-

engelmar engelmar přečtené 266

☰ menu

Josef Andrews

Josef Andrews 1956, Henry Fielding
4 z 5

Četlo se to moc hezky, je zajímavé, jak se v 18. století psalo úplně jinak než v 19. je to takový spíš epos, kde postavy putují a potkávají se s různými postavamy, ale překvapilo mě, jak dobře dokázal Fielding vykreslit charaktery postav a některé prvky mi opravdu přišly nadčasový Až při čtení doslovu jsem se dozvěděl, že se jedná o parodii na jiné dílo. Jak tam těch postav bylo hodně, tak jsem zapomněl, kdo byl vlastně Andrewsův otec Wilson, musel jsem si tu danou pasáž znova dohledat. Ten závěr, kde se ukázalo, že Andrewsovy nejsou rodiče Josefa, ale Fanynky mi přišel až lehce kýčovitý, ale vesměs mám dojem z této knihy velmi pozitivní a určit si rád ještě něco přečtu.... celý text


Kaput

Kaput 1965, Curzio Malaparte (p)
3 z 5

Kniha Kaput od Curzia Malaparteho je fascinující dílo, které bych popsal jako esenci války vytaženou až do těch nejmenších detailů. Autorova schopnost vykreslit atmosféru je neuvěřitelná, a některé obrazy, jako zmrzlí koně, naložené oči, muži v sauně nebo dívky ze Sobok, zůstávají hluboce zakořeněné v paměti. Struktura šesti kapitol a mnoha podkapitol mě také zaujala. Místy však vyprávění působí až příliš naturalisticky. Ke konci jsem se v textu začal trochu ztrácet, možná už to na mě bylo příliš intenzivní.... celý text


Doktor Živago

Doktor Živago 2003, Boris Leonidovič Pasternak
4 z 5

Pustil jsem se do dalšího díla světové literatury, tentokrát k ikonickému Doktoru Živagovi od Borise Pasternaka. Upřímně jsem měl od knihy vyšší očekávání. Zdá se mi, že Nobelovu cenu získal spíše z politických než čistě literárních důvodů. Z mého pohledu je kniha místy zmatená kvůli velkému množství postav, ve kterém jsem se často ztrácel. Identifikace jednotlivých postav byla postupná a někdy dokonce matoucí, což mě bohužel připravilo o část čtenářského zážitku. Hlavním přínosem knihy je nepochybně autentické vykreslení atmosféry tehdejšího Ruska. Pasternak mistrně zachytil chaos revoluční doby, všudypřítomné hrůzy a kolaps fungujícího společenského řádu. Skvěle popsané jsou také některé epizody, jako Živagův pobyt u partyzánů, které přispívají k hloubce příběhu. Na druhé straně mě ale rušily Živagovy komplikované vztahy s Tonjou, Larou a Marinou. Hlavní postava mi byla značně nesympatická, především kvůli své sebelítosti a neustálému hledání omluv pro své činy. Také mi přišlo, že kapitola závěr, které dále rozvíjí děj, byla zbytečná. Naopak epilog, ve kterém se objevuje Živagova dcera Táňa, mi připadal zajímavý a otevřený konec považuji za zdařilý. Ostatní Živagovy děti, kterých bylo celkem čtyři s dalšími dvěma ženami, působily spíše jako komparz. Celkově bych knihu hodnotil na 3 až 4 hvězdičky. Přestože děj místy pokulhává a ztrácí na přehlednosti, je třeba uznat, že Pasternakův jazyk a styl jsou velkolepé a mistrovské. Proto se nakonec přikláním ke 4.... celý text


Nesnesitelná lehkost bytí

Nesnesitelná lehkost bytí 2006, Milan Kundera
5 z 5

Velmi dobře propracované, líbí se mi, jak autor pracuje s postavama, jak člověk odhaluje kousek a pak kousek, na konci románu už člověk ví, jak to s Tomášem, Terezou a Francem dopadne a vlastně dopadne optimisticky, kdy jsou spolu a šťastní a román se uzavře. Vlastně jsem uzavřel i Kunderovo dílo, které jsem si takto přečetl.... celý text


Máma milovala Gabčíka

Máma milovala Gabčíka 2019, Veronika Homolová Tóthová
2 z 5

Malinko jsem od toho čekal víc, příběh zajímavý, ale jsou tam věcné chyby, například Lidický farář, který se nechal sám popravit, jako poslední je mýtus, pak mám obavy, co z toho použiji jako argument. Je to čtivé, ale v podstatě hodně podobné dva proti říši, čekal jsem, že to bude odbornější a víc zaměřeno na Annu Malinovou, popřípadě její dceru Alenku, ten Gabčíkův příběh je obecně známý, tak bych ho trochu umenšil.... celý text


Paní hostinská (Mirandolina)

Paní hostinská (Mirandolina) 1955, Carlo Goldoni
3 z 5

Docela zajímavý vhled do Italské komedie. Myslím si, že to bylo sice lehčí čtení, na druhou stranu mě zaujala pestrost rozhovorů, překvapivé komické situace, asi by nebylo špatné to někdy vidět naživo.... celý text


Candide

Candide 2007, Voltaire (p)
4 z 5

„Candide“ považuji za velmi propracované dílo 18. století, které mě zaujalo svým hlubokým filozofickým přesahem. Román Voltairea brilantně zobrazuje lidskou touhu po kráse a dokonalosti, což je ztělesněno v postavě Kunhuty. Zajímavým aspektem je, že i když Candide svou vysněnou Kunhutu nakonec dostihne, ona svou krásu ztratí, avšak on si ji přesto vezme a spokojí se s obyčejným životem. Byl jsem překvapen krutostí té doby, jak je v románu popsána, často do brutálních podrobností. Na druhé straně je zde vykresleno i vysněné Eldorádo, které však zůstává nedosažitelné. Eldorádo v tomto kontextu představuje ideál lidské touhy po dokonalosti a utopii, která je v reálném světě nedostižná. Dílo na mě působí místy depresivně, avšak závěr mě povzbudil svou jednoduchou, avšak hlubokou myšlenkou. Není třeba honit se za iluzemi a ideály; stačí žít svůj obyčejný život. Tento dramatický závěr je skutečně mistrovsky zpracovaný a dodává celému románu zvláštní kouzlo.... celý text


Mírotvorci: Pařížská konference 1919

Mírotvorci: Pařížská konference 1919 2004, Margaret MacMillan
4 z 5

Hodně dobře zpracované období pařížské konference, různé pohledy, postoje. Líbílo se mi, jak to autorka zpracovala, kolik práce si s tím dala, někdy to na mě bylo až dost složité, ikdyž toho asi hodně zapomenu, alespoň si ponechám základní obraz toho, jak se mnohé státy dostali do vlastně až součastných hranic... celý text


Otrantský zámek / Starý anglický baron / Vathek / Sicilský román

Otrantský zámek / Starý anglický baron / Vathek / Sicilský román 1970, Ann Radcliffe
4 z 5

Hodně mě tato kniha zaujala, ikdyž to na mě někde působilo místy komicky, hlavně taková ta servilnost té doby, hlavně u Starého anglického barona, kde si všichni tak 15 poděkovali a dali nějakou poklonu, než se diskuse někam protáhla. Všechny 4 knihy mi přišly hodně silné a krásně ukazují odkaz té doby.... celý text


Šikmý kostel

Šikmý kostel 2020, Karin Lednická
ekniha 3 z 5

Taky jsem se nechal přesvědčit o přečtení této knihy, byla vellmi čtivá, děj mě dostal do oblasti, která mi není tak známá a je velmi zajímavá. Tak mě zaujal příběh českopolské války o těšínsko, o které jsem toho moc nevěděl a dost mě překvapilo, jak se zachovali legionáři barbarsky při té vraždě poláků a jestli je to pravda, tak mě to na ně dost mrz a trochu to kazí jejich kult. Nebyl jsem z knihy až tak unešený, jako většina lidí zde. Přišlo mi to celkem jednoduchý venkovský příběh, něco ve stylu Vlasta Javořická, co četla moje babička, ale omezilo se to na pár postav a ty ostatní tam ten román v podstatě opustily a byly tam i chyby, například v jedné části byly Ludwikovy sestry uvedeny, jako že jsou starší (Ludwik byl benjamínek), když je popidsováno, jak si ho rodina Tomka a Jurka vzala, tak zase byly sestry mladší, pak úplně zmizely z příběhu. Berutu knihu jako lepší průměr.... celý text


Lidice - Zrození symbolu

Lidice - Zrození symbolu 2016, Vojtěch Kyncl
3 z 5

Mám radost, že vznikla takto rozsáhlá publikace o Lidicích, kde jsem si mohl trochu dát dohromady souvislostí, určitě na ní pan Kincl nechal kus práce. Líbilo se mi, že dokázal některé věci podložit u některých naopak, že se jedná naopak o mýtus (například, že faráři bylo nabídnuto propuštění a on to odmítl). Trochu mě mrzelo, že nebylo dáno víc pozornosti Lidicích a jeho obyvatelích po postavení nových Lidic, myslím, že je to zajímavá oblast, která by chtěla víc probádat. Pak mě taky trochu mrzí asi nedostatek empatie a co se hodí napsat, odkazuji na údajnou udavačku Alžbětu Doležalovou, matku Marie Šupíkové, již zmiňovanou, poznámku a Lidická žena a povolání, i kdyby byla velká šance, že to tak bylo, nemůže s ohledem na žijící potomky, toto napsat, nebo se má spíš věnovat dějinám, které už nemají pamětníky, například Rudolfínské době. Zde bych asi prosil víc empatie a citlivosti.... celý text


Setkání v Telgte

Setkání v Telgte 2022, Günter Grass
3 z 5

Docela mě překvapilo, že ještě vyšla jedna nová kniha od Guntera Grasse, samozřejmě jsem si jí přečet. Trochu mi to přišlo natahované, kdyby to psal kdokoliv jiný než Gunter Grass, asi by mi to přišlo dost nudné, takové prndání spisovatelů, kteří se sešli, práce s jazykem u Guntera je ale vynikající, dokáže překvapovat, dívat se na svět z různých pohledů a je i zábavný.... celý text


Anna a Karel Knězovi: Příběh českého četníka a sudetské Němky

Anna a Karel Knězovi: Příběh českého četníka a sudetské Němky 2023, Alena Mergl Kučerová
3 z 5

Paní Kučerová se rozhodla, sepsat příběh svého dědečka, válečného hrdiny Karla Kněze. To je velice chválihodná a užitečná činnost. Líbily se mi hlavně její vzpomínky a hodně fotografií. Bohužel to bylo takové stručné, nic tam nebylo z motivů, proč se Karel Kněz do odboje dostal, jak o tom uvažoval. trochu to na mě působí, jako by to bylo omylem. Možná se to už opravdu nedalo dohledat. Moc se mi líbila ta pasáž vzpomínek na babičku, která zde ještě 30 let žila, taky jsem si vzpomněl na svojí babičku a dětství s ní.... celý text


Babylonská princezna

Babylonská princezna 1918, Voltaire (p)
4 z 5

Moje první přečtená kniha od Voltaira, četlo se to moc příjemně, spousta zajímavých paralel, líbilo se mi jak Egypstký král, který neuměl střílet, zastřelil Fénixe. Potom to putování světem, často tam bylo odkazováno na budoucnost, to město, co se jednou bude jmenovat Sevilla. Musím si zkusit přečíst víc knih z té doby, protože je to psáno úplně jinak, než pozdější kníhy, takové zvláštní pohádkové tajemno.... celý text


Čurda z Hlíny: Tři dokumentární povídky z protektorátu

Čurda z Hlíny: Tři dokumentární povídky z protektorátu 2019, Miloš Doležal
3 z 5

Zajímavá kniha, takové útržky, kde člověk koukne to příběhů lidí, kteří byli na druhé straně. Asi nejzajímavější byl příběh Čurdy, kde to podle mě bylo selhání, těch, kteří ho vybrali pro operaci, že nejen síla a schopnost a umění skákat padákem je pro tuto akci potřeba. Jinak je v textu docela málo textu a hodně obrazového materiálu, takový nepoměr jsem ještě nezažil, ta kniha byla přečtená v podstatě za dva večery.... celý text


Jdu s hlavou vztyčenou

Jdu s hlavou vztyčenou 2020, Daniel Anýž
3 z 5

Myslím si a jsem vděčen za každý počin o snahu o knihu o Miladě Horákové, taky už jsem měl tuto novou knihu nějakou dobu v plánu. Musím se teda přiznat, že jsem od toho čekal malinko víc. Je v podstatě postavená na rozhovorech a setkání s Janou Kánskou a dopisech, co psal Bohuslav Horák, ale moc v tom nevidím nějaký přínos autora, kromě toho že to dal dohromady, informativně nosnější mi přišla Kniha Zory Dvořákové i justiční vražda Miroslava Ivanova. Tato kniha se tvářila velkolepě, že to bude něco zbrusu nového, ale trochu mi přišlo, že je tak hlavně udělaná, spousta volných stránek, text napsaný tak, že autor v podstatě přepsal svými slovy a pak ho tam ještě vložil, takže jsem některé pasáže četl dvakrát úplně slovo od slova stejné. Jsem rád, že jsem si to přečetl a že jsem se dozvěděl nějaké nové věci o osudech rodiny Horákových, ale trochu mě mrzí, že když už měl tu možnost se s Janou Kánskou setkávat, že se toho nezhostil pečlivěji. Spousta věcí by tam mohla být dodána. Chyběl tam větší detail k tomu procesu. Protože to člověk načte z jiných zdrojů tak to asi tak nevadilo, ale proč, když se tu věnuje rodině tam nejsou další osudy Věry a Josefa Tůmových, kteří hráli v jejich rodině klíčovou roli, prostě se po odjezdu do Ameriky vypařili. Jak to dopadlo z dědou Králem, či babičkou Horákovou? Kdy zemřeli, jak vypadalo jejich loučení? Možná autorovi křivdím, že z toho tu nafouklou velkolepost udělal jen nakladatel, aby se to lépe prodávalo, možná se to mohlo udělat s menší pompou a jako spoluautor Jana Kánská. Co mě potěšilo je, že byly na konci ty dopisy Milady před popravou, překvapil mě seznam knih, co Milada četla a doporučila Janě, půlka z toho byl socialistický brak (Anna proletářka, Majerová ...), tak by mě zajímalo, jestli to četla proto, že v komunistickém kriminále se k ničemu jinému nemohla dostat a nebo chtěla před smrtí pochopit zrůdnost toho systému ve kterém žila.... celý text