ibáG přečtené 86

Hrad mistra kloboučníka 1974, Archibald Joseph Cronin

Tahle knížka mě teda opravdu překvapila a autora považuju za vynikajícího vypravěče. Velkou roli zde hraje jistě i překladatelka. Dlouho jsem nečetla tak napínavý a perfektně vystavěný román, kde jsou postavy jako živé, jako by opravdu existovaly. Kolikrát, jako kdyby byly vyjádřeny mé myšlenky, pocity (především Marie). To psychologické vykreslení je excelentní. Přitom děj ubíhá skvěle, slov je tak akorát, vše je na svém místě. Vývoj nebyl většinou předvídatelný, naopak mě překvapil. Nemohla jsem se od toho odtrhnout. Mám problém s koncentrací, okolí a myšlenky mě často rozptylují, ale tahle kniha mě dokázala natolik pohltit, že jsem okolí leckdy vůbec nevnímala. Někdo tady zmiňuje, že původní překlad byl pod názvem Tyran. Mně se víc líbí současný název, protože není tak napovídající. Román jsem našla v knihobudce, ostatně jako už spoustu jiných zajímavých knih. Jinak bych se k této knize asi nedostala. Autora jsem vůbec neznala. Je to ohromná škoda, že není více v povědomí veřejnosti. Je hodně autorů a knih, o kterých se mluví, a přitom někteří absolutně nedosahují takové kvality - myslím především současné. Bohužel mají lepší "píárko". Od Cronina si určitě přečtu i jiné knížky.... celý text

Umění na známkách 1988, kolektiv autorů

Krásné. Víc k tomu asi není co říct.

Na západní frontě klid 1967, Erich Maria Remarque (p)

Tahle knížka mě okamžitě vtáhla do děje. Půjčovala jsem ji v knihovně pro staršího bratra (to byl rok cca 1990, bylo mi 14), doma jsem do ni nakoukla a během 2-3 dnů jsem ji doslova zhltla. Moc se mi autentický příběh a styl líbil. Jednoznačně 5 *.... celý text

Noc v Lisabonu 2008, Erich Maria Remarque (p)

Kniha se mi vcelku líbila, avšak Na západní frontě klid nebo Tři kamarádi se mi líbily víc. Trochu se mi občas pletly ty postavy a časová osa. K dobru bych přičetla nápad, jak je čtenáři zprostředkován příběh a je zřejmá znalost a zkušenost autora s emigrací. K tíži bych přičetla trochu klišé příběhu jako takového a to, že některé 'náhody' byly poněkud okaté. Takže vcelku dobré, ale za srdce mě to nechytilo, příběh mě nepohltil. Myslím, že není od věci vzít v potaz, kdo kolik knih přečetl a s jakými knihami může srovnávat. Myslím však, že třeba pro mladé lidi je dobré si to přečíst, aby si udělali představu, jaká byla ta doba a co se v Evropě odehrávalo. Při čtení této knížky se dá udělat velmi dobrá rámcová představa.... celý text

Promenáda s jelenem 1966, Adolf Branald

Je to zajímavá kniha (pokud jsem dobře pochopila, psaná na objednávku), dalo by se říct někdy literatura faktu, nebo životopisné vyprávění, jindy spíš lyrické... Nevím, jak bych to charakterizovala. Svérázný styl Branaldův. Žádný ucelený beletristický příběh. Některé části se čtou dobře, jiné méně, skoro až krkolomně. Velkým plusem jsou krásné žánrové černobílé fotografie. Nejvíc mě zaujala ta historie vývoje lázeňství v 16.-19. století. Jak si původně mysleli, že je nutné ve vodě zůstat až do rozpraskání kůže a že se musí minerálních vod vypít velké množství. Pak pohled německého občana, který považuje Karlovy Vary za své město a nenávist k Čechům. Též zmínka o K. H. Frankovi, který mel v KV malý krámeček a byl rád, že si u židovských majitelů penzionu mohl uskladnit věci. Pak s Židy po r. 1938 zatočil. Je tam dlouhé vyprávění o rodině Puppů, o Antonínu Dvořákovi, zmínky o významných návštěvnících, o výrobě porcelánu a expedici do světa, o firmě Moser... První kapitola se mi líbila, to mě navnadilo. O telefonistce v hotelu, která spojuje hovory hostům cizincům. Domnívala jsem se, že se to bude odehrávat v tomto duchu. Mám ráda Karlovy Vary, lázeňství a hotelnictví. Kniha je uspořádána do kapitol, kde se každá věnuje něčemu jinému, některé jsou formou rozhovoru... Jinak je to vyprávění bez přímé řeči, která mi chyběla. Občas jsem něco přeskočila, jinak bych to nedočetla. Leckdy jsem nechápala, kdo je vypravěčem... Každý nechť si knihu zhodnotí sám.... celý text

Kouzelník z vily pod lipami / Lázně Luhačovice 1976, František Kožík

Knihu jsem četla při pobytu v Luhačovicích, kde jsem strávila na léčení celý měsíc. Vypůjčila jsem si ji v hotelové knihovně. Souhlasím se všemi předchozími třemi komentáři. Bezvadná je bohatá fotografická dokumentace. Takoví lidé jako MUDr. Veselý by se měli dostat do mnohem širšího povědomí! To vlastenectví a houževnatost, nevzdávání se... Těch klacků, které mu byly házeny pod nohy. A opět zde narážíme na germánskou povýšenost, která je známá už od středověku. Druhou část knihy dobře popsal uživatel Koka. Kdo jste nebyl v Luhačovicích, určitě je navštivte! Já tam byla v březnu 2020 a i s corona opatřeními, které mne zasáhly v půlce pobytu, se to dalo hezky zvládnout;-).... celý text

Borgia - román rodiny 1932, Alfred Henschke

Zajímavé. Celkem stručné. U latinských vět bych uvítala překlad. Pro někoho může být krkolomnější číst češtinu počátku 30. let. 20. století. Téma Borgiů, Medicejů, Michelangela, Leonarda, Mechiavelliho, Říma, Florencie... mě hodně zajímá a přitahuje. Už jsem četla více knih s tematikou tohoto údobí, kdy se tyto osobnosti protínají. Rodrigo Borgia uplatil kardinály a stal se papežem Alexandrem VI. (je označován za jednoho ze tří nejhorších papežů). Na klíčová místa dosadil členy své rodiny. Tento rod se neštítil vůbec ničeho, krom Rodriga předevšim jeho syn Cesare a také jeho dcera Lucrezia, která byla i prostředkem k získávání moci. Zaujalo mě, že se zde v knize píše Michel Angelo, nikoliv Michelangelo.... celý text

Královny nemají nohy 2000, Vladimír Neff

Pocity se mi při čtení střídaly. Napadala mě podobnost s Třemi mušketýry, Donem Quijotem, Cyranem z Bergeracu a Fanfánem Tulipánem. Lecčemus jsem se přiučila, získala další rozhled. Bezpochyby byl pan Neff velmi inteligentní a nadaný, s mnoha znalostmi. Chápu, že je to vesměs nadsázka, ale to dobrodružství bylo tak zhuštěné a nahoru dolů, že bych se asi nedivila už ničemu, co by následovalo. Domnívám se, že s jazykem, jakým je to psáno, budou mít mladí čtenáři problém. Tím spíš by takové knihy měli číst. Jazyk je košatý a na dnešní dobu občas archaičtější. Někdy se mi popisy zdály až příliš dlouhé, občas jsem pár řádků přeskočila. Myšlenku bych viděla v tom, že se bohužel čest, spravedlnost a upřímnost obyčejného člověka (plebejce) nemůže postavit vyšší třídě (šlechtě) a církvi, resp. může, ale nezvítězí. Což je tristní a frustrující. Tím spíš, že to platí pro každou dobu (pro hnidopichy: s drobnou obměnou, např. u nás církev a šlechta už žádný vliv nemají, ale u moci jsou jiní mocní a bohatí). Časem asi přečtu i další 2 díly této trilogie.... celý text

Ukradená známka 2018, Bram Klein

Nesdílím tak velké nadšení některých čtenářů, že je to skvěle napsaná kniha. Anotace je přehnaná. Styl psaní nanejvýš průměrný, vezmu-li v úvahu, že je autor povoláním scénárista a spisovatel. Úplně kroutím hlavou nad množstvím gramatických chyb, překlepů (viz např. hodnocení uživatele ddkk níže) a záměnou jmen Erik Pala/Tomáš Pala (str. 119, 204), pak Čermák/Černák (str. 94, 95)... Kniha za 400 Kč? Zralá na reklamaci. Knihy Dobrovský by se měly stydět. Jinak jsem ráda, že jsem si to přečetla, ale jen kvůli faktům. Napadala mě při čtení spousta myšlenek: Jak jsou lidi ze "západu" zhýčkaní, udivení autora nad tím, že v ČR ne každý umí anglicky (Nizozemec se naučí AJ a NJ raz dva, když je nizozemština v podstatě - s trochou nadsázky - kombinace upravených slov NJ a AJ, ale např. ruštinu, francouzštinu, finštinu nebo češtinu by se asi učit nechtěl a ještě zmiňuje, že je jeho NJ chabá, to bych v jeho případě raději mlčela), pak mu připadne Staré Město jako kulisa ve filmu... Má asi málo zkušeností s krásnými historickými městy jako je Praha. Pak mě napadala víceméně platná pověst Židů, dále hnus, hněv a smutek z toho, jak jsou lidé schopni bezostyšně okrádat druhé a ještě mají radost, kolik na druhém vydělali... pak příklad toho Lešetického, jak takticky přemluví ministra, aby se známky daly přetisknout a vytvořil tak půdu pro sebe a filatelisty, aby běžel obchod. Dále klasická věc, kdy někdo nemá ani sousto a druhý má desetitisíce, aby si kupoval známky a že jsou lidé stále hodnoceni dle ošacení (kapitola Havlíček vs. Čern/mák)... A vůbec ta sebranka lidí, kteří chtějí mít jenom prospěch a zisk a obchodují s podvodníkem... Ten Pytlíček byl pěknej hajzl. A taky mě překvapilo, že japonský filatelistický klub vůbec nereagoval na zprávy od Brama Kleina. Je však ke cti autora, že se do celé záležitosti opravdu ponořil, věnoval tomu tolik času, energie a nevzdal to a zprávu o celé záležitosti spojené s jeho otcem a historii těch dvou známek zveřejnil formou knihy. A sesumírovat všechna fakta a dát události do časové osy taky zřejmě nebylo snadné. To přeskakování v čase mi však činilo potíže. A též jsem se někdy ztrácela v množství jmen.... celý text

Válka s Mloky 2017, Karel Čapek

Podtrhávala jsem si věty a myšlenky stejně jako u Lišek na vinici od Feuchtwangera. Je to nadčasové dílo uplatnitelné kdykoliv a neubráním se částečného srovnání s Orwellem. Nečetlo se to tak snadno jako např. Krakatit (vynechávám pohádky a povídky), ale u Čapka vím, že nosná je ta myšlenka. To je podobné jako R.U.R. Tam je příběh střední kvality, ale podstatný je ten apel, vize, důsledky... Je to první knížka, u které jsem si řekla, že si ji někdy přečtu ještě jednou, abych vše dobře pochopila a taky proto, že jsem občas něco přeskočila, třeba v kapitole o pohl. životě mloků, a taky mě rušily ty vložené novinové články, i když je to propracované a je zde vidět, že byl Čapek novinář:). Vše už tady bylo řečeno, jen doplním, že je pro mě Karel Čapek jednoznačně náš nejvýznamnější spisovatel. Škoda politiky a strachu, že není nositelem Nobelovy ceny. Aspoň vidíme, že to není žádná berná mince. "Po osazení prvních mločích kolonií v Severním a Baltském moři zjistil německý badatel dr. Hans Thüring, že baltský Mlok vykazuje - patrně vlivem prostředí - některé odlišné tělesné vlastnosti; tak prý je o něco světlejší, kráčí vzpřímeněji a jeho lebeční index svědčí o lebce delší a užší, než je hlava jiných Mloků. Tato varieta dostala jméno der Nordmolch čili der Edelmolch. (...) Od Velemloka k německému Nadmloku, tak znělo okřídlené slovo té doby..." "Soudruzi mloci! Kapitalistický řád si našel svou poslední oběť. Když se už jeho tyranie počala definitivně tříštit o revoluční rozmach třídně uvědomělého proletariátu, zapřáhl zpuchřelý kapitalismus do svých služeb vás, Dělníci Moře, zotročil vás duševně svou buržoazní civilizací, podrobil vás svým třídním zákonům, zbavil vás veškeré svobody a učinil vše, aby vás mohl beztrestně a brutálně vykořisťovat. (...) Utlačení a revoluční Mloci celého světa, spojte se! Poslední bitva už nastává!" "To udělali všechno lidé. To udělaly státy, to udělal kapitál. Všichni chtěli mít těch Mloků co nejvíc - Všichni na nich chtěli vydělat. My jsme jim taky posílali zbraně a kde co - My všichni za to můžeme."... celý text

Třináct baladických próz 1982, * antologie

Některé jsem nedočetla. Buď byl předvídatelný konec jako u J. K. Šlejhara Pohřeb a jen se to vleklo (i když se mě téma hodně dotklo), a nebo to bylo tak trochu k nečtení mj. kvůli zdlouhavým popisům jako příběh od A. Jiráska. Nejvíc na mě zapůsobily balady od K. Klostermana Mrtví se nevracejí, Jaroslava Havlíčka Amorek smrti a Zikmunda Wintera Dvě košile. Tentokrát mě nenadchnul K. Čapek. Úplně jsem tomu neporozumněla. Téměř všechny balady spojuje sociální tematika a utrpení poddaných, chudých lidí a nebo jako v baladě Šlejhara tematika ženství a nemanželského dítěte, kdy je za to žena trestána. Též je časté téma lásky. Líbily se mi ilustrace. V dnešních knihách mi chybějí.... celý text

Muž jménem Ove 2014, Fredrik Backman

Bezvadná, oddechová a nenáročná knížka, která se čte sama. Přečetla jsem za týden. Ove mě bavil:-))). Ve spoustě věcí mu dávám za pravdu a vcelku mu rozumím. Příběh jsem autorovi věřila, ačkoliv tak v poslední pětině knihy se tam objevovaly už tak trochu naivní, až 'pohádkové' výjevy. Líbilo se mi však členění do kapitol, kdy se postupně skládá příběh minulý a současný. Hezké a dojemné bylo vyprávění z Oveho dětství a dospívání. Nesčetněkrát jsem se dost nahlas smála. I na veřejnosti:-D. Některé hlášky jsou boží. Ove je taky boží a kocourek jakbysmet. Nelze jim než fandit;-). 5 hvězdiček ale dát prostě nemůžu. Odpovídalo by tak 4,5. Líbí se mi přebal knihy. Osobní poznámka: Partner to nedávno poslouchal jako audioknihu, tak bylo fajn, že jsme se o tom mohli bavit a já mu třeba říkala: "Teď jsem u toho a toho, to nemá chybu:-)))." Mimochodem Jan Vlasák to prý načetl skvěle, což mě vůbec nepřekvapuje.... celý text

Lišky na vinici 2007, Lion Feuchtwanger

Bezpochyby jedna z nejdelších (700 stran drobným písmem) a jedna z těch zásadních knih, které jsem kdy četla. Po přečtení takových děl je pro mě vždy těžké najít knížku na stejné úrovni. Na knihu jsem narazila v knihovničce/knihobudce u nás v Praze 10. Název knihy jsem znala, ale už jsem ze školy zapomněla, o jaké téma a období se jedná. Hned mě to zaujalo a pustila jsem se do čtení. Podtrhávala a vypisovala jsem si hodně myšlenek, úseků, přirovnání, bajek, událostí, dat, postav... Vyhledávala si francouzské výrazy, které jsem nikdy neslyšela. Uvítala bych vysvětlivky, ale poradila jsem si. Četla jsem vydání z r. 1980, Odeon, překlad Valter Feldstein. Překlad a použité výrazivo se mi moc libily. Opravdu skvělé dílo jak námětem, obsahem i formou, propracovaností... a i svým přesahem, jak sám autor sděluje. Opravdu takové spisovatele nesmírně obdivuju a oceňuju. V dnešní době povrchnosti, plytkosti, jednoduchosti, v době neochoty přemýšlet... Moc se mi líbila i ta duchovní stránka postav, to filozofování. Úžasně je vystižena diplomacie a tehdejší doba... střet Ludvíka XVI. a Benjamina Franklina a Pierra Carona de Beaumarchais, postava Marie Antoinetty, Josefa II., Marie Terezie, Voltaira, všech diplomatů a ministrů, rádců, vyslanců... To lavírování a balancování mezi zájmy různých osob a skupin... Jak těžce vznikala spojenecká dohoda mezi Francií a 13 státy USA, které vyhlásily r. 1776 nezávislost na Anglii, důvody, proč na jednu stranu Ludvík tomu naslouchal (chtěl oslabit Anglii za potupný mír r. 1763 po sedmileté válce, kterým se Anglii podařilo mj. zbavit Francii vlivu v Kanadě a Indii), na druhou stranu věděl, že to může podněcovat k rebelství i v jeho monarchistické Francii. Získala jsem vhled, pochopila souvislosti a události... A shodou okolností jsem viděla v r. 2008 představení Figarovy svatby ve Vinohradském divadle s Jiřím Dvořákem v hlavní roli. Takže se tady o vzniku hry dozvědět, bylo pro me hodně zajímavé. A jak i tehdy existovala cenzura... A jak lidé měli rádi divadlo. A taky se mi líbí, jak Beumarchais nesnášel aristokraty, protože byli automaticky považováni za lepší lidi, aniž by se o to zasloužili a mohli pracovat na vysokých postech a jako důstojníci v armádě. On se oženil s vdovou po baronovi a ziskal jmeno de Beumarchais.... celý text

Není římského lidu 1989, Jarmila Loukotková

Zatím už podruhé odkládám. Přečetla jsem skoro třetinu. Ty zbytečně dlouhé popisné pasáže.... A asi ani nemám nyní náladu číst o bezskrupulózních hajzlech jako Nero a namyšlená Agrippina. Vím, jsou to historické události a skutečné postavy, tak nelze hodnotit knihu podle postavy, která je daná, byť je tam i fabulace. Snad se časem vrátím a dočtu. Doplněk ze 07.03.2020: ani na potřetí se nemohu začíst, zkrátka mi to nevyhovuje. Definitivně odkládám. Přečteno 174 stran.... celý text

Úzkostné děti a jejich výchova 1979, Jan Vymětal

Naprosto perfektní. Našla jsem tuto knihu v knihobudce a jelikož úzkostmi trpím, s velkým zájmem jsem si ji přečetla a pomohlo mi to odhalit věci a souvislosti, které mě dosud nenapadly a v kombinaci s psychoterapií, kterou podstupuju, se to doplňuje nebo překrývá a je to podrobně vysvětlené. Je to mnohem lépe napsané než moderní knihy. Je skvěle vysvětlena podstata. A velice prospěšné jsou příklady (příběhy pacientů). Překvapily mě pokusy s psychotropními látkami, vzpomněla jsem si pak, že o tom běžel pořad v TV.... celý text

Tracyho tygr 2005, William Saroyan

Mě ta kniha nějak minula. Přijde mi, že tolik chvály je jako bouře ve sklenici vody. Zařadila bych ji mezi díla, o kterých kdyby se tolik nemluvilo (a o autorovi), tak ji skoro nikdo nečte. To je jako s některými obrazy. Stačí, aby byl autor opěvován a lidé se zamýšlejí nad tím proč a začnou často přikyvovat. Kdyby to samé vytvořil někdo, komu se taková propagace neudělá a nikdo to dílo či autora tolik znát nebude, zájem bude zřejmě minimální. Na mě je tohle dílko asi až příliš metaforické. Ale pár zajimavých postřehů a myšlenek tam je.... celý text

Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování 2015, Haruki Murakami

Moje první knížka od Murakamiho. Na to, jak je to vyzdvihovaný autor, bych čekala víc. Ten příběh jsem mu nevěřila. Námět zajímavý, ale některé události a skutečnosti nedůvěryhodné. S opakováním některých věcí už mě vyloženě štval. S tou sonátou a ejakulováním... už mi to přišlo hodně trapné a nadbytečné... Zajímavé kromě námětu byly některé myšlenkové pochody, úvahy, náhledy do nitra duše a prožívání. Obohacující pro mě bylo jen tak mimoděk získat pár informací o Japonsku, způsobu života, sympatická a blízká mi byla Cukuruova záliba v pozorování nádraží, též jsem s ním prožívala jeho depresivní období. Hezké bylo vyobrazení chaty u jezera ve Finsku. Úplně se mi nelíbil otevřený konec. Jo a pozor, dost bych pokárala Odeon za překlepy (cca 6) a gramatické chyby (asi 3)! Ostuda! Též mi některé formulace a slovosled přišly krkolomné a nevím, zda jádro pudla tkví v autorovi, a nebo překladu. To ve mně vzbuzovalo postupem četby větší a větší nedůvěru. Ale celkově bych asi dala 3 a půl hvězdičky...... celý text

1984 2003, George Orwell (p)

Poslouchala jsem jako audioknihu. Naprosto excelentní. Jak výkony, zpracování, tak obsah, čímž se dostávám k samotné knize. Nechápu, jak toto mohl napsat už v roce 1948/1949. Jako by uměl předvídat budoucnost, ač v knize dovedenou ad absurdum. Vycházel, jak se ví, z doby Lenina a Stalina, Hitlera... ale stejně... prostě 'dokonale' absurdní. Hrozivé, šílené, alarmující, neskutečné, nepochopitelné, úplně mě mrazilo... Skvělá a nadčasová kniha stejně jako Farma zvířat. Geniální autor. Jedno ze stěžejních děl celosvětové literatury. 'Povinně' přečíst každý, abychom se měli na pozoru, neboť velký bratr tě sleduje a jak je patrné z knihy, nikomu nemůžeš věřit.... celý text

Na východ od ráje 2006, John Steinbeck

Poslouchala jsem jako audioknihu. Četl Pavel Rímský. Hodně rozsáhlé, mnoho postav, velký časový úsek vlastně tří generací, od války Severu proti Jihu až po 1. světovou válku. Když tam postupně vstupovaly další a další postavy, už mi to trochu lezlo na nervy, že se děj neposunuje, ale začínají nové příběhy s novými postavami. Jedná se především o rozvětvenou rodinu Samuela Hamiltona, jehož jedna z dcer, Olive, byla matkou Johna Steinbecka. Největší svině byla absolutní psychopatka Kate (Cathy Amesová), ta mě iritovala od začátku. Zajímalo by mě, co je skutečnost a co fabulace. Pak mi utkvělo v paměti filozofování a životní moudrost čínského sluhy Leeho a Samuela Hamiltona. A vztahy bratrů Adama a Charlese Traskových, kdy Ch. ze vzteku a nenávisti/závisti téměř zabije Adama. Hlavní roli v tom hraje jejich otec, despotický a vojensky založený Cyrus Trask. Motiv komplikovaného vztahu bratrů, odkazující na biblické Kaina a Abela, se opakuje u Adamových (popravdě spíš Charlesových) dvojčat Arona a Caleba. Jejich matkou je Cathy, manželka Adama, která je ovšem opustila a nejevila o ně sebemenší zájem. Adam se poté, co jej Cathy opustí a dokonce postřelí, propadne do letargie a o narozená dvojčata se starají právě Lee a Samuel a pomohou Adamovi postavit se znovu na nohy. Postava Abry, do které se už v dětství Aron zamiluje, mi příliš sympatická nebyla. Víc postav mi v hlavě neuvízlo. Líbil se mi popis krajiny, živě jsem si ta místa představovala. Čtenář si může udělat obrázek tehdejšího života v Connecticutu, o farmaření, vztahu člověka k půdě, o technickém pokroku... Mnohovrstevnatý román, jehož napsání muselo dát autorovi obrovskou práci, když pracoval s reálnými postavami a část dotvářel svou spisovatelskou fantazií tak, aby dílo jako celek působilo věrohodně. Je znát, že si na knize dal opravdu záležet, postavy, vztahy a myšlenky jsou propracované. Především vztahy, protikladné povahy a pohnutky jednání a chování bratrů, jak Adama a Charlese, tak dvojčat Arona a Caleba. Filmovou verzi jsem neviděla. Ta je prý pouze výsekem a hl. hrdiny jsou Caleb (James Dean) a Aron. Celkově bych dala tak 4,5 *. Možnost hodnocení pouze 1-5 * je málo. Ty nuance tam prostě chybějí.... celý text

Miláček 1972, Guy de Maupassant