herdekfilek
přečtené 909
To okno je malé!
2006,
Miroslav Fišmeister
U minulé, mnou přečtené sbírky, jsem mohl vycházet z okna, když ona vcházela dveřmi, tato sbírka mi to nedovolila. Okno bylo totiž příliš, snad až zoufale malé. Tudíž jsem se dostal do konfliktu s myšlenkovou stavbou básníka Miroslava Fišmeistera. Játra mírně doleva, žaludek uprostřed. Ledví bůh ví. Vyjadřím to veršem, protože jsem nejen oportunista, ale také děsně soutěživý člen společnosti. zavěšen do verše svět mi zčernal a tak jsem vzal foťák a fotil abych zjistil, zda je ta černota ve mně nebo jestli ten svět fakt zčernal To je ale blbá básnička. To je tak, když člověk neuvažuje o jejím uskladnění a razí v psaní básní automatický text. Kupodivu jsem měl od autora tvrdě žádat tuto sbírku, dostalo by se mi totiž skutečné poezie. Nelámat hole nad zády básníků, jsou barvou. Jsou, jak bych to, smyslem života. Nikoliv smyslem života jednoho ubohého, ale smyslem veškerého, všech ubohých. Abych uvedl v život jeden z krásných příměrů této sbírky - ta hlava je možná ruka! Je to skutečně tak. Ta hlava je nejspíš opravdu ruka. Výborné čtivo, které se musí číst v nocích, kdy šrámy o sobě dávají samy vědět. To byl ale obrat...kdy šrámy o sobě dávají samy vědět. Ano, i dnes občas ulehám se slzou v oku při vzpomínce na dívku, která mi řekla - fuj, co to je!!! dej to pryč!!! - šrámy, báječné. Slova jsou zviřátka, spisovatel se je pokouší zkrotit, domestikovat, zkrávovat je, básník miluje jejich divokost, a proto jim dopřává svobody. Miroslav Fišmeister není cvičitel, ale milovník a za tuto sbírku mu přináleží veškerá úcta jeho vlastní mateřštiny. Plesám kancům jeho slov a obratů.... celý text
