Ema22
přečtené 265
Na co Alice zapomněla
2015,
Liane Moriarty
Velmi příjemné odpočinkové čtení. Autorčin styl nekomplikovaný, chválím trojí pohled na události. Sice jsem postrádala nějakou hlubší myšlenku, ale ani já jsem se nevyhnula bilancování...jaká jsem byla před deseti lety já? Co bych změnila nebo udělala jinak? Konec knihy je dost předvídatelný, jako z červené knihovny. Elisabetiny úkoly pro doktora H. mě zaujaly mnohem víc než "babiččin blog". Proč mají někteří lidé (respektive postavy v knize) potřebu sdílet na síti životy svých bližních?... celý text
Jak si správně přát
2008,
Pierre Franckh
Je velmi příjemné vědět, že v tom nejsme sami. Pozitivní postoj dokáže změnit mnohé aneb Víra tvá tě uzdraví. Po Zákonu rezonance další kniha od P. Franckha, která rezonuje s mým přesvědčením, že svůj život máme ve svých rukou, a potvrzuje, co si myslím už dávno. Pozor na to, co si přejeme, přání se mohou splnit. Takže si přejme správně, netlačme na pilu, nehledejme za každou cenu a některým věcem dejme volný průběh.... celý text
Pravidla moštárny
2008,
John Irving
Irvingovy knihy mě vždy potěší svou polytematičností, hloubkou a intertextualitou. Jen bych ubrala na počtu stran.
Pálenka: Prózy z Banátu
2014,
Matěj Hořava (p)
Po počátečních pochybnostech jsem se začetla a zasnila. Kniha zasáhla všechny moje smysly, cítila jsem na jazyku chuť pálenky a voňavých moruší, zima mi zalezla do morku kostí, schvátila mě horečka. Zatoužila jsem se octnout v tom tak jiném světě, kde člověka neovládá blikající monitor, kde je spousta věcí zemitějších a pro nás třeba samozřejmé teplo vyhřátého bytu představuje TAM spoustu energie. Rozesmutnil mě umírající pes v potoce, rozněžnily mnohé pasáže a Turgeněv se mi vybavil hned několikrát. "...já tu sedím v osamělém tmavém pokoji (zavřel jsem blankytně modré okenice, oddělil jsem se jimi ještě více od světa); sedím za zdmi, kterých se nikdy nedotkly a nedotknou Tvé oči; sedím a civím; civím na fotky neznámých tváří známých rysů a v ústech cítím chuť hluchavkových a jetelových květů..." Krása.... celý text
Romeo, Julie a tma
1959,
Jan Otčenášek
Pokolikáté už? Čím jsem starší, tím více oceňuji Otčenáškův styl. V knize je tolik hezkých přirovnání a metafor.
Ohnice
2006,
Jiří Orten (p)
První část mě naprosto okouzlila, třeba Život nebo Potkal jsem studánku... (...a řekli jsme si více, než lidé říci mohou si.) Spoustou motivů mi Orten připomněl Seifertovu Maminku, jinými zase Skácela.... celý text
Město jako Alice
2001,
Nevil Shute
Po velmi zdlouhavém úvodu, jenž mě mírně odrazoval, mě chytila část o harcování po Malajsii. Jak jsme zvyklí na teplou vodu, pravidelnou stravu a pohodlí našich domovů. Nedokážu si představit, jak putuju se svými malými dětmi s batohem na zádech a nikdo mě nikde nechce... Cesta do Austrálie a další peripetie mě neoslovily, a tak jsem knihu nedočetla. Musela bych se do ní nutit, což mi je proti srsti.... celý text
Hovory s T. G. Masarykem
1969,
Karel Čapek
Přiznám se, knihu čtu na etapy. Na jeden zátah by to bylo hodně velké sousto. Obdivuji Tomáše G. Masaryka pro nesmírný přehled ve všemožných oblastech a Čapkův dar společné rozhovory přenést na papír tak, aby byly čtivé pro běžného čtenáře.... celý text
Kdo chytá v žitě
2000,
J. D. Salinger (p)
Knihu bych asi o polovinu zkrátila, ač mi byl Holden celkem sympatický, jeho deprimovanost a nechuť úplně ke všemu okolo po sté stránce deprimovala mě. Mátly mě tvary některých slov (dooblík). Kdybych byla o 20, 25? let mladší, možná bych se v některých jeho názorech našla, v současné době mi je na hony vzdálený.... celý text
Ostře sledované vlaky
2000,
Bohumil Hrabal
Velmi čtivá novelka o prvních sexuálních zkušenostech Miloše Hrmy stojí za to. Mám moc ráda Hrabalův styl, to jak mísí tragické s erotickým, vážné s odlehčeným. Trpící zvířata ve vagónech jsem měla sklon přeskočit, ale pak by můj čtenářský zážitek nebyl kompletní. Prdeláči a ceckounci? To si musím zapamatovat:)... celý text
Šeptající dívka
2017,
Marko Hautala
Nic nikdy není jenom sen... Chvílemi jsem se nemohla odtrhnout, jindy nemohla najít přetrženou nit a udržet pozornost. Myslím si, že autor nevyužil potenciál začátku příběhu, poslední třetina je dost zmatená, nevíte, co se opravdu děje, co jsou halucinace a fantazie. Na druhou stranu mě oslovil překlad do češtiny, spousta zajímavých přirovnání a metafor: Seděl v temné předsíni s nožem v ruce a civěl na kukátko, které se chvílemi změnilo na zářivý bod, když se na chodbě rozsvítilo. Bylo to jako velice zpomalená morseovka, jejíž zpráva nikoho nezajímala natolik, aby ji dešifroval. Na hranici spánku se kukátko změnilo ve světlo majáku. Rozsvěcelo se a zhasínalo, jak Anton plul ve člunu bez plachet v jakýchsi neznámých vodách (s. 234).... celý text
Poppy - Příběh lásky a odpuštění
2014,
Barbara Larriva
Jednoduchý příběh o smyslu našich životů. Pro mě moc průhledný. Čte se snadno, ale ničím nepřekvapí. Nadpřirozené prvky byly nadbytečné. Jednou a dost.
Franz Kafka - Člověk své a naší doby
2017,
Radek Malý
Jako velký nadšenec knih Franze Kafky tleskám. Informace jsou naservírovány přehledně, stručně a poutavě, nechybí spousta citací z deníků, další tvorby. Nejznámější povídky také obrazem. Velmi mě potěšily krásné ilustrace Renáty Fučíkové. Tuhle knihu prostě musím mít. "Místo, které v práci zastávám, je pro mne nesnesitelné, protože odporuje mé jediné touze a mému jedinému zaměstnání, jímž je literatura."... celý text
Den, kdy jsem se naučil žít
2015,
Laurent Gounelle
Kniha mě potěšila, ale ničím nepřekvapila. Začátek byl velmi pomalý a Jonathanův život bez smyslu podán zbytečné polopaticky. Několik příběhů vedle sebe, které se protly jen částečně. Třeba Austina bych vynechala úplně. Zato Gary mě dojal. Zajímavé myšlenky autor násilně zasadil třeba do prohlídky muzea. Ne vždy byla omáčka okolo nutná. To asi drhlo mně. Ano, chci se naučit odlišit řešitelné problémy od těch mnou neovlivnitelných a tento stav přijmout. Protože nemusím vždy všemu rozumět, někdy to stačí přijmout.... celý text
