iatros iatros přečtené 187

☰ menu

Ohnivé znamenie

Ohnivé znamenie 2015, Juraj Červenák
5 z 5

Mám ráda historické detektivky a doposud byl mým favoritem Vlastimil Vondruška, ale, upřímně, kam se hrabe na Mistra Červenáka. Doma mám bordel, neuklizeno, neuvařeno, nevyžehleno a nebude to lepší, protože hned po odhalení v Prešpurku jsem se s trojkou vyšetřovatelů (mrzoutem Steinem, primadonou Barbaričem a úchylem Jarošem) plynule přemístila nejdříve do Schemnitzu a Prahy (abych si oživila vzpomínky na minulá pátrání) a následně do Vídně na řešení nového případu (4. díl, Ďábel v Zrcadle). =)))... celý text


Čarostřelec

Čarostřelec 2020, Jan Horníček
3 z 5

Tak jako prvotina je to určitě dobrý počin, kniha má zajímavý nápad, je zasazena do nevšedního prostředí, je čtivá, má spád a ... a tady výčet pozitiv pomalu končí. To, že se autor dopustil řady nepřesností, jednak v historických, ale především v lokálních reáliích, to bych mu jako čtenář neznalý tamního místopisu ještě dokázala odpustit (i když souhlasím s kritiky, že takové věci by si spisovatel měl pohlídat). Díky krásné češtině a poutavému stylu bych dokázala přehlédnout i skutečnost, že postavy v přímé řeči jakoby občas zapomínaly, že spolu hovoří na konci 18. století. Dá se odpustit - ačkoliv to už jen se skřípěním zubů - i poněkud zbytečné nebo málo rozvinuté vedlejší dějové linky a určitá zkratkovitost a nedotaženost, někdy až neuvěřitelnost obou hlavních postav - otce Viléma, který v sobě v průběhu vyprávění objevuje různé skryté a polozapomenuté talenty, aby s nimi jako deus ex machina vyřešil zoufalou situaci a doktora Šulce, který má v rukávech tolik překvapení a tajemných odhalení, že se postupně stává takřka karikaturou sebe sama (a jeho otravné hihňání tento fakt jen umocňuje). Co ale autorovi odpustit nedokážu je uspěchaný, useknutý a snad až odfláknutý konec. To bylo opravdu zklamání a jen mi to zkazilo celkový dojem z knihy, která by jinak, i přes všechny výhrady, mohla aspirovat na víc než jen žánrovou oddechovku do vlaku.... celý text


Rybář

Rybář 2021, John Langan
4 z 5

Na autorovi oceňuji především to, že ačkoliv dokázal vytvořit onu pověstnou lovecraftovskou atmosféru, kdy se temnota pomalu plíží kolem a přináší situace, kdy se mysl hlavního hrdiny i čtenáře prakticky vzpírá uvěřit tomu, co se před jeho očima právě odehrává, nikdy se ani na okamžik neuchýlil k lacinému kopírování a šel si vlastní cestou lemovanou originálními nápady a myšlenkami. To a autorův čtivý styl knihu povyšují nad průměr hororového žánru, na něco, co stojí, za to si přečíst (i přes jistou rozvláčnost a zdlouhavost vyprávění, která nemusí každému sedět) a co získalo cenu Brama Stokera jednoznačně oprávněně.... celý text


Jak neuloupit smaragd

Jak neuloupit smaragd 1984, Donald E. Westlake
3 z 5

Tak smíchy jsem vyloženě nebrečela, ale byla to příjemná oddechovka s výborně vypointovaným koncem. Teď se chystám na film s Robertem Redfordem, který - pokud mě paměť neklame - taky nebyl vůbec špatný.... celý text


Červený Bedrník

Červený Bedrník 2000, Emma Orczy
3 z 5

Červený Bedrník je moje slabost a mám velice ráda filmové zpracování s vynikajícím Richardem E. Grantem. Kniha se filmové sérii nepodobá téměř v ničem, jede si po své vlastní ose a má své vlastní příběhy a rozuzlení. Někdy nádherně vynalézavé a vtipně troufalé, někdy tak překombinované až je to opravdu těžko uvěřitelné i v rámci tohoto žánru. Někdy byl styl psaní lehký a čtivý, někdy mi přišel jako slohová práce nepříliš nadaného žáka 2. stupně základní školy. Ale přes všechny výhrady, je to přeci jen taková romanticko-dobrodružná oddechová četba, takže nad podobnými malichernostmi můžeme přivřít oči a nechat se vtáhnout do nebezpečných uliček revoluční Francie, v nichž se potuluje i charismatický a nepolapitelný Červený Bedrník.... celý text


Jeden den Ivana Děnisoviče

Jeden den Ivana Děnisoviče 2000, Alexandr Isajevič Solženicyn
3 z 5

Solženicynova kniha je zajímavé svědectví o tom, že člověk si zvykne opravdu na všechno a někteří lidé si i v takové mizérii dokážou najít malé radosti, něco pozitivního, něco pro co má smysl žít - a právě díky tomu dokážou přežít. Zároveň nám Solženicyn ukazuje - a to se mi také líbilo - že ne všichni dozorci jsou bezcitná monstra vyžívající se v utrpení, ale obyčejní chlapi, kteří při službě na takovém místě vyhlížejí konec dne stejně úpěnlivě jako sami vězni. Poselství knihy přesně vystihuje ve svém komentáři KejmlP.... celý text


Spalovač mrtvol

Spalovač mrtvol 2007, Ladislav Fuks
3 z 5

Zvláštní kniha. Atmosféra mi nepřišla ani tak hororová a děsivá jako spíš zneklidňující. Oříškem byl i specifický styl psaní, občas trochu těžší na čtení, občas hůře rozklíčovatelný např. opakované objevování různých archetypů postav (pořád jsem hledala jaký význam tam mají) a občas vskutku morbidní. Co ale bylo nad slunce jasnější, že Karl Kopfrkingl to neměl v hlavě v pořádku už od samého začátku a více než jako neškodný, mírumilovný podivín mi připadal jako psychopat s naučenými emocemi, rigiditou v běžných každodenních činnostech a totální absencí vlastních názorů, které pak cele přebíral od svého okolí a papouškoval je až do omrzení. A Ladislav Fuks nám velice názorně ukázal, jak je tento typ lidí tvárný a v rukou šikovného manipulátora dokáže spáchat ta nejhorší zvěrstva a současně být přesvědčen, že vše, co vykonal, dělá pro dobro lidstva, dobro samotných obětí, lepší svět... a můžete doplnit cokoliv, protože tento druh méně inteligentních, zmanipulovaných fanatiků je nebezpečný v každé době a kdekoliv na světě. Trochu mě mrzel konec, který mi přišel uspěchaný a musela jsem si ho přečíst dvakrát - měla jsem pocit, že jsem nějakou část přeskočila. Za mě tedy něco mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Jsem zvědavá na film, z kterého jsem zatím nějakým nedopatřením viděla vždy jen části, ale dokonale slizkého Rudolfa Hrušínského z hlavy jen tak nevymažu.... celý text


Erebus - Příběh ztracené lodi

Erebus - Příběh ztracené lodi 2019, Michael Palin
5 z 5

Fantastická knížka, u které jsem se s poslední stránkou těšila, až si ji přečtu znovu. Neskutečně poutavě a živě napsaná literatura faktu, tak akorát a na správných místech okořeněná špetkou pověstného anglického humoru a srozumitelná i pro nás suchozemce a průzkumníky amatéry. =) Autor má můj obdiv za to, jak z té hromady různorodých materiálů a dokumentů, které si sehnal, dokázal vytvořit tak zajímavou a konzistentní knihu.... celý text


Speciálové

Speciálové 2012, Scott Westerfeld
2 z 5

Tak ve třetím díle už jsem se musela do čtení vyloženě nutit. Bylo to čím dál přitaženější za vlasy a kromě Tally už mi lezli na nervy i ostatní postavy. A když autor ani ve třetím díle nenabídne žádné podrobnosti o fungování jeho imaginárního světa, knihy jsou prostě a jednoduše ploché a těžko může příběh čtenáře nějak víc pohltit, ať už se tam ty postavy hemží sebevíc. A i "young adult" generaci, pro níž je tato kniha primárně určena bych doporučila raději toho Orwella nebo Zamjatina, kteří na rozdíl od Westerfelda dokážou čtenáře posadit na zadek, a to na zlomku prostoru.... celý text


Krásní

Krásní 2010, Scott Westerfeld
2 z 5

Slabší než první díl, ale pořád zajímavé. Ovšem slovo "epesné", autorem až nepříjemně nadužívané, mě pronásleduje v nočních můrách dodnes. =)


Oškliví

Oškliví 2010, Scott Westerfeld
3 z 5

Nápad originální, ale hlavní hrdinka mi (tak jako spoustě ostatním tady) neskutečně lezla na nervy. A někdy mi lezl na nervy i autorův styl, ale jako oddechovka se zajímavým námětem se to dalo.... celý text


Hříchy pro pátera Knoxe

Hříchy pro pátera Knoxe 1991, Josef Škvorecký
1 z 5

Seriál, co běžel za mých mladších let v TV se mi líbil, alespoň co si dokážu vybavit, tak jsem si chtěla po Mluvícím balíku naservírovat další dávku nostalgie, ale tentokrát to bylo šlápnutí vedle. Málokdy knihy nedočítám, ale tahle je napsaná tak krkolomným a pro mě zcela nestravitelným jazykem, že jsem ji po nějakém čtvrtém, pátém případu, kdy se moje hlava stále víc zaobírala ani ne tak hledáním vraha jako spíš orientací v tom tak nějak svérázně zmateném a překombinovaném textu, začala považovat za ztrátu času a odložila ji - bohužel ne na později, ale navždy.... celý text


Mluvící balík

Mluvící balík 1983, Gerald Durrell
4 z 5

Tak to byla těžká nostalgie. =) Kdysi tento příběh dávali jako Večerníček - můj nejoblíbenější a bohužel nejméně reprízovaný. A já si roky nemohla vzpomenout, jak se jmenoval, ale pamatovala jsem si bazilišky a jejich hrad a hledala jsem a hledala, až jsem našla Mluvící balík. A celé dobrodružství jsem si užila o mnoho víc, než tenkrát u televize. P.S. Ethelred byl nejlepší, ten mě dostal! =)))... celý text