FraGyver
přečtené 230
Křížová palba
2019,
Štěpán Kopřiva
Křížovou palbu jsem začal číst ihned po znovupřečtení Rychlopalby, takže jsem byl již naladěn na správnou vlnu a mohl ihned skočit do známých vod. Mr. NoName je zpět. Od událostí prvního dílu uběhlo sotva pár měsíců a už se na něj řítí další průsery. Zatímco první díl byl čistý morální sešup, zde se už přirozeně pokračuje v nastaveném směru, kterýžto ale není tak strmý, jako posledně. Přeci jen už začínáme poměrně nízko a pokud chceme zůstat v rámci antihrdinství, už se moc níže jít nedá. Přesto začínáme tak vysoko, jak to jen v daném případě lze a nový morální sestup zde začíná zlehka pouhým vypitím energeťáku. Tento malý náznak pádu je pak téměř vzápětí vyeskalován do zatím snad největší sviňárny, kterou nám hrdina předvedl a to teprve začínáme. Sarkastický humor nám zůstal, ale množství trochu pokleslo, což hezky přispívá k depresivní atmosféře a dojmu rozkladu našeho rozhodně ne detektiva. Stejně tak bohužel ubylo eskapád ze života pochůzkáře. Boční linky jsou tentokrát opravdu boční a prakticky veškerý děj zabere řešení hlavního případu. Ten je nicméně dostatečně rozvětvený, aby to nevadilo a alespoň se tak děj nemělní, i když máme k dispozici o téměř třetinu více stránek. Nastavené tempo opět křičí rychlopalba, stránky plynou jako voda v řece a než se člověk naděje, kniha je ve svém - nyní již řádně akčním a satisfakčním - finále. Určitě bych se třetímu dílu nebránil. I když hlavní postava na samém závěru znovuobjeví svůj lehce ztracený morální kompas, z některých věcí již není cesty zpět a rozhodně by minimálně stálo za prozkoumání, jaký bude mít brajgl způsobený neututlatelným zakončením příběhu vliv na jeho další kariéru. Přeci jen už se vylezlo ze stínů a na konci Rychlopalby se také zdálo, že nebezpečí pro kariéru pochůzkáře je zažehnáno, jen aby se v Křížové palbě znovu vynořilo a strašilo. A to se tehdy jednalo o pouhé nedorozumění. A jak ukázal úplný závěr, mohl by tentokrát přijít parťák, o kterého se dá opřít, byť postrádá výhody plynoucí z vlivu či pozice. Opět plná palba, jinak to nejde a hurá vzhůru na 101 minut. :)... celý text
Rychlopalba
2015,
Štěpán Kopřiva
Po rozečtení jsem zjistil, že jsem už kdysi četl. Moje chyba, měl jsem si tu značit už daleko dřív. :) Ale zrušilo to mou teorii, že mi u jakékoliv knihy, co jsem už četl, stačí pár stránek, abych si vzpomněl na vše. Na pointu jsem si za celou dobu znovučtení nevzpomněl, jen některé drobnosti a především vtipy. Kauza romaneto se hádám zapomenout nedá. :D Rychlopalba je prostě pecka, co chytne a nepustí. Hlavní hrdina má navzdory určitému morálnímu pádu tu schopnost, že mu čtenář fandí navzdory všemu, co je nucen udělat. I když je to očima dnešních škatulek spíše antihrdina. Několikrát je v průběhu knihy čtenář upozorněn na to, že pátrání provádí obyčejný pochůzkář - rozhodně ne detektiv. S takto obří mírou dedukce, rychlosti a pohotovosti v odpovědích a během akce mu to ale asi nikdo nevěří. Jednoznačný talent. Humoru je v knize navzdory vážnosti a hnusu poměrně dost, ale díky tomu, že se projevuje především prostřednictvím sarkastických hlášek, nepůsobí v knize nijak nepatřičně. Vlastně vše v knize působí velmi vyváženým dojmem, který se slévá do takřka perfektního celku. Takže jedinou drobnější výhradou, kteroužto si musím já škarohlíd najít na všem, tak je rozuzlení té hlavní vyšetřovací kauzy pátrání po Báře. Zatímco turecké bordely v Německu a dalších zemích jsou zničeny velmi uspokojivě, Bářin případ poté kulminuje jakoby mimochodem. Jen o kousek méně mimochodem, než řešení případu pánvičkového vraha. Přes toto mé hnidopíšství dávám Rychlopalbě plnou palbu a už se pomalu nořím do Křížové palby. )) Kopřiva je prostě jeden z těch autorů, který ať už napíše kolik knih chce, stále to bude málo.... celý text
Později
2021,
Stephen King
Jsem z Později trochu na rozpacích. Na jedné straně tu máme svěží, krásně čitelný sloh, jehož tempu napomáhá i členění do krátkých kapitol. Máme tu zajímavé téma, přiznaně opisující v Šestém smyslu. A v neposlední řadě tu máme dětského hrdinu na pomezí dospívání, což je jeden z nejčastěji opakujících se autorových oblíbených motivů a kterýžto najdeme alespoň ve dvou třetinách všeobecně nejoblíbenějších kousků. Na straně druhé je fakt, že se po celou dobu knihy vlastně nic zásadního nestane. Slibovaný horror se nedostaví. Kniha sice hezky plyne, ale celé to působí jen jako nedopečené povídání, ze kterého šlo i v nastíněném vymáčknout daleko víc. Třešinkou na negativním dortíku je pak naprosto nezáživné finále. Výsledným dojmem je tak pocit, že jsem četl nadobyčejně úhledně napsanou epizodu Krajních mezí a ne něco od Kinga. Čte se to ale moc fajn, kniha dokáže chytnout a nepustit. Někdy jsou však holt očekávání přizpůsobena věhlasu a tak ta má zůstala nenaplněna. Tři jsou málo, čtyři moc. V hodnocení nechávám převládnout subjektivně silnější pocit, ale reálně 3,5/5.... celý text
Blaze
2008,
Richard Bachman (p)
Krapet jsem se v knihkupectví zmátnul a namísto nejnovější Kingovky si odnesl domů toto. Naštěstí jsem to dřív nečetl, takže vlastně prd zle. :) Důvod, proč to zahrnuji k hodnocení knihy je, že ona vlastně sleduje podobnou logiku něčeho, co ze začátku vypadalo jako omyl, ale pravda byla jinde. Blaze není John Coffey. Navzdory vší paralele. Coffey však byl čistou obětí, což o sobě Blaze říci nemůže. Především ze začátku knihy na mě Blaze víc než cokoliv jiného působil jako karikatura. Zhruba jak si asi představuje mentální retardaci dítě v pubertě. Jak ale člověk poznává nejen jeho samotného, ale především nepěkný osud, který ho provází již od dětství, stává se Blaze víc a víc lidštějším a prokresleným charakterem, se kterým nelze než soucítit. ALE. Přes to vše špatné a smutné, co Blaze potkalo, přes smutné dětství, přes retardaci, přes využívání jeho osoby ostatními a nakonec i přes schizofrenní poruchu osobnosti má Blaze dostatek "fištrónu", aby ho člověk snadno mohl činit odpovědným. Lze ho tedy litovat, ale nelze se slitovat. Právě ta komplexnost postavy na (v tomto případě) tak málo stránkách, ten fakt, že většina knihy připravuje půdu pro procítěné a dramatické finále - posledních pár stránek jsem skoro zapomněl dýchat :) - mi dává vzpomenout, proč jsem se svého času do Kingovek zamiloval. Tenhle drajv prostě moderní Kingovky postrádají. Ne, že by byly špatné, jsou jen jiné. Posledním románem, který mi připomínal starou školu, byl Ostrov Duma Key, ten byl vynikající. Od té doby jsem takový přívlastek nepoužil. Dobrý, dobrý, super, dobrý, super,... ale nic vynikající. :) Je tam prostě vidět, že se jedná o šuplíkovku a ne něco z tohoto tisíciletí. Toto byl prostě při nákupu šťastný omyl. Rozhodně doporučuji.... celý text
Prokletí pro všechny
2021,
Martin Paytok
Jsem nucen částečně souhlasit s výtkami ostatních, co se týče množství podobných jmen a s tím spojené občasné zmatení kdo je kdo. S čím jsem naopak problém neměl, bylo vyznat se v jednotlivých časových liniích. Ano, skáče se mezi nimi hodně a některé ty linie sledujeme z pohledu hned několika postav, ale jednotlivé kapitoly jsou poměrně krátké a vždy popsané, tudíž nebyl výrazný problém se v tomto orientovat. K zmatečnému levelu vyprávění první seriálové řady Zaklínače se to ani zdaleka neblíží. :) Je to autorova románová prvotina a je to znát. Vlastně celek připomíná spíše rozvedenou povídku, než prvoplánově psaný román. Taktéž se nemohu ubránit dojmu, že zcela výjimečně by dílo lépe vypadalo na plátně obrazovky než na stránkách knihy. Co se načrtnout povedlo hezky, je prostředí, ve kterém se kniha odehrává a některé postavy. Byla by škoda se do tohoto světa v budoucnu nevrátit. Potenciál tam je, chybí jen zkušenosti a vyzrálost. Musím říct, že povídka z Krásek a Vetřelců, která mě ke knize přivedla, měla daleko lepší spád a vyznění. Beru to jako známku přirozeného progresu umu a věřím, že příští kniha bude lepší. Odmítám připustit, že existuje něco jako čistý povídkář. :) P.S. Co mi uniklo ale úplně, je smysl samotného závěru. Pokud jakkoliv odkazuje na předchozí děj, pak jsem asi nečetl pořádně. :)... celý text
Strážce mrtvých
2021,
Pavel Korněv
Nemůžu si pomoci, ale Korněvův styl psaní mi sedí v žánru asi nejvíce, byť jsem v tomto názoru asi v menšině. :) Celkově dle mého názoru tu RPG složku zpracovává nejlépe z u nás zatím prodávaných autorů. Jediný problém tak vidím ve faktu, že se toho za 300 stran mnoho neuděje a například s hlavní dějovou linkou se mezi začátkem a koncem prakticky nepohne. U v zásadě opět prvního dílu to ale chápu a těším se na pokračování.... celý text
Sex, Disco, Revoluce! - Vzpomínky majitele Discolandu Sylvie na zlatý časy
2019,
Ivan Jonák
Jako fantasy 5/5. Jako autobiografie 1/5. Moderní variace na Barona Prášila. Primitivní obsahem i jazykem, ale neskutečně čtivé.
Hledání těla
2020,
Michael Atamanov
Čtvrtý díl je v zásadě něco jako nová kampaň ve hře. Začátek je vyloženě super, nové rozestavění figurek na šachovnici pomohlo a minimálně první polovina plná příprav a plánování je bez výhrad super. Dech trochu dojde v druhé polovině knihy, kdy se blížíme vyvrcholení, které upřímně není zlé, jen působí strašlivě uspěchaně. Dalo by se říci, že když se zhruba menší polovička obsahu odehrává v reálném světě, že by šlo ubrat zde, ale myslím, že právě to úzké propojení s reálem je to, proč je poslední díl lepší, než byl ten předchozí. Nevěřil bych, že to v mém současném vidění žánru řeknu, ale Hledání těla si zasloužilo být třeba o třetinu delší, nebo rovnou rozděleno na dva svazky. :) Za lehce neuspokojivé finále tedy hvězda dolů, ale ve výsledku podstatně silnější 4/5, než jsem dal třetímu dílu.... celý text
Zkáza Jezerní kotliny
2022,
Petr Hugo Šlik
Snažil jsem se před čtením co nejvíce oprostit od předsudků, udržet si otevřenou mysl a ideálně moc nesrovnávat. Ale ono to moc nejde. Rozdělím to alespoň v hodnocení. Když se tedy od všeho oprostím a podívám se na to optikou mého dětského já, musím uznat, že bych přečtení nelitoval a bavilo by mě to. Určitě by mě neznepokojovalo popravdě docela násilně naroubované eko poselství a i když by se nejednalo o srdcovku, je to fajn vhled do tehdejší doby. A když knihu budu brát jako přímého následovatele Jestřábova díla, už tak spokojený bohužel nejsem. Je znát, že autor má Foglara načteného kvalitně a jeho styl si celkem zdatně osvojil, nicméně z textu je znát, že je psán v jiné době. Nemůžu to nijak pojmenovat, je tak možné, že je to jen subjektivní předpojatost. :) Charaktery starých postav odpovídají původnímu dílu, ale ty nové působí spíše jako vytažené archetypy z jiných Foglarových děl. Zejména pak nový třídní učitel pan Kovář...pardon, Sokol. :) Co mi ale vadilo nejvíc, je fakt, že v několika případech dojde v ději k události, která na mě působila jako naprosto zbytečná neúcta k předloze. Nebudu moc spoilerovat, ale zmíním především smrt jedné postavy, kterážto v konečném důsledku není nic jiného, než ututlaná vražda spáchaná dětmi. Takový level brutality jsem v žádném Foglarově díle neviděl. Celé je to vůbec o dost akčnější, než Chata. Chata byla v konečném důsledku oslava přátelství s dávkou tajemna a jednou celkem horrorovou odbočkou. (Jednou mě pomatený Dernet honil i ve snu. :D ) Zkáza je akční dobrodružný román. Tato dvě díla postavená vedle sebe mi jako jedna série tak smysl nedávají a je to právě to, co mě nutí na dílo pohlížet jako na fanfikci. Celkem povedenou fanfikci, ale nic, co by si obhájilo knižní vydání a nemohlo zůstat v rámci internetové tvorby. Ale není to tak špatné, jako stav mého výtisku. :))) Stránky u vazby uprostřed jsou svázány cosi špatně a zkroutilo to stránky, takže kniha vypadá, jak kdyby prošla vlhkem a uschnula moc rychle. Což se nestalo. Co se mi líbí bezvýhradně, jsou ilustrace. Nebudu navzdory textu na zadní straně knihy srovnávat s Burianem, neb podobnost prakticky nevidím, ale jsou nádherné. :) Minimalistická, ale v popředí detailní kresba, která s odstupem do pozadí pozbývá detailů až do hrubých nedetailních náčrtků vyvedená v teplých podzimních barvách parádně doplňuje příběh a občas jsem si některé dvojstránky prohlížel docela dlouho. Tady je té zkažené vazby dvojnásobná škoda. Knihu záměrně nechávám bez hvězdičkového hodnocení. Myslím, že by to ode mě nebylo fér.... celý text
Válka
2021,
Dmitrij Rus
Dobrých odhadem 200 stránek z knihy jsou bitvy. Zní to super? Omyl! Tohle bylo velký špatný, tohle mělo bavit od začátku do konce a místo toho jsem při čtení cítil prakticky jen nezájem. Autor už plácá vše dohromady jako dítě předávkované cukrem hrající si na pískovišti a výsledkem je slátanina. A je to škoda, v rukou někoho schopnějšího by bitvy těchto epických rozměrů byly zlatým hřebem a vyvrcholením série. Pochopil jsem, že nás čeká už poslední díl a ten minimálně skýtá zajímavou, v žánru neokoukanou premisu, tak snad nebudu litovat rozhodnutí tuto sérii dokončit. :) A trocha pláče bokem. Nejsem si jistej, jestli po tomto zážitku mám chuť na Squadcom-13. Doufám tedy, že se Fragment hecne a dodělá Disgardium. Asi se mi začíná žánr přejídat. :) Vše je "na jedno brdo". Jak já bych si raději přečetl nějakou verzi žánrovky, kde má hrdina zásadně jen smůlu a nevrší se na něj štěstí a náhody v podobě monzunového deště. Proč je vše zásadně fantasy středověk nebo intergalaktický věk? Já chci lit-rpg z druhý světový, chci postapo verzi, ... Chci změnu. :)... celý text
Rudý vrabčák
2021,
František Kotleta (p)
Já se neskutečně bavil. :) Tenhle díl útočil na moje primitivní pudy a už dlouho jsem se u knihy tak nenasmál, jako u prvních dvou třetin. Zejména určité scény - kdo četl, ví. Poslední třetina už pak ubere na vtipnosti na úkor akce a vyvrcholení příběhu. Bavil jsem se tak moc, že i ten až neskutečně očividný a na autorovy poměry neuvěřitelně líný zásah shůry v podobě nálezu vesmírné svářečky ochotně vidím jako záměr a připomenutí, že jedním z předobrazů série jsou sci-fi seriály z přelomu tisíciletí, kde se tato berlička hojně využívala. Jako další epizoda tedy víc než fajn a prohloubení lore je zde dávkováno v takřka ideálním množství. Na konci nám zůstanou karty rozdány vcelku zajímavým způsobem a jsem tak upřímně zvědavý, jestli si František rozdával sám sobě, nebo tu eskapádu napsal pro Kristýnu.... celý text
Ochránce
2021,
Larry Correia
Trochu jsem se bál, jestli mě to po té době od posledního dílu bude ještě bavit. Obzvlášť, když se nyní jedná o kolabo a není úplně jasné, v jakém poměru byla kniha psána. Ale i když bych si i byl ochoten vsadit, že větší porci textu obstarala Sarah, není to na čtivosti vůbec znát. Čte se to samo. :) Konspiračně bych i polemizoval, že to je důvod, proč se jedná jen o jakýsi levoboček série, který lze v případě dalších dílů přeskočit a nebylo by to na kontinuitě příběhu znát. Ale byla by to chyba. Příběh je velice přímočarý, prostý jakýchkoliv odboček a dalších dějových linek, což knize a jejímu tempu krásně sedí, a pokud jste matka, nebo alespoň rodič, užijete si ho pravděpodobně ještě o stupínek výše. Drobné výhrady mám snad jen k Panu Popelnici. Stal se nám tu z něj archetyp postavy, která se do filmů/seriálů přidává pro boostnutí prodeje merche. Umístit do příběhu postavu typu "baby cokoliv" je zbytečná sázka na jistotu. Až moc zbytečná. Ale nechápat špatně, na mě to funguje úplně stejně a Pan Popelnice je tak srdcovka příběhu. :) P.S. Pokud ovládáte AJ a máte rádi infantilní primitivní humor, určitě čtěte v originále, tady se jeden z autorů slušně vyřádil. :D... celý text
