kapr
přečtené 298
O mé rodině a jiné zvířeně
1986,
Gerald Durrell
Oblíbený autor. Veselé příhody se zvířaty z dětství známého zakladatele zoologické zahrady. Z Korfu jsem bohužel zatím viděl jen jednou z lodi přístav, a ještě to bylo v noci. - 2018 08 26 - Naposledy jsem ji četl asi před deseti lety. Neodolal jsem. Hvězdičky jsem tehdy dal hned. Širší komentář, jaký mám rád, napíši, až bude příležitost se vrátit, a znova si ji přečíst. Je to takový, tentokrát již o něco starší "Hýta a Batul," ve fázi objevitelské. Příběhy jej zachycují ve věku kdy mohl své aktuální zájmy poněkud rozšířit a prohloubit, byť, pravda často trošku neočekávaným způsobem. Knížku doporučuji zvířátkomilům, ale i všem rodičům a učitelům, stejně jako sousedům mladých objevitelů. Pro "postižené," je studánkou ze které mohou čerpat energii a trpělivost k životu s nejmladší generací, i její výchově. Aktuálně "nepostižení," se nad ní určitě budou přinejmenším dobře bavit. Pro každého je příležitostí ke vzpomínkám na vlastní dětství, byť tak pestré, jako v případě pana autora třeba nebylo.... celý text
Cesta do středu Země
1965,
Jules Verne
Vynikající kniha oblíbeného autora, s náhledy do historie planety.
Cesta slepých ptáků
2006,
Ludvík Souček
Vynikající kniha oblíbeného autora, inspirovaná Vernovou Cestou do středu Země.
Matyáš Sandorf: Nový hrabě Monte Christo
1954,
Jules Verne
Vynikající kniha oblíbeného autora, tentokráte na téma Maďarů v Rakousku.
Žert
2007,
Milan Kundera
Disidentská bible. Jak málo stačilo k tomu, aby za minulého režimu člověk ztratil budoucnost. Situováno do samých začátků komunistického režimu.
Obraz Doriana Graye
2005,
Oscar Wilde
Nevím, ale dosud jsem žádný příběh který by se tomuto podobal nečetl. Příběh dobra a zla, které v každém z nás dřímá. Vynikající a originální.
Výlet pana Broučka do XV. století
2000,
Svatopluk Čech
Vynikající knížka oblíbeného autora. Román prapůvodně vznikl jako karikatura české společnosti. Pro své fantastické prvky vnímaný spolu s dalšími autorovými díly jako asi jedny z prvních vlaštovek z sf knih v naší literatuře.... celý text
Tři mušketýři 1. díl
1974,
Alexandre Dumas, st.
Bible každého dospívajícího chlapce, která potěší asi úplně každého.
Dům o tisíci patrech
1964,
Jan Weiss
Tak jsem nakonec po pečlivé úvaze autorovi tu jednu hvězdičku, oproti původnímu - mladickému hodnocení ubral. Nebylo to však v žádném případě s ohledem na kvality této knížky, ty jsou totiž nesporné. Inspirovala mne k tomu spíše určitá morbidnost, do které děj místy nevyhnutelně upadá. Z knihy mám velice rozporuplné pocity. Již jako kluk jsem jí jednoznačně zařadil k sci-fi, a hodnotil poměrně vysoko. Šlo tehdy o výpůjčku z knihovny. Již tehdy mi bylo jasné, že nejde o žádnou procházku růžovým sadem. Přesto, že jsem si již tehdy knihy velice vážil, musím přiznat, že se mi hned z vícero důvodů nelíbila. Rozhodně jsem netoužil si ji přečíst opakovaně. Nyní jsem knihu do vlastní knihovny náhodou získal. Přiznám se, že jsem byl docela zvědavý, jak na mne zapůsobí, tentokrát s více nežli půlstoletým odstupem. Mimo to, že jsem si ji se zvědavostí, ale i s potěšením přečetl znova, věnoval jsem se tentokrát i všemu ostatnímu, co jsem v knize nalezl. Původně jsem knihu podezříval z poplatnosti panující komunistické diktatuře. Jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že poprvé byla vydána již v roce 1929. To může znamenat, že byla dopsána třeba ještě daleko dříve. Byť jde o dílo, svým způsobem podle mého názoru nehotové, jde spíše o stručný nástin příběhu. Musím knížku jednoznačně zařadit k dílům Kafkovým jejichž zveřejnění ve skutečnosti předcházelo. Určitý vliv je možné vztahovat i k doposud panujícím zbytkům módního žánru post-apo. Mohu vzpomenout například Orwelův 1984, který byl vydán o dvacet let později. Podobně Wyndhamův Den Trifidů, jednoznačný klenot žánru sci-fi, dílo na samotné hraně žánru, byl vydán o dvaadvacet let později. V zásadě šlo v uvedených případech o odstup celé generace. Je sice faktem, že jde o žánr, spíše o část žánru, kterému se preventivně vyhýbám, ale musím uznat, že jde o dílo geniální, a mám pocit, že hluboce nedoceněné. Pamatuji se, že kdysi, po prvním přečtení jsem o knize mluvil shodou okolností s kolegou, a ten mi říkal, že v práci si jej, jako spisovatele nijak zvlášť neváží. Už tehdy mne takový názor docela překvapil. Samozřejmě, nejde o žádné zvláště příjemné počteníčko. Na druhé straně, přesto, že dnes již od konce druhé světové války uplynulo již téměř třičtvrtě století, (příběh sám je při tom inspirován osobními zážitky z té předešlé - první světové,) jsme svědky, jak špičky vedení lidnatějších států trpí přesvědčením, že ví nejlépe co je pro „menší“ národy vhodné. Přesto, že knížka zdaleka není dokonalá, měl by si ji přečíst asi přečíst každý. Je velkým varováním, které bohužel nabývá v poslední době na aktuálnosti. Mimo to jde skutečně o velice zajímavé čtení. Vydání: (v každém z jazyků uvádím pouze první vydání v tomto jazyce ) vydáno v roce - sídlo a jméno nakladatelství (jazyk) 1929 – Praha : Melantrich ------------------------------------- 1960 - Warszawa : Książka i wiedza, (polsky) 1962 - Bratislava : Slov. vydav. krásnej lit., (maďarsky) 1967 - Verviers : Éditions Gérard Cie, (francouzsky) 1971 - Lisboa : Editorial Estampa, (portugalsky) – přeloženo z francouzštiny 1971 - Moskva : Mir, (rusky) 1976 - Cluj-Napoca : Dacia, (rumunsky) 1977 - Leipzig : P. List, (německy) 2005 - Treviso : Santi Quaranta, (italsky) /informace z nkp.cz/ Překlad do angličtiny jsem zatím nenalezl, a domnívám se, že právě to je skutečnost, která doposud vedla k tomu, že toto zásadní dílo světové literatury, které o celou generaci předběhlo svoji dobu, je pro svět tak neznámé, a především proto tak nedoceňované. Ještě se vrátím ke svému hodnocení. Vycházím z toho, co mi kniha přinesla - je nádherná, ale jejím opakovaným čtením bych se zcela jistě dopracoval k depresi. Na druhé straně mne fascinují možnosti k rozpracování příběhu, které v mnoha případech autor pouze nastínil. V kontrastu k tomu všemu stojí zase skutečnost, kdy zrůdná ideologie ve službách zvůle dokázala i ty nejhorší autorovy představy a obavy nejen naplnit, ale i překonat. - 2018 11 23 pátek Rozsahem nepatrné dílko. Ale když vedle něj položíme Válku s mloky, ... - 2018 12 04 úterý Autor je rozkročen kdesi mezi Vernem, Kafkou, Orwellem a Wyndhamem, stejně jako mnoha dalšími autory sci-fi i post-apo, které zde nechci vypisovat. Skutečně šokován jsem byl, když jsem zjistil, že kniha byla poprvé vydána již v roce 1929. Kdysi jsem byl hodně překvapen, když jsem zjistil, že autorovi kolegové, (zřejmě pracoval, nebo přinejmenším spolupracoval? s Projekční kanceláří ministerstva dopravy - nynější SUDOP /Státní ústav dopravního projektování/,) si jej jako autora beletrie nijak zvláště nevážili. - /upraveno 2019 06 06/ - - - - - - 2020 02 13 (doplňuji) Překlad do angličtiny existuje: V katalogu Library of Congress (https://catalog.loc.gov) jsme našli i anglický překlad: https://lccn.loc.gov/2015036178 Weiss, Jan. Dům o tisíci patrech. English The house of a thousand floors / Jan Weiss ; translated from the Czech by Alexandra Büchler. Budapest ; New York : Central European University Press, 2016. viii, 266 pages ; 21 cm. PG5038.W45 D813 2016 ISBN: 9789633860700 (pbk.)9633860709 (pbk.) - citováno z mailu od: Karolína Košťálová Oddělení referenčních a meziknihovních služeb Národní knihovna České republiky Klementinum 190, Praha 1 reference (zavináč) nkp.cz | www.nkp.cz ) 15. 10. 2018, 15:49)... celý text
Tak už to u veterinářky chodí
2013,
Cathy Woodman
Cathy Woodman Právě jsem dočetl třetí knížku. Faktem je, že nad některými životními kroky v rámci každé ze tří knih jsem poněkud trnul, nesouhlasil a někdy mne i mrazilo. Přesto mne nakonec tento životní a nejen životní příběh natolik zaujal, že na závěr přidávám další hvězdičku. Trošku jsem váhal, kdyby taková možnost existovala, asi bych dal tři a třičtvrtě, ale nakonec jsem přidal tu čtvrtou hvězdičku celou. Poznámka: Ke všem třem knihám připojuji tento, ve všech třech případech identický komentář, a současně u první a druhé knihy měním hodnocení ze tří na čtyři hvězdičky. [Zde následuje původní komentář, se kterým byly spojeny tři hvězdičky,: Pro čtenáře "herrioťáky" trošku moc červená knihovna. Přečíst se to dá, a po dalších dílech sáhnete téměř jistě. Je tu hodně o zvířátkách, příběhy veselé ale i smutné. Takový život prostě je, na tom nic nezměníme. Život lékaře, veterináře, tedy v tomto případě veterinářky, zahrnuje samozřejmě i příběhy na obou krajních pólech jejich praxe, ty úsměvné i ty co vás nepochybně zarmoutí. Mám v současnosti přečtené první dva díly, a začínám číst třetí. Moje hodnocení se vzahuje tím pádem k oběma prvním dílům (nevidím mezi nimi rozdílu), a je tedy v obou případech identické. S největší pravděpodobností se to u třetího dílu zopakuje. Milovnice načervenalých příběhů budou tyto knihy jednoznačně hodnotit lépe nežli já, ale to jim samozřejmě nevyčítám. Knížky jako celek jsou i dobrým studijním materiálem pro začínající podnikatele. Pokytují jim poučení o tom, že pouhé nadšení a dobré nápady nestačí, že občas bývá velice krušno, a že je to úvazek, jak se dnes říká 7 x 24, což o medicíně, i o té veterinární platí dvojnásob. Mimochodem uklouzl jsem svého času ošklivě v Klatovech na schodech v Černé věži. Celou paži jsem měl tmavou, téměř černou. Po návratu do autobusu nebyl po ruce žádný "lidský" lékař, "JEN" pan veterinář. A tak se mohu pochlubit, že mne vyšetřoval on. Myslím, že nás s touto zkušeností zase tolik nebude. S vyšetřením jsem byl naprosto spokojen, hlavně se mu podařilo mne uklidnit. A tak jemu i všem ostatním veterinářům chci na tomto místě poděkovat za sebe i za všechna zvířátka.]... celý text
Jak si lidé hrají
1970,
Eric Berne
Eric Berne Srdcovka. O dva exempláře této knihy jsem již postupně přišel. Teď mám další, možná už dokonce dva. Kniha vám o vás i vašem okolí mnohé prozradí. Určitě doporučuji! - 2018 08 24 Tak už jsem k ní před časem, čistě náhodou, přišel i v ruštině.... celý text
I to se veterinářce může stát
2013,
Cathy Woodman
Cathy Woodman Právě jsem dočetl třetí knížku. Faktem je, že nad některými životními kroky v rámci každé ze tří knih jsem poněkud trnul, nesouhlasil a někdy mne i mrazilo. Přesto mne nakonec tento životní a nejen životní příběh natolik zaujal, že na závěr přidávám další hvězdičku. Trošku jsem váhal, kdyby taková možnost existovala, asi bych dal tři a třičtvrtě, ale nakonec jsem přidal tu čtvrtou hvězdičku celou. Poznámka: Ke všem třem knihám připojuji tento, ve všech třech případech identický komentář, a současně u první a druhé knihy měním hodnocení ze tří na čtyři hvězdičky. [Zde následuje původní komentář, se kterým byly spojeny tři hvězdičky,: Pro čtenáře \"herrioťáky\" trošku moc červená knihovna. Přečíst se to dá, a po dalších dílech sáhnete téměř jistě. Je tu hodně o zvířátkách, příběhy veselé ale i smutné. Takový život prostě je, na tom nic nezměníme. Život lékaře, veterináře, tedy v tomto případě veterinářky, zahrnuje samozřejmě i příběhy na obou krajních pólech jejich praxe, ty úsměvné i ty co vás nepochybně zarmoutí. Mám v současnosti přečtené první dva díly, a začínám číst třetí. Moje hodnocení se vzahuje tím pádem k oběma prvním dílům (nevidím mezi nimi rozdílu), a je tedy v obou případech identické. S největší pravděpodobností se to u třetího dílu zopakuje. Milovnice načervenalých příběhů budou tyto knihy jednoznačně hodnotit lépe nežli já, ale to jim samozřejmě nevyčítám. Knížky jako celek jsou i dobrým studijním materiálem pro začínající podnikatele. Pokytují jim poučení o tom, že pouhé nadšení a dobré nápady nestačí, že občas bývá velice krušno, a že je to úvazek, jak se dnes říká 7 x 24, což o medicíně, i o té veterinární platí dvojnásob. Mimochodem uklouzl jsem svého času ošklivě v Klatovech na schodech v Černé věži. Celou paži jsem měl tmavou, téměř černou. Po návratu do autobusu nebyl po ruce žádný \"lidský\" lékař, \"JEN\" pan veterinář. A tak se mohu pochlubit, že mne vyšetřoval on. Myslím, že nás s touto zkušeností zase tolik nebude. S vyšetřením jsem byl naprosto spokojen, hlavně se mu podařilo mne uklidnit. A tak jemu i všem ostatním veterinářům chci na tomto místě poděkovat za sebe i za všechna zvířátka.]... celý text
To by se veterinářce stát nemělo
2012,
Cathy Woodman
Cathy Woodman Právě jsem dočetl třetí knížku. Faktem je, že nad některými životními kroky v rámci každé ze tří knih jsem poněkud trnul, nesouhlasil a někdy mne i mrazilo. Přesto mne nakonec tento životní a nejen životní příběh natolik zaujal, že na závěr přidávám další hvězdičku. Trošku jsem váhal, kdyby taková možnost existovala, asi bych dal tři a třičtvrtě, ale nakonec jsem přidal tu čtvrtou hvězdičku celou. Poznámka: Ke všem třem knihám připojuji tento, ve všech třech případech identický komentář, a současně u první a druhé knihy měním hodnocení ze tří na čtyři hvězdičky. [Zde následuje původní komentář, se kterým byly spojeny tři hvězdičky,: Pro čtenáře "herrioťáky" trošku moc červená knihovna. Přečíst se to dá, a po dalších dílech sáhnete téměř jistě. Je tu hodně o zvířátkách, příběhy veselé ale i smutné. Takový život prostě je, na tom nic nezměníme. Život lékaře, veterináře, tedy v tomto případě veterinářky, zahrnuje samozřejmě i příběhy na obou krajních pólech jejich praxe, ty úsměvné i ty co vás nepochybně zarmoutí. Mám v současnosti přečtené první dva díly, a začínám číst třetí. Moje hodnocení se vzahuje tím pádem k oběma prvním dílům (nevidím mezi nimi rozdílu), a je tedy v obou případech identické. S největší pravděpodobností se to u třetího dílu zopakuje. Milovnice načervenalých příběhů budou tyto knihy jednoznačně hodnotit lépe nežli já, ale to jim samozřejmě nevyčítám. Knížky jako celek jsou i dobrým studijním materiálem pro začínající podnikatele. Pokytují jim poučení o tom, že pouhé nadšení a dobré nápady nestačí, že občas bývá velice krušno, a že je to úvazek, jak se dnes říká 7 x 24, což o medicíně, i o té veterinární platí dvojnásob. Mimochodem uklouzl jsem svého času ošklivě v Klatovech na schodech v Černé věži. Celou paži jsem měl tmavou, téměř černou. Po návratu do autobusu nebyl po ruce žádný "lidský" lékař, "JEN" pan veterinář. A tak se mohu pochlubit, že mne vyšetřoval on. Myslím, že nás s touto zkušeností zase tolik nebude. S vyšetřením jsem byl naprosto spokojen, hlavně se mu podařilo mne uklidnit. A tak jemu i všem ostatním veterinářům chci na tomto místě poděkovat za sebe i za všechna zvířátka.]... celý text
Mluvím česky dobže, ale mám pžízvuk. Z žabožroutova deníku
2016,
Stéphane Poignant
Stéphane Poignant Původně jsem dal 3. Porovnávám s ostatními svými hodnoceními a upřesňuji. Působivý pohled jednoho z těch, kteří žijí mezi námi posledních cca 27 let. Někteří z nich přijedou jen na skok, pár dní, týden, pak je z toho měsíc, nebo třeba i pár let. Pár už jich zůstane natrvalo. Rozhodně poučné. Současně zajímavý pohled na tápání mezi dvacítkou a třicítkou. Tak trochu o hledání místa na slunci, který se ale samozřejmě dá prožít v každém věku. Celkem sympatická knížka. Spíše přečíst. Za mne tak 2,5. Možná příští přinese více.... celý text
