gaidzin
přečtené 257
V zajetí geografie: Jak lze pomocí deseti map pochopit světovou politiku
2018,
Tim Marshall
Přehledný popis politické situace v těch nejzajímavějších regionech. Autor si vybere region a pokusí se vysvětlit historické vztahy v regionu a extra si všímá geografických prvků a vysvětluje, jak hory, pouště, řeky a další překážky nebo absence překážek ovlivňovaly mocenský a politický vývoj. Kniha je zacílená na širokou veřejnost a autor dokáže v každém regionu vystihnout to podstatné, aniž by nás zahltil jmény, daty a jinými nudnými fakty. A ta fakta a data, která v knize zůstala, autor srozumitelně poskládá a pospojuje, že to vše začne dávat smysl. Samozřejmě, nic pro profesionální politology, ale pro širokou laickou veřejnost to může být velmi obohacující. Jsou regiony, kterým jsem zatím nikdy nevěnoval pozornost, jako třeba Latinská Amerika, kde jsem dostal základní nalejvárnu a co nový odstavec, to nová informace. Nebo role Afghánistánu na pozadí vztahu Indie versus Pákistán, takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. Ale jsou i oblasti, kde jsem si myslel, že se vyznám, ale i tam jsem našel nové informace a souvislosti. Třeba víte, odkud se vzali alavité na Blízkém východě? Já už ano. Navíc kniha je napsaná lehce a svěže, což je v této oblasti docela výjimka. Pokud tedy nehledáte nějaký deep dive do jednoho konkrétního problému ale chcete všeobecný přehled, tak toto je kniha pro vás.... celý text
Lovci monster s.r.o.
2012,
Larry Correia
Tohle jsou knihy, které mění pojem brak. Tohle je hrdý brak. A zábavný. Na rozdíl od českých konkurentů tu chybí sex (no jo, Texasan), oblíbené popkulturní narážky a ani to hláškování není tak ostré a sarkastické, jak jsme zvyklí v české Kotlině a na Bruntálsku. Naopak autor se umí rozmáchnout a smíchat vše od klasických literálních děl jako např Drakula, seriálových Supernatural, trošku se vysmát Tolkienovi (kdo by nemiloval orky, že), okořenil to snovým světem, bytostmi z jiných dimenzí, spoustou krve a useknutých hlav a dokonce trochou té romance. A ono to drží! Když to takhle půjde dál, na co můžeme těšit? Poznáme svět za trhlinou? Budou draci? Nevím, ale věřím autorovi, že to určitě bude opět zábava.... celý text
Lži Lockeho Lamory
2009,
Scott Lynch
Zajímavý přístup k fantasy. Autor se rozhodl, že nebude marnit čas vytvářením nějakého komplikovaného světa, když ho vlastně nepotřebuje. Stačí mu jedno město. Hrdinové našeho románu jsou poměrně sympatické postavy, byť klasicky černobílé. Hned víte, komu máte fandit. Mladí zlodějíčkové ve světě mafiánů, obchodníků a bohaté šlechty. Tím jsou tak trochu definovány mantinely příběhu. Ale právě kombinace argotu spodiny, vyumělkovanosti jazyka vrchnosti, sarkasmu, nadhledu a vtipu je to, co knihu drží pohromadě. Hravý přístup k jazyku se projevuje především v dialozích, což je suverénně nejsilnější část knihy. Chvíli jsem váhal, zda to stačí na 5 hvězd. Ale rád oceňuji inovativní přístupy a doufám, že v druhém dílu pan autor minimálně udrží úroveň Lží a třeba ještě něco přihodí. A nakonec pochvala překladateli Romanu Tilcerovi. Tohle musela být fuška, klobouk dolů.... celý text
Moc
2023,
John Gwynne
Buďme optimisté a řekněme, že Gwynne napsal tuto knihu (originál vydán 2012) jako poctu klasickým fantasy z konce minulého století. V tomto ohledu kniha funguje výborně. Najdete tu klasický svět s mapkou, obry a jiné potvory, maskulinní společnost plnou bojovníků a chlapců toužících zemřít s mečem v ruce, souboje a bitvy, (ne)očekávané zvraty a spoustu hrdinství a cti. Problém spíš je, co tu nenajdete. Nenajdete tu nic nového, všechno už tu mnohokrát bylo. Úplně nejvíc mi vadila absence nebo spíš ignorování ženských hrdinek, přitom taková Cygen nebo Brina si přímo říkají o svou vlastní dějovou linku. Ač se řadím do kategorie čtenářů lačnících po nových a neotřelých přístupech, musím přiznat, že jsem si nakonec Moc docela užil. Gwynne určitě přečetl spoustu fantasy knih a ví, co funguje. Proč ne. Jak říkám, pocta klasickým fantasy v tom nejlepším slova smyslu.... celý text
Měsíční zahrady
2008,
Steven Erikson (p)
Tak tohle mě baví. Na dobrou fantasy potřebujete minimálně dvě ingredience, dobrý svět a dobré postavy. Erikson nabízí originální svět, kde potkáte malicherné Bohy, netradiční rasy, magii prýskající ze záhadných zdrojů, říše a jejich armády, promyšlenou historii, spoustu tajemna a nevyřčeného a vůbec vše, co je potřeba. A postavy? Ano, je jich více než v podobných dílech, ale ani jedna nebyla ... jak to říct. Znáte to, ve většině knih je vždy minimálně jedna postava, která Vám vadí, nebo přímo pije krev. Opravdu jsem dlouho přemýšlel, ale na žádnou takovou jsem si po přečtení nevzpomněl. Velký počet postav umožňuje Eriksonovi na dlouho udržet v knize fázi kolize, neustále zvyšuje napětí, přikládá pod kotel a oddaluje vyvrcholení. Život v tom napětí má své kouzlo. Kéž by další díly byly stejně dobré. Uvidíme.... celý text
Hyperion
1996,
Dan Simmons
Nevím, jestli hodnotit už teď nebo si počkat až po druhém díle. Šest "povídek" má za úkol postupně seznamovat čtenáře s prostředím a zároveň utkat šest příběhů, které se očividně v druhé knize pospojují. Někdy během rozvláčného příběhu básníka jsem si říkal, že se s druhým dílem ani nebudu obtěžovat. Naštěstí díky dalším jsem názor změnil a doufám, že mi autor v druhém díle vyrazí dech. OK, když všichni, tak já taky. Moje pořadí, od nejlepší: konzul, detektiv, voják, kněz, učenec, básník.... celý text
Odkaz Heorotu
2001,
Larry Niven
Kniha je postavená na jediném zajímavém nápadu, fyziologii gendelů. Zbytek díla výrazně pokulhává. Postavy jsou nezáživné a je jich možná zbytečně moc, určitě se dalo víc vytřískat ze vztahů skupiny lidí, která má za úkol zalidnit novou planetu. Prostředí je neoriginální. Ještěří agresivní samice a dva měsíce jsme už někde jistě potkali. Nelogičnosti mrzí ještě víc než neoriginalita. Opravdu první výsadek kolonistů na cizí svět bude mít pouze jednoho vojáka? Opravdu je nenapadlo odejít dále od vody a přestat používat potok vedoucí skrz pevnost? Pokud čekáte ohňostroj originálních nápadů a myšlenek, sáhněte po jiné knize. Pokud se chcete jen tak zabavit, je kniha OK.... celý text
Dcera Impéria
1997,
Raymond E. Feist
Hlavní hrdinka žena? Jak osvěžující po všech těch testosteronových macho superhrdinech. Navíc prostředí románu je nepokrytě inspirováno japonskou středověkou společností, včetně kultury, tradic, morálky, rozdělení společnosti, šóguna, roninové a vůbec. Dokonce i jména mají znít trochu japonsky. Takže japonská inspirace a hlavní postava žena? Neříkejte nic a noste mi další díly. Dobrá, ať jen nechválím, občas by se jí mohlo i něco nepovést, ne?... celý text
Solaris
2009,
Stanisław Lem
Tolik vrstev, že člověk neví, na kterou se soustředit. A mnoho myšlenek nebo spíše témat k přemýšlení jsem vůbec nepobral. Bavila myšlenka reverzního prvního kontaktu. Zkoumáme my něco a najednou to ono zkoumá nás. Potlačované sexuální touhy (kniha napsána v roce 1961, takže potlačované a popsané tak trochu na půl huby) pomohou vybrat a vytvořit objekty a najednou jsou z astronautů pokusné myšky. Uspěje náš druh? Jsme hodni?... celý text
Na západ od ráje
1995,
Harry Harrison
Klasické oldskůlové sci-fi. Srážka vyspělejší kultury Yilané s lidskou je popisována na příběhu chlapce Kerricka a Yilané Vainté. Tady ale nejsilnější stránku knihy nehledejte. Postavy jsou ploché, nepropracované a veškeré případné vnitřní konflikty po nich sklouzávají jako voda po šupinách ještěra. Co autor zanedbal na postavách, bohatě vynahrazuje na prostředí. Především kultura Yilané je velmi originální, od technologií, životního cyklu, stavitelství, rozdělení společnosti až po jazyk. Až jsem si říkal, že se docela těším, až si knížku přečte nějaký producent v Amazonu nebo Netflixu a udělá podle knihy špatný seriál. Každopádně kniha za přečtení stojí, škoda, že druhý díl je momentálně nemožné koupit nebo půjčit. Snad to brzy někdo napraví.... celý text
Vzpomínka na Zemi
2018,
Liou Cch'-sin
Po prvních dvouch dílech jsem si myslel, že vím, co očekávat od toho třetího. Nemohl jsem se mýlit víc. Zničí Trisolarané pozemskou civilizaci? Nebo naopak? Nebo se zničí navzájem? Nebo budou spolupracovat? Pan Cch'-sin opět posunul mantinely příběhu a z pohledu vesmíru je to totiž úplně jedno. A to jak podle vesmírného prostoru, tak i vesmírného času. Doslova. Myšlenek je zde opět spousta, já si opět vybral jednu, která mi zarezonovala. "Tahle posedlost domovem a půdou, ta nekonečná adolescence, když už nejste děti, ale pořád se bojíte odejít z domova ..." Takže dámy a pánové, opusťte svá hnízda, rozleťte se a běžte zkusit žít ve městě za kopcem, ve městě za hranicemi, ve městě za mořem, ve městě na jiném kontinentu. Ať Vaši potomci nemají problém jít žít na jinou planetu, do jiné galaxie nebo dokonce do jiného Vesmíru.... celý text
Temný les
2017,
Liou Cch'-sin
Partie je rozehrána z prvního dílu. Víme, co hrozí, ale co s tím, že? Občas jsem měl pocit, že autor v té budoucnosti byl, vrátil se a popsal nám to. Defétismus, escapismus, kolaborace, nespolupráce, vše zní tak uvěřitelně. Kniha je opět plná originálních myšlenek, mě osobně nejvíc zaujala úvaha "Temný les". Mnoho nocí jsem před spaním přemýšlel, kde v sérii úvah udělal autor chybu, abych si vnitřně tuhle myšlenku označil jako jen hypotetickou a nepravděpodobnou. Našel jsem logické vyvrácení? No, nechám to na Vás, užijte si to.... celý text
