesy či dýchánky nebo na nějaké výlety. Po přečtení anotace jsem měla jistá očekávání a představy, která se mi bohužel nesplnily. Také se mi děj občas hrozně táhl a štvalo mě, že kapitoly jsou tady dlouhé a já nemohu ukončit čtení dříve (Teoreticky bych mohla, ale nesnáším, když mám rozečtenou kapitolu a odejdu od ní). A ani jsem nedokázala spočítat, kolikrát si Animant povzdychla, protože snad vzdychala pořád. Když už jsem u té kritiky, tak také musím zmínit to, jak neskutečně mě štvala Animant matka. Furt jí hnala k nějakým svobodným mužům a když z toho nic nevzniklo, tak se strašně naštvala. Nechápala jsem to, ale také jsem si uvědomila, že to takhle kdysi prostě bylo. No každopádně nebudu tady jen kritizovat, protože kniha má i své světlé stránky. S chutí jsme četla to prostředí. Vychutnávala jsem si, jak funguje knihovna a různé poznatky například o vzducholodích. Bylo to pro mě něco nového a velice zajímavého, vezmeme-li v potaz, že tohle je snad můj první přečtený historický román. Také se mi líbily některé postavy. Pana Reeda asi ani nemusím zmiňovat, že? Všichni jsme si ho zamilovali, i přes pár jeho nedostatků. Například by nemusel být ze začátku tak odtažitý a nevrlý. Ale upřímně? Vlastně díky tomu jsem ho začala mít ráda, protože jakmile prosvítaly jeho kladné vlastnosti, užívala jsem si je o to více. Animant jsem si oblíbila, i když mi na ní některé věci opravdu štvali, ale časem se to zlepšilo. Hlavně se mi zamlouvala tím, jak byla inteligentní a tvrdohlavá. Stála si za svým názorem a skoro vůbec nelhala, za což měla bod k dobru. Ale koho jsem si oblíbila snad ještě více než Animant, byla Elisa. Ta byla prostě skvělá! Ta její prostořekost a to, jak říkala všechno, co jí na jazyk přišlo. Opravdu jsem si jí hodně oblíbila a docela mě i mrzelo, že nedostala v knize více prostoru. Takže i když ke knize mám pár výtek, tak se mi líbila. Sice jsem se do ní nezamilovala jako všichni ostatní, ale s tím nic nenadělám. Avšak je pravda, že mě zaujala natolik, abych si objednala i bonusovou knihu. Musím ovšem uznat, že posledních 150 stránek jsem opravdu hltala a líbilo se mi, jak to mezi těmi dvěmi jiskřilo.... celý text

Boháč z Park Avenue 2020, Vi Keeland

Na knihu jsem se opravdu těšila. Už jsem jí měla vyhlédnutou dlouho, ale furt jsem váhala. A nebylo proč váhat, až na pár drobností se mi kniha moc líbila. Autorky spolu píší fakt skvěle a já mám jejich knihy moc ráda. Co se týče příběhu, tak ten byl skvělý. Líbilo se mi, že jsou tam kapitoly z Hollisovy minulosti. Že jsem postupně zjišťovala, co se mu stalo. Každopádně i děj, který se odehrával v "přítomnosti" nebyl vůbec špatný. Byl fakt vtipný a ke konci i smutný. Jediné, co mi vadilo, bylo slovo „kozy” To se tam prostě používalo ze začátku tolikrát a mě to začalo strašně štvát. A nesmím zapomenout na tu jejich hru. Ta mi přišla trochu zvláštní i docela divná. Každopádně to bylo něco nového a občas jsem se u toho i smála. Hlavní hrdinka Elodie mi byla ze začátku strašně nesympatická. První věta, kterou jsem si v knize přečetla, byla: „Občas si přeju, abych byla ošklivá.” No nevím, jak by to působilo na Vás, ale na mě to nepůsobilo moc dobře a hned jsem k ní, bohužel, začala cítit značné nesympatie. Pak se mi také nelíbilo to, jak "věděla, co je pro Hailey nejlepší a jak jí nejlépe pomoct". Možná to tak bylo, ale mně moc nepřišlo. Spíš mi tím chováním přišla taková povýšená. Hlavně to, jak se bavila s Hollisem? Ach jo. Někomu to může přijít vtipné, ale mně to přišlo spíš hloupé i nedospělé. Já chápu, že ona se v dětství chovala podobně jako Hailey a tudíž si myslí, že ví, jak jí pomoct, ale... Ovšem určitě bylo fajn, že Hailey měla někoho, kdo jí svým způsobem rozumí. A abych jen nekritizovala, když jsem si na Elodie zvykla, tak jsem jí začala mít trochu ráda. Občas byla opravdu vtipná a nad jejími poznámkami jsem se i zasmála. S Hailey to uměla dobře a vždy se k ní chovala moc hezky a ohleduplně. Hailey, jakožto jedenáctiletá holka, byla fakt úžasná. Už od první zmínky jsem jí měla ráda. Byla vtipná, chytrá, drzá i hodná. Pravda je ale taková, že by mi takové kvítko doma asi dalo zabrat. Byla dost vynalézavá a Hollisovi to občas dělala fakt těžké. Obdivovala jsem ho za jeho trpělivost. Každopádně když chtěla, tak byla opravdu zlatá a bylo vidět, že jí na ostatních záleží. Mám tady vůbec zmiňovat Hollise? S ním jsem totiž v žádném ohledu neměla problém. Už z ukázek jsem si ho dost oblíbila a postupně jsem si ho zamilovala. Líbilo se mi, že od svého seznámení s Elodie ušel takovou cestu. Dřív byl takový uzavřený, sarkastický a malinko arogantní (ne, že by mi to vadilo). Postupem času však začal bourat své zdi a v tu chvíli si ho nešlo nezamilovat. On byl vždy tak pozorný, starostlivý a velmi milý! Je to jedna z těch knižních postav, která mi v hlavě uvízne fakt dlouho. P.s. Hrozně se mi líbí, že i tady hlavních hrdinů byla ta minulost propletená.... celý text

Polibek vítězů 2020, Marie Rutkoski

Závěrečný díl mě překvapivě vůbec nezklamal. Trochu jsem se bála, když jsem si četla všechny ty komentáře, že je tady Kestrel jiná a že jim to vadilo. Každopádně moje obavy byly zbytečné. Dokonce bych si i troufla říct, že tenhle díl jsem si z celé série nejvíce oblíbila. Celý příběh jsem si neskutečně užívala. Stránky mi mizely pod prsty. Četla jsem a četla, až jsem bohužel knihu dočetla. Trvalo mi to pár hodin, což vypovídá o tom, že to bylo opravdu napínavé. Byla zde válka, která byla místy zdlouhavá, ale takové války jsou. Není všechno hned a je k tomu potřeba trpělivost. Takže, i když mě to někdy nudilo, byla jsem trpělivá a čekala na to, až tam začne nějaká akce. Těch v knize bylo dostatek. Ovšem musím vyzdvihnout to, jak všechno bylo krásně propracované a popsané. Arin tady byl skoro stejný Arin jako v prvním díle. Konečně uvěřil tomu, co mu celou dobu srdce napovídalo a řídil se svým instinktem. Ukazoval zde něhu, starost, strach, lásku. Prostě starý dobrý Arin. Takovýho ho mám nejraději. Každopádně do války se hodně zapojoval. Tam se z něho stal silný, nebojácný, pomstychtivý protivník. Byl zatvrzelý vůči svým pocitům a dělal to, co mu jeho bůh našeptával. Někdy nebylo pěkné to číst, ale i tohle k válce patří. Kestrel to měla těžké a stalo se jí něco, co jsem fakt nepředpokládala. Občas mě svým "dětinským" rozhodnutím štvala, protože tohle by nikdy dřív neudělala. Pak jsem si ale říkala, že za to nemůže. Není její vina co se jí stalo. Také její pochyby o tom, jestli k Arinovi opravdu cítí lásku, mě štvaly. Opět za tohle nemohla, ale stejně... Nicméně, abych jen nekritizovala. Časem se konečně vrátila do normálu, chovala se jako dřív a uvědomila si to, co opravdu cítí. Opět tady dostaly nějaký postavy větší prostor. Třeba Rošar, kterého si prostě nešlo neoblíbit. U jeho vtipných poznámkách se nešlo nezasmát. Taky jsem se smála u toho, jak furt Arinovi podstrkoval toho tygra, kterého pojmenoval po Arinovi. Jak ho s sebou všude bral. Pasáže s Rošarem byly prostě vždycky úsměvné a hned mi zlepšily náladu. Jen mě mrzí, že celkem dost věcí zůstalo nevyřešených. Mě by zajímalo, jak dopadl Kestrelin otec. Co se s ním asi dělo pak. Tohle mě štvalo asi nejvíce. Protože i přesto všechno, co udělal, jsem ho měla ráda. Bylo vidět, že má Kestrel opravdu rád, i když udělala tolik hloupých chyb. Každopádně s celou sérií se mi loučí těžce. Po přečtení jsem měla pocit, jako bych něco ztratila. Ty postavy se mnou byly po celé tři dny (jelikož jsem celou sérii přečetla za 3 dny) a bylo těžké se s nimi rozloučit. Nicméně už teď vím, že si sérii za nějaký čas přečtu znovu.... celý text

Zrada vítězů 2019, Marie Rutkoski

Překvapilo mě, že mě tenhle díl bavil snad ještě více, než předešlý. Nemohla jsem se od něho odtrhnout a měla jsem strašnou potřebu číst dál a dál. Zde se našlo hodně zajímavých situacích. Fakt jsem občas nad celým tím příběh pociťovala zoufalství, protože jsme chtěla, aby už konečně pravda vyšla najevo. Nechtěla jsem číst další lži a dohady. Jenže to se mi nepoštěstilo. Možná tohle ten díl dělá tak dobrým. Nebylo to tak, jak bych očekávala. Hlavní postavy jsem si snad ještě víc oblíbila. Kestrel byla furt stejná. Chytrá, vynalézavá, obětavá a hodná. To, co všechno děla pro ... (nebudu říkat, to si musíte přečíst) bylo neuvěřitelné! Hlavně ani nechtěla, aby to někdo věděl. I přesto, že byla považovaná za tu špatnou, za mrchu, které záleží jen na sobě a svém postavení. Nicméně její odvahu jsem fakt obdivovala. Arin byl ze začátku stejný, jako v předchozí knize. Jenže postupem času se z něho stával zatvrzelý kluk, který nevěří svým instinktům. Vždycky jsem byla úplně frustrovaná z toho, že ho něco napadlo (něco, co byla pravda), ale pak si vynadal za to, že to tak není. Kdyby prostě víc věřil, věřil by i v to, co věřit chtěl. Kdyby se nenechal tak snadno oklamat, všechno by bylo jednodušší a mně by to ušetřilo spoustu zoufalství i vzteku. Vždycky jsem za to na něho byla neskutečně naštvaná a říkala jsem mu (jo, fakt jsem mu to říkala), ať sakra věří svým instinktům. Na druhou stranu jsem ale jeho pochyby chápala a sama nevím, čemu bych na jeho místě věřila. Samozřejmě, že tady přibylo spoustu nových postav. Některé jsem fakt nesnášela a některé jsem si oblíbila. Například Verexe, tedy korunního prince. On byl prostě úplně jiný, než jeho otec. Byl hodný, soucitný i chápavý. Ke Kestral se choval moc pěkně a chápal jí. Líbilo se mi, že tak nějak stál při ní a svému otci nic neřekl. Konec byl zase naprosto strašný! Ne, že by byl nějak hnusně napsaný, ale ...Vždycky mám chuť číst dál. Vždy si říkám, jak nám tohle autorka opět mohla udělat. Už se těším na závěrečný díl, až se konečně dozvím, jak celé tohle skončí. I když mám tušení, které bude tak na 98% správně, ale stejně se moc těším.... celý text

Kletba vítězů 2018, Marie Rutkoski

Na tenhle příběh jsem narazila úplně náhodou a po přečtení anotace jsem si ho hned musela objednat. Nic podobného jsem ještě nečetla a velice mě to zaujalo. Autorka vymyslela a popsala skvělý svět, který je plný intrik, strategií, manipulace i bojů. Ze začátku jsem se trochu ztrácela, ale jakmile jsem četla dál a dál, nedělalo mi problém se zorientovat. Kestrel mám ráda. Byla to dobrá strategička a to jsem na ní obdivovala. Byla strašně moc hodná a bohužel dokázala také důvěřovat nesprávným lidem. Každopádně bylo pěkné, že si stála za svým názorem a dokázala říct, co si myslí, i když to nebylo zrovna vhodné a akorát jí to uškodilo. Ale alespoň tímhle nějak bojovala, čímž opravdu bylo poznat, že je dcerou generála. Nevzdávala se a to jsem na ní měla nejraději. Arina si prostě nešlo neoblíbit. Už z anotace jsem věděla, že ho budu mít určitě ráda. Hlavně kvůli němu jsem si tu knihu koupila. Otrok, který si i na dražbě zachoval alespoň část své hrdosti? Takový hrdina je něco pro mě a téměř jistě mi zaručí, že se mi příběh bude líbit. Byl hodný, soucitný, chytrý ale i krutý, když na to přišlo. Nicméně, fakt jsem milovala společné chvíle s Kestrel, kdy byl sám sebou. Hlavní zvrat knihy jsem očekávala, ale stejně mi to bylo líto. Bylo mi líto těch lidí, které to odnesli, i když chápu obě strany. Chápu, proč to udělali. Nicméně i tak mi pár slz ukáplo a rozesmutnilo mě to. Místy byla kniha zdlouhavá, až jsem měla chuť nějaké stránky přeskočit. Jenže to já nedělám, takže jsem se snažila číst rychle a modlila se za to, aby tam už konečně bylo něco důležitého. Já chtěla sakra vědět, jak to bude dál probíhat a ne číst zdlouhavé a nezajímavé pasáže. To je asi jediný důvod, proč knize ubírám jednu hvězdičku u hodnocení. Kniha je moc čtivá. Dnes mi přišla a za pár hodin jsem jí měla dočtenou. Chtěla jsem si přečíst jen jednu kapitolu a zbytek si nechat na víkend, ale nemohla jsem od toho odtrhnout. Ani najíst jsem se pomalu nešla, až tak moc jsem to toho byla "zažraná". Pokud jste knihu nečetli, tak moc doporučuji a já už se těším, až se vrhnu na druhý díl.... celý text

Polibek v Římě 2020, Catherine Rider

Doposud jsem měla nejraději Polibek v Paříži, ale to se po přečtení téhle knihy změnilo. Ten je opravdu nejlepší z celé série! Už jen proto, že jsou tam témata, které miluju a o kterých strašně ráda čtu. Tedy o fotbale a vaření. Máme zde Annu, která pro jídlo prostě žije. Ta její vášeň k vaření je tam tak strašně krásně popsaná! Moc jsem si tu holku oblíbila, protože to měla v hlavě srovnané a nedělala něco, co sama nechtěla (Například to, jak neřekla ano svému příteli, který jí požádal o ruku. Když si v tom vztahu nebyla jistá, tak proč by také měla souhlasit, není to tak?). Každopádně také byla milá, přátelská, chytrá i velice empatická. A máme zde i Mattea. Krásného, hodného a sympatického Itala, který hraje profesionální fotbal. Každopádně po jednom zkaženém zápase měl chuť se na to všechno vykašlat, a v tu chvíli, kdy chtěl svůj zármutek zajíst kupou sladkého pečiva, potkává Annu, která se se svojí ne příliš dobrou italštinou snažila dorozumět v jednom pekařství. A jelikož je to gentleman každým coulem, tak je jasné, že jí pomohl. Tak začal jejich příběh plný ochutnávání různých jídel, zkoumání památek a krásných procházek. Příběh přátelství, lásky, porozumění i náklonnosti. Po přečtení jsem měla strašnou chuť si zajet do Říma a ochutnat nějaké to jídlo, po kterém se mi sbíhaly sliny. Všechno to bylo tak dokonale popsané. Ty chutě, jak to vypadá, ten požitek z toho... No přiznám se, že bylo docela utrpení číst o všem to jídle, protože jsem na to vážně dostala chuť. Příběh mi dal všechno to, co jsem od něho očekávala. Takový ten pocit, kdy se na konci usmějete a zahřeje vás to u srdíčka. Skvělá kniha na zlepšení nálady nebo prostě jen tak na oddych.... celý text

Plán 2017, Elle Kennedy

Hezký příběh :)

Omyl 2016, Elle Kennedy

Hvězdy nám nepřály 2013, John Green

Přiznávám, že jsem jako první viděla film a knihu jsem si přečetla asi až po dvou letech. A teď jsem zjistila, že jsem udělala chybu a byla bych mnohem raději, kdybych si první přečetla knihu. Protože ani tady není výjimka, že kniha je mnohem lepší než film. Film také nebyl špatný a fakt hodně jsem u něho brečela, ale kniha mi dala prostě mnohem více. Guse jsem si hodně oblíbila a i když jsem viděla film, stejně jsem si tu postavu představovala jinak. Prostě jako kdybych žádný film neviděla, což mě fakt potěšilo. Každopádně Gus je prostě skvělý. Je sympatický, nedočkavý, hlubokomyslný a sarkastický. Milovala jsem jeho metafory a to, jak přemýšlel. Jak věci či nějaké situace vnímal. Sice je dost nepravděpodobné, že takhle někdo přemýšlí v 17ti letech, ale je to kniha, ne? Grace mi také přirostla k srdci. Ta její síla a vůbec to, jak celou svou situaci brala... prostě mě tím ohromila. Nicméně... občas mi vadilo, že mluví až tak vzdělaně a že skoro všechno věděla. To mi prostě na 16ti letou holku přišlo až moc přehnané, ale já si zakázala myslet na to, že jí je 16 a “myslela” si, že jí je mnohem více. Pak se mi fakt lépe četlo. Shrnula bych to tak, že kniha je prostě lepší. Mnohem více jsem u ní brečela a hodně jsem soucítila s postavami. Pochybuji, že je tu někdo, kdo tenhle příběh nezná. Ale kdyby náhodou... fakt je skvělý a já ho jen doporučuji. Sice Vám zlomí srdce, ale zároveň to ve vás zanechá “něco”.... celý text

Krev a med 2021, Shelby Mahurin

Jako v předchozím díle, i tady byly kapitoly z pohledu obou postav. Tím si u mě autorka vysloužila velké plus, protože takové knihy miluji ze všeho nejvíc. Koho by přeci nezajímalo, co si ten kluk myslí? Většinou jsou totiž knihy z pohledu dívek a já mám paradoxně raději kapitoly z pohledu kluků. Na tenhle díl jsem se strašně těšila a byla plná očekávání. Samozřejmě mě autorka nezklamala. Sice se mi první díl zdál o něco lepší, ale tenhle taktéž naplnil mé očekávání. Bylo zde spoustu situací a zvratů. Některé situace, které byly tak hrozné, až se mi vytvořila husí kůže. Reid mě v tomhle díle trochu zklamal. Už to nebyl ten stejný Reid, který vtipkoval a užíval si každé chvíle s Lou. Tady byl takový zachmuřený, ponořený sám do sebe a svých myšlenek. Všechno si moc bral a házel na sebe vinu, i když se dalo pochopit, proč zrovna tohle a tamto udělal. Většinou si nenechal pomoct od ostatních a byl takový odtažitý. Sice se to po půlce knihy zlepšilo, ale stejně mě tohle mrzelo i docela zklamalo. Lou naopak byla stále svá. Vtipkovala, byla sarkastická, ochranářská, chápající, riskantní, odvážná.... I ona si vyčítala spoustu věcí a většinou jednala unáhleně (to je prostě Lou), ale navenek to nedávala nějak najevo a vyhledávala společnost ostatních. Prostě přesný opak Reida. A strašně se mi v tomhle díle znechutila Madame Labelle. V předešlým jsem k ní cítila nějaké sympatie, ale v tomhle? Nesnášela jsem ty její kecy, že Reid s Lou nejsou vázány sňatkem a vlastně ho naváděla k tomu, ať si užije s jinou. Vždycky jsem v tu chvíli na ní měla takový vztek! Nechápala jsem, co proti Lou má. Ten konec? Co to proboha mělo znamenat? Navíc takový zvrat. Pevně jsem doufala, že se tohle nestane, ale stalo... také jsem u toho dost brečela. Nutně, ale fakt nutně potřebuji další díl.... celý text

Nightingale Way 2018, Samantha Young

Z téhle série jsem četla jen předchozí díl a tenhle. Jedna moje kamarádka mi říkala, že to na debe nenavazuje, tudíž nebude vadit, když něco vynechám. Je sice pravda, že občas mě mátlo, kdo je tohle a tamto, ale postupně jsem na to přicházela a zjistila jsem, že i příběhy ostatních si chci přečíst. Protože autorka píše fakt skvěle! Je to čtivé i napínavé. Tohle je poslední díl série a já si ho fakt zamilovala. Přiznávám, že předešlý díl se mi líbil o něco víc, ale to možná je tím, že jsem ho četla jako první (vždycky to tak u všech sérií mám). V tomhle příběhu máme Logena, kterého jsem si moc oblíbila. Je to bratr Shannon (té byl věnovaný předešlý díl) a i díky tomu jsme ho měla o něco raději. Prvně byl takový nepřátelský či chladný. Každopádně snažila jsem se jeho chování chápat po tom všem, čím si prošel. Ale když se mu obrátil život vzhůru nohama, začala jsem ho poznávat lépe. On je ochranitelský, milý, přátelský a hlavně milující. Rodina je pro něho na prvním místě, což nám jasně dokázal díky jeho činu, který udělal pro Shannon. Je pravda, že někdy se choval jak bezcitný hovado a bylo mi Grace líto, jenže vždy to nějak napravil. Prostě, ač má nějaké chyby (kdo také nemá?), tak si ho nejde neoblíbit. Pak se tu také setkáme s Grace, kterou jsem měla sice ráda, ale že by mi přirostla k srdci? To ne. Na mě byla až moc formální i ústupná. Neprosazovala si své a byla i docela naivní. Každopádně nedá se jí odepřít, že je to milá holka, která v každé nouzi pomůže. I ona si prošla špatnou minulostí, ale i tak se ke všem chovala velmi ohleduplně. Jen málokdo by pro svého souseda udělal to, co ona. Děj je moc krásný a vcelku originální, nebo alespoň pro mě. Nečetla jsem vlastně žádnou knihu podobného typu, takže jsem si to moc užívala. Logan se k té situaci postavil jako chlap a já ho za to měla raději zase o něco víc. Nicméně. Ruku na srdce.... bez Grace by to nezvládl tak lehce. Byla pro něho velkou oporou a díky tomu se také sblížili. Moc jsem si jejich příběh užila a určitě se k němu vrátím brzy.... celý text

Léto na vodě 2018, Petra Martišková

Skvělá letní oddechovka, kterou máte přečtenou za pár hodin. Kniha se četla rychle a léto tam z celého příběhu přímo sálalo. Po přečtení jsem také měla chuť vyrazit na vodu a zažít tam něco podobného jako Anet. Autorčin styl psaní mi hodně připomíná Lenku Lanczovou. Každopádně Petru Martiškovou jsem si oblíbila o malinko více. Anet, jakožto hlavní postava, mi skvěle sedla. Dost často jsem se v ní viděla a naprosto chápala její potíže se sestrou, tátou nebo tou příšernou tetou. Mám také sestru, se kterou se občas hádám, ale nikdy to mezi námi nebylo takové, jako mezi Anet a Beatou. To bych fakt nechtěla zažít a několikrát jsem si říkala, že můžu být ráda za svou sestru, která mě vždy podrží a podpoří (navzdory jakékoliv hádce). Celé tři týdny jsem si s nimi fakt užila. Někdy jsem dostala takový záchvat smíchu, až se mě mamka ptala, jestli jsem v pohodě. Ale většinou jsem se jen pitomě usmívala a s radostí četla, co bude následovat dál. Hodně jsem si oblíbila Vojtíka. Ty jo, ten malý kluk byl fakt číslo. Sice svého staršího bráchu většinu času štval, ale ostatním jen dělal lepší den. Holky od Anet z týmu, byly hrozné... teda až na Nelu. To byla samá kosmetika, šatičky, telefony, fotky... no prostě děsné. A ty jejich hloupé řeči jsem nemohla vystát. Jsem myslela, že se budu snad mlátit hlavou o zeď. Každopádně autorka je popsala a vymyslela fakt skvěle. Protože každý někoho podobného zná, ne? Romantická linka byla celkem dobrá. Prostě první láska no... Každopádně konec byl na mě až moc uspěchaný a to mě celkem zamrzelo.... celý text

Ztracená naděje 2014, Colleen Hoover

Skvělá kniha :)

Život jedna báseň 2014, Colleen Hoover

Příběh mám strašně ráda a moc mě mrzí, že už se kniha nedá nikde sehnat. Koukám co chvíli na bazary a různé antikvariáty, ale nic. Bohužel mi tedy ve sbírce knih od CoHo chybí, ale alespoň jí mám jako e-knihu. Dost by mě mrzelo, kdybych tenhle příběh měla nepřečtený. Protože tenhle je jeden z nejlepších, který od Colleen přeložili. Do knihy jsem se rychle vžila a byla ihned součástí jejich příběhu. Společně s nimi jsem cítila zoufalost, bezmoc, vášeň, bolest i frustraci. Všechny ty pocity tam na mě skoro furt "útočily" a mně bylo strašně moc líto, že tohle cítí. Že jim osud nepřál a museli se od sebe držet dál. Museli zpřetrhat jejich začínající vztah a i přátelství tady nebylo možné. Willa jsem si moc oblíbila, protože byl prostě okouzlující. Nejen jeho vášeň pro poezii, ale také to, jak se ke své životní situaci postavil a všechno si obstaral. Dospěl strašně rychle a bylo to vidět. Každopádně mu nechyběl humor ani sarkasmus. Colleen prostě ty muže umí tak krásně psát, až je mi líto, že v reálném životě se tihle muži jen tak nenajdou. Layken mi občas lezla na nervy. Dokázala jsem si představit, jak se asi musela cítit, ale dělat všechny ty naschvály Willovi (probouzet v něm žárlivost atd.) bylo fakt nedospělé a strašně mě tím štvala. Avšak vynahradila to tím, jak byla chápavá, nápomocná i hodná. Uvědomila si své chyby, ale až moc pozdě. Každopádně je důležité, že si je vůbec uvědomovala a pak svého chování litovala. Mít jí jako kamarádku by bylo nejspíš fajn. Podobné typy příběhů mám moc ráda a troufla bych si říct, že tenhle od Colleen je nejlepší (alespoň za sebe tohle mohu říct). A ten kdo četl CoHo asi ví, jak příběh skončí. To se mi na jejích knihách moc líbí. Jak tam vykreslí tu beznaděj, ale konec jejích příběhů vždy směruje do jednoho společného cíle.... celý text