hekarek
přečtené 432
Dítě, které v noci našlo slunce
2016,
Luca Di Fulvio
Upřímně nechápu, jak je možné, že má tato kniha tak vysoké hodnocení. Přiznávám, autor zjevně umí psát velice poutavě, jináč bych nepřečetla téměř 600 stránek o ničem. Jsem na dlouhé knížky zvyklá, většinou je to pro mě příslib něčeho geniálního, na co se vyplatí si počkat a přečkat i trošičku delší rozjezd, proto jsem se zaujetím přečetla téměř polovinu knihy, která působila velice slibně a napínavě. Po dalších 100 stránkách jsem si říkala, že už by se mohlo začít formovat to očekávané velké finále, po další 100 jsem si začala uvědomovat, že mám za sebou 500 stran z 599 a stále se vlastně nic nestalo a po dalších 50 stranách mi došlo, že už se to až do konce nejspíš ani nezmění. Závěr šíleně přeslazený, takže jako pěkný, všichni jsou šťastný... kromě teda zklamaného čtenáře, ale vážně jsem prahla po něčem větším a hlavně více promyšleném. První část knihy, zaměřená na hrdinovo dětství, byla zajímavá a člověka navnadila na strhující příběh, který se bohužel nekonal. Hlavní hrdina je v dospělosti vyloženě tupej. Nechápu, kde v něm všichni ti "moudří" muži a ženy, které během svého života potkává, vidí toho vůdce a sjednotitele lidu. Být rolníkem/horníkem/nevolníkem, tak je Mikael ta poslední osoba, kterou bych následovala. Téměř všechny postavy se v průběhu chovají naprosto nelogicky, a veškeré slibně nastíněné zápletky jsou nakonec totálně zazděny. Jo a mimochodem, nakonec zklame i největší záporák. Takže verdikt, na jednu stranu mě tako kniha naprosto demotivuje k předčtení dalších děl od autora. Na stranu druhou nemohu vyloženě říct, že bych se do čtení této knihy musela nějak nutit, četla se dobře, celkem rychle, ale příběh byl vážně chabý a působil naprosto nedomyšleně.... celý text
