Jiří Crane
přečtené 108
Opium
1956,
Mánik Bandjopádháj
Kniha je odčividně prvotina, v některých povídkach nachazite nahle poposkočení v příběhu nebo narazite na něco co nebylo přednim moc nastiněno a jen tak z čísteho nebe. Opium jak se jmenuje první povídka podle které se jmenuje kniha je jedna z těch nejkratšich, vlastně by se měla kniha jmenovat spíše podle nejdelší stostrankové povidky uprostřed Ganeš, ostatní maji totiž asi od peti do deseti stran. Abych nebyl jen kritický tak v pozdějších povídkách je na autorovy znát lepší vypsanost. Na druhe straně jsou povidky naturalistické, styl ke kterému tihnu. Objevíte kulturní rozdilnost, nezvyk cizích jmen které se vam budou plést a celkový obraz jiného kraje, indie dvacáteho století. Knihu jsem nebodoval připadně mě přesně na padesat procent, tedy dvě hvězdičky jsou malo a tři moc. S lepří korekturou, opravou chyb by šlo o dobré povídky.... celý text
Zápisky z podzemí
1998,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
V prvé řadě bych chtěl upozornit čtenaře kteří tuto knihu hodlají číst že u vydání z roku 1998 z nakladatelství pikola, nevím jestli je to tak i u ostatních vydáni. Předmluva tedy "Všežravý text o bezpřemětné svobodě" by neměl byt na začatku ale na konci nebo předním alespoň uvedeno slovo spoiler, na začátku knihy podle mého vkusu vysvětluje moc. K samotné knize,na to že kniha neměla vyrazný děj nebo příběh jsem takové zhnusení hlavní postavou jsem myslím ještě necítil, ale o tom kniha nebyla. Dostovevský jak bylo řečeno tady i na jiných místech popisuje člověka v celé jeho komplexnosti s jeho klady i zápory. Jako piliři stojící před jeho pozdější tvorou a moje první setkání s Dostojevskim se docela těším co mě další jeho knihy odkryjí.... celý text
Odysseus
1976,
James Joyce
Naročná kniha kde najdeme spousta kapitol ma svuj vlastní literální styl. knihu jsem čelt skoro pul roku a v polovině jsem si musel dát oddych a přečíst si něco oddychového abych se k ni mohl vrátit. Kniha určitě stojí za pročtení pro toho kdo má rád natročnější a težší knihu a to nejenom po stránve vahove neboť šestset stran v takovém formátu a při použití spousty latiny italštiny francouštiny nebo anglických frází vás někdy dokáže zpomalit když ji čtete doma a napadne vás tyhle věci si překládat. Asi proto jsem knihu často nosil ven. kapitoly se Štěpánem Dedalem a jeho kumpánem Malachjášem turem Mulliganen jsou prostě o podme mě o něco lepší než s Poldym Bloomem. Kapitoly se Štěpánem mají lehký nadech filosofie a duchaplnosti které knize dodavá kouzlo. Jinak určitě pomuže mít dost načteného protože kniha má spousty odkazu na křesťanskou řeckou severskou mytologii a spousty klasických děl.... celý text
