janak89 přečtené 46

Prašina 2018, Vojtěch Matocha

Antihrdina 2017, Alexandra Salmela

Z formálního hlediska je kniha opravdu zajímavá (hodně mě bavil např. způsob reprezentace procesu čtení postav), jako "naivní čtenářka" jsem trochu narážela na limity pojetí postav jako nosičů jednotlivých tezí/idejí. Bavilo mě užívat si způsob konstrukce textu, aluze, jazykové vtípky, břitké postřehy narážející na mimotextovou skutečnost, ale bylo mi víceméně jedno, co se postavám (a fikčnímu světu) stane. Líbilo se mi, jak je vyprávění fragmentární a místy rozporné, ale trochu mě rušily shrnující pasáže v závěru, jejichž cílem bylo asi dodat čtenáři dostatek kontextu co nejrychleji. Po dočtení poslední stránky mám pocit, že to, jak mi text bránil dostat se imerzivního modu (prostě se do textu nekriticky zanořit), může být vlastně součástí "vyššího plánu" knihy, vytvořit z konzumujícího čtenáře, který se těší na spotřebování dalšího narativu, čtenáře reflektujícího svoji vlastní nezúčastněnost a touhu po spotřebě. Mimochodem český překlad M. Švece je fantastický.... celý text

Pohyby ledu 2019, A. Gravensteen

Kniha, která se tváří jako žánrovka, ale ze všech žánrových škatulek se svižně vymaní. Pro mě největší české překvapení roku 2019.

Kdo zabil Snížka? 2017, Petra Soukupová

Tajemství oblázkové hory 2018, Bára Dočkalová

Kniha pro děti o tom, že nehnat se do dospělosti - a zůstat ještě chvíli dítětem - je hrdinství. Alespoň dokud má ještě člověk mléčné zuby. Jakkoliv konzervativně vyznívá kniha jako celek, dílčí pasáže zřejmě přimějí řadu rodičů k pozdvihnutí obočí: dětské postavy tu hovoří vulgárně, pociťují (a ventilují) svoji agresi, některé pasáže (například pohled a cesta do propasti) vyznívají přímo děsivě. Tyto prostředky ale nejsou samoúčelné: rejstřík řeči má velký význam pro charakteristiku vývoje postav, stejně tak líčení krajních - tělesných i emočních - zkušeností. Jako celek kniha velmi dobře funguje - svět "za zrcadlem" je konstruován tak, aby čtenář mohl nejen prožívat napětí, nýbrž aby také případně ocenil chytrou kompozici, metaforiku, symboliku. Kdybych nenesnášela psychoanalýzu, říkala by si kniha o nějaké pěkné freudovské čtení. Upjatějším rodičům doporučuju číst knihu společně s dítětem - prostoru pro dialog nabízí dostatek.... celý text

Královny ošklivek 2019, Clémentine Beauvais

Jsou knihy, které nechci příliš hanit, ačkoliv obsahují tolik, tolik hrozných klišé. Královny ošklivek napsala mladá literární vědkyně zabývající se teorií dětské literatury (publikovala mj. monografii The Mighty Child), k jejíž odborné práci mám značný respekt. Od knihy jsem očekávala, že bude formálně zajímavější, ale způsob vyprávění v zásadě naplňuje schéma "obyčejná, ale vtipná hrdinka, s níž se můžeme snadno ztotožnit, čtenáři srozumitelně (a s mírnou nadsázkou) předkládá svůj pohled na svět a svěřuje se mu s bolístkami ve svém srdci". Hlavní hrdinka Mirreille je ovšem - když už nic jiného - opravdu zábavnou vypravěčkou, která ukazuje, že i dospívající outsideři mohou být silní a vzít svůj osud do vlastních rukou. Její vtipnost spočívá v tom, že (zejména v dialozích) reaguje nečekaně, nepředvídatelně. Přijímá to, co jí ostatní říkají, aniž by se s nimi hádala, ale přesto řečené chytře převrací. S tím souvisí hlavní sdělení knihy: že cejch, který nám dává společnost, můžeme subverzivně naplnit novými významy. V rámci žánru je pro mě kniha příjemným překvapením, byť její závěr možná až příliš hladí čtenáře po srsti.... celý text