Karolína18
přečtené 743
Karolína Světlá, bojovnice revoltující
1949,
Ludvík Páleníček
Kromě vcelku slušného popisu života Světlé je zde opravdu dobře a velmi obsáhle zpracován vztah s Nerudou. Staví se k tomu poměrně romanticky, ale to už je na každém čtenáři, zda umí kriticky reflektovat. Také přináší bibliografický seznam, a popis literárního vývoje od úplných začátků, až po schematizaci a tendenčnost, což je část už odbornější.... celý text
Poslední možnost
2000,
Josef Špičák
Souhlasím s předchozím komentáře, že si musí dát čtenář pozor, kterou informaci převezme bez kritické reflexe. Některé pasáže jsou až úsměvným líčení socialistických tendencí Světlé. Co se týče jejích počátků a života, jedná se o vcelku vhodný a velmi obsáhlý materiál. Opravdu dobré jsou různé převzaté citace spisovatelky. Dále bych ocenila rozsáhlý doplňkový aparát v závěru knihy.... celý text
Roditelky národů : z problematiky české a slovenské ženské literární tvorby 2. poloviny 19. století
2007,
Marcin Łukasz Filipowicz
Karolína Světlá
1975,
Ota Dub
Co se týče zmapování života Karoliny Světlé, jsou v knize stručně vytyčeny stěžejní body. Nastíněn literární přesah a zmíněno několik dalších odborníků, kteří se dílem K. S. zabývali. Jako zdroj do referátu vcelku vhodná publikace, čtenář si však musí dát pozor na interpretaci v duchu socialismu. Postava autorky je jistě všeobecně zidealizovaná, ale zneužívat ji pro režim, který si sama nezvolila, mi přijde poněkud sprosté.... celý text
Možnosti četby - Karolina Světlá v diskurzu literární kritiky druhé poloviny 19. století
2013,
Ivo Říha
Rok kohouta
2008,
Tereza Boučková
„Ráno jako teď pokaždé: tíseň. Proč mě to v posledních dnech zavalilo? Přitom je stále nádherné babí léto. Nemůžu popadnout dech. Bojím se.“ Je naprosto úžasné sledovat, kam se autorka v knize dostává. Občas se vyskytla stránka nebo dvě, které se mi zdály zbytečné, ale do celého příběhu pasovaly právě proto, že život také nepřináší každý den něco zajímavého, něco převratného. Všechny takové pasáže byly ale hned vzápětí následovány dalším zvratem, dalším pomyslným hřebíkem do rakve hrdinčiny příčetnosti. Bravurně zvládala stupňovat ono napětí, až do konce neustále přicházela s něčím novým, šokujícím. Dovedu si představit, že kniha rozhodně není pro každého čtenáře. Je trýznivě tísnivá, zanechává sžíravé pocity, nutí přemýšlet, klíčovat zmínky, narážky, někdy i osoby. Zároveň je protkána citáty a až filozofickými hlubokými myšlenkami, kdo čeká plytké počteníčko ve stylu některých podbízivých autorek, tak tvrdě narazí. Boučková nám představuje syrovou zpověď, do velké míry autobiografickou – pokud se někdo nechce zabývat rozborem, může všemu věřit. S prominutím nemohu nereagovat na předešlé komentáře. Jen mě tak napadá, že na mě většina z nich působí jako recenze a odezvy, které se vyskytovaly v knize. Taky zjevně nezasvěcené a poněkud sobecky zaměřené. Kdybych jen zlomek něčeho podobného prožila, opravdu by bylo mou největší starostí, abych to dokázala popsat přívětivě pro čtenáře. :) Byla to zpověď, autorka v mnoha rozhovorech říká, že se ze své situace chtěla vypsat, i když s odstupem. Život prostě někdy není peříčko a tady se zrovna nemazlil k uzoufání často, opakovaně a velmi krutě. Smekám, za prožitky i styl, jakým je autorka navždy zachytila. Pokud jsem někde spatřovala ve slovech kalkul určený pro zvýraznění některých dojmů a větší dramatičnosti, viděla bych v tom – spíše než taktiku spisovatelky lačnící po dobrém prodeji – záměr, působit na čtenáře co nejpodobnějším způsobem, jakým autorka situaci sama prožívala. Velmi oceňuji, že si na nic nehrála, nedělala ze sebe světici, nadávala, měla černé myšlenky, plakala, křičela, mlátila, zuřila, a nakonec mě vždy odzbrojila nějakým vtipem. Všechno (dokonce i upadání do deprese) dělala naplno přesně podle svých slov: „A to mám ráda. Bojovat jako o život. A jako o život taky prohrát!“... celý text
Začít znovu
2018,
Mona Kasten
Achjo, tohle fakt ne! Dávám dvě hvězdy jenom proto, že jsem to dočetla až do konce. Tento politováníhodný fakt však vypovídá spíše o tom, jak moc někdy týrám sebe sama. V této knize bylo všechno špatně. Stereotypní námět (to není samo o sobě špatně, pokud není i stereotypně zpracovaný), zápletky a různé odpovědi, věty jedno velké klišé, kostrbaté, neučesané, neplynulo to, spíše skřípalo, autorka doslova znásilňovala jinak variabilní žánr romantické literatury, nesympatické postavy, nesrozumitelné dialogy, které ani při nejlepší dobré vůli v překladu prostě často nefungovaly, o příšerném překladu a častých chybách ani nemluvím. Čekala jsem alespoň nějakou super velkou hádku – smysluplnou – a její následné promyšlené řešení, marně. A kde byl, sakra, humor? Nebo alespoň úsměvné okamžiky způsobující červenání, co donutí každou alespoň trochu romantickou holku, culit se jak blázen. Tady bylo všechno předvídatelné, afektované, jakoby špatně vypočítané, úplně mimo. Například ta hádka se Sawyer na začátku. Co to jako bylo?! Nebo Kadenova nepříjemnost, která zázrakem zmizela, když vzal Allie na první túru? Celá ta věc kolem rodičů Allie? To jako proč? Už od puberty zbožňuji tento žánr, speciálně knihy z prostředí vysoké školy, ale mám pocit, jako bych už všechno dobré přečetla a nikdo už mě nedokáže oslnit. Doba jde ale neustále kupředu, je to nový obrovský prostor pro nové vtipy, nová zpracování, nové mužské postavy, do kterých by se mohly dívky (nejen) v pubertě zamilovávat, nové oslňující hlavní hrdinky, kterými by si každá čtenářka přála být. A je tu ještě jedna věc, kterou je nutno zmínit. Pokud jsou u takovéto knihy uveřejněny nějaké "Podobné tituly", je to pro ně velká urážka a mně strašlivě moc mrzí, že tam jsou i daleko zdařilejší knihy, ke kterým si tato ani nezaslouží být přirovnána.... celý text
