Hakuka00
přečtené 152
Ta kniha je trochu jako kronika. Spíš než příběh nám chce ukázat dobu. Ale já nevím, nějak mi přišlo, že z té slepené koláže chvílemi vytéká lepidlo. A že si ji autor hrozně chtěl napsat a splnit si tak pár mokrých snů. V mnoha ohledech.... celý text
Prokletí Černé královny
2016,
Pierre Pevel
Za mě příjemná oddechovka, nic jiného jsem od toho ani nečekala. Líbil se mi celý ten přístup: "Pojď, čtenáři, zahrajeme si hru, jo?" A všechny ty autorovy vstupy do toho pěkně seděly. Zápletka je klasická, nikterak světoborná, ale atmosféra a postavy to celé zdobí jak filigrány secesní obraz. Pochopitelně nutně potřebuju domů okřídlenou přechytralou kočku a soudím, že by Francouzi udělali se zpívající dřevěnou eifelovkou ještě větší díru do světa. Prosimvás lidi, to jsem vážně jediný mimozemšťan, co nepoměřuje knihu ve smyslu jů akce mínus ble popisy? Co vám ty popisy udělaly?... celý text
Mendelův trpaslík
2010,
Simon Mawer
Občas o té knize pořád přemýšlím. O životní nespravedlnosti skryté v pár pidičástečkách i o té, co si ji okolo potom vybudujeme sami. O tom, co je vlastně tabu. A jak se vlastně řeší ta dilemata, co je středoškolští pedagogové strkají do hodin etiky? O dívání se světu pod sukně a o poznámkách, která že to část Benova těla má jediná správnou velikost.... celý text
Město mečů
2017,
Robert Jackson Bennett
Ze začátku mě trochu otrávilo to opakující se schéma. Vyšetřovatelka přijíždí do nepřátelsky naladěného města hledat ztraceného agenta. Hej zápletko, neviděli jsme se už někde? Jenže Turyin není Shara a město mečů není město schodů. Jakmile člověku dojde, že to vážně není jeden z případů Jessicy Fletcherové, ale že jedeme dál tam, kde jsme posledně skončili, je to paráda. Mám ráda neotřelost tohohle světa, mám ráda divná jména, která si vyslovuju, jak mi přijdou do pusy, protože je to asi fuk. Člověk by jim hned pořídil roztomilé přezdívky. Oceňuju už jen ten realismus, že ony slavné převraty končí v nejlepším případě silnou kocovinou a mezi hrdinou a masovým vrahem je dost tenká hranice. A postavy stárnou, vážení. A taky mají hranice. Nekřepčí po světě jen ve dvaceti a pak si pořídí chatku na Javranu. Mám dál vyjmenovávat, co dělá z téhle ságy kvalitní literaturu?... celý text
Kouř
2017,
Dan Vyleta
Co jsem celou dobu obdivovala, bylo, jako mu to všechno sedí dohromady. Ono není žádná legrace vystavět svět podobný našemu jen s jedním malým rozdílem, který ale mění úplně všechno. Autor si ale půjčuje historické postavy, vědce a literáty, klidně si je i cituje a všechno to má zapasované do světa, kde jsou zčernalé plíce v láku plícemi hříšníka, ne notorického kuřáka. Všechno je to takové hezky špinavé. Každá postava má své motivy a nikdo není zlý pro zlobu samu. Až dojdete k pochmurnému zjištění, že ono by to takhle mohlo fungovat, že to tak možná funguje i bez kouře. Je to o mravnosti, je to o lásce, je to o snaze udělat sebe a svět lepšími. Je to příběh o volbě ze dvou zel. Nebo tří?... celý text
Ve službách Spravedlnosti
2016,
Ann Leckie
Možná je to tím, že já čistokrevné sci-fi nemusím. Možná tím, že mám slabost pro zdařilé stylisticko-kompoziční experimenty. Bavila jsem se jako milovník politckých zápletek, funkčních neotřelých společenských modelů a řemeslně umně vystaveného textu, který způsobil, že ač se ta celá záležitost s pohlavím a jednou duší ovládající spostu samostatných těl zdá složitá, já věděla celou dobu co a kde se děje (obvykle se ztratím i ve překombinovanější akčné scéně). Prostě jsem tu nějak dostala všechno, co se mi ve většině nových sci-fi a fantasy nedostává, totiž toho, že tu někdo používal mozek. Já někde nevidím díry!... celý text
Dům za zdí
2016,
David Mitchell
Na mě to fungovalo. Ten koloběh postav,které všechny dopadnou stejně špatně. Ustálené obraty, vykukující slovíčka, podle kterých ty dva nesmrtelný hajzlíky snadno identifikujete, lidští záporáci... Prostě hezky vystavěná novela od vypsaného autora, který to prostě umí. Ale ano, je to fantasy víc než kterýkoliv jeho dřívější počin. Rozhodně to není vada na kráse.... celý text
Včelí královna
2016,
Laura Ruby
Ale houbeles magický realismus, docela normální YA fantazárna. Kdyby si kniha nehrála na něco "víc", asi by si i zasloužila vyšší hodnocení. Jinak se to četlo příjemně, jen to nějak nabízí nevšednost, ale ve výsledku prostě nevybočuje z řady.... celý text
Tango staré gardy
2016,
Arturo Pérez-Reverte
Je fajn přečíst si taky jednou romantiku pro lidi s mozkem. Nejvíc oceňuju charaktery postav, jsou živé a nemění se, jen protože by si pár ženských chtělo zavzdychat. A výstavbu knihy jako takovou, hezky graduje v obou linkách. No a hlavní tahoun je ta dojemná nostalgie stárnoucích lvů salonů. Poslední dobou mě stárnoucí páry neskutečně dojímají. Ať se jdou Romeo s Julií bodnout!... celý text
Život za životem
2014,
Kate Atkinson
Nějak se mi z toho kolotoče narození a úmrtí zatočila hlava. Bylo to dost o migrénu. A zápletka založená na zastavení druhé světové, bez ohledu na výstup, je ohraná jak starý flašinet. Jinak je ale ta hra na kdyby celkem hezky rozehraná, to se musí nechat. Je tam spousta hezkých detailů. Ale pokud neměl být výstup, že nemá smysl hledat v životě smysl, pak to nemělo smysl. :-)... celý text
Šťastně až navěky
2016,
Kiera Cass
Člověk by si mohl prostě přečíst znovu původní knihy. Je to zbytečné plýtvání papírem. Není tam vpodstatě vůbec nic nového a už tuplem nic nečekaného a dost se opakuje. A nebo (to je bonus pro pozorné) si protiřečí. Jak si může někdo protiřečit uvnitř vcelku uzavřeného příběhu, který sám napsal před méně než třemi lety? To si to po sobě neumí přečíst? (Například když vykopírovává dialogy a jen jim upravuje vypravěče) Jediný příjemný bonus jsou ilustrace. Takové trochu disneyovské a moc půvabné. Až mě mrzí, že jsou na obálkách ty zmalované nádhery, když by to šlo i takhle.... celý text
Podivná knihovna
2014,
Haruki Murakami
Asi to nebyl nejlepší způsob, jak začít s Murakamim. Trápí mě, že jsem to asi nepochopila. K čemu to bylo dobré? Nebo tam nebylo co chápat?
Poslední aristokratka
2012,
Evžen Boček
Taková prvoplánovitá zábava. Nesmála jsem se, jen se občas pousmála, ale asi častěji zakroutila hlavou. Většina postav mi prostě jen lezla na nervy. Je to tak natřiskané srandou, že se dějově vlastně nikam neposuneme, takže je tu spoustu místa na další a další díl. To je, jak soudím, záměr. Jen je otázka, kolik toho jde z tématu ještě vytřískat. Nejvíc se mi beztak líbí anotace.... celý text