f.enjoy6
přečtené 250
Platforma
2008,
Michel Houellebecq
Je až s podivem, jak je navzájem vše propletené. S autorem jsem se poprvé setkal u přijímaček z francouzštiny. Samozřejmě jsem vůbec netušil o koho jde a až později nějakou náhodou/vlastním přičiněním jsem se o tomuto člověku dozvěděl víc. Docela mě zaujal a Platforma byla jasná volba... Ačkoliv je kniha zde (ale i jinde) kritizována, mně to přišlo poměrně dobře reflektující dílo. Na druhou stranu (jak zmiňuje Stammel v popisu autora) je to dost negativní bez vyzdvižení nějakých pozitiv, na což má autor právo. Dle mého čím je dílo kritičtější, tím více člověka nutí přemýšlet o svých prioritách, životu, kultuře atd. proto knihu považuji za přínosnou a určitě si ještě něco od autora přečtu. Samozřejmě, občas byly zdlouhavé popisky nebo připitomnělé dialogy (o ztracení se ve jménech účastníků zájezdu a televizních moderátorů nemluvě).... celý text
Autofikce
2010,
Hitomi Kanehara
Když člověk čte knihu o cca 160 stranách tři týdny a dostane se do 2/3, tak je to impuls, že není něco správně. Ať mě klidně někdo zkusí přesvědčit o opaku, ale dle mého je to škvár... Nevadí mi tématika, násilí, i tu promluvu s .... jsem skousl pozitivně. Ale nemám důvod knihu dočíst (a to mi vnitřní hlas říká, že kniha se nemá nechat rozečtená, jsem v tomhle svědomitý!), nejedná se o nijak dobrou knihu. Hadi a náušnice, tam byl alespoň nějaký děj, zajímavé postavy... Tady mě maximálně tak rozčílí hlavní hrdinka svými vnitřními monology :-D Ta hvězdička je za sepsání, vydání a snahu (i když občas něco nevydat by bylo mnohem lepší). EDIT 7/2017: Na doporučení "někoho, kdo se celkem vyzná" kniha podruhé rozečtena a konečně zdárně dočtena. Můj šálek kávy to nadále není, ale zvyšuji hodnocení ze "skoro odpad" na průměrné tři hvězdičky.... celý text
Po otřesech
2010,
Haruki Murakami
Nikdy jsem nebyl povídkový typ. Jedině R. Dahl dokázal tento můj "předsudek" vůči kratšímu útvaru překonat... Teď i Haruki Murakami. Do knížky jsem šel možná s trochou předsudků a ne moc dobrým očekáváním. To všechno se ukázalo jako jedna velká chyba, Haruki prostě umí psát. Ta atmosféra, kterou umí navodit opředena mystikou a tajemstvím. Jak říkávala kamarádka, Murakami má obrovskou fantazii a potřebuje si ji někde vybít. A daří se mu to. :-)) Tak krásně jako u tajemného malíře, ohníčkáře mi už dlouho nebylo. Jak je možné na několika málo stránkách vytvořit takové živé prostředí, obyčejné a v podstatě i neobyčejně zajímavé postavy, jejich každodenní trápení, trýznění, křivdy a "kameny"... Všechny povídky na mě zapůsobily moc dobře, doufám, že se v českém vydání dočkáme i dalších povídkových souborů :-)... celý text
Hadi a náušnice
2006,
Hitomi Kanehara
Příběh z moderního Japonska jak vyšitý - sex,násilí, smrt, SM... Nic,co by tu už nebylo. Až na docela zajímavý "rozeklaný jazyk" a trošku zašmodrchaný závěr není o co stát... Jen mě celou dobu překvapovaly myšlenkové pochody hl. hrdinky - ta naivita a oddanost :-) Samotné prostředí - salon na tetování a obchůdek s piercingy s podivným majitelem mi docela štimovalo. Ale kniha asi hlubší dojem nezanechá :-( EDIT: Pokud se někomu zamlouvá kniha, tak je zde i stejnojmenný, tak trochu nekonvenční, film (dá se sehnat i s českými titulky na ulozto...). http://www.csfd.cz/film/264151-hebi-ni-piasu/prehled/... celý text
Mám právo se zničit
2014,
Kim Jong-ha
Docela poutavý příběh člověka, který má "čuch"/šestý smysl na lidi, kterým by pomohl spáchat sebevraždu. Postupně se dozvídáme něco málo o životech obětí. Námět vskutku zajímavý, jen škoda, že příběh není propracovanější, detailnější a snad i delší. Je to takové nemastné, neslané. Kniha mohla šokovat v době svého vzniku, dnes už ani to ne (to už je lepší sáhnout po knížkách Rjú Murakamiho)... Škoda, začátek a prvotní zápletka jsou velmi slibné!... celý text
Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování
2015,
Haruki Murakami
Autorova dalo by se říct celkem nedávná záležitost... Padlo zde celkem dost kritiky na vykrádání sama sebe nebo na ztvárnění hlavní postavy, tak bych si měl také trochu rýpnout. 1. Autor začíná dosti podobně jako např. v Nor. dřevu nebo Na jih od hranic. Problém je, že člověk už to pak na další pokus nevstřebává tak, jak by měl. Co se opakuje, to se časem ohraje a to i popis prostředí a situace, což zabírá cca 1/3 knihy a čtenář se dozví zhruba to, co je na obálce knihy. Naštěstí, pak se tempo trochu zvýší... 2. Dle mého knize chybí nějaké tajemno či atmosféra. Kde je ta hluboká propast? Kde je ta kamera - šmírák, která komentuje veškeré dění kolem? Ani zárodky hikikomori zde nenalezneme. Mé srdce zaplesalo u vyprávění Haidy a "předávání smrti". A lup ho tam, ono to moc nikam dál nepokračovalo... 3. Haruki nasbíral cenné body za další reálné odkazy, ať již hudbou nebo knihami. A vyslat hlavního hrdinu do Finska? Úžasné! Další okamžik, kdy jsem si říkal, že už jenom kvůli tomu stála kniha za přečtení. 4. Postava Cukurua by mi ani v nejmenším nevadila. Muž, hledající sám sebe, neschopný delších vztahů a navazování přátelství. Beru to. Sara a další postavy jsou také vcelku zajmavé. Ale místy mi to připadalo nemastné, neslané dokonce až hanebně plytké. Často to ani dialogy nezachránily (a ty od Harukiho já zbožňuju...). 5. Nikdy mi nevadily erotické scény v knihách. A Murakami je prostě umí popsat, je to jeho nedílnou součástí. Nevím, ale, co ho vedlo k popsání jedné scény/snu s H. Chtěl šokovat? Předvést, že se toho nebojí? Netuším. K němu mi to ale nesedí, v porovnání s Rjúem Murakamim, který v tom prostě "umí chodit" mi tohle přišlo jako od puberťáka, který o něčem takovém slyší poprvé... Prostě u něho ne :-) Kniha je dobrá. Moc dobrá, ale chce to víc porozumění. Určitě bych ji nedoporučil "nováčkům" pronikajících k Murakamimu. Konečný verdikt - 3* za příběh + 3/4 hvězdičky za Haidu, Finsko a některé myšlenky.... celý text
Strach a chvění
2004,
Amélie Nothomb
Po poměrně zajímavém filmovém počinu jsem se rozhodl sáhnout i po knize. Film je dost věrný knižní předloze, plusem je určitě vysvětlení některých jevů zakořeněných v japonské nátuře a myšlení (zachování "poker facu" za všech okolností nebo "zákaz" být kreativní pokud je dotyčný/á pod někým jiným atd)... Asi je to dost zvláštní, ale potřeštěná Amélie mi byla stejně vzdálená jako třeba pan Omoči. Určitě zajímavý pohled do japonské hierarchie, ale jazyk autorky mi moc nesedl...... celý text
99 zajímavostí z Japonska
1984,
Jiří Janoš
Poměrně čtivá "encyklopedie" Japonska. Vše od geografie, umění či jazyka k buddhismu a životu v moderní japonské společnosti. :) Škoda, že neexistuje nějaká nová verze. Přesto velmi obohacující...... celý text
Obrázková Hiragana
2007,
kolektiv autorů
Výborné na naučení hiragany, obrázky se hodí k lepšímu zapamatování :-) Učebnice obsahuje i různá slova na procvičení a rozvoj slovní zásoby. Samozřejmostí jsou i spřežky, prodloužení samohlásek atd... Knížka na katakanu mi ale již nepřišla tak povedená...... celý text
Plavovláska
1995,
Mika Waltari
Dva melancholické příběhy o potřebě lásky a porozumění navzdory těžkému životnímu osudu, ale také o vině, sebeobětování a poválečné atmosféře ve Finsku. Příběhy ukazují, jaký život umí být a že nikdo z nás nemá právo soudit kroky druhých, neboť my, lidé potřebujeme trochu něco víc než jen přežívat... A pokud se nám něčeho zásadního nedostává, vede to k fatálním důsledkům. "...Z ničeho mě neobviňovala, tvrdila, že chápe, že jsem pořádné děvče a snažím se ze všech sil. V práci mi nemohla nic vytknout, ale nechat si mě nemohla. Potřetí už jsem to nezkoušela. Uvěřila jsem...Žádný pořádný muž by o mě stejně nestál, kdyby se dozvěděl, co jsem byla a odkud jsem přišla, to jsem si myslela... Tak ať klesnu až na dno, rozhodla jsem se a na mysli mi vytanula otcova slova 'Proč jsem tě jenom nezabil.'..." "...Nebylo v nich nic nového,nic, co by mě ještě mohlo překvapit. Jejich tajné touhy a vášně byly prosté a nesmyslné, i když každý z nich pevně věřil, že právě on je výjimečný a jiný než ostatní..." "...Umím těžko vysvětlit, proč jsem to dělala, ale občas jsem se cítila strašlivě osamělá a celý život mi naháněl hrůzu. Chtěla jsem, aby existoval někdo, kdo mě bude mít rád takovou, jaká jsem, nejen kvůli mému tělu. Chtěla jsem s lidmi mluvit jako rovný s rovným a cítit, že jsem svobodná a můžu dělat to, co chci. Stejně to ale nakonec vždycky skončilo tělem, protože to bylo to nejlepší, co jsem mohla nabídnout a možná jsem nemohla nabídnout nic jiného, co by ti moji náhodní známí dovedli ocenit..." "...Oslovovala jsem muže a pevně jsem doufala v nějakou jiskru, která rozzáří mou temnotu. A přitom jsem ve skutečnosti nevěřila, že by se něco takového mohlo stát. Ale může se to stát a i když nevím, čím to je nebo proč to je, potřebovala jsem skutečně jenom jiskru, aby se ta tma ve mně rozplynula... stačila jsem udělat jenom několik kroků, když jsem pocítila, že se musím otočit a vrátit zpátky...Není k tomu potřeba víc než pohled, záblesk ve tváři, nebo jen obrys ramenou, na který se pak nedá zapomenout, vrací se v mysli znovu a znovu, celé roky..." "...říkala jsem si, že snad třeba jen pro tenhle okamžik stálo za to žít a stát se tím, čím jsem se stala... Na něj jsem přitom ale vůbec nemyslela, nepřemýšlela jsem, jestli mu přinesu štěstí nebo neštěstí. Nemyslela jsem na to, že ho snad přivedu do záhuby, seženu na prach jako ničivý požár..." "...Možná, že žádný příště nebude," řekl...... celý text
Chuďásek Boží: Život sv. Františka
1993,
Nikos Kazantzakis
Hluboký příběh člověka, který se ze dne na den změní a směr svého člověka otočí o 180°. Nejedná se o úplně jednoduché čtení, byla trochu chyba se do knihy pouštět v době, kdy "nehledám" a navíc v létě, kdy je tolik lákadel a člověku kmitají myšlenky od jedné k druhé... Chce to hodně přemýšlení, na každé stránce je tolik moudrosti a perel, že pak už jsem skoro i přestal podtrhávat - celá kniha by byla popsána a ztratilo by to veškerý smysl. Nikdy jsem se s takovou knihou nesetkal. :) František mi ukázal svojí všeobjímající láskou k Bohu, jak nás On může změnit, jak se lidé všeho vzdají, dokonce i svých nejbližších a jsou si svým jednáním skálopevně jisti. Bohužel či bohudík, bratr Lev mi byl bližší - lidský, plný pochybností a lačný po pozemském životě... "Také on cítil, že neexistuje velké a malé dílo. Upevníš jeden kámen ve zdi, která se rozpadává, a je to, jako bys zpevnil svět, aby nespadl. Je to, jako bys zpevnil duši, aby nespadla." "Neexistuje trest horší, bratře Lve, než abys zlé odpovídal dobrotou." "Miloval jsem život, to stéblo trávy, a nechtěl jsem se ho pustit." "Já bych chtěl spíš zapřáhnout své tělo za želvu, abych procházel zemí co nejpomaleji, protože ji mám rád. Bože, odpusť mi, ráj je dobrý, ale vůně mandlovníku na jaře..." "...Bohužel to není ve mně, abych se stal svatým." "Jaké je to štěstí nemít vůli, neříkat 'já', a zapomenout, kdo jsi a jak ti říkají, a svěřit se s důvěrou Božímu vánku. To je skutečná svoboda. Kdo je svobodný? Kdyby se tě někdo zeptal, kdo je svoboden, co bys odpověděl? Ten, kdo je otrokem božím. Všechny jiné svobody jsou otroctvím."... celý text
V polévce miso
2008,
Rjú Murakami
Po letech jsem si knížku opět s chutí přečetl (tentokrát v originále) a nezklamala. Super zápletka, nečekané rozuzlení a hlavně, na pozadí příběhu je ohromná spousta myšlenek, které nutí člověka k zamyšlení. Pro zajímavost, tohle je obálka z originálního vydání, která se mi líbí mnohem, mnohem víc: https://www.amazon.co.jp/%E3%82%A4%E3%83%B3-%E3%82%B6%E3%83%BB%E3%83%9F%E3%82%BD%E3%82%B9%E3%83%BC%E3%83%97-%E6%9D%91%E4%B8%8A-%E9%BE%8D/dp/4643970995... celý text
Minimum z Japonska
1997,
Alice Kraemerová
Opravdové minimum. Zajímavé čtení, bohužel kraťounké... :-)
