ibáG
přečtené 86
My děti ze stanice ZOO
2005,
Christiane Vera Felscherinow
Stoprocentně autentické, velmi čtivé a silně varující!!! Fotografie podtrhují realitu a děsivost příběhu. Pokud to ještě není, tak zařadit do povinné školní četby! Děti a dospívající by to od experimentování s drogami mělo odradit. Já na SŠ (1991-1995) četla spíš jako protest Memento od Radka Johna, jelikož většina spolužaček četla My děti ze stanice ZOO, tudíž jsem se ke čtení odhodlala až teď, kdy byla kniha upravena (vhodnější výrazy apod.) a byla to příležitost vzít knihu do ruky. Co se drog týče, taky jsme občas kouřili trávu, ale nikdy nikoho v naší partě nenapadlo zkusit perník, háčko nebo kokain a to jsme ani tuhle knížku nepotřebovali číst. A co se týká Christiany, tu jsem měla kolikrát chuť kopnout do pr*ele za tu svoji naivitu, prolhanost vůči matce, útěky a neustále se opakující "dneska naposled"... Ale její rodiče a okolní prostředí taky rozhodně nejsou bez viny. Tohle je ta demokracie... Jak se ke všemu snadno dostali... A ty velké sociální rozdíly mezi lidmi... To všechno k tomu přispívá...... celý text
Podivuhodná odhalení Artura Peppera
2017,
Phaedra Patrick
Právě jsem dočetla. Mnoo, nějak mám pocit, že ty současné knihy nedosahují úrovně těch dřívějších. Toto je milý příběh, avšak opět se tam vkrádají takové ty "náhody" a prvoplánové záležitosti. Jako by to odpovídalo současné společnosti, která požaduje rychlé a jednoduché řešení. Kniha však je i poučením, že léta zaběhnutý stereotyp je možné v jakémkoliv věku změnit, ale též je někdy dobré některé věci nechat být a nepátrat v minulosti. Nic však není černobílé, ani jen dobré, ani jen špatné. Je to zajímavý námět s tím náramkem. Jsou tam i velmi vtipné momenty a také dobrodružné momenty, kdy jsem hrdinovi opravdu fandila, ale "Stoletý stařík, který..." je přece jen jiný (knihy jsou k sobě přirovnávány). Ta rodinná anabáze (Artur, jeho děti, po letech nastane sblížení, všichni jsou šťastní...) mi ale přijde jako totální klišé.... celý text
Muž, který chtěl být šťastný
2008,
Laurent Gounelle
Určitě stojí za přečtení. Někdo se třeba nic nového nedozví, pro druhého to může znamenat velký objev o lidské psychice a s tím spojené pochopení, uvolnění... Jen pár věcí mi přišlo jako blbost, ale omlouvám to záměrem autora uvést příklad. Čtyři hvězdičky dávám za předání myšlenek a motiv knihy. Autorovo literární nadání není úplně špatné, ale excelentní taky rozhodně ne (můj soukromý názor, četla jsem od něj jen tuto knihu).... celý text
Slepá mapa
2013,
Alena Mornštajnová
Velice čtivé, což mě naprosto překvapilo, leckdy totiž mívám potíže s udržením pozornosti. Tuto knihu jsem přečetla za týden. Jinak jsem ale žádnou hlubší myšlenku nezaznamenala. Přijde mi nepatřičné, skoro drzé, hodnotit něčí práci, ale poznamenala bych, že postav bylo hodně, taky to období je dlouhé, tomu však neodpovídá počet stran. Je to pak málo propracované, leckdy velmi málo uvěřitelné, vždy náhodou někdo někoho potká a pak spolu žijí, náhodou někdo umře, aby děj mohl jít dál a postava mohla být "uzavřena", též ty časové smyčky se mi někdy pletly... (Mno, klasika je klasika, to je prostě kvalita.) Jsem však ráda, že jsem si knihu přečetla a mám tedy další představu o současných autorech a dílech... Moc chválím vyjadřování a používání košaté češtiny. Je vidět, že autorka pracuje s jazykem. Doplněk z 29.9.2019: Z knihy si nepamatuju prakticky nic. A minule jsem zapomněla napsat, že konec ála deus ex machina je takový jednoduchý a neoriginální.... celý text
Malevil
1974,
Robert Merle
Poslouchala jsem to jako audioknihu https://audioteka.com/cz/audiobook/malevil a naprosto skvělé! V některých částech knihy jsem ani nedýchala a napjatá jak kšandy čekala, co bude dál. Souhlasím s komentáři "Kamil2" a "stju". Považuju tuto knihu za jednu z nejlépe vystavěných a napínavých. Samozřejmě s ohledem na to, co jsem já sama kdy přecetla a jaký druh literatury jsem četla. Autor byl bezpochyby velice inteligentní.... celý text
Mládí na Vysočině
1960,
Oldřich Blažíček
Tato knížečka se mi hned zalíbila. Mám totiž ráda obrazy Oldřicha Blažíčka (stejně jako jiných našich malířů 2. pol. 19. stol. a 1. pol. 20. stol.). Byť černobílé reprodukce, ale přece jen v té malé knize jsou. Jeho vyprávění o dětství, klukovských hrách, několikerém stěhování, životě na vesnici, o celkem přísné výchově a nedostatku i občasném blahobytu, o dospívání, o tom, jak si dokázal vážit věcí, o kreslení, malování, o studiu na měšťance, na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, o práci v ateliéru u Jakuba Schikanedera... Pak přestoupil na pražskou Akademii a studoval u prof. Hanuše Schweigera, Vojtěcha Hynaise, Maxmiliána Pirnera... Pomáhal kreslit v kanceláři architekta Richarda Klenky... Jeho starší bratr Vincenc byl též malíř. Sochař Jan Štursa byl jeho krajan a kamarád. Byl současníkem např. Antonína Slavíčka, v ročníku byl mj. s Josefem Ladou a Janem Zrzavým. Jeho poutavě psané vzpomínky se mi moc líbily a jsem ráda, že jsem se jeho očima mohla něco dozvědět o tehdejší době, o lidech kolem a o jeho prostředí. Dala bych tak 4,5 *. Přece jen 5 * už je hodně vysoká meta.... celý text
Jednoduše buďte šťastní – 7 klíčů k lehkosti bytí
2012,
Pierre Franckh
Tuhle knížku mám ráda. Mohu jen doporučit. Je i dobře a přehledně zpracovaná. Mně osobně prospěla, stejně jako Koučink duše od Michaely Merten (manželka Pierra Franckha).... celý text
Farma zvířat
1991,
George Orwell (p)
Stejně jako román 1984 je i Farma zvířat naprosto skvělá a nadčasová kniha. Viděla jsem i ten kreslený film. Krásný! A ten nápad aplikovat svoji myšlenku a své poselství na zvířata je úžasný. Víc k tomu nemám co dodat. "Všichni jsme si rovni, ale někteří jsme si rovnější." Tohle heslo mi bohužel připomíná současnou Evropskou unii. Doplnění: Dle prof. Martina Hilského se jedná o alegorické dějiny Sovětského svazu od r. 1917 do 40. let 20. st. Jsou tam čitatelné odkazy. Orwell byl přesvědčen, že sovětská revoluce nebyla socialistická, ale nastolila diktaturu a to bylo i smyslem revoluce (rozhovor v časopise Téma 31/2019).... celý text
César Birotteau
1951,
Honoré de Balzac
Mně se kniha hodně líbila. Nadherná ukázka vzestupu na obchodním a společenském žebřìčku, vyhřívání se na výsluní (byť vlastní pílí zasloužené) a rochnění ve svém úspěchu, ztráta ostražitosti a zdravého rozumu, podcenění zákeřnosti a najednou pád... a lidé z horních vrstev vás neznají, nepomohou, ba naopak... A jste na dně... Jen blízká rodina Birotteaua nezradila... Příběh z prostředí pařížské měšťanské společnosti 1. pol. 19. století. Klasika francouzského kritického realismu.《Pět hvězdiček dávám jen pro mě opravdu úchvatným knihám. Zde to vidím tak na čtyři a půl:-).》Tady je důležitá hlavně ta myšlenka... Příběh, který něco opravdu sděluje, na něco apeluje.... celý text
Zločin a trest
2004,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Pro mě jedna z nejlepších a nejzásadnějších knih, které jsem kdy přečetla. Mám moc ráda psychologické romány. Uhranul mě ten niterný vhled do duše rozervaného člověka. Četla jsem toto dílo na SŠ, v 90. letech. Nikoli jako povinnou četbu, zaujalo mě to v naší domácí knihovně. Raskolnikova si určitě přečtu ještě jednou. Jsem zvědavá, jak na knihu budu nahlížet po 25, 30 letech... Od Dostojevského jsem ještě četla Idiota (1. díl) a novelu Něžná. Obojí se mi líbilo. Idiot byl trochu náročnější, zato novela Něžná se četla úplně sama. A Bratry Karamazovy jsem viděla v divadle. Bezvadný! Každopádně byl F.M.D. pan spisovatel!!!... celý text
Kdo jinému jámu kopá
1983,
Georges Simenon
Tuto knihu jsem četla na střední škole (1994) a úplně mě uchvátila. Souhlasím s názorem uživatele mgeisselreiter. Mě nejvíc zaujal ten vývoj hlavních postav, kdy se z bázlivého tajemníka stane stejný dravec jako byl dříve hl. hrdina Forcheaux a ten pociťuje na vlastní kůži bezohlednost, kterou oplýval dříve on sám. A taky prostředí. Zajímalo by mě, jak bych tuto knihu hodnotila, kdybych ji znovu četla nyní:-). "Načasování" je taky dost důležité. Dřive jsem hodně četla "těžší" literaturu jako Emila Zolu, Dostojevského či Kafku. Nevím, jestli by se mi dnes chtělo číst třeba Zabijáka od Zoly nebo Zámek od Kafky:-).... celý text
