honajz přečtené 496

Průša se nevrací aneb Hrál jsem ve Třech sestrách 1999, František Sahula

Sahula píše vtipně a má mnohé zajímavé postřehy. Jen škoda, že většinu knihy tvoří historky o tom, kde a jak se opili, poblili, kolik šavlí a jak vypadaly - a jak je to furt dokola, tak to už ani zábavné není. Navíc knížka asi prošla korekturou taky při nějaké pařbě, protože chyb proti češtině je tam hodně. Ale postřehy o mediálním průmyslu, kádrovácích, jistém druhu pokrytectví těch, kteří hlásají Velké Dobro apod., ty mne pobavily.... celý text

Tma o polednách 1992, Arthur Koestler

Napsané je to dokonale. Vtáhne do děje a nepustí. Věty jsou krátké, ale obsahově silné a sdělné. Občas až neuvěřitelné hry se slovy. A spousta moudrých poznámek, někdy podaných ironicky, jindy jen tak bokem, vztahujících se k tomu, že vítězové revoluce se brzy začnou požírat navzájem (povinně by to měly číst všechny strany a koalice před volbami) nebo že z ústředí vždycky posílají na okresy nepoužitelné a směšně znějící letáčky, a ještě se rozčilují, že je na okrese nedistribuují, jak by měli. Či k tomu, jak se dá prohra nazvat třeba strategickým, dopředu plánovaným ústupem. Přece jen však postupem času se začnou témata poněkud opakovat a nepřinášejí už nic nového, rovněž čtivost poněkud upadá.... celý text

Mazl tov 2020, Margot Vanderstraeten

Jen bych v mnohém opakoval komentář Elsinor024. Knížka je napsána lehce, se snahou o vtipný nadhled, obsahuje pár moderních politicky korektních prvků, ale pokud člověk o židech něco ví, včetně těch ortodoxních, tak ho nic moc nepřekvapí. Třeba hned v úvodu, jak se holka diví mezuzám na dveřích domů v židovské čtvrti, to mi přišlo, že asi špatně tu vysokou školu studovala, když netuší, oč jde. Přece jen, jít se hlásit k ortodoxním židům o práci, asi si o věci samotné něco dopředu zjistím. Ale jak říkám, pro ty, kteří o „problematice“ netuší zhola nic, je kniha lehkým oddechovým čtením, ze které nějaké ty zajímavosti načerpají.... celý text

Jeden den ve středověku 2014, Martin Nodl

Podle mne se pan editor Nodl chtěl svézt na vlně jeho předchozího počinu Člověk českého středověku (Argo, 2002), ale nepřijde mi tentokrát moc šťastně vybrané téma a zaměření. V „Člověku“ je popsán zhruba každodenní život různých profesí (některé se tam kryjí, jako farář vs. řeholník), tady je to soustředěné na jeden jediný den lidí rovněž různých profesí. Resp. snaží se to být soustředěné na ten jediný den, ale často není. Navíc jsem čekal, že tam bude i něco o spodině společnosti, obyčejných lidech, ne jenom měšťanech, lidech ode dvora či řeholnících. V „Člověku“ jsou obyčejným lidem věnovány alespoň poslední dvě kapitoly. Vlastně jsem si obě knihy přečetl proto, že jsem chtěl vědět informace typu co jedli, kam chodili na záchod, jak často si myli ruce, jak se bavili (krátili si čas), jak často cestovali apod. Na podobné odpovědi si ale budu muset najít jinou knížku, ani jedna z těchto dvou se podobným tématům nevěnuje, a když, tak jen okrajově. Navíc zadání zde ani nebylo splněno. Jen Josef Žemlička se pokusil o povídku (a u něho jsem se dozvěděl třeba, že věnec na hospodském štítu znamenal ubytování - tyhle drobnosti bych chtěl vědět a znát, žel tohle byla jediná a poslední vlaštovka), Václav Žůrek pojal den Václava IV. rovněž čtivě a zajímavě, částečně mne ještě zaujal příspěvek Roberta Novotného a kompilace Pavlíny Cermanové. Jinak jde jen o suché, odborné popisy, spíše vědecké práce, než alespoň pokus o popularizační vědu, se souhrny a někdy nekonečnými soupisy dat, názvů, jmen, letopočtů apod. A nakonec ani ten den není dodržen - hodně autorů popisuje události před tímto dnem, někteří i do „budoucna“, čímž je celý koncept utopen. A na Nakladatelství Lidových novin bych čekal nadprůměrné korektury a redakci - takových pravopisných chyb (zvláště strany 125 - 126) by podobné dílo podobného formátu obsahovat nemělo.... celý text

Jak se tančí mezi vejci 1997, Marie Kubátová

Čtení spíše pro ženy. Paní Kubátová pojímá narození a život Jarmily Radechovské jako jakousi pohádkově zbarvenou koláž, kde se mj. snaží vysvětlit i mnohé zvyky jejího rodného kraje. Ale na můj vkus ten styl byl příliš šroubovaný, jakoby chtěný, a ačkoliv nemá kniha moc stran, hodně těžko se mi četla.... celý text

Vědomí skutečnosti 1965, Graham Greene

Poznámky k jednotlivým povídkám jsem napsal pod ně samotné v rubrice Část díla. Hodně mě mrzí, že čtvrtá povídka knížky - Sen o podivné zemi - nejspíše nikdy česky nevyšla. První dvě povídky mi přijdou, že tématem jsou jisté protiklady a paradoxy, očekávání, možná sny, a oproti tomu realita, třetí povídka je postapo sci-fi na sice zajímavé, ale přece jen ne až tak originální téma. Na každý pád všechny povídky nutí k určitému zamyšlení nad sebou a nad světem i nad našimi postoji k sobě samým i ke světu.... celý text

Rozmarné příběhy podle Nového zákona 2003, Václav Umlauf

Přece jen, když autor tvrdí, že chce navázat na Čapkovy Apokryfy, a nazve knihu rozmarné příběhy, tak nějak čekám něco v tom stylu. A ne intelektuální ani ne tak apokryfy jako vědecká pojednání - skutečně k tomu jednotlivé povídky nemají daleko. A podle toho jsou to suché dopisy, popisy, soubory fakt, ale onen čapkovský příběh tomu chybí a vlastně i jistá humanita. Ale věřím, že lidé studující nějakou vysokou školu s církevním či filozofickým zaměřením, tedy na daleko vyšší úrovni, než obyčejný čtenář, v knize jistě najdou zajímavé momenty pro úsměvné pobavení a následnou filozofickou diskuzi.... celý text

Biskup těch druhých 1996, Jacques Gaillot

Vyjít ta kniha dnes, je dotyčný autor a jím popisovaný biskup jistě hrdinou liberálních proudů v církvi - stačilo pár let počkat. Jinak ke knize samotné: je o tzv. rudém biskupovi, který - cituji - se zastává lidí na okraji, o něž církev nemá zájem. Což není tak docela pravda, protože pan biskup se zastává jen homosexuálů, nikoliv „lidí na okraji“, kam by se dali řadit i chudí, bezdomovci apod. Problém knihy je v tom, že sama činí, co kritizuje. Je jednostranná a útočná. Kdo nesmýšlí jako pan biskup, je blbec. Vatikán je divný a nemluví. Na pana biskupa mají tlustou složku. Kardinál Lustiger je protežovaný... To poslední mne nadzvedlo nejvíc, protože kdo četl Lustigerovy knihy o modlitbě, eucharistii a jeho životě, tak si řekne, že podobný odsudek mohl pronést autor jen v pomatení mysli nebo pod vlivem zlého, nepřejícího ducha. Ostatně - struktura knihy je rovněž takova zvláštní. Chvíli se to tváří jako biografie, pak to sklouzne k rozhovorům, článkům z novin, výňatkům projevů... Velmi to tříští pozornost. Celkově však jde o to pana biskupa vylíčit v co nejpřívětivějších barvách, jako samo Dobro, a oponenty jako zapšklé a zastaralé nepochopy. Chybí však jakýkoliv pohled druhé strany a k tomu nějaký skutečně odborný rozbor dané tematiky a dogmatiky. Z toho úhlu pohledu nelze knihu zařadit jinak než jako prachsprostou, dnes tak populární LGBTQ+ agitku. (Btw, o Bohu a víře se v knize moc nepíše, vlastně skoro vůbec.)... celý text

Deset měst 1977, Marcello Argilli

Takhle zpětně mě až mrazí, jak byl Argilli vizionářský. Město, kde se platí za vodu a vzduch? Tehdy utopie. Dnes si kupujeme balenou předraženou vodu v supermarketech a na horách platíme za vzduch horskou přirážku. Bavil mě fotbalista s kouzelnými kopačkami, který ale zapomněl na trénink. Objevila se zde města, která se sama přesunovala z místa na místo. A nejděsivější okamžiky jsem měl jako dítě z povídky o chlapci, který chce sestrojit robota. Stejně si myslím, že i když je autor řazen mezi spisovatele pro děti, mnohé myšlenky nijak moc pro děti nebyly a nejsou, spíše pro dospělé.... celý text

Jazz 1995, Toni Morrison

Tak jistě, své literární kvality to zajisté má, o tom žádná. Ale k čemu jsou mi literární kvality, když na mne dílo chrlí neředěnou depku bez jakékoliv naděje? Na to nemusím číst knížky, stačí reálný život. A navíc i v reálném životě se dějí pozitivní věci, ne že ne. Stejně je mi divné, že v posledních letech různé ceny včetně Magnesie Litery získávají právě díla depresivní se sebevražednými sklony.... celý text

27 aneb Smrt vás proslaví 2012, Alexandra Salmela

Ve svém věku už holt hodnotím knihy ne podle supr dupr originální formy, ale podle toho, co mi daly do života. Přes pokus o rozvernou formu mi takhle předala jen depku a vnitřní rozháranost, a o to tak nějak nestojím, díky.... celý text

Židovská čtvrť v Boskovicích 2004, Jaroslav Klenovský

Sice útlá knížečka, ale na 70 stranách je historie židů v Boskovicích a místního ghetta a synagogy podána poměrně poutavě a podrobně. Sice jsou zde také uvedená určitá suchá fakta, doplněná náčrtky, půdorysy, mapkou ghetta, ale spíše jen ozvláštňují a doplňují daný text. Dokonalý průvodce.... celý text

Židé v Novém Bydžově a okolí 2015, Blanka Rozkošná

Vlastně je to jen takový soupis matrik (a vzhledem k tomu, jak rychle paní Rozkošná píše další podobné průvodce, tak spíše rychlé a upravené přepisy digitalizovaných matrik), k tomu pár fotek (tady celkem asi dvacet stran černobílých fotografií v celé knize). Ne, že by v knížce nebyly zajímavé informace, ty citace z matrik jsou občas velmi poutavé, ale vlastního díla na knize podle mne až tak moc nebude, kromě úprav. Je to informativní, ale přece jen tomu chybí lidštější přístup, osobnější vhled, takhle jsou to jen suché informace a data řadící se chronologicky za sebou.... celý text

Pro čest a slávu 1941, Jaroslav Janouch

Hodnotím z dnešního pohledu, kdybych knihu četl před třeba čtyřiceti lety jako mladý a také za jiných poměrů, než jsou dnes, jistě bych hodnotil víc. Příběh mladého Jirky se dělí na tři části - v rodném mlýně, kde se poprvé setká se Švédy, v Brně na Špilberku, kde proti Švédům bojuje, a pak jeho cesta do Švédska, aby splnil slib. Během té doby zmužní, dospěje, a nakonec se i ožení. Po dobu jeho cesty se o mlýn stará jeho kamarád z bojů Václav, který pak jde po svých... Ano, no, přišlo mi to hodně povrchní v mnoha situacích, a i u toho obléhání Brna spíše, jako že čtu odborná historická data, než příběh o lidech z masa a kostí, navíc třeba o P. Středovi, brněnském hrdinovi obrany proti Švédům, ani slovo. Ze současného pohledu vyznívá mnoho situací a jednání pateticky, ale to je to poslední, co bych sám knize vyčítal.... celý text

Slované – Doteky předků 2004, Luděk Galuška

Docela zajímavý náhled na to, odkud Slované přišli, kde se usídlili, jak bydleli, co jedli, jaké měli náboženství a jaká řemesla, až po to, co bylo asi příčinou zániku Velké Moravy. Autor postupuje chronologicky a z merita věci se občas opakuje, někdy vyslovuje domněnky a polemizuje s teoriemi Třeštíka nebo Klanicy, ale nijak agresivně, prostě v rámci uvedení možných pohledů na danou situaci z toho, co archeologicky máme k dispozici. Vadily mi občas nečeské výrazy („věrské“ představy místo věroučné či náboženské nebo duchovní) a vyložené pravopisné chyby („díže se neumívalí“ místo neumývaly), to bych u oficiální publikace muzea nečekal. Ale jinak jako prvotní přehled pro ty, které téma zajímá, hodně obsažná kniha.... celý text

František – papež chudých 2013, Andrea Tornielli

Taková PR reklamní knížka - papež František je skromný, hodný, milý, laskavý, prostě nemá žádné záporné vlastnosti. Tak to alespoň z knihy vyznívá. Nu, nevěřím tomu, pokud tedy papež není robot nebo mimozemšťan.... celý text

Skořicové krámy (15 povídek) 2012, Bruno Schulz

To jsem se zase nechal napálit. Prý magický realismus. Tak ano, v pár povídkách (nejvíce asi v samotných Skořicových krámech ta jeho procházka nocí) se nachází. V jiných povídkách si pěkně hraje se slovy, neotřelými přirovnáními apod., to jako ano. Ale málo platné, když z toho všeho nakonec vyleze akorát podivná fixace na otce, u něhož si nebyl jistý, jestli ho má rád, nebo je hoden výsměchu, neujasněná sexuální orientace (hned v první povídce je homosexuální závěr, jindy se tře o vlastní sestru) a celkově je to takové sebestředné, bez empatie. Povšimněte si, že o druhých lidech zde moc nepíše, a pokud, tak povrchními popisy s častou estetikou ošklivosti. Na to, že je to Polák, mi zde chybělo i nějaké polské podhoubí, obzvláště náboženské, a docela mne překvapila povídka o židech, jako by je snad viděl prvně. Takže ano - pár magicky realistických obrazů v souboru najdeme, ale nestojí to za to, nic moc to člověku nedá. Zvlášť, když to porovnám třeba se Sto roků samoty, kde čtenář s postavami žije a dýchá a chápe je i lituje. To tady chybí.... celý text

Republika snů 1988, Bruno Schulz

To jsem se zase nechal napálit. Prý magický realismus. Tak ano, v pár povídkách (nejvíce asi v samotných Skořicových krámech ta jeho procházka nocí) se nachází. V jiných povídkách si pěkně hraje se slovy, neotřelými přirovnáními apod., to jako ano. Ale málo platné, když z toho všeho nakonec vyleze akorát podivná fixace na otce, u něhož si nebyl jistý, jestli ho má rád, nebo je hoden výsměchu, neujasněná sexuální orientace (hned v první povídce je homosexuální závěr, jindy se tře o vlastní sestru) a celkově je to takové sebestředné, bez empatie. Povšimněte si, že o druhých lidech zde moc nepíše, a pokud, tak povrchními popisy s častou estetikou ošklivosti. Na to, že je to Polák, mi zde chybělo i nějaké polské podhoubí, obzvláště náboženské, a docela mne překvapila povídka o židech, jako by je snad viděl prvně. Takže ano - pár magicky realistických obrazů v souboru najdeme, ale nestojí to za to, nic moc to člověku nedá. Zvlášť, když to porovnám třeba se Sto roků samoty, kde čtenář s postavami žije a dýchá a chápe je i lituje. To tady chybí.... celý text

Dům mezi větrem a řekou 2001, Věroslav Mertl

Mně to přišlo hodně depresivní a ne-lidské. Jako jo, beru, že autor si chtěl zavzpomínat, ale spousta situací je podána podle mne zbytečně černě a navíc jim chybí - jak to říct - pochopení pro člověka. Tohle je přesně ten typ humanistické prózy, kde je člověk až na posledním místě. Tedy skutečný, obyčejný člověk, se všemi jeho klady i zápory, jak je tomu u každého z nás. Ačkoliv se sem tam text otře o víru, o Bohu zde není ani slovo, přitom na vesnicích lidé chodí a chodili i za komunistů do kostela běžně. Chybí té knize láska - je sice vidět, že autor měl rád tatínka, ale už ne lidi z té vesnice, hlavní postava nemá ráda svou ženu, vytváří zbytečné provokace. Prostě mi u té knihy chyběl empatičtější vhled a popisy postav a situací, a také nějaké to pozitivno či naděje.... celý text

Přemítání o věcech vezdejších 1997, Věroslav Mertl

Chápu autora, co svými fejetony chtěl předat - nějaké ty moudré myšlenky o životě, něco vzpomínání, nějaké ty historky, které zažil. Taková ta humanistická, akademická klasika, jakou většinou produkují pražští intelektuálové. Nemyslím to nějak zle - někdo radši vdolky, jiný holky. Mně osobně chybí ve fejetonech nějaký osobní postoj, zaujetí. Navíc jsou to často popisy chladné, bez účasti a empatie k druhým lidem, o nichž se tu mluví mnohokrát spíše pejorativně, kdy autor dává asi nechtěně najevo svou jistou nadřazenost.... celý text