knihomolkajanca přečtené 527

Pes baskervillský (komiks) 2021, Jan Štěpánek

Tato kniha na mě zapůsobila hlavně díky skvělým retro ilustracím, ze kterých na člověka dýchne ponurá atmosféra. Takže když jsem viděla pár ukázek, musela jsem tento komiks prostě mít doma. Přestože jsem Holmese v originálu nečetla, mám tématiku s ním hodně ráda a říkala jsem si, že by mě komiks mohl nalákat na čtení originálu. Díky již zmiňovaným ilustracím jsem si čtení užívala a občas jsem se prostě jen kochala. Počítejte ale s tím, že se jedná o opravdovou jednohubku, která vám nezabere více než půl hodinky. Neočekávejte mnoho textu, ten je velmi osekaný. Osobně mi to přijde opravdu škoda, protože tohle osekání občas bylo na úkor příběhu samotného. U komiksu je samozřejmě pochopitelné, že původní dílo bude zkráceno, ale jelikož příběh psa baskervillského neznám moc dobře, měla jsem občas pocit, že se příběh posouvá dopředu příliš rychle a trochu jsem se v tom ztrácela. Přitom ale mám pocit, že textu by se klidně do knihy vešlo více a ničemu by to nevadilo. Knihu tedy hodnotím třemi hvězdičkami, protože i když mohl být text zpracován lépe, ilustrace jsou přeci jen to hlavní, o co v tomto případě jde. A pokud chcete nějakou zábavnou rychlovku před spaním, tohle je ta správná volba. :) Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský.... celý text

Nejchladnější dívka ve Městě chladu 2017, Holly Black

Ačkoliv jsou upíři poměrně často zpracovávané téma, podařilo se autorce vytvořit originální příběh, který člověka vtáhne do děje hned od první strany. Velkým plusem pro mě bylo i to, že upíři jsou tady popsání spíše jako predátoři než cokoliv jiného. Byli nevyzpytatelní, temní a přesně mě na nich bavilo. Jak u Holly bývá zvykem, Tana je lidská hrdinka, bojující proti mocným nadpřirozeným bytostem. Je silná, odvážná a dokáže řešit problémy s chladnou hlavou, pokud se ovšem nevyskytuje v okolí Gavriel, pro kterého má slabost. A přiznám se, že Gavriel je i mou slabostí. Je vtipný, temný, napůl šílený a dodával celému příběhu šmrnc. Osobně bych s ním snesla daleko více scén, protože mi občas v příběhu chyběl. Přesto jsem se ale od knihy nemohla odtrhnout a slupla jsem ji během dvou dní. Připravte se na akci i krvavé scény. Napětí je zvyšováno střídáním dvou dějových linek, které samozřejmě vždy skončí zrovna v tom nejlepším. V jedné sledujeme Tanu v přítomnosti a ve druhé se dozvídáme střípky z její minulosti či pohled dalších postav. Zpočátku se možná může zdát, že některé útržky minulosti s příběhem zdánlivě nesouvisí, ale postupem času zjistíte, že každý z nich má v knize své oprávněné místo. Nečekejte dokonalý svět, má své mouchy a možná až příliš rychlý závěr. Já se ale nechala unést skvělou ponurou atmosféru, zajímavými postavami a po dočtení jsem litovala jen toho, že se jedná o standalone. Mám totiž pocit, že Holly snad umí upíry psát ještě lépe než víly a ten konec si vyloženě říká o pokračování… Hodnocení: 85% Za knihu k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský.... celý text

Divergence 2012, Veronica Roth

Přestože je Divergence prvním dílem, naskakujete v podstatě do rozjetého vlaku. Hlavní hrdinka Beatrice ve svých šestnácti letech totiž stojí před životním rozhodnutím, kdy si musí zvolit jednu z frakcí, na které je společnost rozdělena. Odevzdanost, Neohroženost, Sečtělost, Mírumilovnost a Upřímnost. V každé žijí lidé s jinými povahovými rysy a každá se řídí svými vlastními pravidly. Půjde Beatrice tam, kam ji srdce táhne nebo se raději rozhodne zůstat s rodinou? Celý systém rozdělení společnosti na frakce je velmi zajímavý, ale musím se přiznat, že mi nepřišel uvěřitelný. Pořád jsem měla pocit, že by se musel už dávno zhroutit, protože vše bylo vyhnané do takových extrémů, ve kterých by nešlo dlouhodobě fungovat. Přesto jsem ale pokračovala ve čtení, jelikož příběh je doslova nabitý akcí a vtáhne vás do děje ať chcete nebo ne. A navíc se poměrně brzy objevuje druhá hlavní postava, kterou jsem si oblíbila o mnoho více než Tris samotnou – Čtyřka. Čtyřku bych rozhodně označila za tahouna celého příběhu, protože mě bavil od chvíle, kdy se v knize objevil. Má hloubku, je zajímavý a zkrátka si ho oblíbíte natolik, že se na každou scénu s ním budete těšit. Co ale v knize rozhodně chybělo, jsou informace o světě samotném. Čekala jsem, kdy mi autorka vysvětlí, jak frakce vznikly a jak funguje zbytek světa, ale ne, ani slovo. Holky ve společném čtení mi naznačily, že se vše dozvím v dalších dílech, jenže pro mě to byl zásadní problém. Připadala jsem si totiž jako kdybych se s hrdiny vznášela ve vzduchoprázdnu a neustále jsem nad tím musela přemýšlet. I když Divergence má chyby, myslím, že pro někoho, kdo v dystopiích nemá tolik načteno a hledá zábavné akční čtení se špetkou (velkou špetkou) romantiky, by tato série mohla být tím pravým.... celý text

Růže 2021, Tiffany Reisz

Po přečtení Rudé Galerie, která kraluje mému žebříčku nejhorších knih, co jsem kdy četla, jsem se zařekla, že pokračování rozhodně číst nebudu. Ale nakonec jsem chtě nechtě byla donucena zúčastnit se štafety na tuto knihu. :D Když jsem knihu poprvé vzala do ruky, vyděsila mě její tloušťka. 408 stran na erotický román není zrovna málo, a já měla čerstvě v paměti, jakým utrpením pro mě byl první díl. Trochu mě tedy překvapilo, že tentokrát to autorka vzala trochu z jiného konce. Zatímco RG bych označila za porno, tohle už se do škatulky erotiky opravdu vejde. A dokonce si užijete i nějaký ten příběh. Jednoznačně musím ocenit nápad zakomponovat do erotických scén řeckou mytologii. Šlo vidět, že ji má autorka opravdu dobře nastudovanou. Přestože však v erotických scénám ubrala, měla jsem stále pocit, že čtu celkem bizár a scéna s tekutým zlatem tomu nasadila korunu. Navíc mi bohužel opravdu nesedl příběh. I když byl Augustus docela sympaťák, rozčilovalo mě, že všechno musí mít sexuální podtext. Rodina Lii byla absolutně nesmyslná a ke všemu jsem uhádla zvraty, jestli se tomu tak dá v tomto případě říct. I přesto všechno mi ale stránky ubíhaly pod rukama, takže čtivost je určitě jedna z hlavních předností knihy. Tiffany Reisz mi jednoduše moc nesedí a její příběhy zabíhající do fantasy jdou mimo mě. Ač jsem jindy doslova fantasy nadšenec, v tomto žánru preferuji realističtější kousky. Na třetí díl Perlu se tedy nechystám (tentokrát už opravdu! :D ). Hodnocení: 40%... celý text

Hvězdy nám nepřály 2013, John Green

Přestože je tento příběh ve své knižní i filmové podobě poměrně dost známý, úspěšně obě varianty zpracování dlouhou dobu míjely. Ze zmínek na ig a internetu jsem se postupně dozvěděla pár spoilerů a když se pak naskytla možnost přidat se do knižní štafety, byla to pro mě ideální příležitost, jak objevit, čím tento příběh okouzlil tolik lidí. A myslím, že po dočtení už chápu, proč je kniha tak populární. Ústřední téma je dost depresivní, ale přesto se i v něčem takovém dokáže zrodit něco pěkného. Vzniká tak velký kontrast a člověka to nutí k zamyšlení. Jak by se v podobné situaci choval on sám? K čemu je začínat vztah, když tím člověk na konci ještě prohloubí utrpení toho druhého? Na druhou stranu, neměl by si člověk užít radosti života, dokud to jde? Hazel je sarkastická puberťačka a bavilo mě její překvapení nad tím, že se zrovna do ní, věčně ohadičkované a neduživé holky, může zamilovat sexy kluk. Guse jsem si ale popravdě oblíbila snad ještě více. Jeho nadhled a celkový pohled na svět mi byl strašně sympatický, až jsem si občas říkala, zda některé jeho myšlenky mohou vzejít od tak mladého člověka. Nicméně už si zažil dost těžkých okamžiků na to, aby v určitých ohledech předčasně vyspěl. Kniha má jen něco málo přes 200 stran, takže vše nabírá poměrně rychle na obrátkách a přestože víte, že to nemůže skončit dobře, pořád tajně doufáte v happy end. A ono se to pokazilo ještě více než jsem čekala. S Hazel a Gusem zažijete veselé chvilky, pořádnou romantiku, ale také hodně těžkých okamžiků. Je to smutné čtení, které v člověku probudí emoce a u kterého mnozí jistě uroní i nějakou tu slzičku. Přestože já sama se u knih málokdy dojmu, tento příběh na mě zapůsobil a musela jsem na něj myslet i po dočtení. Což je u mě dobré znamení. Hvězdy nám nepřály mohu tedy s klidným svědomím doporučit, a to i těm, kteří stejně jako já už nějaký ten pátek úplně nezapadají do kategorie YA.... celý text

Po stopách Jacka Rozparovače 2021, Kerri Maniscalco

Tohle je jedna z knih, která mě jednoznačně ulovila na svou překrásnou obálku. Anotace pak mé rozhodnutí se pustit do této série jen utvrdila. Hlavní hrdinka Audrey Rose je sedmnáctiletá dcera váženého šlechtice. Očekává se od ní, že se jako správná mladá dáma bude účastnit všech možných čajových dýchánků a brzy si najde ženicha. Místo toho ji to ale táhne k podivínskému strýci do jeho laboratoře, kde se od rána do večera spolu s jeho pomocníkem Thomasem hrabe v mrtvolách. Když se však Audrey pod ruce dostanou brutálně zavražděné ženy, nakonec se na vlastní pěst pouští do pátrání po sériovém vrahovi. Podaří se jí krvelačného šílence dopadnout nebo při své bláhovosti nakonec sama přijde k úhoně? Pokud máte rádi odvážné a silné hlavní hrdinky, tuto knihu si oblíbíte od první strany. Audrey mi byla velmi sympatická svou svéhlavostí, chytrostí a hlavně tím, že v této nelehké době, kdy všemu vládli muži a ženy měly za úkol jen vyšívat a chodit na čajové dýchánky, neúnavně bojovala za práva žen. A že to mnohdy neměla lehké. Předsudky společnosti a přísný otec jí to vůbec neulehčovali. Audrey ale není jedinou skvělou postavou v příběhu. Strýcův pomocník Thomas je nejen inteligentní, ale také správně přidrzlý mladý muž. Jeho pošťuchování s Audrey knihu odlehčilo a dodalo šmrnc. Milovníci detektivních příběhů si přijdou na své, a přestože vraha jsem zhruba od poloviny knihy měla na mušce, za což musím knize strhnout pár bodíků. Popisy vražd mohly být klidně o něco detailnější, ale i tak měl příběh hezky temnou atmosféru. Celou knihou se line i lehčí romantická linka, při které jsem si uvědomila, jak tehdy všechno bylo trochu jiné a složitější. Na závěr si autorka připravila i shrnutí historických nepřesností, což jsem jako člověk zajímající se o true crime ocenila. Osobně bych knihu rozhodně nezařadila do hororu, ale i tak ji moc doporučuji. Hodnocení: 80% Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský.... celý text

Kmotr 2013, Mario Puzo

Kmotr je další z knih, po kterých jsem sáhla díky čtenářské výzvě na DK. Úctyhodné hodnocení 95% ve mně opravdu vzbuzovalo zvědavost a zároveň jsem si chtěla přečíst předlohu k neméně skvěle hodnocenému stejnojmennému filmu. Nevím, zda jsem díky tomu všemu měla přehnaná očekávání, ale nedostala jsem od knihy to, co jsem si představovala. Díky tématice mafie a podsvětí jsem se těšila na drama, napětí a že se nebudu schopna od čtení odtrhnout. Vzhledem k roku vydání mi samozřejmě bylo jasné, že kniha bude psána jiným stylem než dnes, ale když jsem se ani po 150 stranách nemohla stále začíst, začala jsem mít pocit, že je něco špatně. Nakonec jsem se s knihou trápila dlouhé tři měsíce a nebýt toho, že jsem později přešla na audioknihu, možná bych ji ani nedočetla. Byl děj tak špatný? To je právě to. Nebyl! Když si v hlavě znovu přehraji vše, co se v knize odehrálo, všechny ty zvraty a dramata, tak by mě Kmotr měl neskutečně bavit. Co tedy nakonec bylo kamenem úrazu? Po dlouhém přemýšlení jsem na to přišla. Kmotr totiž vše popisuje. Přímé řeči je tady tak málo, že jsem se pořádně nedokázala vžít do postav či si k některé vytvořit vztah. Vše jsem pozorovala z dálky a nezaujatě. Bohužel až příliš nezaujatě a příliš z dálky. Kolikrát jsem se začala ztrácet ve vlastních myšlenkách, a to klidně i uprostřed přestřelky. V Kmotrovi se neustále cosi děje, ale ne vše je pro příběhovou linku podstatné. Samozřejmě, že některé zdánlivě nepodstatné věci později sehrály roli, ale proč bych měla číst například o tom, jak si nějaká ženská nechala spravit spodek, to opravdu netuším. Když už to tam muselo být, stačil by odstavec, ale číst na toto téma hotové litanie bylo vskutku ubíjející. Myslím, že zkrácení o 100 – 150 stran by knize jedině prospělo. Přesto jsem ale ráda, že jsem si tuto gangsterku přečetla a na film se těším. Dějová linka totiž je zajímavá a věřím, že ve filmu odpadnou všechny ty zbytečné scény, které mě v knize vytáčely.... celý text

Ve skrytu stínů 2021, Bianca Iosivoni

Na tuto novinku jsem se těšila od první chvíle, co jsem ji zaregistrovala. Láska, přátelství, zrada - možná to zní trochu klišoidně, ale byla jsem zvědavá, jak se dvě autorky, které píšou romantiku, poperou s fantasy. Hned na začátku čtení mě překvapilo, že se jedná o urbanku. Nevím proč, ale podle anotace jsem si představovala klasickou fantasy ve smyšleném světě. Nicméně tohle rozhodně neberu jako minus, jelikož urbanky já rozhodně můžu. Další plus je pro mě tématika duchů. Nejedná se ale o čistokrevnou duchařinu. Těšte se i na další nadpřirozené bytosti, přestože se v knize mihnou zatím hlavně okrajově. Na své si tady přijdou fanoušci slow-burn romantiky. Díky zvučným jménům obou autorek jsem čekala, že tohle bude jejich hlavní parketa. Přiznám se, že na mě to ale bylo možná až příliš pomalé. Vybudovat napětí mezi hlavními hrdiny, to se povedlo skvěle. Ale mám tak trochu pocit, že jsem v celé knize nedostala odměnu. Někdy jsem měla chuť sama Roxy nebo Shawa popostrčit, ať už si konečně tu pusu dají! I tak jsem si ale užívala sarkastickou Roxy a u správňáckého Shawa mě bavilo, jak se pěkně dokázal začlenit do života, i když si nic nepamatoval. Zpočátku tedy měla kniha opravdu hezky našlápnuto. Nicméně po přibližně 150 stranách mé nadšení začalo lehce opadat. Mohly za to zejména bojové scény, kdy bych ocenila barvitější a rozmanitější popis. Situace byly totiž nápadně podobné a něco tomu chybělo. Největším zklamáním pro mě ale byl závěr. Zápletka supr, byla jsem překvapená, z koho se to vlastně vyklubal padouch, ale ten souboj. Padouch přece nečeká, až se ostatní vykecají a budou připraveni reagovat. Ne, takto to nechodí. Padouch útočí a zabíjí, pokud má příležitost. Takže tohle pro mě bylo docela zklamání. Na knize jde znát, že fantasy není hlavní parketou autorek, ale i přes zjevné nedostatky mě kniha bavila a chci si přečíst další díl. A navíc potřebuju vědět, jak to s Roxy a Shawem dopadne. Za recenzní výtisk moc děkuji Knihy Dobrovský... celý text

Svědectví o životě v KLDR 2020, Nina Špitálníková

Tak a mám za sebou další knihu, které bez rozmýšlení uděluji plných pět hvězd. Svědectví o životě v KLDR je totiž mrazivá kniha, která vás donutí k zamyšlení. Najdete v ní sedm rozhovorů se severokorejskými uprchlíky různého věku, pohlaví, z různých oblastí i kast. Právě tuto různorodost u dotazovaných musím velmi ocenit, protože si tak člověk může udělat obrázek o životě napříč společností. Zjistíte, jak se liší život lidí různého postavení a že v Severní Koreji záleží i na tom, na jakém místě se narodíte. Je skvělé, že autorka se nestavěla do role soudce, ale k rozhovorům přistupovala čistě novinářsky, nezaujatě, přestože to jistě mnohdy nebylo jednoduché. Ale kdo ví, jak bychom sami jednali, kdybychom byli na jejich místě a prožili si jejich životní příběh? Žádný z nich totiž nebyl jednoduchý. To, co se v knize dočtete, se vám nebude líbit. Někdy se mi opravdu nechtělo věřit, co vše musí lidé v KLDR zažívat, a co všechno je pro ně normální. Celý život jsou kontrolováni naprosto ve všem, až někteří z nich věří dokonce i v to, že jim čtou i myšlenky. Bude vás to zvedat ze židle, bude se vám chtít knihu hodit kouta, že je v dnešním světě tohle vůbec možné. Přesto se ale jedná o knihu, kterou by si měl dle mého názoru přečíst každý, protože člověku otevře oči a začne si velmi vážit toho, co máme. Před pár dny jsem byla i na přednášce Niny Špitálníkové, která knihu skvěle doplnila, o něco více rozvinula příběhy lidí, o kterých se v knize dočtete. Uděláte si ale i představu, jak kniha vznikala a co si u toho autorka prožila, protože naslouchat takovým příběhům není vůbec jednoduché. Doufám, že se nejedná o poslední autorčin počin, protože takových knih je potřeba.... celý text

Rebuilt 2021, Alex Scarrow

Na konci Reborn si autor nachystal docela napínavou scénku, kdy se naši hlavní hrdinové Leon, Freya a Grace rozdělili. Hodně lidí toto rozdělení hodnotilo v recenzích dost negativně, ale já v tom takový problém neviděla. Všechny dějové linky mi totiž přišly dost zajímavé, i když mě trochu mrzelo, že k rozdělení došlo tak ultimátním způsobem. Přeci jen jsem našim hrdinům fandila a přála si, aby zase došlo k jejich shledání. Jako nejzajímavější mi asi přišla dějová linka Grace, jelikož její přístup byl v příběhu novinkou a čtenář se o viru hodně dozví. U Freyi jsem tak trochu tušila, kterým směrem se to bude vyvíjet a na koho narazí. Trochu škoda je dějové linky Leona, kde se autor docela opakoval a potenciál zde zůstal poněkud nevyužit. Situace, do kterých se Leon dostal, už jsme znali z předchozích dílů, a přestože představa toho, co prožíval, byla hrozná, nepřišla žádná překvapení. Toto opakovaní bylo bohužel patrné u více scén v knize, takže si myslím, že by možná příběhu zase tolik neuškodilo, kdyby byl třeba o padesát stran kratší. Naopak ale oceňuji, že autor nesklouzl k nějakému klišoidnímu závěru příběhu, kdy se vše jako mávnutím proutku vyřeší, nikomu se nic nestane a všichni žili šťastně až do smrti. Dokázala jsem sice odhadnout, jak to všechno dopadne, protože vzhledem k událostem ve třetím díle bylo toto řešení nevyhnutelné, ale přesto si Alex Scarrow nachystal na čtenáře takovou malou zradu. Vše se uzavře, až na jednu drobnost! A ta drobnost mi tedy bude vrtat hlavou, ach jo! Nesnáším otevřené konce! Celou sérii hodnotím veskrze pozitivně, přestože první díl byl za mě jednoznačně nejlepší. Další dva trochu ztratily tempo, ale i tak jsem ráda, že jsem se do série pustila, protože to bylo zajímavé a místy děsivé čtení. Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský.... celý text

Jen jeden rok 2021, Penelope Ward

Tuto knihu jsem si dala na odlehčení, abych zahnala přicházející čtecí krizi a určitě svým způsobem účel splnila. Přestože z knihy nejsem paf, dostala jsem čtivý, trochu naivní příběh, u kterého jsem na nic nemusela myslet. Hlavní hrdinka Teagan mi úplně nesedla. Byla totiž svým způsobem dost natvrdlá a přestože se později poměrně spravila, i tak jsem občas nad jejími myšlenkovými pochody kroutila hlavou. Zato Caleb mi od začátku padl do oka. Byl vtipný, chytrý a prostě mě bavil. Takový ten správňák, co vás chytne za srdce. Asi tak do poloviny knihy mě vývoj jejich vztahu bavil, byly tam vtipné a zajímavé momenty. Jenže pak mi začalo připadat, že autorka strašně uměle oddaluje moment, kdy se ti dva dají dohromady. Už jsem si říkala, jestli si to snad nechce nechat na samotný závěr. A když k tomu došlo, tak pro změnu zase začala neustále střídat momenty, kdy se ti dva chtějí a nechtějí dát dohromady. Uf, to už bylo trochu otravné a celý ten závěr? Ke Calebovi mi to vůbec nesedělo a tak přehnaně přeslazený konec? Škoda, škoda, docela nevyužitý potenciál. Kdyby byla možnost, dám knize 50%, ale na 40% to zase není, takže tedy uděluji tři hvězdy.... celý text

Reborn 2020, Alex Scarrow

Když jsem se pustila do prvního dílu této postapokalyptické série, vůbec jsem nečekala, že mě čtení tak pohltí. A protože jsem byla velmi zvědavá, jak to s našimi hrdiny bude pokračovat, netrvalo to dlouho a na řadu přišel Reborn. Na konci prvního dílu se stalo několik zvratů, ze kterých jsem byla docela paf. Čekala jsem tedy, že nastoupím do rozjetého vlaku, takže mě docela překvapilo poklidné počáteční tempo. Od doby, kdy virus udeřil, uplynuly už dva roky a Leon s Freyou se potloukají Anglií. Při životě je udržuje jídlo z konzerv, ale jinak se jim daří více méně dobře, pokud si odmyslíte fakt, že většina lidstva byla vyhubena. Když jednou v rádiu zaslechnou hlášení, že k pobřeží Anglie dorazí spojenecké lodě, svitne jim nová naděje na záchranu a vydávající se na cestu. Už jsem si začínala říkat, že to začíná být zvláštní, že se nic moc neděje a v tom bum prásk a člověk je zas jako na trní. Alex Scarrow má totiž talent naprosto obrátit situaci během jediné strany. Oproti prvnímu dílu zde sledujeme více dějových linií. Jednu s našimi hrdiny Leonem a Freyou, druhou s virem samotným a třetí se odehrává v minulosti s otcem Leona, když virus teprve propukal. Nejvíce mě jednoznačně bavila linka Leona a Freyi, protože jsem si ty dva oblíbila. Všechny linky se ale postupně pěkně propojí, nicméně tohle roztříštění děje trochu ubralo celkovému tempu příběhu. Přesto se ale kniha četla dobře a bavilo mě sledovat, jakým způsobem se virus vyvíjí. Určitě tedy nemusíte mít strach, že by se zde jen opakovaly situace z prvního dílu. Tentokrát to bylo trochu méně dramatické, ale přesto zde bylo několik znepokojivých scén. Obzvlášť pokud máte stejně bujnou představivost jako já, tak si tyto pasáže jistě velmi užijete. Celkově čtení nebylo tak strhující jako v Remade, ale vzhledem k tomu, že na konci nám autor samozřejmě nezapomněl přichystat nervy drásající (i když trochu předvídatelnou situaci), se, co nevidět, pustím do závěrečného dílu.... celý text

Krev a med 2021, Shelby Mahurin

Po velmi čtivém a oddechovém prvním díle to netrvalo dlouho a sáhla jsem i po Krvi a medu. Uf, tohle tedy bylo...nevím, jestli mám ten pocit jen já, ale celou knihu mi přišlo, že se postavy mezi sebou neustále hádaly. Ale jako pořád... Jak mi poslední dobou vadí, že spousta autorů zakládá zápletky jen na špatné komunikaci postav, tak Shelby Mahurin to dotáhla na úplně jinou úroveň a ještě vyšperkovala. Další věc, která mě dost iritovala, bylo rozdělení hlavních postav. Někdy to v příběhu dokáže navodit napětí, ale pro mě to byla obrovská nuda a měla jsem problém se dějem prokousávat dále. Jde totiž o to, že vše, co dělalo příběh zajímavým, bylo postaveno na tom, že hlavní postavy spolu nějak interagují. V momentě, kdy byly rozděleny, se z toho stala jedna velká nuda. Naštěstí to netrvalo zase tak dlouho. Bohužel mě ale kniha nedokázala pohltit tak jako v prvním díle. Ani tehdy to nebyl zdaleka dokonalý příběh, ale bavil mě a nechtělo se mi od knihy odcházet. Tady ta zvědavost, jak to všechno dopadne, nějak vymizela. Autorka mě těmi hádkami tak dokonale otrávila, že už jsem prostě nechtěla číst o další. Všechno mi navíc přišlo zbytečně překombinované, natahované... Půlku knihy se postavy o něco snaží a ve finále to bylo naprosto zbytečné. Abych ale jen nehanila, ráda bych vypíchla i nějaká ta pozitiva. Opět knize nemohu upřít jistou čtivost, přestože mě příběh místy nebavil. A druhou věcí, které se mi na knize líbily, jsou vedlejší postavy. Vzhledem k vyhrocenosti vztahu mezi Lou a Reidem někdy dost zachraňovaly situaci. Nejvíce mi do oka padl asi Deveraux, který byl zajímavý tajemný a na konci se hezky projevil. Avšak to, jak jej autorka nechala zasáhnout do děje, zase nemohu hodnotit úplně kladně. Převzal otěže dění místo našich hlavních hrdinů velmi ultimátním způsobem...k čemu tam pak vlastně Lou a Reid byli...k ničemu. Bohužel. A ještě zmíním Ansela. V prvním díle jsem si jej oblíbila a tady jsme o něj přišli. Měla bych být šokována, měla bych být naštvaná. Ale bohužel mě autorka dokázala otrávit takovým způsobem, že jsem jeho smrt přešla bez mrknutí oka. :( A to je špatně. Škoda, škoda, za mě zklamání a rozhodnutí autorky z duologie vyrobit trilogii se ukázalo jako ne úplně šťastné.... celý text

Dracul 2020, Dacre Stoker

Ach, tohle bylo prostě skvělé. Jednoznačně jedna z top 5 knih, které jsem letos četla. Kniha mě uhranula už samotným zpracováním, kdy má obálka výřez a i uvnitř se mi líbí. No ale že mě pohltí defacto od první strany, to jsem tedy nečekala. V knize se střídá přítomnost a minulost, která je podána formou deníkových záznamů Brama Stokera, což ještě přidalo na čtivosti a já měla dost velký problém se od knihy odtrhnout. Obě dějové linky jsou napínavé, takže vás jejich střídání neustále nutí pokračovat ve čtení, a než se nadějete, bude tohle skvělé dobrodružství za vámi. Nutno podotknout, že prvních 100 stran jsem při čtení měla silně znepokojivý pocit. Vše bylo tak tajemné a uvěřitelně napsané, že pořád přemýšlíte, jestli tyto deníkové záznamy jsou nebo nejsou pravdivé. Krásně na vás dýchne temná atmosféra 19. století a zároveň vám při čtení bude v hlavě vyvstávat spousta otazníků. A pak to přijde. Moment, kdy do sebe vše zapadne jako puzzle a minulost se převrátí do přítomnosti. Wow, prostě skvělé. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a nutně jsem potřebovala vědět, jak to dopadne. Napínavé až do samotného závěru a po dočtení poslední strany se ve mně rozležel příjemný pocit, že jsem právě dočetla jednu z nejlepších knih za tento rok. Doporučuji všem milovníkům pravých nemilosrdných upírů, temné atmosféry a napínavého čtení - tohle bude kniha přesně pro vás!... celý text

Proklatý 2012, Kevin Hearne

Po skvělém prvním díle jsem neodolala a téměř okamžitě sáhla po pokračování. Atticus a Oberom mi totiž vážně sedli. Těšila jsem se na další skvělé hlášky a na to, jak se u knihy zasměju. Jestli jsem se u prvního dílu bavila, tak tady jsem se chechtala kolikrát na celé kolo a celkově mě kniha vždy velmi pozitivně naladila. Proklatý se mi četl i o něco lépe než první díl - nevím, zda to bylo tím, že jsem již znala většinu postav, názvů a prostě jsem věděla, kdo je tady špatný a kdo zlý, ale nějak to prostě šlo snáze. Opět se nám tady promenádujou všelijaké druhy nadpřirozených bytostí jako jsou čarodějnice, vlkodlaci, démoni, bohové a mihne se nám tady dokonce i Panenka Marie. No, kdybych knihu nečetla, řeknu si, že to nemůže fungovat, ale opak je pravdou. Funguje to velmi dobře. Autor tentokrát přitvrdil trochou více sexu, ale nečekejte žádné vzdychání a romantické scény. Tohle má do romatiky hodně daleko a zaručuju, že i u těchto scén se pobavíte. Středobodem všeho je tentokrát klan na*raných čarodějnic, které mají Attica na mušce. Objeví se nám tu i naše stará známá Lakša a všechno nám to hezky vygraduje do moc pěkného bojového finále. Jak mi v prvním díle závěr přišel trochu málo epický, tak tady si na to rozhodně nemohu stěžovat. Na závěr bych ještě chtěla vypíchnout postavu staré vdovy. Ta je prostě skvělá a u celé scény v domě jsem se opravdu královsky bavila. Už se moc těším na další díl.... celý text

Jak se král Země víl naučil nenávidět příběhy 2021, Holly Black

Tohle je pěkná doplňková knížečka k sérii Krutý princ a určitě ji doporučuji všem, kteří mají svět Holly Black rádi. Nečekejte nic závratného, je to spíš takové milé počtení, ale bylo pěkné vidět některé situace, které už člověk zná z předchozích knih, očima Cardana. Kniha je taková jednohubka a díky krásným ilustracím Roviny Cai, které jsou snad na každé dvoustraně, ubíhají stránky opravdu jedna za druhou. Navíc je kniha díky svému vzhledu opravdu pěknou perličkou v knihovně - pod povedeným přebalem se skrývá krásná černozlatá obálka a je radost knihou jen listovat. Příjemné počtení, které zahřeje u srdce.... celý text

Nové začátky 2021, Lilly Lucas

Teda jak já romantiku moc často nečtu, tak jsem vůbec nečekala, že mě zrovna tato kniha tak dostane. V obchodě bych okolo prošla bez povšimnutí, a tak jsem nesmírně ráda, že se mi dostal do rukou recenzní výtisk a já tak o tento skvělý příběh nepřišla. I když mi začátek knihy přišel předvídatelný, hrozně rychle jsem se začetla. Lena a Ryan mi parádně sedli, přestože Ryan byl pořádný bručoun. Jejich neustále pošťuchování bylo zábavné a ta chemie mezi nimi! Mňam, to tedy vážně fungovalo. Jejich vztah byl skvěle vykreslen, takže jsem chtěla pořád víc a víc, až jsem knihu přečetla na jeden zátah. Když si k tomu přičtete skvělou atmosféru Green Valley, a zábavné vedlejší postavy, vyleze vám z toho hotový balzám na duši. Ano, tohle je rozhodně jedna z těch feel good knih a já musím říct, že i teď si občas na knihu vzpomenu, představím si to krásné prostředí a hned mám chuť se do knihy ponořit znovu. Nejde o žádnou high literaturu, tohle od knihy prostě nečekejte, ale pokud hledáte něco, u čeho se pobavíte, u čeho si odpočinete a po čem budete mít lepší náladu, tohle je rozhodně kniha pro vás. Jediné, co mě na knize docela iritovalo, bylo časté zmiňování značek (hlavně iphonu). Vnímala jsem to zejména na začátku, nicméně příběh mi tento nedostatek vynahradil. Pokud ještě nad knihou váháte, moc doporučuji. Tohle prostě stojí za přečtení a já už se moc těším na druhý díl. A mám takový dojem, že nebude trvat tak dlouho, než si knihu přečtu znovu. Hodnocení: 85%... celý text

Půl krále 2018, Joe Abercrombie

Série Moře střepů mě už lákala nějakou dobu. Když mi kniha dorazila domů, docela mě překvapilo, o jak malinkou knížečku se jedná. Z fantasy jsem spíš zvyklá na pořádné bichle, ale čas od času není na škodu dát si i něco svižnějšího. A tohle vážně svižné bylo! Já od knihy neměla moc očekávání, jen jsem byla zvědavá, jaký dojem na mě Abercrombie udělá, protože tohle s ním byla moje první zkušenost. Nakonec to bylo vážně osvěžující čtení. Příběh mě chytl v podstatě od první strany a než jsem se nadála, byl konec. Hlavní postava Jarvi je takové nedochůdče. Má od narození místo jedné ruky jen nevzhledný pahýl a nikdy neměl ambice stát se králem. Spíš ho bavilo učení a chtěl se stát ministrem. Jenže jak už to v podobných příbězích bývá, vše se nakonec semlelo úplně jinak, na Jarviho hlavě přistane koruna a má se posadit na trůn. Jenže to nejhorší ho čeká až poté, co jej zradí vlastní rodina a záhy o trůn přichází. Jarvi ale přísahal, že se zrádcům pomstí a jde si za svým. To však ještě netuší, co všechno na něj čeká a že si nejednou bude muset sáhnout na samotné dno. Jarvi mi padl do oka, a přestože možná občas autor až příliš zmiňoval jeho pochroumanou ruku, líbilo se mi, jakým vývojem prošel. Všechny ty strasti ho zocelily, ale také měl příležitost využít i svou bystrou mysl a pozná přátele na místě, kde by to nečekal. Budete tak sledovat partu sympatických hrdinů, z nichž každý je jiný, ale dobře se doplňují a působí uvěřitelně. Občas se s nimi zasmějete, jindy zase postesknete. V příběhu se vůbec neobjevuje magie, zato na vás dýchne vikingská atmosféra, což pro mě byla hrozně příjemná změna. Od této série určitě neočekávejte fantasy, které by bylo propracováno do každičkého nejmenšího detailu. To určitě není, protože na to v knize není ani dostatečný prostor. Ale pokud hledáte něco přímočařejšího, kde nebude nouzi o akci i pár zajímavých zvratů, tohle je rozhodně ta správná kniha. Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Hodnocení: 80%... celý text

Královna ničeho 2020, Holly Black

Když jsem dočetla Podlého krále, měla jsem chuť okamžitě běžet do knihkupectví pro třetí díl. Závěr byl totiž skvělý a na další díl neskutečně navnadil. Měla jsem v hlavě spoustu otázek. Jak se Jude vypořádá s vyhnanstvím? Jak se dostane zpět do říše víl? Jak se s Cardanem dá zase dohromady? Začátek byl poklidný, ale dalo se čekat, že si Jude bude muset chvíli připravovat půdu pro svůj návrat. Způsob, jakým se to nakonec stalo, mě příjemně překvapil, přestože se vlastně nabízel. Příběh ale bohužel ztratil na tempu a první třetina knihy se mi trochu táhla. Navíc jsem k mé nelibosti musela dost dlouho čekat, až se zase na scéně objeví Cardan. Nicméně v tomto díle jsem se konečně dostala na jednu vlnu s Jude. Hurá! Konečně jsem se ztotožňovala s jejími myšlenkovými pochody, konečně jsem jí rozuměla a konečně bych dělala to stejné, co ona. Od druhé třetiny konečně dostává více prostoru Cardan, což jsem si náležitě užívala. Události k tomu všemu samozřejmě směřovaly k vyvrcholení celé série, takže jsem se nemohla od čtení odtrhnout. A v tu chvíli přichází zvrat. Za mě skvělé překvapení a byla jsem zvědavá, jak to z toho všeho Jude zase vybruslí, i když řešení se nabízelo jen jedno. *SPOILER* Čekala jsem, že tohle se vyřeší a bude následovat epické finále. Finále, které bude vyvrcholením celé série. Vše k tomu směřovalo, autorka měla skvěle našlápnuto, já četla jak o život. A pak najednou nic. Prostě nic, vyřešeno, žádná bitva a já na to koukala jak sůva z nudlí. Madoc, který po celou dobu šel po moci najednou pokládá zbraň a všichni, kteří stáli za ním, stahují ocas a klopí hlavy. Tohle pro mě bylo dost velkým zklamáním. *KONEC SPOILERU* Celkově se mi série ale líbila a tento svět jsem si zamilovala, přestože jsou víly Holly Black dost nemilosrdné. Není to top fantasy, ale příjemné oddechové čtení, ke kterému se jednou určitě vrátím, protože Cardan s Jude byli zábavní. Hodnocení: 70%... celý text

Prohnaný 2012, Kevin Hearne

Atticus a jeho pes Oberon jsou super dvojka, což pochopíte hned jak se do knihy ponoříte. Přestože je totiž Oberon pes, může s Attikem telepaticky mluvit, což z něj dělá plnohodnotného hrdinu. A věřte, že má ke všemu co říct, na všechno má názor a zároveň ale zůstává krásně psí, protože stále touží po klobásách a krásných fenkách. Atticus je vtipný, drzý, ale taky dost mocný druid, který vlastně nechce žádné problémy. Jenže když jste staří 21 století, tak nějak se stane, že si za tuto dobu stihnete nadělat pár nepřátel. A někteří z nich jsou bohužel ještě mocnější než vy. Než se nadějete, potkáte se s démony, vílákama, vlkodlaky, upíry, čarodějkami a budou se tu promenádovat i samotní bohové. Zní to trochu jako takový mišmaš, což taky je, ale funguje dobře a nepůsobilo to na mě přeplácaně. Naopak to bylo příjemně osvěžující a oddechové čtení, kde rozhodně není nouze o akci a bojové scény. Závěr knihy bych čekala trochu epičtější, ale na druhou stranu se jedná o první díl docela dlouhé série, takže očekávám, že vše bude postupně gradovat. Velké plus má autor za humor, který mi sedl už od první strany a musím říct, že už dlouho jsem se u nějaké knihy tak nezasmála. Hojně jsem využívala i slovníček s výslovností irských jmen a výrazů na začátku knihy, protože ty mohou být opravdu oříškem. Sečteno a podtrženo, pokud jste fanoušky svižných urban fantasy a rádi se u knihy zasmějete, Attika určitě doporučuji.... celý text