hanpari přečtené 287

Kapitoly z diskrétní matematiky 2002, kolektiv autorů

Abych nemátl ty, kteří mne sledují. Ano, toto je recenze knihy o matematice, kterou píši po tom, co jsem napsal komentář k Jazyku matematiky K. Devlina. Ale to bohužel neznamená, že jde o populárně-vědeckou publikaci, právě naopak. Bylo by myslím chybou zastírat, že jde o vysokoškolský skripta v knižní podobě, byť jde o text neobyčejně poutavý a objevný. Také styl považuji za vytříbený. Přesto ale nevěřím, že skladník, který si čte Vergilia v originále, by zařadil Kapitoly do police vedle Petronia a Ovidia. Nicméně, ta mizivá menšina obyvatelstva, ve kterých naše vzdělávání neumělo vypěstovat zdravý odpor k matematice (a snad i nějaký programátor, i když po mé zkušenosti, tito většinou svou lásku ke královně věd nepřehánějí), by mohla po Kapitolách sáhnout.... celý text

Jazyk matematiky 2002, Keith Devlin

Asi jediná z knih o matematice, které se mi kdy dostaly do ruky, kdy jsem měl dojem, že by bylo lépe méně mluvit a dát prostor vzorcův. Občas jsem se v popisech jevů ztrácel. V každém případě, pokud bylo devatenácté století stoletím chemie, dvacáté stoletím fyziky, pak toto století bude stoletím matematiky. Ergo, každý, kdo chce plout s větrem, by se měl seznámit s matematikou, a tato kniha se k tomu výborně hodí. Bohužel mi přijde, že pro běžného čtenáře bude přece jen náročnější.... celý text

Kolo času 0–14 (komplet) 2019, Robert Jordan (p)

Přiznejme si to. Sanderson má větší tah na branku než Jordan. Ale i on nedokázal zkrotit rozbujelé monstrum páně Jordanovy fantazie. Pokud hovoříme o fantazii, berte to s nadsázkou. Nejde v zásadě o nic jiného než o totéž stále dokola. Všechny ženské postavy mají pocit nadřazenosti nad mužskou části populace, zatímco všechny mužské postavy mají problém porozumět ženám. Tolik k mezilidským vztahům. Pak zde máme chrabré bojovníky, kteří nemají nic lepšího na práci než splnit povinnost a padnout v epické bitvě. Ženy se pro změnu pletou do politiky; vykazují v tom podobný talent jako naše současné reprezentantky, tj. umění diplomacie si vykládají jako umíněnou povýšenost. Svým způsobem byl tedy pan Jordan prorokem věcí příštích. Ne snad že by zde neexistovalo něco jako čtenářský zážitek, ovšem vyžaduje buď čtenáře zarputilého, tedy takového, který se nenechá odradit tunami bezvýznamného balastu - anebo naopak čtenáře motýlkového typu, tedy takového, který rozmarně přeletuje z pasáže na pasáž, činíc tak z megalomanské bichle hodinovou jednohubku. Záleží jen na vás, zda hodláte obětovat svůj drahocenný čas pro pár vrcholných okamžiků, nebo se poohlédnete jinde. Zdejší vysoké hodnocení možná odráží prostou skutečnost, že Jordanova epopej je možná nudná, ale v ranku (epické) fantasy chybí konkurence. Čili platí okřídlené přísloví, že i hloupé kuře zrnko najde. Ne snad že by byl pan Jordan hloupý. Ale vzpomínám si na slova Sama Hawkinse, který Old Shatterhandovi napovídal, aby vytrval, protože "pilný hlupák to dotáhne dál než líný chytrák." A tím se pan Jordan bezvýhradně řídil. Čest jeho památce.... celý text

Magie mrtvých 2011, Ilona Andrews

Mezi dvěma ohni 2021, Lucie Stošková

Protože mladé české autory je třeba podporovat, dávám maximální hodnocení. Veškeré výhrady si nechám pro sebe, stejně je vypsali lidé v komentáři pode mnou. Přes veškeré chyby píše autorka tak, jak ji to baví. Na rozdíl od svých západních protějšků není alespoň sterilní a stereotypní. Nemám nic proti inspiraci profesorem Snapem a Bradavicemi. Snad jen že Snape by se nikdy nechoval jako takové trdlo. Tak nějak jsem doufal, že hlavní hrdina dokáže tu dokonalou nánu řádně usadit. V každém případě, pokud dáte příběhu čas, někde v polovině vás chytne. Pokud budu mít příležitost, přečtu si rád i další díly.... celý text

Zvláštní příběh rodiny F 2015, Kevin Wilson

Co je to umění? Pro někoho Picasso a pro někoho zase malíř, který umí namalovat obraz, který dává smysl. Bez mučení se přiznám, že patřím mezi ty druhé, takže příběh rodiny, která dělá umění tím, že nabourává naše maloměšťácké hodnoty a natáčí se na kameru, by neměl být mým šálkem kávy. Naštěstí si autor udržuje jistý odstup, takže jsem nezjistil, zda patří mezi tu podivnou sortu, kteří si v dnešní době nadávají umělci. Předpokládám, že pro ně mají v pekle vyhrazené speciální oddělení, kde budou na věčnost trávit čas mezi sebou a sledovat vlastní exhibice. Chvilku si to představujte a pak si skočte pro Kinedryl, ať potlačíte nevolnost. Tolik můj výlev na adresu rodiny "perfomerů". Při čtení si prosím všimněte, že nedělají nic jiného, než to, čemu dnešní generace říká "pranky", bez větší iluze o tom, že tím kohokoliv povznáší. Samotná kniha mne příjemně překvapila. Řekl bych, že autor osciluje mezi touhou být literární hvězdou moderního ražení a zoufalým autorem, který se bojí, že kdyby se příliš odvázal, pak by skončil mezi nečtenou hromadou zaprášených regálů v místní knihovně. Díky své slabošské nerozhodnosti napsal mírně nadprůměrný kousek. Neotřelý příběh, kterému jako by bylo lhostejné, zda ho budete číst dál nebo ho v půlce zahodíte. Díky této nevtíravosti získal mé čtyři hvězdy. A propos, než se s vámi rozloučím... Všimněte si prosím, že jeden z hlavních hrdinů je americký spisovatel. Nic proti nim, samozřejmě, jen byste měli vědět, že tisíce těch nedouků působí na Twitteru, takže pokud máte smůlu, můžete jejich duše sledovat v přímém přenosu. Tihle nepotřebují své vlastní místo v pekle. Uslyšíte je naříkat pod hashtagem #shamelessselfpromotion. Pro ty, kteří nevládnou anglicky, překládám jejich nejapný slogan jako "nestydaté se podbízení". Není nic, co by neudělali, abyste koupili jejich veledíla. A my jsme tak zhůvěřilí, že je ještě předkládáme, místo abychom je slavnostně pálili na hranici. Jak autory, tak knihy.... celý text

Domovina 2007, Robert Anthony Salvatore

Hodnoceno v rámci žánru. Ze světa Forgotten Realms jde o absolutní pecku. Ovšem musíme si uvědomit, že v tomhle žánru nikdy nebyla valná konkurence. Salvatore je průměrný autor, který má občas světlé chvilky. Tolik pozná každý, kdo vydrží jeho sérii sledovat až do trpkého konce. V každém případě putování temného elfa za uznáním je svým způsobem originální. Jakmile ale skončí, začíná nuda.... celý text

Ve službách zla 2016, Robert Galbraith (p)

Země žen 1988, Vladimír Páral

Muži pod ochranou 1991, Robert Merle

Dnes, když MeeToo hnutí se pomalu ztrácí, nahrazené postupně BlackLivesMatter, Covidem a nyní hrozbou jaderné války a hladomoru, se může zdát kniha méně aktuální. Ale nebojte se, všechno se vrací ve vlnách, takže si za pár let můžeme Merleho varování připomenout. Naše nezaujatá média a milované korporace si vždycky najdou příležitost, jak nás poštvat proti sobě.... celý text

Stepfordské paničky 2010, Ira Levin

Tahle kniha moc dobře nezestárla. Ne snad proto, že by byla špatná, ale člověk nedokáže číst o aktivistech Joannina ražení, aby si nepředstavoval zvrhlé postavy všech hysterických hnutí, které každou chvíli na západní straně světa vyskočí. Dnes by Ira Levin možná zpíval jinou písničku. Což mi připomíná. Co si takhle přečíst Muže pod ochranou od R. Merleho? Svým způsobem se tyhle knihy báječně doplňují. A pak si ještě pustit polskou Sexmisi?... celý text

Den Trifidů 1972, John Wyndham (p)

Míval jsem Den Trifidů rád velice rád. Ale když jsem ho četl nedávno, překvapilo mne, jak strašně slabá a béčková ta kniha je.

Stopárov sprievodca galaxiou 2004, Douglas Adams

Podívejte se. Když hodnotíme Stopařova průvodce, musíme si uvědomit, že vyšla v časech, kdy na Divokém východě spolu souložila Blbost se Zločinem, aby nám jejich děti mohly vládnout dodnes. Většina knih, které do té doby byly nepřeložené, tak mohly zůstat, aniž by to ovlivnilo intelektuální rozvoj našeho obyvatelstva, které dohání naše západní vzory co může. Nevím, proč Stopařův průvodce získal své kultovní postavení, ale jsem si jistý, že ne pro své mimořádné kvality. Pokud se nepletu, četl jsem několik (rádoby) humorných sci-fi, které se řídily jeho odkazem, takže můj nejlepší odhad je, že D. Adams měl prostě to štěstí, že s žánrem začal mezi prvními. Pokud nebudete čekat žádné zázraky, možná se pobavíte. Nesmíte zkrátka laťku nastavit příliš vysoko.... celý text

Saturnin 2008, Zdeněk Jirotka

Devět měst 1976, Thornton Wilder

Přečteno ne poprvé a pravděpodobně ne naposledy. Napadlo mne několik postřehů. Za prvé, člověk by měl skoro dojem, že ve Spojených státech kdysi žili slušní a vzdělaní lidé (tedy pár let potom, co vyvraždili indiány a zotročili černochy, že ano). V každém případě Wilder popsal společnost, která nemá moc co společného s tou hlučnou a hysterickou sebrankou, co nám diktuje popkulturu ze všech stran. Za druhé, pokud některé kapitoly, které se týkaly hřbitovní hlídky, dědečků a krásných mladých dam, neinspirovaly Zděňka Jirotku k napsání Saturnina, tak sním lopatu. Škoda jen, že Zděnek Jirotka ve své další tvorbě neřídil víc T. Wilderem namísto P.G. Wodehousem. Za třetí, na přebálce jsem si přečetl, že Thornton Wilder získal za svou tvorbu Pulitzerovu cenu, což mne donutilo ronit hořké slzy rozkoše, jelikož jsem si vzpomněl na nešťastníka (jistý Greer a jeho Less), který ji nedávno získal také, a demonstroval tak všeobecný úpadek záoceánské velmoci. Za čtvrté, když už hovoříme o všeobecném úpadku, může mi prosím zdejší obecenstvo vysvětlit, jak může mít Devět měst 48 hodnocení a 10 komentářů, když například takové Saeculum tady má 573 hodnocení a 167 komentářů, přičemž obě knihy se nachází v rozmezí báječných 80-90%? (Saecolum jisté U. Poznanski uvádím jen proto, že mi často vyskakuje mezi hodnocenými knihami. K Devíti městům žádný vztah nemá.) Můj čtvrtý bod by měl jaksi dokazovat, že nemáme důvod se smát kašparům na západě, protože děláme všechno proto, abychom je dohnali a předehnali v umění, kterému Francouzi nadávají dekadence. Causa finita est!... celý text

Svět bez princů 2015, Soman Chainani

Autor se vyčerpal, nemá už moc co nabídnout. Opakuje jen to, co bylo v prvním díle to nejnudnější, a dlabe na rozvíjení pohádkového světa. Svým laděním příběh připomíná kombinaci Shreka a Harryho Pottera, ale bohužel ta inspirace zůstává na zlobrově straně, takže i kvalita druhého dílu líže dno. Třetí díl nechám plně na vaší představivosti. Nicméně klobouk dolů, že autor dokázal nastavovat tak provařenou kaši na osmkrát, když původně plánoval trilogii. Alespoň tolik jsem se dočetl na přebálce druhého dílu. I když předpokládám, že ho prostě zaskočil úspěch první knihy, takže nedokázal odolat vábení mamonu. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby nezačal ztrácet dech tak brzy. Pokud jsem začal číst třetí díl, tak pouze ze setrvačnosti. Celá Agáta se Sofií (a hlavně Tendros) můžou jít klidně k čertu. Zbytek jim stejně hraje kompars, takže s nimi nemá cenu ztrácet čas. Jo, víte, co mi to připomíná? Slavnou sérii Přátele, kdy seriál přestal být zábavný a místo oddechových frků se začaly řešit nekonečné vztahy. No alespoň to není tak pitomě sentimentální, jak svého času byl MASH.... celý text

V pasti času 2018, Madeleine L'Engle

Jde o knihu, která není špatná a zároveň ani dobrá. Svého času, jak jsem pochopil z doslovu, měl v Americe obrovský úspěch, ale neumím si představit, že by ho dokázala zopakovat v dnešní době. Co se mne týče, nejzajímavější byla si první třetina, která byla příjemně rozehraná, ale domácí tým pak slábl, a třetí třetinu nevím jak dokončil, protože jsem odpadl já. Nicméně pro českého čtenáře může mít hodnotu kniha v originále, jelikož je psaná korektní americkou angličtinou, na mírně pokročilé úrovni. Proto vřele doporučuji coby studijní pomůcku. V originále vyšlo jako "A wrinkle in time".... celý text

Škola dobra a zla 2014, Soman Chainani

Díky svým dětem, které člověk musí obsloužit až pod nos, jsem se dostal do dětské knihovny. Uvítal jsem to s nadšením, protože mám dojem, že v té záplavě amerických šuntů (vážně, projděte si regály!) si vedou lépe autoři pro mládež. Jak se přihodilo, že jsem narazil na Školu dobra a zla, netuším, a jsem si jistý, že obálka v tom nehrála roli. Na chlapce mé věkové skupiny obvykle míří méně oděné krasavice. Přesto jsem se nezalekl, knihu prolistoval a slavnostně přinesl dceři domů, abych sklidil naprostý nezájem. Nu což, ať si trhne, ta nádhera! Tatík vybral a tatík přečte. Tak se také stalo. A povím vám, že to nebylo špatné. Jeden příjemně strávený večer v Bradavicích (ne zcela, tak silný zážitek to bohužel nezanechalo) mne přesvědčil, že bych mohl sáhnout (a také jsem sáhl) i po dalším dílu. Kdybych měl srovnávat s jinou autorkou, kterou jsem nedávno četl, totiž s Naomi Novikovou a jejím Smrtícím vzděláním, pak by Soman Chainani zvítězil na plné čáře. Možná nemá takový tah na branku, jako čtenářsky líbivá Noviková, ale jeho postavy jsou o dost přesvědčivější, stejně jako děj.... celý text

Barva půlnoci 2019, L. J. Shen

Je to takové (s)prosté. Na druhou stranu, všechno rychle odsýpá, takže pokud potřebujete zabít pár hodin času (a jste mladá osoba ženského pohlaví,) pak neváhejte. Doufám, že můj komentář nevyzní genderově nevyváženě, ale přece jen se nedomnívám, že by společnost (alespoň ta naše) dospěla do stavu, kdy by i muži dávali přednost Barvě půlnoci před veledíly, kde se míhají sekery a tečou potoky rudé krve. Když píši tento komentář, cítím se jako misionář, který dobrovolně vstoupil mezi divochy. Ale i já obcoval s ženami domorodých kmenů. Nejspíš nikoho nepřekvapí, že přece jen dávám přednost Jane Austenové, popřípadě Kushielově střele od J. Carey z fantasy ranku. Kdysi dávno jsem také četl Sametovou sérii od Jude Deveraux a celou řádku románů, které jsem v knihovně půjčoval pro svou milovanou matičku. Proto se také cítím povinen vás upozornit, že pokud se vaše starší příbuzné necítí být vysloveně "cool", nejspíš bych doporučil jim jako dárek vybrat jinou knihu.... celý text

Smrt múz 2012, Marie Michlová

Unylá čtenářská obec, zblblá zámořskou "literaturou", dostane výjimečný počin, podívá se na něj a znuděně zívá. Kdyby ovšem šlo o dílko někoho spolehlivě mrtvého, tak by řičela nadšením. Při čtení zdejších komentářů jsem si vzpomněl na toho zbožného vojína, po kterém chtěli, aby našel vhodný citát z bible, když jim do kasáren vběhl osel. A vojín pravil: "I přišel on ke svým, a oni ho nepoznali." Netvrdím, že Smrt múz se musí líbit každému. Ale když už si člověk hraje na fajnšmekra, pak nepoznat zjevný talent je (jak jen to napsat francouzsky?) faux pax.... celý text