karolina_kop
přečtené 53
Podlý král
2022,
Holly Black
Takže Podlý král. Krutého prince jsem četla před delší dobou a asi na to nebyl tak úplně správný čas, protože na druhý jsem ani nesáhla. Ten čas ale nastal a já obě knížky prakticky za den zhltla jako nic a právě teď louskám ten třetí. Na rozdíl od Krutého prince, kterého jsem ohodnotila čtyřmi hvězdičkami, Podlý král jich dostává pět za to, že nabízí to, co první knize tak trochu chybělo, ačkoliv nedokážu úplně přesně říct, co to je. Podlý král mi vyrazil dech nejen koncem, ale celým svým průběhem. Jude je neskutečně lidská a neskutečně mě uchvacuje to, jak realisticky ji autorka vystihla. Jak už píše mnoho lidí přede mnou, je velmi příjemnou změnou to, že není dokonalá a ne každý plán jí vyjde přesně tak, jak zamýšlí. Čtenář má pak prostor ro vlastní frustraci a částečnou škodolibost. Co se stylu psaní týče, tahle trilogie je něco docela jiného než to, na co jsem zvyklá u většiny knížek, které čtu. Není to jen fakt, že jsou knihy psané v ich formě, ale také v tom, jak autorka nijak detailně nepopisuje nepodstatné věci, tudíž si může čtenář spoustu věcí domyslet, což je další změna, o které jsem ani netušila, že jsem jí potřebovala. Každá stránka něco nabízí a já hltala každé slovo. A na to, kolik má kniha ve skutečnosti stran, nám nabízí o tolik víc, než většina knih o pěti stovkách stránek, takže ačkoliv čtenář knihu přečte za tak krátký čas, má pocit, jako kdyby četl rozsáhlý román. Závěr je tedy takový, že Podlý král je skvělý spolu se všemi postavami a vílím světem a já se nemůžu dočkat toho, co přinese ten poslední.... celý text
Krutý princ
2018,
Holly Black
Knihu jsem měla nějakou dobu doma v knihovničce a čekala jsem, kdy na ni najdu tu správnou chuť. Akorát jsem dočtla dvůr křídel a zmaru, když jsem zahlédla Krutého Prince. Nejdřív jsem váhala, protože jsem si nebyla jistá, jestli chci z vílího světa přeskočit do jiného světa víl. Zvědavost mě však přesvědčila a já se tedy začetla. Začnu hlavními postavami. Jude, jakožto hlavní postava, mi chvílemi nedávala vůbec smysl. Jednou byla plná síly a odhodlání a v druhé byla naprosto bez motivace a chtěla všechno vzdát. Ale ve finále mi to vůbec nevadilo, protože tak se lidi vlastně chovají ne? Nevím však, jestli to je kvůli relativně malém množství stran, ale i přes to, že jsem se v ní samé hodně viděla, neměla jsem šanci si ji pořádně oblíbit. O tom pravděpoobně rozhodne druhý díl. Její dvojče Taryn... k té mám velmi rozporuplné pocity a jsem si jistá, že nejsem jediná. Zbytek postav se dělí na dvě poloviny. Buď mi byli sympatyčtí od začátku a nebo jsem je od první zmíňky nesnášela. Styl psaní je velmi pohádkový a svět je tak odlišný od všech těch young adult fantasy světů, s nimiž jsem se seznámila v jiných knihách, že mě naprosto očaroval. Čtivost to má a je velmi jednoduché se do toho po pár stránkách parádně začíst. Jeden relativně velký problém byla podle mé zápletka, která se začala poodhalovat až ve druhé polovině knihy, zatímco ta první byla zaměřená více méně jen na postavy a vztahy mezi nimi. Nedá se však říci, že by se tam něco pořád nedělo, protože Jude i Taryn si procházejí nehezkým obdobím. Za mě čtyři hvězdičky. Uvidím, co mi dá druhý díl Podlý Král.... celý text
Dvůr trnů a růží
2016,
Sarah J. Maas
Asi prvních 200 stránek si užije jen člověk, který miluje to, jak Maasová píše. Akce se příliš nekoná a my se dočkáme jen seznámením s postavami a Vilím světem, jenž mohlo být přeci jen o něco kratší. Hlavní hrdinka mi přirostla k srdci až po druhé polovině knihy, ovšem Tamlin mě nijak neoslovil. Jeho charakter (jestli nějaký vůbec má) jsem neměla šanci poznat. Že Maasová opět vsadila na víly... no nevím, nějak moc mi to nevadilo, se světem skleněného trůnu to kromě pojmenování vílí rasy nemá moc společného, autorka nám předvedla nový, rozmanitý svět a to se mi líbilo. Od druhé poloviny knihy mi došlo, proč Maasovou tak moc miluju. Plno akce, nové, překvapivé stránky postav a odhalení pointy příběhu. Konec možná trochu očekávaný, ale i přes to moje srdce potěšil. Z postav jsem si nejvíc oblíbila Rhyse, Luciena a Alis. Uvidím, co nabídne druhý díl.... celý text
Stmívání
2005,
Stephenie Meyer
Tak jsem měla za to, že knihy jsou mnohem lepší, než filmy, na které se tak jednou dvakrát za rok podívám kvůli oddechu a nostalgii. Nedávno jsem v knihovně narazila na knižní sérii, kterou jsem doopravdy dlouho nečetla. Ale dělat jsem to asi neměla. Bella je v knize doslova o ničem, s velmi mělkou povahou a jednoduchými prioritami. Edwarda jsem v knize měla ještě méně radši než ve filmech a styl psaní mi najednou vůbec neseděl. Navíc, jak kdysi řekl herec Edwarda - Robert Pattinson: "Když to čtete, máte pocit, že se autorka zamilovala do vlastní postavy a bylo to občas nepříjemné číst." Tak přesně s touhle větou musím bohužel souhlasit. Jakoby autorka měla těžkou obsesi na postavu Edwarda, kterého vykreslovala jako poloboha, což doopravdy často nebylo příjemné číst. Bohužel nedočteno.... celý text
Jiný svět
2017,
Dmitrij Rus
Za mě prostě... páni. Od malička jsem zbožňovala MMORPG hry a zkombinovat knihu a hry? Odvážné téma, které autor zpracoval bravurně. Pro začátečníky v herních světech je na samém konci rejstřík výrazů a pro hráče veterány ;), je to moc prima čtení. Děj krásně plyne, hlavní postavy jsou sympatický a dobře napsaný. Právě čtu druhý díl, tak jsem zvědavá, jestli si udrží čtivost a jistou originalitu.... celý text
Druhá stříbrná kniha snů
2015,
Kerstin Gier
Druhý díl mě osobně bavil stejně jako první. Henry a jeho jednání mě sice neskutečně frustrovalo a doufám, že se v posledním díle dozvím, proč se choval takhle. Autorka příběh napsala čtivě a po přečtení druhého dílu mohu říci, že se mi tahle série přeci jen líbí víc, než série drahokamů.... celý text
