filmokniholik
přečtené 171
Líp už bylo
2022,
Jiří Sivok
Koncentrovaná deprese. Povedená. Miluju to! Jazykově se to čte výborně, obsahově sice méně, ale to se dalo čekat od takového názvu (a navíc mě to vůbec netrápí :D ). Podobnou bezmoc jsem naposledy pocítil při sledování filmu Volyň. Líp už bylo je sice fikce, ale co my víme? Čistých pět hvězd.... celý text
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
1991,
J. R. R. Tolkien
Dohnal jsem jeden z největších fantasy restů a... nejsem zklamán. I přes to, že jsem nejdříve zhlédl filmovou trilogii (která se mi nelíbila), na čtení jsem se těšil a dost jsem si ho užil (a filmy po přečtení nenávidím ještě víc :D ). Tolkien se zde očividně ještě rozehřívá, některé vedlejší postavy (později dost důležité v prstenovské trilogii) se zde vyloženě jen mihnou, ale i tak se už jako čtenáři setkáváme s typickými ingrediencemi Tolkienova stylu: - popisy lokací a postav jsou důležitější než popisy akce (které je zde spíše poskrovnu) - historické nástřely předchozích událostí - nástřely příbuzenských vztahů u některých postav (které později nabydou na komplikovanosti v Pánovi prstenů a pravděpodobně ještě více v Silmarillionu - obojí jsem však ještě nečetl, takže trochu fabuluji) - písničky se zpívají na každém rohu Zápletka mi místy lehce připomínala Bouřkovou sezonu Sapkowského Zaklínače - přesunujeme se z bodu A do bodu B, přičemž se něco stane / někoho potkáme, a jdeme zase o kus dál, a to vše v rámci jedné dějové linky (a sem tam malé vysvětlující odbočky nebo retrospektivy), která se mi místy zdála spíše epizodická než jednolitá (což ale není výtka). Jakmile si na totiž na onen Tolkienův (z dnešní perspektivy trochu zdlouhavý) styl vyprávění zvyknete, máte vyhráno. A já jsem vyhrál.... celý text
Red
2016,
Jack Ketchum (p)
Na konci mi ukápla slza. Přímočarý příběh, který jsem přelouskal za 4 hodiny, s hlavním hrdinou, jemuž rozumíte a chápete jeho pohnutky, aniž byste na to potřebovali stovky stránek. Jediné, co mě zamrzelo, je tzv. dvojí závěr - v okamžiku, kdy jsem si myslel, že dojde k vyvrcholení, následoval ještě jeden zvrat. Ale to je jen malá vada na kráse spolu s tím, že při korekturách sem tam vypadla nějaká ta předložka. Nic mi nebrání udělit 5 hvězd, já takovéto přímočaré intenzivní příběhy o nespravedlnosti na tomto světě zbožňuji, obzvlášť když jsou psány tak brilantně skoupým jazykem, který ovládá Miroslav Pech, Charles Bukowski nebo právě Jack Ketchum.... celý text
Dítě tmy
2020,
Miroslav Pech
Po trochu rozpačitém Mainstreamu (který jsem ale stejně nakonec ohodnotil kladně) se jedná jednoznačně o zlepšení. Dítě tmy se čte samo, Pech umí vybudovat devadesátkovou atmosféru, nezdržuje se zdlouhavými popisy a jednotlivé charaktery jsou od sebe rozeznatelné. O to víc mě mrzí závěr, který mi po finální konfrontaci dobra a zla přišel rozvláčný a zbytečný - pocit z knihy mi po jeho přečtení trochu zhořknul. Samozřejmě je to čistě subjektivní, ostatním se závěr zřejmě zamlouvá. Já ale kvůli němu strhávám jednu hvězdu. Celkově se jedná o povedenou záležitost, kterou sfouknete za pár hodinek a ani nevíte jak.... celý text
