kapr přečtené 298

Capitolky ze života mého 1995, Bedřich Zelenka

Krásná, škoda, že tak tenká knížka. Uchvátily mne zejména autorovy příhody - osudy v době jeho totálního nasazení. Samozřejmě, ne každý měl takové štěstí, a nutno uvážit, že autor jako humorista (tělem i duší) v této knížce podává informace spíše o těch úsměvnějších a ty ostatní smutnější si nechává pro sebe. Uvědomuji si, že na toto téma je to snad jediná kniha, se kterou jsem se doposud setkal. Mimo to si ji velice vážím především pro autorovu víru v slušného člověka, ať se v případě konfliktu ocitl, nezávisle na vlastní vůli, na té či oné straně konfliktu.... celý text

Hodně smíchu a pár slz 1999, Blanche Caffière

Kniha prozrazuje mnohé o Betty, a její rodině. Dozvíte se mnohé o způsobu života v USA v průběhu 20.století, i o tom kolikrát jsou rodiny ochotny se za svůj život přestěhovat často i napříč kontinentem za prací, s čímž mají zkušenost i vzdálení členové mojí rodiny, stejně jako mnoho dalších důležitých informací. V tom bych viděl možná ještě daleko větší přínos této knížky. I proto si jí velice vážím, byť ji po literární stránce za veledílo někteří z Vás považovat právě nemusí. Hodnotím 3,49.... celý text

Dáma v modrém 2007, Naďa Horáková

Knihu jsem četl téměř bezprostředně po autorčiných "Brněnských nevěstkách", které byly vysloveně výborné. Tam, pokud se pamatuji, se moje hodnocení pohybovalo kolem 4,5 - a nakonec jsem si tu 5 schoval napříště tak, abych, až budu mít autorku přečtenou) mohl tu 5 dát té nejlepší z jejích knih. Jinak jsem měl tehdy tendence si ji zařadit jako "Vondrušku v sukních", myšleno pouze v dobrém. Nevěstky byla detektivka historická, navíc na domácí téma. Naopak toto je kniha věnovaná období po roce 90. Upřímně, já si na (české) detektivky situované mezi léta 1938 a současností příliš nepotrpím, všechny ty okupace, "socializmy" bez špetky skutečné humanity mi názor na příslušné složky výrazně zošklivily, byť se to snad, ani mne ani mé rodiny příliš nedotklo. Proto mne kniha zase tak příliš nadchnout nemohla. Přečetl jsem ji za několik málo dnů, a docela jsem se u ní i bavil. A můj závěr - knížka je čtivá, potěší i pobaví a i jako detektivka se mi celkem líbila. Ale pokud jsem nevěstkám dal 4* ... .... celý text

Nenechte sebou manipulovat 2011, Isabelle Nazare-Aga

Zdá se mi, že je to dobrá kniha, chci se k ní vrátit, a možná i vracet. Zatím jí dávám průměrné hodnocení, které chci do budoucna ještě upravit. Četlo se mi to dost obtížně. - Stručně, nepomohlo mi to. (s odstupem - 2018 10 11)... celý text

Židé. Dějiny a kultura 1997, Leo Pavlát

Velice užitečná kniha vám poskytne úvodní telegrafické seznámení se základními informacemi o celé problematice, stejně jako rozsáhlý seznam doporučené literatury vhodné k podrobnějšímu studiu. Vážně zvažuji, že si knihu zakoupím jednak jako příručku - zdroj ve kterém je možné snadno a rychle nalézt vysvětlení a upřesnění základních pojmů. Druhým důvodem je výše zmíněný seznam doporučené literatury, ke kterému se chci čas od času periodicky vracet, jako ke zdroji inspirace k další četbě a studiu.... celý text

Skrýša / Viera, nádej a smrť / Dvojťah 1980, Allan James Tucker

Přiznávám. Četl jsem jen první z nich, a ještě zhruba jen do poloviny. Jak píši v "Kdo jsem", tento typ detektivek prostě není můj šálek čaje. Pokusím se ke knize ještě vrátit, ale prozatím - jen velké zklamání.... celý text

Dokonalá prázdnota / Golem XIV 1983, Stanisław Lem

Včera jsem s touto knihou mého oblíbeného autora velmi těžce bojoval. Některé pasáže jsem četl dokonce opakovaně. Pak jsem začal přeskakovat. A zase, a zase jsem se o kus vrátil. Nevím, bylo to těžké. Zvláště se chci vrátit ke Golemovi. Tam jsem cítil, že bych se přece jenom mohl chytit. V prvé části, v prázdnotě jsem se naprosto ztrácel. Nechci tomu dávat méně než ***. Přečtu ještě jednou a přehodnotím. Slibuji. Závazek. Prostě s touto knihou jsem si vůbec, ale vůbec nerozuměl. [OA]... celý text

Robinsonka 1984, Marie Majerová

Dočítám. Ke knize se ještě po dočtení do konce vrátím. Teď jsem hlavně zkoušel funkci tlačítka přidat do mých knih a nyní tu a tam funguje, ale stále je to velice nespolehlivé. Teď ke knize. Četl jsem ji již kdysi a pravděpodobně dokonce několikrát. Viděl jsem i film. Nejdříve jen úryvky, a nakonec jsem si dal tu práci a zhlédl film celý. Časy se za těch pár let od doby kdy autorka Robinsonku psala přeci jen poněkud změnily. Blažena je přivolána zpátky domů z tábora s tím, že je maminka těžce nemocná. Před tím ani slova o tom, že maminka je jaksi poněkud těhotná. Nevím na jakou věkovou úroveň bych musel jít u současné mladé generace, aby takovýto postup byl alespoň trochu opodstatněný. Již dětem které chodí do 1.třídy je dnes již leccos částečně neb úplně jasného. Při oné těžké nemoci se narodil očividně zdravý Petříček. Proto při úrovni o nedonošené děti v té době musela Blážina maminka být v dosti pokročilé době těhotenství. Povšiml jsem si v textu řady archaismů, které činí text v některých místech i mně poněkud nesrozumitelným. Kniha by si určitě zasloužila projít jazykovou úpravou tak, aby se dnešní generaci na hranici dětství a prvních dospělých krůčků poněkud přiblížila. Na druhé straně je zajímavým dokladem toho, jak se jazyk i společnost v poměrně krátké době několika desetiletí proměňuje. Kniha je psána pro dívky, které se s Blaženkou mohou ztotožnit, tedy na hranici 13 - 14 let. Samozřejmě, že je to velice individuální, ale dnes bych ji zařadil asi spíše pro věk od 9 do 11, maximálně 12 let. Ne, že by se nedala číst později, ale tak jak vidím celkový scénář tohoto díla, domnívám se, že mladším ročníkům by mnohé na co jsem v knize narazil bylo bližší. Na druhé straně starším ročníkům by možná knížka mohla sednout při aktuální, nebo nedávné ztrátě někoho blízkého. Román vyšel autorce v jejích 58 letech. Ne vždy, ale často bývá kniha vydána i několik let po tom, co je dopsána, nebo téměř dopsána. Myslím si, že se autorka mimo jiné vrací částečně i do dob svého vlastního mládí, byť s tehdy ještě poměrně moderními atributy - auto, prázdninový tábor. [OZ / PR]... celý text

Proud času 2004, Michael Crichton

Osvědčený, a pravděpodobně i oblíbený autor. Konečně jsem po dlouhé době náhodou narazil na mé oblíbené téma, na časový příběh. Knížku jako celek jsem si velice užíval. Přesto se ale nestane jednou z mých nejoblíbenějších knih. Kdysi jsem už četl na toto téma knihy přinejmenším přívětivější. Přesto mohu jedině doporučit. Zatím dávám 4,499 - tedy za 4. Pokud nenajdu od autora nic co by mi bylo bližšího, tak to změním na 5 hvězdiček. Kdesi na DK jsem kdysi narazil nejméně na jeden seznam příběhů na téma cestování v čase. To by byly ty podobné knihy. Mnohé jsem kdysi četl. Dnes si již nepamatuji autory, a názvy knih už vůbec ne. Tak alespoň takto. Ještě jsem si na závěr přečetl komentáře ostatních čtenářů. Myslím, že se s nimi shodnu na tom, že z příběhu mohl autor dostat daleko více. Přesto, hodnotím, jak hodnotím.... celý text

Rudý kapitán 2015, Dominik Dán

První autorovu knihu, která se mi dostala do ruky, jsem nedávno otevřel a po několika stránkách prozatím odložil. Pro mne je ale i toto zbytečně příliš drsný příběh, který vybočuje z okruhu knih které si obvykle půjčuji, a ovlivňuje to i výsledné hodnocení, které z podstatné části u mne vždy tvoří to do jaké míry bych si ji chtěl pořídit a zařadit do vlastní knihovny. Až přehnaná drsnost se vztahuje k popisu scén které proběhly v minulosti, u aktuálního děje je autor ke čtenáři i postavám přeci jen o něco málo milosrdnější. Čte se jako standardní detektivka, v poslední čtvrtině se pak autor vrací ke kořenům příběhu a zavádí nás proto chvílemi do až neočekávaně hluboké minulosti.... celý text

Hoši od Bobří řeky 1937, Jaroslav Foglar

Bible i kuchařka pro čtenáře velmi zhruba od 5 do 15 let, které si ale rád přečte i každý, kdo z tohoto rozmezí poněkud vyčnívá. Epochální, ba přímo ikonické dílo. Určitě je lepší si tuto knihu přečíst, nežli na ní číst recezne. Vždycky se rád do této knihy znovu začtu, i když je určena pro poněkud mladší ročníky. Předpokládám, že po příštím přečtení tento komentář ještě doplním. (Psáno v pátek, dne 18.srpna 2017.)... celý text

Moje ruky sú láska 2009, Dana Janebová

Měl jsem příležitost se seznámit s průřezem napříč celým autorčiným dílem, s několika desítkami básní. Přestože jako čtenář nejsem na poezii zaměřen, získal jsem z autorčiných básní velice hezký pocit. A to je v současné době dosti vzácné. Važme si toho.... celý text

Krev prvorozených 2014, Juraj Červenák

Hodně jsem váhal. Vybavila se mi nějaká Svátkova kniha, kterou jsem ale četl přibližně před 40 lety. Konec, respektive některé jeho prvky mne bohužel mírně mátly. Potěšil mne přehled pražských bran v plánku na předsádce. Musím si udělat v tomto směru vlastní přehled. Mimo Starého Města není samozřejmě kompletní, ale jen čistě funkční z hlediska knihy. Prozatím si zkusím dát Pana autora do oblíbených. Velmi čtivé, byť koncepcí vybočující z mého oblíbeného schématu. Teď jsem narazil na "podobné knihy". Vondrušky jsem odsouhlasil a podpořil. Horákovou jsem přidal. Ano všechno to je podobné, jsou to historické detektivky, ale domnívám se, že něco skutečně podobného, zabíhajícího trošku do "rytířské literatury", nevím jak jinak to nazvat, by se asi spíše našlo mezi oběma válkami. Nevím jak německá okupace, ale celý socializmus podobným knihám spíše nepřál, a tak bych ji asi hledal spíše před těmito obdobími. Jinak v zásadě a stručně jsem nadšen. Proto asi spíše 3+.... celý text

Jáchymovští démoni 2016, Vlastimil Vondruška

Kniha nás opět po delší době zavádí do časů mládí našeho oblíbeného vyšetřovatele. Díky tomu se příběh odlišuje od ostatních, kde přeci jen riziko určité šablony může hrozit. I proto je knížka příjemným vytržením a každý autorův fanoušek si ji patřičně vychutná a ocení. Knihy které jsem přidával do podobných jsou taktéž historické detektivky. Jejich autoři se tomuto tématu věnovali mnohdy i více než 10 knihami. Která z jejich děl jsou této knize nejblíže, nedokážu v tomto okamžiku posoudit. Domnívám se ale, že každá z nich čtenáře potěší.... celý text

JUDr. Emil Hácha (1938-1945) 1997, Tomáš Pasák

Já se zajímám o prvního překladatele Tří mužů ve člunu o psu nemluvě, o jeho rodiče, dětství, mládí a případně ještě střední věk. Je velikou otázkou jaké by byly dopady na mne samotného i na každého z nás, kdyby nabízenou a spíše vnucenou funkci odmítl. Je ale ovšem pravdou, že z pohledu jeho osoby a jeho osudu by to bylo jediné správné, byť poněkud sobecké rozhodnutí. Myslím si, že kdyby věděl, kdyby jen trochu tušil kam až historie zajde, tak že by ji rozhodně určitě byl odmítl. Svým zaměřením a omezením se téma i následující obsah této knihy minul s předmětem mého zájmu, s důvody ze kterých jsem si knihu vlastně původně vypůjčil.... celý text

Brněnské nevěstky 2012, Naďa Horáková

Vynikající kniha špičkové autorky. Nejraději bych ji dal 5 x *. Příběh má ale určité nedostatky. Chybí zde do značné míry osoba detektiva, vyšetřovatele. Pokud zde jsou, a to určitě jsou, nevyčnívají dostatečně mezi ostatními osobami, které v tomto dramatu vystupují, nevyčnívají dostatečně na to, aby si je čtenář zapamatoval, ne-li zamiloval, a hledal je v dalších autorčiných knihách. Podobná situace je s osobami, které by byly čtenáři jednoznačně sympatické. Čtenář, aby se zaháčkoval, se potřebuje s některými osobami částečně ztotožnit, nebo jim přinejmenším fandit. Případní vyšetřovatelé tady poněkud splývají s ostatními vystupujícími osobami. Osoba, byť vedlejší, ale která se v průběhu celého příběhu jeví, přinejmenším mně, jako nejsympatičtější, POZOR ASI BY TO BYLO MOŽNÉ HODNOTIT JAKO SPOILER (se ještě těsně před závěrečným finále stává obětí.) Právě to jsou podle mého názoru skutečnosti, které autorku odlišují od mého milovaného Vlastimila Vondrušky. Je mi to skoro líto, protože jinak jsem touto detektivkou byl naprosto unešen, a už se těším na další knížky PANÍ AUTORKY!!! A doufám, že ve vlastním zájmu se v dalších knížkách snaží, a bude ještě daleko více snažit, si ze svých čtenářů udělat své věrné zastánce. Předpokládám, že se mi podaří ve volné chvíli na tomto komentáři ještě zapracovat, a trochu více jej učesat.... celý text

Gang neviditelných 2009, Rafał Kosik

Od knihy jsem zpočátku nic neočekával. Původně jsem si ji půjčil jako cvičení, neboť mám půjčený paralelně i polský originál. Ten zkusím začít číst teď. Kniha mi velice překvapila svou nápaditostí. Jsou v ní velice hezky zastoupeni tři kamarádi, každý přitom pochází z jiných majetkových poměrů, z odlišného rodinného zázemí. Celý příběh mne velice zaujal. Zajímavých nápadů je v knize spousta. Možná by bylo knize prospělo poněkud střízlivější zpracování, a příklon k jedné z uvedených literárních kategorií. První kniha v sérii je vlastně detektivkou postavenou na základu SF. Skutečně hororových prvků v ní příliš mnoho není, nesporně se ale v příběhu takové okamžiky objevují. V každém případě si čtenář všechny tři protagonisty oblíbí, a stránku od stránky jim víc a víc drží palce. Na další autorovy knihy se už teď těším. Knize poněkud škodí jakási nezačleněnost, koketování s mnoha žánry v jedné knize současně. To podle mého názoru dětskému čtenáři vadit rozhodně moc nebude. Starší čtenář by ale určité žánrové zakotvení, vyčištění příběhu od méně podstatných epizod a propracování děje do větší hloubky rozhodně uvítal. V sérii doposud vyšlo 9 knih, z toho do češtiny byla zatím přeložena pouze první. Série má i vlastní webovou stránku: http://www.felixnetinika.pl z níž uvádím jejich seznam (v originále), i s uvedením ve kterém roce v originále poprvé vyšly: Dotychczas w serii ukazały się: 1. Felix, Net i Nika oraz Gang Niewidzialnych Ludzi (2004) 2. Felix, Net i Nika oraz Teoretycznie Możliwa Katastrofa (2005) 3. Felix, Net i Nika oraz Pałac Snów (2006) 4. Felix, Net i Nika oraz Pułapka Nieśmiertelności (2007) 5. Felix, Net i Nika oraz Orbitalny Spisek (2008) 6. Felix, Net i Nika oraz Orbitalny Spisek 2. Mała armia (2009) 7. Felix, Net i Nika oraz Trzecia Kuzynka (2009) 8. Felix, Net i Nika oraz Bunt Maszyn (2011) 9. Felix, Net i Nika oraz Świat Zero (2011)... celý text

Vázání uzlů 1966, František Alexander Elstner

Nenahraditelná příručka, navíc českého autora a známého cestovatele, který ví o čem hovoří - píše, a podstatnou většinu této problematiky také v životě skutečně používal. /Příležitostná trofej z Náchodského antikvariátu. Tehdy jsem si tam jel pro krásnou knížku, kterou napsal kamarádův dědeček o dětství jeho matky a její sestry. Tehdy mi ji předávala kamarádka, přítelkyně, nebo prostě známá prodejkyně. Ta se sama tehdy předání nemohla zúčastnit, protože v ten den vdávala svoji matku./... celý text

Analfabetka, která uměla počítat 2014, Jonas Jonasson

Trochu politická multikulturní švédská agitka, jak je Nombeko zpočátku sympatická, tak se postupně stává všednější a stereotypnější. Holgera I. jsem zastřelil po 5 minutách. Asi 5 x jsem nad knihou vybuchl smíchy, bohužel reputaci knihy ani autora to nezachránilo. Prostě není všechno název - titul co se třpytí. Trochu techno, trochu opilecké nebo spíše drogové blábolení. Snad ještě částečně nadějný počátek omílán a rozmělňován, až téměř převeden do tekutého skupenství, s vaničkou vylit i humor. Jsem milovníkem Jeromových Třech mužů a Jirotkova Saturnina. Je pravdou, v obou se děj místy ocitá na pomezí absurdity, ale má to přitom takovou šťávu, kterou je obtížné charakterizovat a tu charakteristiku zformulovat. Staříka jsem měl půjčeného z knihovny, místy jsem se i zasmál. Tady jej uvedeného nemám, pravděpodobně jsem jej ani do konce nedočetl. V případě této knížky jsem opět za polovinou, a váhám. Autor žije z na kumulace absurdit ve které se postupně stále více ztrácí. Už začátek je ujetý, ale budiž. S každou další stránkou se pitomosti kupí jedna na druhou. Přesto, že jsem se nad nápady autora párkrát zasmál, tak chuť knížku každý den před spaním a cestou do práce otevřít klesá pod nulu. Autor prošustrovává důvěru čtenářů, kterým kromě občasného zasmání nad absurdní situací nic neposkytuje, a už vůbec neláká k tomu aby knihu po čase znovu otevřel, a už vůbec ne aby se k ní rád vracel. Obávám se, že zájem nakladatelů, i čtenářů bude brzy blízek nule. Jára da se také mimo jiné skládá z řady absurdit, ale povšimněte si, že přístup autorů je poněkud jiný, a i když je to sranda, tak to tak úplně pouhá sranda pro srandu není, na mnohé okamžiky si vzpomenete i po více než deseti letech. To, až na jednu, dvě absurdity u Analfabetky bohužel nehrozí. Dalšího Jonassona už nikdy více!!! V celé knize je sympatických postav poskrovnu a i ta je postupně totálně shazována vršením absurdit a nesmyslů. Autor by se dobře osvědčil jako reklamní textař vymýšlející knihám takové tituly které každého zaujmou. Příspěvek jsem měl podstatně přepracovaný a upravený, odvolali mne k něčemu neodkladnému a po uložení ta nová verze zcela zmizela. Snad najdu zítra sílu se do toho pustit znovu. Dovolím si pro ilustraci ocitovat z komentáře uživatele knedlik: Můj původní rozsáhlý komentář se úspěšně jedním nešikovným klikem vymazal, takže si jdu uvařit kafe a pokusím se ho ve vší stručnosti a poněkud méně elegantně a propracovaně shrnout. Tak se nakonec pomalu dostávám ke konci, hodnocení jsem zvýšil o jeden stupeň, (z nuly na jedna), začíná to být o něco uspokojivější, ale přesto bych polovinu textu z knihy vyházel, zejména z její středové části. Těsně před polovinou knihy jsem ztratil nit, a další stránky jsem do sebe lámal jen s největším úsilím tempem 3 až 5 stránek za den, občas jsem si dal pár dnů přestávku, ještě teď cítím v ústech tu pachuť. Možná by z toho mohl být krásný literární útvar v rozsahu 70 stránek. Vše ostatní budiž autorovi přičteno k horšímu. Velice mne zaujal určitý paradox hvězdného hodnocení na těchto stránkách. Poměrně hodně uživatelů dalo této knize *** - ano, tři hvězdičky. Přitom polovina z těchto uživatelů knihu do určité míry velebila, zatímco ta druhá ji ztrhala. Možná by přechod z ***** - pětihvězdičkového hodnocení, na ****** - šestihvězdičkové, něčemu prospěl, sám nevím, a nepokouším se soudit. V každém případě tato hodnocení pohromadě, po přečtení příslušných uživatelských komentářů působí poněkud podivně. 11.9.2017 Tak jsem se k tomu ještě jednou vrátil. Vidím, že nadšených zastánců a velebitelů má tato kniha přehršel, a tak si myslím, že mohu tu jednu * ze soucitu smazat, a ... už nechci o Analfabetce nikdy ani slyšet !!! - - - Občas se vracím, a procházím náhodně své starší komentáře, a pokouším se nad nimi byť krátce zamyslit. - - - Vždy, když na komentář, nebo hodnocení této knihy narazím, tak mi tohle hodnocení prolétne hlavou; ale ne, čtení podobných knih je skutečně pro mne jen ztrátou času, a život je bohužel příliš krátký.... celý text

Němý řečník 2007, Rex Stout

K autorově knize "Dědictví Kláry Foxové" jsem před třemi dny napsal vynikající knížka oblíbeného autora. To samé už ale neplatí tak úplně o této knize. Zvláště zpočátku je děj zahuštěn mnoha postavami, které si zpravidla nejsem schopen zapamatovat, a sledovat jejich další vývoj. Často je pak nedokážu od sebe ani odlišit. V průběhu příběhu počet vystupujících postav klesá, a příběh se tak stává srozumitelnější. Nečetl jsem knížku opakovaně, ale něco jsem si domyslel již několik stránek před rozuzlením. Je zde děj, napětí i trocha humoru. Pokud by toto byla autorova první knížka, která by se mi dostala do ruky, asi bych se k jeho knihám neměl tendenci vracet tak, jako je tomu doposud. Možná jsem celý natěšený udělal i já sám tu chybu, že jsem četl dvě knížky téhož autora těsně po sobě. Díval jsem se na hodnocení ostatních čtenářů a skutečně to vychází o celých 15% horší než "DKF", na které se hned v první větě odvolávám. Knížku jsem četl po kouskách asi tři dny, a výsledkem je prostě zklamání. Ani můj oblíbený Archie, ani Wolfe, ani jejich proslulá kuchyně (kterou bych mimochodem jindy velice rád ochutnal) tady nehrají onu proslulou první ligu tak jak to v jiných knihách téhož autora bývá obvyklé, a ani ženské hrdinky, včetně svých osudů čtenáře příliš nepotěší. Na závěr jsem si ještě přečetl všechny komentáře. Zaujal mne woodwardův: "Úmyslné odkládání konečného řešení je jasně a uspokojivě vysvětleno, takže nemá smysl mluvit o tom, že si autor ve druhé polovině knihy nevěděl s příběhem rady." Ano v tom s ním musím plně souhlasit, ale podle mne to v tomto případě bohužel odnesl čtenář, což pravděpodobně nebylo tak úplně autorovým cílem. Bylo to bohužel doposud asi to vůbec nejhorší, co jsem od mého oblíbeného Rexe Stouta četl.... celý text