jopp přečtené 169

Hon na čarodějnice 2008, Margit Sandemo

Druhý díl ve stejném duchu jako první, takže končím. A už pozítří nebudu vědět, o čem to bylo :)

Morová rána 2008, Margit Sandemo

Přečteno jsem měla velmi rychle, jedná se o naivní příběh s naivními postavami. Taková pohádka. Pokud čtu nějakou love story, mám ráda silné, inteligentní a těžko dostupné ženy, bohužel o Silje se dá říct spíš pravý opak. Tengel je ufňukánek, který to v hlavě moc srovnané nemá. Ale vlastně chápu, že tito dva by se mohli ve skutečnosti opravdu přitahovat :-)) V knize jsem čekala zmínky o reálných historických událostech, bohužel jsem se nedočkala. Nevím, jestli se pustím do dalšího dílu.... celý text

Lovci hlav 2011, Jo Nesbø

Moje první kniha od autora, brala jsem to jako odpočinkovou četbu, takže spokojenost. Zápletka pěkně spletitá, jak to má být, ovšem důvěryhodnost postav a celé té story pro mě velmi nízká. Nejsem moc konzument tohoto žánru.... celý text

Neopouštěj mě 2007, Kazuo Ishiguro

Tento román byl ve své podstatě podobný románu Klára a slunce od téhož autora - hlavní postava žena, která přišla na svět nepřirozeným způsobem, ale přesto působí (nebo spíš je?) velmi lidská, ale jestli je skutečným "normálním" člověkem nebo ne je jen jedna z mnoha a mnoha etických otázek, které si čtenář v průběhu četby klade. Mně se Klára a slunce líbila víc, protože hlavní hrdinka - humanoid - ve mně vyvolávala více emocí a více myšlenek. Nicméně i tento román hodnotím velmi kladně. Autor píše v podstatě celkem jednoduchým ale velmi výstižným jazykem (nečekejte žádná květnatá souvětí, ale smysluplné a dá se říci efektivní věty) a dovede čtenáře ohromit tím, jak postupně a zdánlivně mimoděčně zmiňuje detaily, kterými ve finále dokáže velmi trefně vystihnout komplikované mezilidské vztahy a zároveň se nemůžete ubránit tomu, abyste přemýšleli o podstatě lidství.... celý text

Druhé království 2004, Rebecca Gablé

Knihu jsem četla v té delší verzi - cca 700 stran, vydání z r. 2021. Tudíž jsem měla několik večerů o zábavu postaráno :-) Jde o zdařilý historický román, ve kterém autorka uplatnila osvědčený postup - vezmu fiktivní postavu a nechám ji účastnit se na všech podstatných dobových událostech. Tento přístup umožňuje přiblížit čtenáři čtivou formou zásadní historické okamžiky, na druhou stranu si v průběhu čtení musíte říkat, že onen fiktivní hlavní hrdina byl podezřele často u všeho podstatného, co se v dané době dělo. Toto je nicméně jen malá vada na kráse, opravdu oceňuji, že autorka věnovala evidentně hodně úsilí shromáždit historická data a předat nám je v této stravitelné formě. Já bych suchou učebnici dějepisu totiž určitě nečetla. S knihou jsem velmi spokojená, četbu jsem si užila a něco jsem se i dozvěděla (bohužel se mi ty historické události časem z hlavy zase vykouří...). Až budu mít náladu na další historický román, bez váhání sáhnu po jiném díle Rebeccy Gablé.... celý text

Tajemství čokoládovny 2022, Paula Brackston

Přečteno, abych se dověděla, jak to bude dál se Samuelem, ale dostala jsem zase převážně jenom omáčku, kterou jsem přeskakovala...

Krámek se starožitnostmi 2021, Paula Brackston

Upozornění pro fandy Cizinky - s Cizinkou to nemá společného vůbec nic, snad kromě prvku cestování časem, který je tady ale pojat dost odlišně. Knihu jsem si vybrala z toho důvodu, že jsem chtěla oddechovku s historií a romantickou linkou. Z historie tam nebylo nic kromě notoricky známých věcí (asi všichni víme, že služebnictvo v 17. století to mělo těžké a že v Anglii se řešil náboženský konflikt katolíci vs. protestanti) a romantická linka stála naprosto za houby. Do poloviny jsem přemýšlela, že knihu odložím, pak se tam objevil Samuel a dočetla jsem to. Ale s přeskakováním odstavců, protože většina z toho byla nezajímavá omáčka. SPOILER: Postavy jsou nevěrohodné, hlavní hrdinka, která má být klaďas, vykazuje nepochopitelné a toxické chování. Kdo by riskoval opakovanou a velmi nejistou cestu do minulosti bez záruky zpáteční jízdenky, aniž by o těchto výletech komukoli z přítomnosti řekl? Hlavní hrdinka říká, že má perfektní vztah s matkou, která ví o jejím daru slyšet věci "zpívat", ale nesvěří se jí? Nebojí se, že se nevrátí a matka se utrápí strachy o ni? Nakonec se svěří hospodskému, kterého zná sotva pár týdnů - jako fakt? :-) Kromě toho nepochopím, když někdo o někom říká, že s ním má dobrý vztah a zároveň mu lže, aby ho "ochránil" nebo mu nezpůsobil starosti navíc. Nejlepší postava byl Samuel, ten měl aspoň nějaký charakter, bohužel i tento byl dost povrchně popsaný.... celý text

Klára a Slunce 2022, Kazuo Ishiguro

Moje první kniha od Ishigura a musím říct, že jsem velmi pozitivně překvapena. Klobouk dolů za to, jak dokázal propůjčit humanoidce brilantní schopnost rozklíčování lidských reakcí na nejrůznější podněty a zároveň jak dokázal poukázat na to, čím se od lidí liší. Během čtení jsem se nespočetněkrát zamýšlela nad tím, proč roboti můžou nebo nemůžou být jako lidé. A Klára mě dokázala vždycky překvapit a poskytnout další náměty k úvahám. Trochu mě zarazilo, že nám autor víc nepřiblížil svět a společnost, ve které se příběh odehrával - v průběhu čtení jsem to pořád tak nějak očekávala, na druhou stranu román takto působil víc komorně, jako zpověď nebo výpověď robotky, kterou širší souvislosti nezajímaly, protože k tomu koneckonců nebyla určená. Mimochodem představa robotky vypadající úplně jako člověk, která se mi tiše pohybuje po domě, stojí nehybně čelem k lednici, aby "poskytla soukromí", bydlí v komoře atd. mi přišla mimořádně děsivá, takže tento román pro mě měl i tak trochu hororový rozměr :-) Paráda, knihu doporučuju, hrozně dobře se čte a nudit se u ní určitě nebudete. Já si určitě přečtu od autora i něco dalšího.... celý text

Velké dobrodružství Pepíka Střechy 2016, Pavel Čech

Krásné ilustrace, dobrodružný a inspirativní příběh plný odvahy, překonávání sama sebe... super.

České pověsti 2018, Eva Mrázková

Klasické příběhy, nádherné ilustrace. Čteno před spaním pro syna, na sedmileté dítě je to složitější, ale zvládli jsme to.

Město v oblacích 2022, Anthony Doerr

Příběhy v této knize by vydaly na tři samostatné romány. Pojítkem mezi dějovými linkami je rukopis starořeckého Diogena - nutno říci, že z mého pohledu rukopis nebyl nic zvláštního či geniálního, jeho vzácnost jsem viděla v jeho stáří, v tom, co všechno přežil. Jako minus a daň za dějový a časový propletenec vidím to, že na mě kniha působila mírně roztříštěně. Některé události v knize mi přišly nepravděpodobné (nebudu spoilerovat). Celkově kniha ale byla čtivá, originální a zajímavá svým námětem i zpracováním. Nezalekněte se ze začátku více dějových linek a hlavních postav jako já, dostanete se do toho rychle, příběhy nejsou nijak komplikované a těch postav vlastně nakonec taky není tak moc :-)... celý text

Na východ od ráje 1968, John Steinbeck

Od knihy jsem měla vysoké očekávání, které se zcela naplnilo. Zhruba první polovinu knihy jsem se nořila do prostředí a charakteru postav, v druhé polovině začala opravdová jízda, kdy už jsem s postavami žila. Nebyla to jízda jako ve Formuli 1 po závodním okruhu, ale pomalá jízda starou Fordkou přes krajinu Kalifornie se všemi jejími krásami a záludnostmi. Řidičem byl Cal, který - někdy omylem, někdy úmyslně - vymetal kdejaký příkop, vedle něj seděl Adam a se zalíbením hleděl na druhého syna Arona sedícího vzadu kochajícího se okolím a přehlížejícího vše, co mu nezapadalo do jeho představ... Vedle Fordky klusal kůň a na něm fantastický Lee, který občas pomáhal vytáhout Fordku z výmolu, občas jen stál opodál a napjatě pozoroval, jak si posádka Fordu s poruchou poradí... V příběhu najdete skvěle vylíčené charaktery postav, nespočet myšlenek, poznání a prozření... jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla.... celý text

Zvuk slunečních hodin 2001, Hana Andronikova

"To vzpomínky dělají. Vracejí se v podobě snů, zrazují a popírají samy sebe, vysmívají se paměti. Ve spánku se mozek proměňuje ve zmatenou telefonní spojovatelku, která strká kolíky s telefonními hovory do nesprávných dírek,, spojuje lidi, kteří spolu nechtěli a neměli mít nic společného. Vznikne zmatek, zašmodrchaný chumel, který nerozluští ani ti nejlepší vykladači snů." Kniha mě mile překvapila, na českou autorku (bohužel již nežijící) hezký jazyk, příběh z různých koutů světa... pokud by to bylo "jen" o holokaustu, asi bych to ani nečetla. Díky autorce na mě opravdu dýchlo kouzlo Indie. Bohužel se nemůžu ubránit dojmu, že od Ráchel byl návrat a setrvávání v Československu před válkou čirý nerozum... ale asi si ani v nejdivočejších snech nedovedla představit, co ji čeká. Moc jsem si přála šťastný konec.... celý text

Láska za časů cholery 2008, Gabriel García Márquez

Márqueze je třeba číst tak, že se jedná o umělecké dílo. Je podle mě nesmysl se nimrat v tom, že děj je nedostatečně záživný, postavy jsou nedostatečně reálné. V jeho knihách jde o pocity, barvy, dojmy a alespoň částečný pocit souznění s jeho vnitřím světem. Plus - v neposlední řadě, pro mě možná na prvním místě - čtenář musí ocenit krásu jazyka, jakým jsou jeho knihy napsány. A že to nejsou knihy pro každého, je jasné. Ve dvaceti by mi tento román nic moc neřekl. Teď, když pominu zmiňovanou krásu jazyka, mě oslovily myšlenky a určité životní zkušenosti. Třeba to, že není pravda, že když se zamilujete ve dvaceti a jde o neopětovanou lásku, tak o tom už za dvacet let ani nevíte (jak nesmyslné je ono klasické rčení: "než se vdáš/oženíš..."). Nebo to, že si dokážete někoho zidealizovat tak, že při střetu s realitou jenom kroutíte hlavou - anebo taky ne a nečekanou realitu berete jen jako dílek do skládačky... život je pestrý, vztahy jsou pestré a lidé taktéž. Za mě byl Márquez spisovatel - génius a jeho knihy si budu vždycky pamatovat.... celý text

Čtyři vichry 2022, Kristin Hannah

Čtivé, ale velmi smutné až beznadějné. Téma - sucho v 30. letech - pro mě nové, takže poučné. Nicméně Velká samota od autorky se mi líbila víc.

Staré řecké báje a pověsti 2005, Eduard Petiška

Čteme se synem (7). Oba nás to velmi baví. Příběhy jsou obecně známé, ale upřímně - moc jsem si je nepamatovala, takže s nadšením oprašuju. Je to velmi dobře napsané, bez chyb, krásným beletristickým jazykem. Moc ráda synovi předávám tyto příběhy jako základ naší kultury a civilizace.... celý text

Dobrodruh 2020, Katherine Rundell

Synovi (7) se knížka líbila, i když ho nijak neohromila. Mně se líbil námět, ze kterého mohla podle mého autorka vytěžit více. Příběh na mě působil poněkud uměle. Nicméně je to kniha pro děti, ne pro mě, takže moje hodnocení není úplně stěžejní..... celý text

Zahrada 2022, Petra Dvořáková

Přečteno za jeden večer. Zpracování velmi dobré, mám Dvořákovou čím dál radši. Téma ovšem náročné, kvůli tomu bych knihu znovu nečetla.

Anna Boleynová – Králova posedlost 2017, Alison Weir

Příběh o silné ženě, která se snaží vzepřít pravidlům tehdejší společnosti týkající se postavení žen ve společnosti a náboženských otázek. Kateřinu Aragonskou i Annu Boleynovou spojovalo to, že obě byly silnými osobnostmi, hrdé a cílevědomé, ovšem Katřina byla zarytá katolička lpějící na svých zásadách a současném stavu věcí, zatímco Anna chtěla ze své pozice prosadit změny v náboženství a také jisté změny v úloze žen ve společnosti. Z mého pohledu se Kateřina na královnu hodila lépe, nicméně společnost potřebuje i změny... Anna byla nepochybně velmi ctižádostivá a v rámci prosazování svých zájmů zacházela příliš daleko. Ovšem nejtěžší kalibr byl Jindřich, který šel doslova přes mrtvoly s tím, že tu a tam se nechal manipulovat nějakou ženou, kterou poté, co se jí nabažil, následně odvrhl... to je teda charakter! V doslovu jsem se dočetla, že zatímco u Kateřiny existuje poměrně hodně dobových záznamů, u Anny musela autorka více domýšlet - je tudíž otázka, jak to ve skutečnosti s charakterem Anny vůbec bylo. Celkově kniha super, těším se na další královnu :-)... celý text

Vejce a já 2004, Betty MacDonald

U této knížky jsem se hodně nasmála. Pro mě je napsána s inteligentním a laskavým humorem, autorka se nebála sebeironie a značné nadsázky. Těžký život na slepičí farmě jí určitě nepřipadal pokaždé tak veselý, ale o charakteru její osobnosti svědčí to, že vytrvala a nepráskla do bot (což by se jí nikdo nemohl divit). Svým způsobem mi kniha připomněla Deník Bridget Jonesové - jen tedy v jiných dobových kulisách a poněkud duchaplnějšího rázu. Betty byla velmi statečná žena, intelektuálka mezi slepicemi :-) Oblíbila jsem si i jejího manžela - takový ten "muž s vizí", který počítá s tím, že jeho nadšení a nasazení pro věc bude určitě sdílet i jeho žena :-) O tom, že mu na ní rozhodně záleželo, svědčí mj. i konec knihy. Myslím, že i když to z knihy nebylo v rámci nadsázky zřejmé, tak jejich vztah byl hezký. Jedna z mála knih, kterou si určitě za čas přečtu znova, protože na takto milé a veselé vyprávění člověk narazí málokdy. Samozřejmě mě napadalo, jak se máme dnes dobře a také jak se dnes mají ženy ve vyspělých státech dobře oproti minulosti. Ještě jedna poznámka pro překladatele - slepice a ostatní zvířata se chovají, nikoli pěstují!... celý text