Ema22 přečtené 265

Smuténka 1965, Jan Skácel

Myslím, že některé čtenáře Skácel odradí na první pohled neprůhlednou metaforikou některých svých básní. Jedna interpretace? Proč? V tom je podle mě kouzlo lyriky, některé texty mě osloví, jiné ne, některé mě provází po celý život. Smlouva Nechci, aby mne obmýšlel kterýkoliv bůh. Mám odedávna svého, pro vlastní potřebu, i k svému narovnání. A pro pokoru, které je mi třeba. Někdy se přihodí, že lidská duše smrdí jak namoklá psí srst. Za to se nerouhám. Chci jenom, aby bolest opravdu bolela a slza byla slza.... celý text

Hordubal 1941, Karel Čapek

Po dvou letech znovu a musím přiznat, že mám úplně jiné dojmy. Hordubal je pasivní a naivní snílek. Pořád jen čeká a nic neřeší. Následně volí zoufalé kroky (zásnuby), odvolává slíbené a pořád dokola. Až ho zoufalá situace udolá. Tentokrát mě líčení krajiny neoslovilo. Filmový Hordubal z roku 1937 byl přesvědčivější.... celý text

Moje cesta životem i mimo život pozemský 2020, Dagmar Popová

Oceňuji odvahu autorky podělit se o své dojmy při léčbě závažné nemoci. Kniha je však jen útržkovitá a věty mnohdy nedávají smysl. Je to spíš reportážní záznam událostí, přičemž chybí detaily. Autorka zachycuje několik let na méně než 100 stranách. Dost mě rušilo nemotivované střídání času a osob. "Vidím se ponechanou v hotelovém pokoji...Auto zpočátku ani nejde řídit, postupně se to zlepšuje, ale jezdíte velmi pomalu a při řízení posloucháte vyprávění pohádek. Ráda jezdím autobusem nebo vlakem, pozoruji bytosti okolo. Často vidím jejich duše, barvy. Dívám se na ně jakoby zvenku. Vidím, jak jdou, a nevědí kam. Jdou, vědomí mají ještě zavřené..."... celý text

Dobrodruhům 2020, Tereza Ramba

Knihu jsem přečetla za tři odpoledne. Pomalu a užívala si krásné fotografie. Poprvé mě nerušila obecná čeština. Kupodivu. Mnohokrát jsem se zasmála a jsem překvapená, s jakou autentičnosti Tereza přenesla své cestovatelské dojmy na papír. Kolikrát jí bylo zle, kolik krásného i méně hezkého viděla. Mám chuť vyrazit někam daleko, zvykat si na bolest svalů a nikoho celý den nepotkat. "Radost je biochemická reakce. Musíme chtít, aby přišla. Nenaplní nás, že máme muže nebo ženy, úspěch, nebo že jsme hubený. Nenaplní nás Až. Musíme se naplnit sami! Zvnitřku ven! Zahajuji radování se."... celý text

Nenávidím tě, neopouštěj mě! 2017, Jerold J. Kreisman

Zejména první část je velmi čtivá, prokládaná příklady z klinické praxe. Představuje vznik, symptomy, srovnání a shodu s jinými poruchami a psychiatrickými onemocněními, problematiku diagnostiky samotné HPO. A především naději pro pacienty, že je tato porucha nemusí nutně provázet po celý další život. Praktické rady zde najdou jejich blízcí (rodina, přátelé a partneři). V druhé části byly pro mě dost nezáživné popisy různých terapeutických přístupů s díky bohu transparentním závěrem, že terapie jednoduše funguje. Ať už má jakoukoli podivnou zkratku. Knihu jsem přečetla jedním dechem, HPO mi lékaři a terapeuti nedokázali srozumitelně popsat. Zřejmě i proto, že je obtížně popsatelná. Jsem tedy o krok blíž jí porozumět. A nejenom jí.... celý text

Jsi tam, brácho? 2019, Marek Herman

Knihu jsem dostala od své starší sestry, abych lépe porozuměla sobě, svým třem sourozencům, svým dětem, rodičům. Ráda čtu knihy, které mě utvrzují v mém přesvědčení. Spoustu věcí tak nějak vím, jen na ně občas zapomínám. Nemá smysl si zpětně vyčítat, co jsem udělala špatně, hledím kupředu, to můžu ovlivnit. Staré chyby ne. Pousmála nad tím, že ženy musí provést změny ve svém životě do padesátky, to teda moc času nemám:) Záclony měním skoro pravidelně a hodlám v tom vytrvat. Do dětského pokoje chodím po zaklepání a raději se nerozhlížím, trochu těhotná jsem myslím nebyla nikdy a na tom posluhování budu muset zapracovat. Jen mám dojem, že je v knize role otce dost podceněná, nějak se autorům z výchovy vytratil. Záznamy telefonních hovorů z auta jsou psané velmi čtivě, trochu bych ubrala na neformálnosti. Doporučuji kamarádkám a posílám dál:)... celý text

Dalajlamova kočka a síla meditace 2016, David Michie

První díl trilogie mě velmi potěšil, druhý byl slabší. Nyní jsem opět spokojena. Odpočinkové vypravování se spoustou myšlenek, které mě provázejí po několik týdnů. "Mysl je jako zahrada...a ty rozhoduješ o tom, co v ní bude růst: jestli plevel, nebo květiny."... celý text

Dalajlamova kočka a umění příst 2014, David Michie

Ač jsem se každý večer na četbu těšila, jsem zčásti zklamaná. Autor se podle mého trochu vykrádá. Je příjemné si připomenout některé události z prvního dílu, ale těch připomenutí je v knize dost a nejen jich. Přibývá situací, kdy si Serena, Sam a další někde sednou a povídají si, co kde slyšeli a četli. Kavárnu navštíví nejmenovaný biolog a v celé následující kapitole se dozvídáte, jaké knihy napsal a co je jejich obsahem. Postřehy to jsou zajímavé, ale nepůvodní. A příhoda s marshmallows mi je hodně povědomá. Opět oceňuji mnoho podnětných myšlenek: "V porovnání s mnoha lidmi máme docela pohodný život. Nežijeme v žádné válečné zóně. Nemusíme skrývat svou sexuální orientaci ani náboženské přesvědčení. Můžeme jíst, co chceme, oblékat se, jak chceme, a chodit, kam chceme, díky bohu za to. A přes to všechno se nesnesitelně nudíme." "Kdyby nějaký předmět, dosažený cíl nebo vztah byl skutečným zdrojem štěstí, pak by každý, kdo něco takového má, měl být šťastný. Ale nic takového ještě nikdy nikdo nenašel...když věříme tomu, že naše štěstí závisí na něčem, co momentálně nemáme, pak nemůžeme být skutečně šťastní tady a teď. A to je na to nejsmutnější. Protože tady a teď je jediný čas, ve kterém můžeme být skutečně šťastni. Nemůžeme být šťastni v budoucnosti, protože ta ještě neexistuje."... celý text

Manon Lescaut 2001, Vítězslav Nezval

Velmi, velmi se mi líbí, jak se postavy ve svých replikách doplňují. Rýmují se tedy jejich slova navzájem. Manon mi je vrcholně nesympatická, naivní Des Grieux skousne všechny její rozmary. Ale notoricky známé verše si přečtu ráda pokaždé: Manon je můj osud. Manon je můj osud. Manon je všecko, co neznal jsem dosud. Manon je první a poslední můj hřích, nepoznat Manon, nemiloval bych. Manon je motýl. Manon je včela. Manon je růže, hozená do kostela. Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel. Manon je rozum, který mi uletěl! Manon je dítě. Manon je plavovláska. Manon je první a poslední má láska. Manon, ach Manon, Manon z Arrasu! Manon je moje umřít pro krásu.... celý text

Tajný život stromů 2016, Peter Wohlleben

Povídání o pejskovi a kočičce 1956, Josef Čapek

I když je mi tolik, kolik mi je, u věšení prádla se vždycky zasměju. A nejen u něj. Prší. Zmokne nám prádlo. Mám moc ráda knihu i animované pohádky, mohla bych se na ně dívat každý rok bez omrzení.... celý text

Staré pověsti české 2003, Alois Jirásek

An(n)a. 2019, Sára Báchorová

Není to veselé čtení, opravdu ne. Zvlášť když se vás osobně dotýká. Knížka má zajímavou kompozici, kombinuje rámcovou, retrospektivní a vložené deníkové zápisy. Rozhovory mezi Anou a Annou rychle posouvají děj dopředu, autentické dialogy dalších postav vás udržují v napětí, jak to vlastně všechno skončí(?). Zvlášť mě oslovily popisné pasáže detailů, např. "Na parapetu leží mrtvá moucha. Jak je tu asi dlouho? (...) Zkroucená muší křídla odrážejí světlo ze staré lampy na stropě. Divím se, že ji ještě nesežral žádný pavouk. Těch je tu určitě také mnoho. Chci do ní cvrnknout, ale nedosáhnu na parapet, tak ji tam nechám jen tak ležet." Je mi smutno z bezmoci a samoty autorky, ale současně obdivuji její odvahu vyložit karty na stůl a podělit se o své prožitky a vnímání reality (pro mnohé nepřijatelné a nepochopitelné). "Čím víc se snažím pochopit samu sebe, tím víc se ztrácím. Kdo vlastně jsem? (...) Křičím z plných plic, volám o pomoc, ale nikdo mě neslyší. Asi mluvím jiným jazykem a nikdo mi nerozumí. Proč mi nikdo nepomůže? Proč si nikdo nevšiml, jak mi je, a nechali to dojít tak daleko?"... celý text

Světlo ženy 2018, Romain Gary (p)

Ráda čtu Garyho, už asi 25 let. Kniha, ač poměrně útlá, skrývá v skromném časoprostoru opět spoustu zajímavých myšlenek. Přiznám se, otevřela jsem e-knihu, začetla se a zhlédla film z roku 1979, pak se opět začetla. Kniha je nesrovnatelně lepší. Jako by ústy Michella promlouval vypravěč Života s krajtou. Ve filmu místy vytržený z kontextu, v knize mnohem srozumitelnější. A jakoby náhodou opět téma dobrovolné smrti. Myslím, že si napíšu Ježíškovi. "Noci byly ostrovy. Rty jsem bloudil po horkých plážích. Bojoval jsem proti spánku, který je vždycky trochu zloděj." "Máme-li dvě těla, přicházejí chvíle, kdy nás je jen půl."... celý text

Děti času 2018, Adrian Tchaikovsky (p)

Knihu jsem četla na své poměry velmi dlouho. Kapitoly o lidech mě dost nudily, zato pavouci nenechali spát. Spousta informací technického rázu mě minula úplně. "Vše se dá použít jako nástroj. Vše je užitečné." A závěr? Dost idealistický. Opice a pavouci na cestě ke hvězdám. Zázračný nanovirus. Hm.... celý text

Šílené výčitky 2017, Liane Moriarty

Odpočinkové čtení. Dost mě iritovalo, že jsem v půlce knihy, a stále nevím, co se na tom zpropadeném grilování stalo. Mám ráda napětí, ale tady bylo zbytečně protahované. Jinak byla kompozice dobře promyšlená. Na muj vkus vic nakousnutych témat, která vyšuměla do prázdna (třeba hromadění).... celý text

Pět tajemství šťastného vztahu člověka a psa 2016, José Arce

Jako dlouholetý majitel psa jsem si uvědomila, co všechno můžu vylepšit a na čem pracovat. Kniha je doprovázena spoustou krásných fotografií, je přehledná a srozumitelná. Na můj vkus se však některé informace opakují zbytečně často. Měla jsem Maxe, nyní Emu, že by mě autor trochu nachytal? "Když jsem venku se svými psy, snažím se zapojit všechny smysly - stejně jako oni."... celý text

Dalajlamova kočka 2013, David Michie

Příjemné čtení se spoustou zajímavých myšlenek. Zvlášť mě zaujala bdělá mysl a "Náš pocit štěstí nebo neštěstí neutváří podmínky, v jakých žijeme, ale to, jak se na ně díváme." Sama ke štěstí potřebuju další kočku, to vím už dávno. Jeska je bezprostřední svou láskou k jídlu a citům ke kocourovi ze sousedství. Rozhodně sáhnu po dalších dílech a vyzkouším meditaci v podání Ivany Jirešové. "Budeme-li moudří, mohou největší problémy vést k těm největším prozřením."... celý text

Jak být šťastný 2018, Eva Woods (p)

Autorčin styl je velmi čtivý, příběh silně předvídatelný, přesto jsem byla zvědavá, jestli se Annie nakonec dá dokupy s doktorem Protivou. Rozhodně stojí za to si užívat drobné radosti, udělat si čas od času radost a vychutnat si třeba dobrou snídani z hezkého nádobí. Kniha mi dost připomínala jednu divadelní hru, kterou jsem zhlédla asi před pěti lety v královedradeckém divadle.... celý text

Pět stupňů připoutanosti – Toltécká moudrost pro moderní svět 2014, Don Miguel Ruiz (p)

Četla jsem na doporučení a nelituji. Oceňuji srozumitelné příklady a analogii s fotbalem, donem Quijotem a další. Jsem připoutána, dokonce na čtvrtém stupni. A už dlouho cítím, že to není dobré. Velmi mě zaujala tato myšlenka...parafrázuji...Nikdy se nedozvím, jak chutná káva, kterou piješ ty.... celý text