f.enjoy6
přečtené 252
Minimum z Japonska
1997,
Alice Kraemerová
Opravdové minimum. Zajímavé čtení, bohužel kraťounké... :-)
Romeo a Julie
2008,
William Shakespeare
:-) překvapila mě čtivost (překlad M. Hilského se moc dobře čte, byť je na mě místy "až příliš moderní") a množství zajímavých myšlenek zakomponovaných v textu, dokonce i samotný příběh je moc pěkný... Asi budu muset zajít i na živé představení :o)... celý text
Nekonečná, téměř průzračná modř
2011,
Rjú Murakami
Drogy, sex, násilí, naturalismus a život připomínající svým způsobem beatníky, ale je to zase úplně jiné. Něco "magického" na té knize je, to se musí nechat, ale Piercing na mne zapůsobil mnohem lépe (= po přečtení této knihy jsem v pohodě :-). Není to obsahově nic skvostného, ale NĚCO to na člověku zanechá... 3-4 *... celý text
Zeď
1992,
Jean-Paul Sartre
Velmi zajímavá sbírka 5 krátkých příběhů, novel (ta poslední je malinko delší) a bravurně vyzdviženo nitro a vnitřní pocit člověka v různě "krizových" situacích. Nejvíce na mně zapůsobila "Místnost" a v těsném závěsu "Hérostratos" s "Intimitou". Zbylé dvě mě bohužel nějak minuly... Ale stojí za přečtení a úvahu :-) Hodnotím 3,5*, ne vše na mně působilo stejně. Příště bych si přečetl pouze tři výše vyzdvižené.... celý text
Merde! Rok v Paříži
2007,
Stephen Clarke
Docela vtipné a výstižné, obzvlášť stálá rivalita mezi Fr a Vb... Jinak nic zásadního, spíš na odlehčení na dovču.
Francouzština nejen pro samouky
2007,
Miroslav Pravda
Docela dobré na procvičení gramatiky, ale věřím tomu, že pro absolutní začátečníky nic moc (výslovnost, pravopis...). Články jsou vcelku nudné (= český styl učebnic), ale kdo si chce opakovat a utvrdit se v již naučených věcech, tak není problém :o) Slovní zásoby také zas tolik není, objevují se zde i pojmy "typické pro dobu minulou" nebo situace, kdy si jde člověk koupit dvě krabičky Gauloisek a sirky :-D. Dle mého by to chtělo něco nového, poutavého, tzn. kompletně překopat...... celý text
Piercing
2012,
Rjú Murakami
Šel jsem do toho s tím, že když mám rád Harukiho, tak zkusím i toho "druhého". Předem jsem tušil, že to nebude oddechová četba, bude to zvrácené a kruté, ale neodradilo mě to. První překvapení nastává, když si člověk knihu prohlíží a říká si, jak je ta obálka odbytá (nelíbí se mi ani další, designově jiné obálky knih od Rjúa). Pak to ale člověku začne dávat smysl (obzvlášť, pokud máte knihu z knihovny-obalenou, z poloviny dočtenou, svítí na vás lampička a odraz vašeho obličeje se zjeví na místě asiata na přebalu)... To už začíná jít do tuhého. Během čtení je opravdu zajímavá psychologická část postav, kdy se dozvídáme odkud pramení všechen ten hnus a morbidnost. A má to spád, autor nenechá čtenáře v klidu dokud knihu nedočte a nakonec v něm ještě zanechá jakousi beznaděj a pochybování. Hlavně ta myšlenka, že nikdy nevíme, co se v nás zlomí nebo co za lidi se kolem nás pohybuje a my ani nemáme tušení... Není to "topka" ve smyslu, že by to mohlo ohromit velkou masu lidí... Nicméně dávám 5* Piercing mi docela uvízl v paměti, stále jsem tu knížku nemohl dostat z hlavy, tak jsem si dal po roce druhé kole... Žádná změna, jen žasnu nad vykreslením postav, prostředí, vnitřních pochodů. Tak tuhle knížku můžu! :-))... celý text
O čem mluvím, když mluvím o běhání
2010,
Haruki Murakami
První kniha od Murakamiho, u který jsem přemýšlel, že zůstane nedočtena... První polovina knihy se odvíjí celkem hladce, Murakamiho začátky (podnik, psaní, běhání) jsou velmi působivé, ale přes druhou půlku jsem se nemohl přehoupnout a četl spíš z "musu". Dávám tři hvězdy jen za začátek a autora...... celý text
Na jih od hranic, na západ od slunce
2004,
Haruki Murakami
Krásná kniha. První dvě třetiny jsou v uvozovkách jen takové rozkoukání. Hadžime zde popisuje svůj dosavadní, docela i poklidný život až na pár "maličkostí". Pak se ale roztrhne pytel a vše jde ráz na ráz... Objevuje se zde v recenzích kritika na charakter hlavní osoby. Ale podívejme se i na druhou stránku jeho osoby / života. Všichni děláme chyby a chceme (doslova) urvat ze života co nejvíce, možná lépe řečeno být šťastní. A zde je krása této knihy. Přemýšlíme o svých životech, rutině a o tom, jak nám život protéká mezi prsty. Jistě, jsou zde jiné alternativy a možnosti, jak se z toho bludného kruhu dostat, ale ty společnost nepřipouští, takže zůstáváme jen u myšlenek. A teď se někdo rozhodl, že to hodí na papír. Což je úžasné. Každý chce být šťastný, ale na to, co by nás učinilo šťastnými můžeme přijít až příliš pozdě. A nebo nám v tom stojí štěstí někoho jiné, což je rozpor hodný dobrého rozmyšlení! ;) Také moc oceňuji motiv "západního štěstí-neštěstí". Lehký a bezstarostný život může být fajn, nějakou dobu, ale nemůže to naplnit vyšší potřeby člověka, což by měla být pro nás, všechny výstraha... Štěstí si za peníze nekoupíme, musíme hledat a doufat, že nešlápneme vedle. Nebo, že "ještě větší štěstí" než máme neleží právě za rohem... Z jedné scény jsem měl úplně husí kůži. Když Šimamoto jede s Hadžimem na chatu a oznamuje mu, že má chvílemi chuť strhnout volant, "To bychom asi nepřežili, viď?". Ach, ta symbolika v těch slovech je úžasná, ale nemůžu si nevzpomenout na Spalovače mrtvol "Co abych tě, drahá, oběsil?"... Situace je jiná, ale vybavilo se mi to... Ani nevím proč. Závěr: moc pěkná, krátká kniha, donutí člověka hlouběji přemýšlet o tom, kam se jeho život ubírá...... celý text
Spánek
2013,
Haruki Murakami
Krátká, moc milá povídka, svým zvláštním způsobem nutící k zamyšlení nad tím, jak trávíme čas nebo jak nás Noc okrádá o třetinu života. Nápad je to velice zajímavý. Hlavní postava zde medituje nad tématy, které musíme každý den sami v sobě dusit a přemýšlet o nich.. Ale často je moc pozdě se proti nim vzbouřit, okolní svět nás nepodpoří... Zaujala mě především část, kde si "manželka" klade otázku: "Nač pak ale byla celá ta ohromná spousta času, kterou jsem strávila čtením?", všichni zapomínáme a přesto v tom pokračujeme... Kresby jsou moc pěkné, obzvlášť oceňuji str. 56, origami je moc fajn nápad... :o)... celý text
Možná že odcházíme
2007,
Jan Balabán
Nevím moc, co si o této knize myslet... Nikdy jsem nebyl fanda krátkých útvarů, mám radši něco delšího a detailněji propracovaného. Proto povídky nečtu a autorům jako jsou Bradbury či Neruda a jeho Povídkám malostranským se vyhýbám, nebaví mě to. Výjimkou je ale R. Dahl. A možná také trochu pan Balabán. Když jsem se o této knize učil na škole, zaujal moji pozornost název knihy, tématika, ale i audio vyprávění... Tak jsem do toho šel! Kniha se čte moc pěkně, líbí se mi jazyk autora a jak umí navodit atmosféru (byť jen v několika odstavcích). Problém je spíše v samotných příbězích, ano, je to něco nového, neokoukaného, ale mně to mnohdy připadá (jak napsala podobně sonihe) jako kdyby autor vzal nůžky a vystřihl pět stránek z knihy... Chci číst dál, ale nic tam už není... Verdikt: mám rád temnotu, melancholii a něco mi ta kniha dala, ale mrzí mě, že to ve mně nezanechalo něco více. A od autora si určitě ještě někdy něco přečtu...... celý text
