Elyen
přečtené 172
Quo vadis
1990,
Henryk Sienkiewicz
Docela trvalo, než jsem se začetla. V první třetině jsem si přiznala, že jsem se vlastně nezačetla. Ale slíbila si, že to dočtu. V polovině mi došla trpělivost. Nezáživný příběh nekompenzují ani zajímavé myšlenky. Viniciova hloupost a posedlost Lygií jsou otravné, Lygiina náruživocudnost, vzletnopřízemnost a jasnozmatenost je k smíchu a opakovaná líčení Neronových absurdních pompézností nudí. Jedinou zajímavější postavou je Petronius, který to ale sám nezachrání. A do toho povrchní zmínky o rodícím se křesťanství a (tupou většinou pošpiňovaná či nedoceňovaná) duševní křišťálová čistota jeho prvních stoupenců. Takže v půlce končím, má znuděnost je silnější než zvědavost, jak to dopadne. Ale tak nějak cítím, že méně jak tři hvězdy si dílo nezaslouží.... celý text
