Kobalt
přečtené 774
Stín svobody
2015,
David Weber
Poznámky z několikátého čtení celé série, původně česky, nyní kombinace anglických ebooků a audioknih (ty poprvé) - Díl osmnáctý, třetí díl vedlejší série: Stín Svobody Tento díl navazuje na ten předchozí, je tedy mnohem podobnější druhému dílu této vedlejší série, než tomu prvnímu. Pokračuje tak Talbottská situace pod vedením admirálky Henke a s podporou komodora Terekhova. Mesa tahá za nitky a Solariáni se snaží Mantichoře zatopit pod kotlem. Prvním dílkem je krize v Saltashi. A já tleskám, protože celé řešení situace z rukou mantichorského kapitána Zavaly je prvotřídním příběhem dosahujícím vrcholů menších Honorverse konfliktů. Poté se zase vrháme na celogalaktickou úroveň... Pod útlakem solariánské OFC úpí spousta systémů na okrajích Solárního Svazu. Jsou minimálně ekonomicky vysávané, pravděpodobně také utlačované a ovládané. S mesanskou podporou tu tak vznikají centra odporu, rozhoří se ohně revoluce. A tyto revolucionáři žádají Mantichoru o slíbenou pomoc. ...Jakou pomoc? Tenhle díl je kratší, o to je svižnější. Dobře odsýpá, pořád se něco děje. Já jsem spokojen. Hezký návrat k akčnosti dávných dílů, bez stovek stránek politiky. Jenže... další díl této vedlejší série (Stín vítězství) se odehrává s většiny času současně s touto knihou (a dalšími dvěma nebo třemi), rozšiřuje její pozadí a doplňuje spoustu vaty. A je dvojnásob tlustý. Ve výsledku je pak tato série trochu nevyrovnaná. RADM Kobalt, RHN... celý text
Stanice Bazilišek
2000,
David Weber
Poznámky z několikátého čtení celé série, kombinace anglických ebooků a audioknih (ty poprvé) - Díl první: Stanice Bazilišek. Už na začátku můžu říct, že série se pořád drží, po letech od napsání i po několikátém znovupřečtení. Příběh pořád funguje, postavy jsou přirozené, záporáci jsou reální. Svět je tu logický, nastavuje pravidla a těch se drží. Funguje zde přirozený vývoj i následky zobrazených činů. Příběh je krásná čistá military scifi, do které se prolínají další drobečky. A má vše, aby udržel pozornost od začátku do konce. Honor je silná hlavní hrdinka, ale co je hlavní, z každého rozhodnutí zde hlavně sálá, že je důstojníkem Královského Mantichorského námořnictva. A tak jsem si znovu prožil s posádkou všechny tyto (dnes už historické) okamžiky. Zažil s nimi jejich triumf při válečných hrách i jejich zklamání při odsunu do Bazilišku. Nepřátelství k Youngovi i příval nových sil, když se Honor pustila do organizace celé soustavy s jedinou lodí. Překvapení ostatních agentur, když námořnictvo po dlouhé době opět začalo plnit své povinnosti. A radost, když se to vše začalo vyplácet. Čest když Honor neustoupila útlaku a neuhnula ze svých povinností ani o palec. Bolest celníků na Meduse, ale i zadostiučinění, když se Havenské plány začínají hroutit. Ohromující efektivnost mariňáků, o kterých v této námořní sérii neslyšíme naposledy. No a samozřejmě finální konfrontace. Vítězství, ale těžce zaplacené krví. Historické první vzplanutí Salamandra. Ještě jednou pochválím záporáky. Ať už "zlou" admirálku, pro kterou je obstarožní křižník s experimentální výzbrojí pod její rozlišovací schopností, přes dění na Meduse. Tam je krásně vidět, proč co která postava dělá. Young jako neschopný zbabělec. A Haveňaně jsou zde malé ryby, chycené ve velkolepých plánech vzniklých nad jejich platovou třídou a nuceni poslouchat rozkazy. Ono i v dalších knížkách platí, že Havenské postavy jsou pro mě celkově uvěřitelnější. Velkým bonusem military scifi od Davida Webera je navíc fungující technologie. Tohle nejsou žádné lodě z předaleké galaxie, které sice přeletí celé Galaktické Impérium za jediný den, ale střílejí po sobě na vzdálenost 500 metrů. Tohle není vesmír, kde se vypnutím impulzního pohonu loď ve vesmíru ihned zastaví na místě. Tady není rychlost tak důležitá, tou hlavní určující veličinou je zde zrychlení. A to jak u lodí, jejichž maximální rychlost není daná silou motorů, ale silou protiradiačního stínění, tak u střel. Protože kromě energetických zbraní (které navíc operují v mnohem energeticky výkonnějším spektru mimo viditelné světlo), jsou zde hlavní zbraní řízené střely s operativním dosahem měřeným v milionech kilometrů. Analogie plachtových námořních lodí, které se museli postavit do řady, aby mohli všechny pálit své boční salvy (což je zde dáno specifikem pohonu) je tak doplněna raketovými křižníky, vrhajícími neskutečně ničivé zbraně na vzdálenosti mimo dohled. No, zde by se toho dalo napsat ještě mnohem víc... Ale to zas u dalších dílů. Tahle knížka je ideálním začátkem nové série, jedné z těch nejlepších v tomto stylu. A první knížky jsou perfektní, takže po dočtení této první už nezbývá než se rovnou svižně vrhnout na druhou. Tam už se přidá i troška politiky a Honor bude muset projít dalšími zkouškami. Kapitán Kobalt, RHN... celý text
Sílící bouře
2014,
David Weber
Poznámky z několikátého čtení celé série, původně česky, nyní kombinace anglických ebooků a audioknih (ty poprvé) - Díl sedmnáctý, třináctý díl hlavní série: Sílící bouře Možná jsem u sedmnácté knihy v řadě už trošku znaven, ale tento díl mi nepřijde tak zábavný. Je víc roztahaný a trvalo mi dlouho se jím znovu prokousat. Většinu času se řeší události a následky posledního dílu - konflikt Mantichory se Solárním Svazem. Solariáni zbrojí své tisíce lodí, náhodou už mají nějaký čas také připravenou invazní flotilu. A Mantichora se také připravuje, například stahuje své obchodní loďstvo a blokuje křižovatky červích děr. K hlavním hrdinům se konečně dostávají zprávy z Mesy, v podobě Antona a Viktora. To celý Havenský kvadrant galaxie obrací vzhůru nohama. Vzniká tak Grand Alliance - aliance států spojujících se proti Solariánům a Mese. Aliance Mantichory, Havenu, Graysonu, Andermanů, stromových koček, ale vlastně i Pochodně a Beowulfu, ... Admirál Filareta se plánovaně dostaví na schůzku v Mantichorském systému, Honor jako CO domovské flotily (a v podstatě nové Grand Alliance Grand Fleet) je na něj připravena. Jak je ale zvykem, nic nejde podle plánu ani jedné ze stran. A pak, pak přichází politika, která vyplní většinu zbytku knihy. Plus je, že se toho dozvíme hodně ze strany Solariánů. Další plus je GA, jejíž formování je stěžejním stavebním kamenem do budoucna. Plusem je, že tato kniha spojuje dějové linky hlavní linie, vedlejší špionážní linie a částečně i vedlejší Talbottské linie. Jenže mám prostě pocit, že to všechno nějak dlouho trvá. A že kromě několika akčních chvil se toho "tolik" neděje. A tak ke konci dostaneme třeba královskou svatbu nebo zasedání Solariánského parlamentu. Samostatně (ale i společně s dalšími třemi díly vedlejších sérií) je tento díl velkým úvodem závěru série a budu základ pro Nekompromisní Honor. RADM Kobalt, RHN... celý text
Popel vítězství
2005,
David Weber
Poznámky z několikátého čtení celé série, původně česky, nyní kombinace anglických ebooků a audioknih (ty poprvé) - Díl devátý: Popel vítězství Na rozdíl od předchozích knížek, tady nemusíme čekat a vrháme se rovnou do pokračování minulého děje. A můžu říct, že návrat mrtvé hrdinky rozvíří hodně vod. Také by to nebyla mantichorská monarchie, aby se po zásluze nerozdalo pár povýšení, vyznamenání a šlechtických titulů. A zatímco galaxie se dozvídá, co se v Havenu děje za zavřenými dveřmi, Honor zjišťuje co vše promeškala. Mantichorsko-Havenská válka zuří dál, Haven sice úspěšně postupuje, Mantichora zase chystá ultimátní protiútok. Jenže Honor potřebuje oddech, takže my jsme svědky hlavně politického kolbiště a o válečné vřavě se dozvídáme jen méně přímo. Další mantichorskou odbočkou je pak rekonvalescence Nimitze, díky které se vlastně kočky dostávají na světlo jako inteligentní civilizace. Na pár skoků se podíváme i na Haven, kde více a více lidí není spokojeno s despotickou vládou triumvirátu. Tady se sice obměnila část vedení, rozhodně tady ale nepanuje důvěra. Admirálka McQueen má své ambice, jenže zbytek to ví také, je to tedy o balancování na hraně užitečnosti režimu. Případně o dalším z převratů a nějakém tom střílení v Noveau Paris. A co bylo zapojení Havenu bez nějakého toho atentátu, v tomto duchu Saint-Just schvaluje operaci proti Mantichorské královně. Mezím se nám už rozjíždí operace Buttercup, kdy celá Mantichorská aliance vytáhne ze skříně schovávané lodě nové generace a rozsévá zkázu na příme lince k Havenu, likvidujíc jednu nepřátelskou flotilu za druhou. A do toho se zamotá již zmíněný atentát. Zatímco je tak politická situace na Mantichoře v chaosu, z Havenu přichází návrh na příměří, válka je nejspíš u konce... Na jednu stranu je v tomto díle Honor opět nohama na zemi a stranou od největší akce, zapojuje se hlavně politicky a diplomaticky. Na stranu druhou tu máme vyvrcholení několika posledních knih a několika let děje, poslední fázi války. Takže to ve výsledku stejně stojí za to. Tímto dílem nám také končí první etapa Honorverse, jednodušší část děje. Protože za chvíli už to nebude tak kompaktní, zároveň s dalším dílem hlavní série se začínají odpojovat další dvě vedlejší knižní série. Teď je také ideální čas doplnit si mezery a přečíst si sborníky povídek. Nebo alespoň pár konkrétních kousků. Některé povídky totiž stojí opravdu za to, navíc jsou i docela důležitými úvody do vedlejších linek nebo hezkým doplněním právě dočtených knih. "A Whiff of Grapeshot" a "Nightfall" nám tedy doplňují děj několika Havenských převratů a mohli by skoro být součástí hlavních knih. "Let's Go To Prague" nám ukáže špionážní stránku Honorverse, "A Ship Named Francis" zase tu humornou, nejsou ale dále důležité. Zato "Promised Land"/"Ruthless", "The Service of the Sword", "From the Highlands" a "Fanatic" v podstatě představují postavy, které se v dalších Honorvese knihách dostanou do popředí (kdy Vysočinu a Fanatika považuji za opravdu nejpovedenější široko daleko). Případně se dají doplnit nějaké epizody z minulosti Honor, jako "Ms. Midshipwoman Harrington", "The Hard Way Home" a "Let's Dance!" Kapitán Kobalt, RHN... celý text
Pole potupy
2001,
David Weber
Poznámky z několikátého čtení celé série, původně česky, nyní kombinace anglických ebooků a audioknih (ty poprvé) - Díl čtvrtý: Pole potupy (pokus číslo dva) Čtvrtý díl série na to jde jinak. Kdo očekává další posun vpřed, bude nejspíš překvapen. Vždyť začala válka s Havenem, takže Honor bude v první linii, velet lodím a vítezit v bitvách flotil? Chyba. Na pozadí této války se totiž rozehrává komornější příběh, ale o to více je osobní. Celá kniha je v podstatě o následcích poslední knihy (nebo vlastně všech tří knih) a o důsledcích svých činů. První s čím se bude zápasit jsou dozvuky bitvy o Hancock. A to chování dvou důstojníků, dvou kapitánů. Jeden který porušil psaná pravidla a nepředal taktické vedení lodí nadřízenému důstojníkovi a tím nejspíš dovedl bitvu do zdárného konce. A druhý, který bez rozkazu rozpustil svou jednotku a poté ignoroval rozkazy z vlajkové lodě k návratu do formace. Tak první část knihy zabírá vojenský soud s Pavlem Youngem, Honořinou nemesis. Ironické, že Honor se nevědomky stala nemesis Pavla Younga. Nebyl by to ale prominentní syn vlivného politika a důležitého šlechtice, aby za zbabělost v boji očekával popravčí četu a tak i jeho vyobcování z námořnictva je svým způsobem úspěch. Tedy, jak pro někoho. Jak kniha pokračuje, pochopíme, že se opravdu nedočkáme vesmírných bitev. Ani Havenu. Protože drama se tu odehrává na povrchu planet. Honor je po soudu uklizena do ústraní, cestuje na Grayson převzít své malé království. A stát se modelem všech Graysonských žen a největším hybatelem jejich společnosti za posledních pár set let. A zatím Young plánuje pomstu a vykonává její první kroky. Chce zničit zrádce, svého bývalého prvního důstojníka a současného milence své nemesis. Chce zlikvidovat ženu, která mu vzala všechno, Honor samotnou. V tomto pořadí, na čemž důrazně trvá. A tak se objevuje další postava z minulosti, z první knihy. Bývalý důstojník od mariňáků, placený nájemný vrah a profesionální duelant. Ač následné události jsou drastické a velmi osobní, rozhýbou události velmi zajímavým směrem. A taky díky nim můžeme pozorovat nádhernou scénu, kdy se mariňáci na cvičení ztratí a jdou se zeptat k nejbližší náhodnou stavbě... Nebo také na pozadí velmi letmo vznikající vztah Horace Harknesse a Iris Babcock. Pro Honor se to ale zvrhne v situaci, která má pouze dvě řešení. Bude důsledná a dotáhne věci do konce, přičemž nejspíš ztratí své velení a místo v námořnictvu, nebo se podvolí nátlaku. A myslím, že se nemusíme dlouze rozmýšlet, kterou cestu zvolí. Něco málo k duelům, legálnímu mantichorskému systému, jak svému nepříteli poslat kousek olova skrz tělo a nebýt za to souzen. I když, po této knize tyto praktiky vymizeli, takže bych se nedivil, kdyby byly na pozadí zrušeny. Máme tu dvě možnosti, přičemž jednu z nich vybírá vyzvaný. Je tady lehčí forma duelu, kdy každý vystřelí jen jednou. Poté musí obou odsouhlasit, že cti ještě nebylo učiněno zadost, aby se přistoupilo k další ráně. A tak se to opakuje. Nebo je tady ostřejší protokol, podle kterého můžete vyprázdnit celý zásobník a duel ukončuje většinou až smrt. Na obojí dojde, stejně tak i na třetí možnost... Tento díl je krok stranou, ne krok vpřed. Ale velice dobrý krok stranou. Protože David Weber dokazuje, že umí i něco jiného než military scifi. Dočkáme se tady právničiny, politiky, novinařiny, ekonomiky, nájemných vražd i soubojů. Nakoukneme mnohem více do Mantichorské i Graysonské společnosti. A dostaneme osobní drama. Díky tomu všemu se dle mého názoru jedná o jeden z nejsilnějších dílů série a jeden z mých nejoblíbenějších. Není tak divu, že David po letech (vlastně skoro po 30 letech) napsal krátký román, který stínuje události z této knihy a v mnohém je doplňuje. Kapitán Kobalt, RHN... celý text
Pochodeň svobody
2011,
David Weber
Poznámky z několikátého čtení celé série, původně česky, nyní kombinace anglických ebooků a audioknih (ty poprvé) - Díl patnáctý, druhý díl Koruny otroků: Pochodeň svobody Vedlejší špionážní série je zpátky a větší než kdy dřív. Rozbíhá se nám tady několik linek, některé osudovější než jiné. Hlavní příběh se nepřekvapivě točí okolo superšpiónského dua Zilwicki a Cachat, kteří si dali úkol rozkrýt celé Mesanské spiknutí. A kde jinde to provést, než přímo na Mese, pro naše hrdiny možná nejnebezpečnější planetě. Do toho se začíná odvíjet příběh Jacka McBryde, který je sice loajálním vojákem Mesanského spiknutí, ale začíná mít city a svědomí. Vedlejšími linkami jsou pak třeba lidé ze stanice Parmley, která funguje jako neutrální překladiště pro otrokáře. Nebo beowulfská protiotrokářská jednotka, která si tuto stanici vyhlédne pro svůj další projekt. Nepřekvapivě jsou tak obě strany zataženy ještě do záležitostí Pochodně a do Viktorovi mise. Zapomenout nesmíme tedy na Pochodeň, kde se Berry učí jak být královnou a také se snaží aby to celé vůbec fungovalo. Zde se zase roztáčí jeden z plánů Mesy, jak vytrhnout tuto osinu ve svém pozadí. Je totiž v módě využít Havenské dezertéry a bojovníky z minulého režimu jako svaly. A v cestě k Pochodni jim stojí pouze Luiz Rozsak a pár jeho lehkých lodí. Prostě Havenští záporáci jak ze starých knih, kteří plánují omylem sterilizovat otrockou planetu několika jadernými hlavicemi. Není snad překvapivé, že žádná z těchto linek nevyjde přesně podle plánu. Bude se pletichařit, ale i bojovat. Snad každý z hrdinů minulé knihy zde dostane nějaký prostor a kdo ne, ten ho dostane příště. Špionážní linka zde hraje prim a odvíjí události dějící se v pozadí galaktických událostí. Podobně jako v druhé z vedlejších sérií, dozvídáme se mnohem více informací na které jinde není čas, ale které budou ještě hodně důležité. A konečně se dostaneme do dalších vrstev cibule. Kapitán Kobalt, RHN... celý text
Ozvěny cti
2004,
David Weber
Poznámky z několikátého čtení celé série, původně česky, nyní kombinace anglických ebooků a audioknih (ty poprvé) - Díl osmý: Ozvěny cti Aneb tak trochu druhý díl dvoj dílu. Pokud si ale myslíte, že se hned dozvíte, jak to s Honor pokračovalo po výbušném finále minulého dílu, tak máte smůlu. Mám pocit, že asi první polovinu knihy se za Honor vůbec nepodíváme. Místo toho je celá ta polovina věnovaná Mantichoře. Honor byla popravena a dočkala se veřejného pohřbu. Mantichora totiž potřebuje hrdiny, protože válka se rozhodně nevyvíjí přesně podle plánu. Havenské námořnictvo se vzchopilo, neschopní legislativci už jsou dávno pryč a důstojnický sbor motivovaný svými komisaři se snaží odvést tu nejlepší práci. A začíná se jim to i dařit. Mohli by snad otočit i celý průběh války. Do toho Grayson ztratil svou ikonu, ale jsou to tvrdohlavci. Ti nenechají Alianci padnout. Ve víru války byl náhodou dotažen jeden koncept, nosič LAC vycházející z dnes již legendární (během několika krátkých let, ale to je showbyznys) Honořiny mise ve Slezsku. Díky dvěma vlastně převratným technologiím získaným ze "zaostalého" Graysonu je dovedena do bojeschopnosti nová generace rychlých torpédových člunů a jejich hyperprostorového nosiče. A dojde i na test bojem, neboli chudák Diamato. Honor si mezitím už asi rok užívá tropického letoviska v pekle, na vězeňské planetě Hades. Sbíraly se síly, mapovala nepřátelská komunikace, pozorovali se vězni a dozorci. Díky znalosti jejich postupů se tak vrháme do víru ovládnutí celého vězení, následované ovládnutím i vesmírných sil. Protože prostý útěk z vezení by Honor nestačil. Místo toho vzniká Elysejské námořnictvo, které má za cíl udělat Havenu co největší škody a odvézt z pekla všechny jeho vězně. V mezidobí dostaneme například i trošku právničiny, když přítomní důstojníci založí vojenský soud a hodlají se vypořádat se všemi zbytky státní bezpečnosti, kteří jim padli do rukou. Nebo také dostaneme příjemné překvapení v podobě objevení dávno mrtvého Amose Parnella. Jeho zmrtvýchvstání je pro mě takovým pomyslným milníkem, kdy se Havenské námořnictvo a Státní bezpečnost definitivně ocitají na opačných stranách, i když ti první o tom ještě úplně neví. No, můžeme to shrnout, že Honořino objevení na světle se zakousne Havenu do zadku, takový šok nikdo nečekal. Ale pořád tu zbývá válka, kterou je potřeba dotáhnout do konce, to ale zas v příštím díle. Tento končí dojemně, s tou trochou vítezství i optimisticky. Příběh je to silný a v rámci série ho řadím k vrcholu. Kapitán Kobalt, RHN... celý text
Mezi piráty
2003,
David Weber
Poznámky z několikátého čtení celé série, původně česky, nyní kombinace anglických ebooků a audioknih (ty poprvé) - Díl šestý: Mezi piráty Aneb Honor zpátky na koni. Tedy v černé uniformě. Protože my víme kdo s radostí vymění modrou admirálskou uniformu za pouhou kapitánskou, ale v tom správném námořnictvu. A to námořnictvo má pro ni chuťovku, službu ve Slezku, na rekonstruované civilní nákladní lodi a s velkou šancí na neúspěch. I když se Honor stává velitelem několika takových přezbrojených a experimentálních lodí, ty budou operovat samostatně. A tak jsme zpátky u osvědčeného konceptu jednoho kapitána a jedné lodi, proti všem. Cílem jsou sice místní piráti, ale brzo se dozvíme, že narušení místních obchodních tras je cílem i Havenu. Střetnutí nás tak nečeká málo. Děj je tady doplněn několika dalšími pohledy, naopak je v části knihy Honor skoro až nedůležitá. Sledujeme tak třeba osudy nováčků na Honořině lodi, jejich prvním umístění po výcviku (Lower decks, lowed decks!...) . A to včetně odpovědnosti nebo taky šikany. V těchto kapitolách je Honor jen mýtickou bytostí na vrcholu pyramidy, ke které lodníci mohou jen vzhlížet a sama se nezapojuje. Díky tomu se více dočkáme poddůstojníků, starých známých jako Sally MacBride a Horace Harkness. Druhý pohled je Havenský, který je osvěžující a lidský. Je problémové je tady vůbec vidět jako záporáky, zrovna Warner Caslet v tomto má potenciál. To naopak mnohé mantichorské postavy to u mně mají mnohem horší. Jak už je obvyklé, i v tomto díle se dozvíme více o několika zrovna ze skříně vytáhlých technologií. Honořiny lodě jsou totiž také testovacími platformami několika nových konceptů. Jedním z nich jsou lehké bojové čluny - LAC. Nejen že u nich došlo k výraznému pokroku, zkouší se zde i koncept jejich vypouštění z mateřské lodi. Druhý systém je založený na střelových gondolách. Ty už se sice používat začaly, je nutné je ale táhnout za lodí. Když máte ale prostor civilní transportní lodí, je možné jich stovky mít připravené v hangáru a vypouštět je ze vrat. Obojího si posléze užijeme do sytosti. Třetím bodíkem by mohly být i nějaké informace o ručních zbraních a hlavně jaké jsou jejich výhody a nevýhody oproti Coltu 1911... Celkově našlapaný díl, vždy se něco děje, i když na různých úrovních. Větší množství postav i pohledů je tady k prospěchu, Haveňané jsou správňáci, dočkáme se vesmírných bitech i jiného napětí. Finále je opět napínavé, výhledy nejsou místy optimistické a tak tu máme klasickou Honor. Kapitán Kobalt, RHN... celý text
Měnitelka světů
2006,
David Weber
Poznámky z několikátého čtení celé série, původně česky, nyní kombinace anglických ebooků a audioknih (ty poprvé) - Odbočka k povídkám číslo tři: Měnitelka světů Povídky jsou dobrou věcí, hezky nám doplňují děj, ukazují historii, nebo uvádí nové postavy a zápletky. Bohužel také mají občas kolísavou kvalitu, od nudnějších kousků po legendy hodné zapamatování. Kadet Harringtonová nepřekvapivě mapuje jeden z dílků Honořiny služby v nižších hodnostech. Ukáže se pár postav, které se mihly i v hlavní linie, dotváří se minulost hlavní hrdinky. Soumrak je povídkou o dalším z Havenských převratů, tato opravdu vypadá že chybí z hlavní série, protože tam se dostáváme až k výsledku. Je to škoda, protože je to důležitý kousek moderní historie Havenu. A opět to tady bouchá. Titulní Měnitelka světů je opět o stromových kočkách, tentokrát ale o Nimitzovi a Samantě. Střípek, jehož výsledek už jsme viděli v hlavní sérii, jedná se totiž o budoucnosti tohoto druhu. To nejlepší na konec, s poeticky přeloženým názvem Až se Vysočina propadne, tuhle povídku nemůžete minout. Za prvé protože představí dvě velmi důležité postavy, které zasáhnout kromě vlastní celé vedlejší série také do knih v té hlavní. Zadruhé, protože dostává legendární status. Vítejte na Zemi, na bojišti mantichorských občanů, civilistů, Havenské státní bezpečnosti, žoldáků, otrokářů z Mesy a protiotrokářských teroristů. Z prvních třech povídkových sbírek je tohle ten nejdůležitější dílek. Kapitán Kobalt, RHN... celý text
Krátká vítězná válka
2001,
David Weber
Poznámky z několikátého čtení celé série, kombinace anglických ebooků a audioknih (ty poprvé) - Díl třetí: Krátká vítězná válka Třetí díl série a další posun vpřed. Z různých pokoutných plánů na oslabení Mantichory nic moc nevyplynulo (tedy až na odsouzení Honor v nepřítomnosti k smrti za vraždu civilní lodi v Bazilišku), je tedy čas posunout hru na vyšší úroveň. Protože pokud něco zmírající ekonomika Havenu potřebuje, je to krátká vítězná válka (roll credits). Z Honor se po událostech z minulé knihy stal hrdina, na kterou se vrší všemožné pocty a vyznamenání. Rozloučíme se tedy s (už druhou) lodí HMS Fearless, Honor totiž dostává svůj první bitevní křižník. A to dokonce HMS Nike, právě dostavenou loď, která navíc dostala jméno z první pozice List of Honor. Je to největší čest, kterou může kapitán v RMN dostat, a kdyby jste to nevěděli, tak vám to v knížkách ještě několikrát zopakují. Nový úkol vypadá jednoduše, připojit se jako vlajková loď k 5. eskadře bitevních křižníků pod vedením kontradmirála Marka Sarnowa, která je součástí stanice Hancock pod vedením viceadmirála Yanceyho Parkse. Takže žádná politika ani diplomacie, dokonce i bez zodpovědnosti samostatného velení. Místo toho jen ochrana opravárenské základny v hraniční soustavě království. Ale nebyla by to zábavná knížka, kdyby se tu nic nestalo... První problém jsou jednoduché technické problémy, které si ale vyžádají zásah opravárenské základny. Není snad větší potupy, když nejlepší loď námořnictva nefunguje tak jak má. A tak se zde objevuje staronová postava Paula Tankersleyho. XO Warlocka z první knihy, kde dostal asi dvě repliky, má nyní na starosti opravu Nike. A my mezitím objevujeme další z maličkostí, které bojem ostřílenou a chladnokrevnou Honor absolutně rozhodí a znejistí - lidské vztahy. Dále je Honor pronásledována svými posledními úspěchy. Diplomatické vedení diplomatického personálu na Graysonu ji přineslo politické nepřátele, pověst Salamandra zase nedůvěru admirála Parkse. A navíc se objevuje Warlock, pořád s Pavlem Youngem na palubě. A to nikdo ještě netuší, že jsou pod bedlivým špionážním dohledem a že se právě stávají cílem pro Havenský blitzkrieg. Většina knihy tedy směřuje k finální konfrontaci, která stojí za to. Těžké jednotky jsou zrovna někde pryč a Hancock je bráněn pouze bitevními křižníky a lehčími loděmi. Opatrní Haveňané, v obavě před pastí, vysílají do boje pouze část svých sil. Tedy takovou, že oproti Sarnowovu velení jsou silnější asi jen trojnásobně. A tak se dostáváme ke skoro partyzánské taktice, kdy Mantichora využívá svých technologických předností, jako lepších elektronických systémů (které tak vedou k lepšímu efektivnímu dostřelu nebo efektivnější obraně). Své si odbydou také výkonné drony, střelové pody nebo miny. Missile pod má jednoduchý koncept. Do mnohatunové kostky se namontují jednočinné odpalovače řízených střel, každý s připravenou střelou. Všechny střely se pak najednou odpálí (z každého podu třeba 10) a díky tomu se první salva eskadry třeba zdvojnásobí nebo ztrojnásobí. Prostě nemilé překvapení. Miny tady jednoduše nebouchají, místo toho se jedná spíše o jednoranné laserové zbraně s relativně krátkým dostřelem. Ne že by to ve výsledku byl rozdíl, stačí jich pár a zasažená loď udělá bum. Jak to vše dopadne nechám být, od toho je nutné si knížku přečíst. Jen je jasné, že první tahy Mantichorsko-Havenské války nevyšly úplně podle Havenských představ. A protože není lepší čas pro změnu vedení než chvíle kdy zahájíte válku, Havenem navíc otřásá revoluce a nastolení nového režimu. Takového, že dědičný prezident Havenu by byl ještě rád, že s ním bylo skončeno tak rychle. Měřítko knihy opět poskočilo, po střetech několika lodí tu máme první opravdové střety velkých jednotek, desítky lodí a stovky střel lítajících všemi směry (a konečně za to taky nemůže Honor). Kromě taktiky už se uplatňuje i strategie a ukazuje se, že to odteď bude ještě složitější. Je třetí díl lepší než ten předchozí? Řekl bych že ne. Ale není o moc za ním, je tak na úrovni první knihy. Třetí díl je totiž trochu jednodušší a přímočařejší než ten druhý. Dobrá, možná je horší i než první díl. Protože taky chybí pořádní záporáci, jsou to jen neosobní útočníci. Všechny obecné poznatky psané u předchozích dvou dílů ale pořád platí. No, rozlučte se se starým Havenem, je tady Haven nový. A my si musíme chvíli počkat, než si ho pořádně užijeme. Kapitán Kobalt, RHN... celý text
Koruna otroků
2008,
David Weber
Poznámky z několikátého čtení celé série, původně česky, nyní kombinace anglických ebooků a audioknih (ty poprvé) - Díl jedenáctý, první díl série Koruna otroků: Koruna otroků První z vedlejších Honorverse sérií je tady, kormidla se chopil nedávno zesnulý Eric Flint. A dostali jsme legendu, velmi odlišnou od hlavní série. On se příběh dá popsat jako špionážní román, s prvky politiky i military. Vzniká tak mnohem civilnější příběh, bez válečných lodí a soubojů flotil. Místo toho jsou tady pláště a dýky, pak ale také pulsery a kulomety. Důraz již není na technologie, vše podstatné už musíte znát z hlavní série, stejně tak jako aktuální politickou situaci. Většinu času strávíme na Erewhonu, již málo nadšeném svým členstvím v mantichorské alianci. Haven se přeci změnil a není hrozbou, možná by nebyl špatným spojencem spíše on. Z Mantichory sem tak míří neoficiální delegace se superšpionem Zilwickým a jeho dcerou Berry, s princeznou Ruth a profesorem Havlem, bývalým genetickým otrokem. Za Haven je tady bývalý fanatik Victor Cachat se svou tajnou oficiální společnicí Ginny Usherovou. Ze solárního svazu se potkáváme s novou skvadrou - například guvernér Oravil Barregos, kapitán Luis Rozsak a poručík Thandi Palane. A k tomu se do věci zapletou ještě žoldnéři z Masady nebo Jeremy X a jeho pistolníci. Protože kromě delikátní politické situace na Erewhonu se ke slovu dostane i genetické otroctví, atentáty a únosy. V těsném sousedství Erewhonu i blízkého svazového sektoru se nachází Kongo, planeta ovládaná otrokáři z Mesy kde genetičtí otroci pracují a umírají ve velkých počtech. Výsledkem je kombinace nečekaných spojenců, kteří ač na opačných stranách barikády, pracujících dohromady proti Mese s šíleným plánem na ovládnutí Konga. Cílem je vznik prvního svobodného státu uprchlých genetických otroků a bez prolité krve to rozhodně nepůjde. Tato kniha je výtečná jako samostatný díl i jako první díl série. Je to odklon od military scifi, který je svěží a akční. I když to na začátku nevypadá, že by místní události nějak výrazně ovlivnili hlavní děj světa, opak je pravdou, semínka byla zaseta. Kapitán Kobalt, RHN... celý text
Honořina mise
2013,
David Weber
Poznámky z několikátého čtení celé série, původně česky, nyní kombinace anglických ebooků a audioknih (ty poprvé) - Díl šestnáctý, dvanáctý díl hlavní série: Honořina mise Vedlejší linie se nám tady dotýkají té hlavní, navíc konec předchozího dílu byl dost výbušný. Flotily obou stran války byly víceméně zdecimované, pokud ale Mantichora zvládne vyslat do boje své nové technologie, je nejspíš konec války. Nový systém FTL řízení střel totiž revolucionizuje vesmírné bitvy a extrémně mění rovnováhu sil. Na Mantichoře je ale překvapivě zvolen jiný postup a Honor je vyslána na misi vyjednat konec této dlouhé války. Na Mese to bouchá a Viktor s Antonem jsou prozatím nezvěstní. Do toho se objevují náznaky, že s vypuknutím Mantichorsko-Havenské války to nebylo úplně tak, jak se předpokládalo. A do Talbottu míří Solariánská flotila, vytrestat Mantichoru a Mike Henke za jejich činy. Vše se ale podělá jak je to jen možné, když Mesa spouští operaci Oyster Bay. Těchto několik kapitol patří k tomu nejlepšímu a zároveň nejhoršímu, co jsme tu za dlouhou dobu četli. (v této době se také odehrává jediná povídka z této moderní éry, Obligated Service.) Mesa po svém úspěchu spouští další fáze plánu a Solární svaz cítí slabost Mantichory. Hrozí tak propuknutí otevřené války se Solariány, kteří jak všichni ví vlastní tisíce a tisíce nejtěžších lodí. A nezastaví se před ničím. Jak toho ale využijí Haveňané, když válku se zatím nepovedlo ukončit? I to je velké překvapení, které bude rýsovat politiku Galaxie příštích několik knih a let. Pro pořádné užití se této knížky už je opravdu nutné zároveň sledovat i děj z vedlejších sérií. Bez toho je tato knížka skoro osekaná. Od velkých špalků minulých dvou dílu jsme zpět u středně velkého špalku, o to víc je ale tenhle díl nadupán dějem. A že se jedná o děj hutný. Navíc si zde opravdu užijeme Haveňanů i Havenu, což je něco na co se již dlouho čekalo. Jak se podaří urovnat roky nepřátelství? Ono opravdu pomáhá, že nová Havenská vláda opravdu s těmi minulým má pramálo společného. O to víc to vypadá, že jsou zde společní nepřátelé, jako třeba pletichařící Mesa. Tento díl si nenechte vyspoilerovat, ten si musíte přečíst. Kapitán Kobalt, RHN... celý text
Čest královny
2000,
David Weber
Poznámky z několikátého čtení celé série, kombinace anglických ebooků a audioknih (ty poprvé) - Díl druhý: Čest královny V podstatě vše co jsem psal u prvního dílu zde pořád platí. A to je druhý díl asi ještě o trošičku lepší než ten první. Krásné je, že se stabilně buduje na základech postavených minule, jen se ten svět více otevírá. Postavy jsou o pár let starší a zkušenější, velkou část jich totiž známe již od minula. Jen někteří dostali nové frčky nebo dokonce své lodě. Příběh se trochu mění, už to není jediná loď v exilu proti všem. Honor jich má na starosti několik, jako velitel konvoje. Zároveň je ještě vojenským doprovodem diplomatické mise na planetu Grayson, technologicky zaostalou planetu se smrtícím prostředím a plnou bigotních náboženských fanatiků. Nebo se to tak alespoň zdá, v kontrastu s emancipovanou Mantichorou, které vládne královna a velící důstojníci mohou být i ženy. Obojí totiž bylo na Graysonu nemyslitelné. No a pak se objeví ještě plány Masady, sousední planety plné bigotních náboženských fanatiků... Ještě bigotnějších a fanatičtějších, těch co na ně Graysonská společnost byla moc otevřená a jejichž praktiky zacházení se ženami by odpovídali spíše otrokům v arabském světě. Grayson je velké plus této knihy, od sociálních konfliktů až k diplomacii. Je to taky možnost vidět Honor, která minule neváhala jít vstříc možné smrti, nejistou a chybující. I tento profesionální důstojník má slabinu, cokoliv co nesouvisí s vojenským řemeslem. Diplomacie a politika jsou zde toho příkladem, dokud se Honor nedostane přes hranu, nevezme diplomacii do vlastní ruky a politiku nezačne provádět s podporou hlavní. I když se to nezdá, i tady se objevují Haveňané, dokonce dva důležití, Yu a Theisman. Ti jsou totiž vysláni na Masadu jako vojenští poradci, mimochodem také se svými loděmi, které tak zněkolikanásobují sílu zastaralého námořnictva Masady. A ta má cíl jednoduchý, vyhladit Grayson v záři atomového ohně. A pokud mají Havenští důstojníci nějakou čest a lidskost, Masada s nimi už počítat nebude a raději si to udělá sama a pořádně. Bounty se tak stává mou oblíbenou pasáží, kde i zapřisáhlí Manťáci musí fandit Havenu. A tak se Honor opět dostává mezi kladivo a kovadlinu. Nebo se stává kovadlinou, zachytávající Masadské kladivo? Je zas hozena do vody a do konfliktu, bojuje v nevýhodné pozici, do které se ale dostala vlastní zásluhou. A vznikli tak ztráty, které ji budou tížit ještě dlouho. Další excelentní částí knihy je tak Kos, aneb když si od vesmírných bitev odskočíte s pár stovkami mariňáků nakopat pár zadků. Jenže zakončení tu tak jednoduché není a je to silný zážitek. Zapomínat by se nemělo na Nimitze, který se v první knize jen vezl. Tady se stává národním hrdinou. A Honor bezmála spasitelem. Nejprve s nohama na planetě, kde ukáže že dynamické duo Honor a Nimitz vydá za celý olympijský tým. Pak, jak je zvykem, opět na palubě své lodi. Finální konfrontace se stávají pro Honor zvykem, je to všechno nebo nic. Možná všichni umřeme, ale svoji povinnost splníme. A tak se Honor ve stylu Jana Žižky pouští do nevyrovnaného střetu, druhého který zakládá podklady legendě o Salamandrovi. Ve stylu Davida Webera ještě před finálním hodnocením vložím infodump a popíšu nezbytné technické údaje. Zatímco minule jsem psal hlavně o zrychlení, dnes to bude o gravitaci. Ta je totiž v tomto vesmíru určující. Na principu manipulace gravitace totiž fungují všechny hlavní pohony. To gravitace tlačí lodi a střely vesmírem. To díky ní se dá pohybovat v hyperprostoru a nebo jen díky ní mohou senzory fungovat rychlostí vyšší než světlo. Gravitační otisk lodí i střel je vlastně možno pozorovat v reálném čase, na rozdíl od senzorů závislých na datech putujících rychlostí světla. Gravitace totiž vyvolává odezvu na stěně hyperprostoru, která je zachytitelná okamžitě... A na tento luxus si námořníci již zvykli, takže jít do bitvy bez fungující gravitiky je jako nyní vyplout na pozemské moře bez radaru. A v boji mohou informace znamenat rozdíl mezi smrtí a přežitím. Druhý díl série si drží vysoko nastavenou laťku. Jak je u (kvalitních) druhých dílů zvykem, nabízí to co minule, jen víc a lépe. Kdo dočetl první díl, zde bude zaháčkován minimálně stejně dobře. Dokáže třetí díl udržet tuto lehce vzrůstající tendenci? PS: Na knihu z roku 1993 jsou některé odhady nebo také výmysly až nepříjemně přesné, pohledem z roku 2023. Kapitán Kobalt, RHN... celý text
