engelmar
přečtené 266
Nevědění
2021,
Milan Kundera
Trochu lehčí počtení, dobrá reflexe návratů z emigrace, kdyby to napsal někdo jiný než Kundera, asi by to bylo na pět. Kundera má romány, jako je Žert, nebo Život je jinde nasazenou laťku dost vysoko, ty knihy jsou opravdu jinde. Trochu mě zklamal závěr, tam se to trochu podle mě rozplizlo.... celý text
Nesmrtelnost
1993,
Milan Kundera
Další s Kunderových knih, kterou musím označit plným počtem hvězdiček. Ze začátku se děj rozjížděl pomalu, ale pak se to rozjelo a perfektně to do sebe začalo zapadat. Kundera už pro sebe v typicky rozbil konvence, jak se má psát román, zde to ale dostalo nový rozměr, náhodné setkání se ženou v sauně a jejího letmého gesta vystaví celý příběh spuusta paralel, opakování příběhů, autor do děje vstupuje, jeho zpráva z rádia, kde mladá žena chce udělat sebevraždu uprostřed silnice způsobí smrt Agnes, Agnes její postava se najednou ukáže, jako postava loutnistky v příběhu, který jakoby do celkového motivu vůbec nezapadal. Do toho příběh Hamingwaye a Goetheho, který je označen, jako střed dějin. Mistrně sepsáno, myslím si, že není mnoho spisovatelů, který by dokázaly takto mistrně román sepsat, od začátku až do konce, možná proto je Kundera tak světový.... celý text
Obléhání Leningradu 1941-44
2007,
David M. Glantz
Já jsem teda od té knihy čekal více, přijde mi malinko zavádějící název a obrázek, čekal jsem lepší popis utrpení těch lidí a co se dělo reálně ve městě, místo toho to byl spíš vojenský popis, kde která strana měla kolik jednotek, příběhy těch lidí jsou tam minimální. Kdyby se to nenapsalo 900 dní hrůzy ale 900 dní bojů a místo úvodního obrázku by byl třeba tank, nebylo by to zavádějící, ale asi by to tolik lidí nečetlo... celý text
Mistr a Markétka
1969,
Michail Bulgakov
Musím říci, že mě kniha dost zklamala, dlouho jsem se na ni chystal s vědomím, že je to úplně zásadní kniha pro dost lidí a já to tam prostě neviděl. Nevím, asi jsem to možná jen nepochopil, nebo se jen to minulo s mým vkusem, ale já jsem v té knize neviděl vůbec žádný smysl, začátek se rozjel hodně zajímavě, setkání na Patriarchových rybnících a Pilátův příběh na mě udělal dost silný dojem, čekal jsem zajímavý příběh, který se nějak rozvine a ono nic, prostě ďábel přijde na zem, chvíli poletuje po zemi a dělá neplechu ruzným lidem, v jejich jménech jsem se postupně ztrácel a na konci zase zmizí. Ten příběh piláta a Ježíše je tam daleko víc okrajově, než jsem čekal, naopak jsou tam různá kouzla, zlomyslnosti a tak. Dávám dvě hvězdičky, za rozhovory a nějaké zajímavé momenty, ale v celkovém kontextu mě ta knihu zklamala, asi především proto, že jsem měl od ní daleko vyšší očekávání.... celý text
Nedosažitelné prvenství: Od ohně k ledu - sám napříč Antarktidou
2021,
Colin O'Brady
Taky mě trochu ruší autorova sebestřednost, ikdyž teda výkon byl obdivuhodný. Ale musím se přiznat, že mi byl sympatičtější Rudd i z těch mála informací, kterýma je zmiňován, zkušený polárník, který tak trochu autorovi jistí záda a urazil to stejné dva dny za ním s větší jistotou a zkušeností, ani nedomyslet, kdyby byl Rudd stejná povaha a na krev se hnal za vítězstvím, mohlo by to možná dopadnout pěknou katastrofou. Ale jsem rád za tyto lidi, jako je pan Brady, díky nim můžeme sledovat neuvěřitelné výkony.... celý text
Snoubení nebe a pekla
1994,
William Blake
William Blake je hodně zajímavý autor, jeho paralely ne vždy úplně dávám, ale místy mi to přijde skoro, jako kdyby člověk četl bibli. Jestli sám o sobě tvrdil, že je vizionář a nic nepřepisoval, možná je to opravdu prorok.... celý text
Tátovy slzy a jiné povídky
2014,
John Updike
Líbí se mi, jak Updike dokáže z jednoduchýych obyčejných lidských příběhů udělat tak poutavé čtení. Ani mi nevadilo, že jsou všechny povídky podobné, rozhodně jsem to nebral negativně, jako stařecké lamentace, samozřejmě tam trochu osobní motivace bylo vzhledem k tomu, že je to poslední dílo autora vydané posmrtně, vnímal jsem to jako brilantní náhrdelnník, kde se propojuje Amerika, jaká byla a jaká je teď, jak se Amerika mění, jak můj dědeček vs já je jiný vztah, než já a můj vnuk. Taková snová romanitcká Amerika na mě z té knihy dýchala a moc jsem si ji užil.... celý text
Tiché roky
2019,
Alena Mornštajnová
Zajímavě psaná kniha, trochu mi to připomínalo styl Tučkové, vlastně vztah otec komunista vs dcera jsem viděl i v románu Bílá Voda, ikdyž tam byl otec vyloženě hovado, tady se nějaká lidskost najít dala, ikdyž se na své dceři taky brutálně podepsal. Taky, jak zde již někdo psal jsem až na konci pochopil, že Bohdana nemluví vůbec a vlastně mi to do logiky příběhu moc nezapadalo, myslel jsem, že je jen nemluvná, nebo žije si vy svém vlastním světě, ale pokud by nemluvila vůbec bez nějaké objektivní příčiny, určitě by už dávno nechodila k nějaké lokální psycholožce z Valašského Meziříčí, která ještě byla popisovaná dost pofiderně. to je podle mě blbost, to už by byla pod drobnohledem nejlepších specialistů. Nakonec mě dost zklamal závěr, jak se příběh pěkně odrazil k nějakému závěru tak najednou vlastně žádný závěr nebyl, nějak jsem se těšil na vyvrcholení příběhu, kam to celou dobu směřovalo, nějakou literárně zajímavou konfrontaci otec dcera, kde se vysvětli jejich postoje a najednou nic, trochu to na mě působí, jako by autorka nevěděla, jak to zakončit, tak to nezakončila, otevřené konce mi nevadí, pokud tam vidím nějakou přidanou hodnotu a tady ji nevidím, tento nezávěr malinko zkazil dojem z knihy, který byl jinak výborný.... celý text
Kniha smíchu a zapomnění
1981,
Milan Kundera
Malinko jsem byl zklamán, protože jsem čekal román a on to vlastně román byl, ale tak trochu Kunderovsky jiný, než jsem čekal, spojení bylo v tématu, ne v osobách. Někde už na mě té erotiky a popisu situace trochu moc, ale některé prvky mě tam vyloženě zaujali, nejlepší část knihy to setkání z básníky, kde jim dal jména skutečných velikánů a jejich dohadovačky byl vyloženě mistrovsky sepsaný koncert.... celý text
Rukopis nalezený v Zaragoze
1973,
Jan Potocki
Hodně zvláštní kniha, trochu skutečně připomínající pohádky tisíce a jedné noci, spousta příběhů, které se do sebe vnořují a vynořují, vlastně jsem se v tom celkem rychle ztratil, což až tak nevadilo, protože to byly v podstatě nezávislé příběhy, jen mi občas vadilo, že často dlouho trvalo, než jsem před jiný příběh do toho zase zajel. Ke konci už mě to začalo nudit, už jsem byl těch příběhů přesycen, ale zase to beru jako odkaz té doby a jak se tenkrát psalo. Je evidentní, že autor nevěděl, kam knihu směřuje, kde skončí, prostě začal psát a někam ho to zavane. Přesto tam nakonec pointa či závěr byl, což mě malinko překvapilo a musím říci, že i potěšilo... celý text
Tma o polednách
1992,
Arthur Koestler
Myslím si, že dost dobře popsané uvažování politických, kteří všechno přiznali a byli straně věrni až do konce. Nevěděl jsem, jestli mám Rubašovi fandit a nebo mu to přát.... celý text
