katasokolov přečtené 521

Balada o ptácích a hadech 2020, Suzanne Collins

“Šťastné hladové hry! A nechť vás vždy provází štěstěna.” Rozhodně se jedná o nostalgický návrat do světa Panemu a hladových her. První dvě třetiny knihy byly čtivější. Poslední část mě moc nebavila, i když chápu, že tam musela být, aby se dokreslil celkový příběh a jeho poselství. Hned na začátku nám autorka představuje teoretiky společenských smluv (mně věc celkem známá z vysokoškolských dní a četných přednášek a seminářů :) ). Celá kniha se snaží uchopit téma hladových her a přiblížit čtenářům původní trilogie jejich úplné počátky a následně nutné úpravy, kterými prošly, aby se z nich stalo místo, kde byli o několik desítek let později chyceni a uvězněni Katniss s Peetou‼️ Co se mi ale hrozně nelíbilo, bylo množství textů písniček v textu (až to hodí na stříbrné plátno, tak to pravděpodobně vyzní jinak, ale takhle za mě bohužel ne... Jedinou výjimkou je vznik písně o stromu oběšence). Nelíbila se mi ani poetická vsuvka týkající se rodiny okolo Lucy Gray (už na škole mě otázky typu, co tím vlastně chtěl básník říci dost štvaly :D ). Po dočtení nám asi trošičku dojde proč se vlastně Coriolanus Snow choval, tak jak se choval .. a musím říct, že v některých pasážích jsem s ním víc než souhlasila (pomohlo asi i to, že taky neměl moc v lásce hudbu, básně a chlapce jménem Sejanus Plinth :D). Jo a kvůli knize jsem si osvěžila i filmovou trilogii HG :) Jo a taky v neposlední řadě se dozvíte, že i mladý Coriolanus měl slabost pro trochu jedu, intrik, růží, podvodů a na začátku měl asi i to srdce, co s ním všichni tak nadělají :)❤️... celý text