Jména znám, Zuzanu Dostálovou mám dokonce ráda a Pavla Horáková mě Teorií podivnosti zaskočila v dobrém slova smyslu. Jen úplně nechápu koncept téhle knížky. Je účelem přizpůsobit se jedna druhé? Nebo se naopak odlišit? Nebo je to jen hra, která nějak dopadne? Životní příběh hlavní postavy působil celistvě, takže asi platí první varianta. Vlastně mě zaujal a bavil. Jenom mě v první části rušilo „jej“ místo „ho“; ano, je to správně, ale Johana má být mladší než já a ze mě byste spojení „vidím jej“ nedostali ani pod hrozbou násilí. A trochu úsměvná je splácanina „ocitnout se v nebezpečí života“; koneckonců, bez ohledu na správnost, je to tak: život je nebezpečný :-).... celý text