laura přečtené 1168

Houslistka 2000, Jilly Cooper

Trvalo mi se začíst. Úplně jiné prostředí a zcela nové postavy mě od čtení zpočátku odrazovaly. Ale potom se to nějak zvrtlo a najednou jsem zjistila, že mě to vlastně baví. Možná se k této knize ještě vrátím, ale napoprvé nezapůsobila natolik, abych to chtěla udělat hned ...... celý text

Pólo 1998, Jilly Cooper

Tuhle knihu miluju. Líbí se mi se vším všudy, miluju její atmosféru, postavy, které nejsou jen kladné nebo záporné, ale mají od všeho kousek, miluju ten příběh, který se skládá z mnoha maličkých, blýskavých kamínků, příběh, jež nepřestává překvapovat, ať už ho čtete poprvé, podruhé nebo potřetí... Napětím, zvraty, city a intrikami naplněný děj, srdce rozervaná bolestí a zmítaná láskou, osudy, které se podobají mnoha jiným a přesto jsou výjimečné, protože takhle to prostě dokáže napsat jen Jilly Cooper... Jedna z mých nejoblíbenějších knih.... celý text

Rivalové 1995, Jilly Cooper

Přečteno dvakrát. Poprvé mě příběh neoslovil tak moc jako Jezdci, ale podruhé už mě bavil o moc víc. Přesto, na Jezdce to prostě nemá... Snad pro změnu prostředí, ve kterém se děj odehrává, nebo pro postavy, ke kterým jsem si nenašla cestu, které si nedokázaly získat víc mých sympatií. Ačkoli Rupert... Nakonec jsem mu snad i odpustila ;)... celý text

Jezdci 1994, Jilly Cooper

Fakt jsem to četla už čtyřikrát? Fakt jo :) A nejspíš budu číst i popáté. Jezdci jsou prostě příběhem, který vás uchvátí a ke kterému se budete stále vracet. Už pro tu neopakovatelnou, úžasnou atmosféru, pro ten mnohavrstevný, barvami hýřící život, pro tu živočišnost, která z něj čiší, pro ty osudy, které vás nepřestanou dojímat, pro tu opravdovost, pro tu obnaženou, syrovou lidskou podstatu, která nic neskrývá a na nic si nehraje, která vás leckdy znechutí a jindy naplní nadějí. Budete je milovat. A budete je i nenávidět. Nebudete chápat, proč jsou takoví. A přitom byste nechtěli, aby byli jiní. Ačkoli mnozí přicházejí a odcházejí, Jezdci zůstávají... Román o lásce, zradě, pomstě, úspěchu i prohře. O hříchu, nenávisti i zlobě. O životě bez příkras, o mocenských hrátkách i o přetvářce. O krutosti, falešných slibech i o přátelství. O tom, že někdy život nabízí i druhé šance...... celý text

Papežka Jana 1997, Donna Woolfolk Cross

Tuhle knihu jsem četla před mnoha lety - ale pořád si vzpomínám. Byla skvělá. Byla syrová a bolestně obnažená. Byla bolavá, krutá a drsná tak, jak drsný v té době život byl. A vy to čtete a téměř nedýcháte, protože tohle neznáte. Neumíte si představit, jaké to bylo. Jak těžké bylo v té době žít, jak těžké bylo být ženou, bojovat za své sny, naděje, za lásku... Přes všechny krutosti té doby, přes hrůzu, bolest, nespravedlnost, přes neúprosnost osudu je však ten příběh krásný. Uchvátí vás, strhne vás, poznamená. A nikdy na něj nezapomenete. Stejně jako já.... celý text

S tebou už nikdy 2013, Alexandra Potter

Za mě nejlepší ze všech, které jsem od Alexandry Potter četla... Smála jsem se tak, že jsem skoro nemohla přestat. Krásné, vtipné, romantické, přesně tak akorát, aby vám v srdci zůstala hřejivá vzpomínka na těch pár večerů, které jste s touto knihou strávili... Aby vám na rtech zůstal zasněný úsměv a v uších dozníval smích. Aby jste ještě dlouho vzpomínali, jak vám bylo krásně, když jste tenhle příběh mohli prožívat spolu s hrdiny. Zkrátka, tahle kniha se mi moc líbila.... celý text

Kto je to dievča? 2012, Alexandra Potter

Hezké. Moc jsem od toho nečekala, začátek byl zvláštní, ale nakonec jsem byla příjemně překvapená. Určitě se mi líbila víc než autorčina prvotina Není přání jako přání, ale zase nebyla tak dobrá, abych ji zařadila mezi ty, které mě uchvátily... Každopádně byla vtipná, romantická, něžná a překvapivá. Zcela jistě patří mezi ty lepší od této autorky...... celý text

Já a pan Darcy 2012, Alexandra Potter

Moje druhé setkání s autorkou a totální propad. Jedním slovem - nuda. Nuda, nuda, nuda. Jak už bylo níže napsáno, žádná z postav se mi nezaryla pod kůži, příběh (ačkoli Pýchu a předsudek miluji) mě ničím neoslovil a samotnou mě překvapilo, že jsem to dočetla, uzívaná, znuděná a otrávená. Chudák pan Darcy... :)... celý text

Není přání jako přání 2011, Alexandra Potter

Četla jsem před několika lety, tudíž bezprostřední dojem z knihy už vyprchal. Nicméně vím, že na zadek jsem se z ní neposadila, ale na druhou stranu to nebyl ani žádný velký propadák - zkrátka takový průměr. Příběh o tom, že ne vždy se člověku splní přesně to, co chce - a pokud ano, možná zjistíte, že jste to vlastně vůbec nechtěli... Knížka, od které jsem toho čekala víc, ale nakonec jsem ji odkládala s pocitem, že to bylo vtipné, zábavné a v určitém smyslu i poučné. Člověk by si měl totiž dát pozor na to, co si přeje...... celý text

Drž mě, když padám 2018, Miroslava Varáčková

Příběh, který se nečte snadno a přitom jste na konci ani nevíte jak. Přesto mě to, kam všechno směřovalo, ničím nepřekvapilo, jako by se ten počáteční závan napětí kamsi vytratil... Tak nějak se dalo předpokládat, kam to povede, co se stane, jak to celé skončí. A možná pro tu předvídavost řadím k průměru. Přesto bych knihu doporučila všem, komu se zdá jejich život složitý. Každému, kdo si dost neváží toho, co má. Každému, kdo si myslí, že se má špatně a chtěl by se mít líp. Protože nikdy nevíte, co se skrývá za rohem, kdo v sobě dusí bolesti a odříkání, kdo za nehybnou tváří tají bolavé šrámy na duši... Takže možná jen, nebuďme tak nevšímaví ke svému okolí. I ten, kdo pomoc naoko odmítá, o ni vlastně neslyšně prosí...... celý text

Stálo to za to 2018, Miroslava Varáčková

Nejdřív jsem uvažovala, že dám méně. Kniha se četla dobře, děj plynul vpřed a člověka to hnalo otáčet stránky, aby už věděl... Ale ta temnota, zasazená do příběhu, ta mě nějak pohlcovala. Možná teď není úplně nejvhodnější doba číst něco takového, protože vás to stahuje na dno, ze kterého se snažíte vyškrábat zpátky nad hladinu... Těžko hodnotit a soudit chování aktérů příběhu, ale... Bože, doufám, že taková matka jsem nikdy nebyla a ani nebudu. Připomínalo mi to tak trošku novodobou Popelku, jen zakrytou do milosrdné mlhy nevšímavosti a naprostého přehlížení... Lívie byla na přes držku, kopala kolem sebe, ale vlastně to byl jen zoufalý křik o pomoc, který bohužel nebyl vyslyšen. Člověk by řekl, že matka v této rodině snad ohluchla, oslepla, zešílela, protože není přece možné, aby byla tak netečná k tomu, jak se ten rádoby vysněný svět, ve kterém chtěla žít, sesouval k zemi jejím vlastním přičiněním... Každopádně, z knihy na mě padala úzkost, bolelo mě, jak každá stránka v příběhu křičí: Všímej si, co se kolem tebe děje! Zasáhni! Pomoz nám! A přesto se svět otáčí stále stejně, aniž by se i jen na chvíli zadrhl a zaposlouchal... No a za ten konec, za tu facku, kterou jsem vážně nečekala, těch pět hvězdiček tedy dám... Protože jo, stálo to za to...... celý text

Švábi 2013, Jo Nesbø

Tak jsem přežila Šváby :) Prokousávala jsem se tím příběhem měsíc a ptala se sama sebe, proč raději nehodím flintu do žita a nejdu od toho... Na druhou stranu nutno podotknout, že jsem s Harrym strávila pouhých pět večerů a bylo po všem. To mezitím byl jen čas, kdy jsem se ke čtení nedostala, čas, kdy jsem od knihy utíkala k jiným věcem, protože mi nepřipadala natolik lákavá, abych to dělala naopak... Bylo to lepší než Netopýr, to rozhodně. Druhá polovina knihy mi konečně naznačila, že jsem nejspíš udělala dobře, když to s panem Nesbo nevzdávám ;) No a ten konec - tak to byl masakr... Přesto knihu neodkládám s pocitem, wow, to bylo něco, spíš s úlevou - uff, je to za mnou, konečně dočteno. Co to o mě vypovídá? Co to vypovídá o knize? Že zas až takový dojem na mě neudělala... Každopádně, ačkoli několikrát na vážkách, dávám šanci ještě Července...... celý text

Netopýr 2013, Jo Nesbø

Tak bohužel, s panem Nesbo jsme si zatím do oka příliš nepadli ;) Kdyby neměl takové ohlasy, já bych snad ohodnotila i hůř... Ale přece jen, nějaké světlé momenty, kdy mě kniha vždy na pár chvil bavila, bych tam našla... Líbí se mi sarkastický humor autora, líbil se mi Hary - ačkoli ne vždy jsem jeho pohnutky chápala... Jen někdy tam na mě bylo příliš odbíhání od věci, příliš takových těch keců, ve kterých se snadno ztratíte, Netopýr jako by zapomněl létat a pořád padal hubou na zem :( Četla jsem fakt dlouho a byl to ten typ knihy, ke kterému se vám ani nechce vracet a prokousávat se stránkami, ale zároveň to z nějakého těžko pochopitelného důvodu ani nechcete vzdát, takže čtete, chvílemi ve vás klíčí naděje, jo, konečně se to obrací k lepšímu - a pak zase bum, prásk, btw co to je? Vraha jsem ani netipovala, byla jsem ráda, že jsem se dobrala konce, ten jsem tak trošku očekávala - a zklamalo mě, že to dopadlo, jak asi muselo. Teď mám na mysli ten případ s kotevním lanem... No, šanci panu Nesbovi asi ještě dám. Ale že bych se na další jeho knihu vrhala s chutí, to fakt ne. Spíš doufám, že se už chytnu a propadnu davovému šílenství ;) A pak se ode mě třeba i dočká lepšího hodnocení...... celý text

Gösta Berling 1959, Selma Lagerlöf

Příběh nesourodé skupiny lidí, které spojuje jeden padlý muž. Bývalý farář Gosta Berling je rozporuplná postava, kterou milujete, nenávidíte, litujete i nechápete, kterou možná pohrdáte a přesto ji obdivujete. Muž, který toho hodně ztratil a který pomalu ztrácí i sám sebe. V příběhu se rozvíjí odvěký boj dobra a zla, kdy hrdina balancuje na samém kraji propasti a nezřídka padá až na dno. Drsný, místy až krutý příběh, plný snové představivosti, legend, mýtů i pověr, plný hluboké lidské lásky i odevzdanosti, plný zaslepenosti i odhodlání, krása míst, kde život začíná i končí... Milovala jsem je všechny. Kavalíry, majorku z Ekeby, hraběnku Dohnovou, Marianu Sinclairovou i pyšnou Annu Stjärnhökovou bez nich by nevznikl Gosta Berling. Bez nich by nežil. A tak, jednou za čas, otevírám tuhle knihu, na jejíž stránkách ožívá svět, tak dávno ztracený v propadlišti času, a přesto tak živý, tak skutečný...... celý text

Bílý oleandr 2000, Janet Fitch

Za mě to na plný počet hvězd není, ačkoli jde opravdu o ojedinělý příběh na tohle téma, tak syrový, tak obnažený, až vám z něj naskáče husí kůže a musíte se sami sebe ptát, jestli tohle vůbec chcete číst... Začátek se mi zdál trošku zmatený, v podstatě mě děj pohltil až poté, co Astrid putovala do prvního pěstounského domova. Její příběh je jedním z nejsmutnějších, jaké jsem četla a zcela jistě není ojedinělý (bohužel), jen o těch mnoha dalších nikdo nenapsal. Je především bolavý, bolavý touhou někam patřit, bolavý nepochopením, bolavý rozervaným srdcem, nedůvěrou, tápáním. Astrid hledá svoje místo ve světě, který jak se zdá, o ni nijak moc nestojí. Pro mě to byl příběh bez východiska, příběh plný zmařených nadějí, zklamání, zrady. Ale také příběh o věčném boji, o touze někam patřit, o obrovské vnitřní síle a odhodlání bít se za své sny. Nicméně poslední třetina knihy se už nějak moc táhla a konec mě tak nějak zklamal. Kniha však rozhodně stojí za přečtení a za zamyšlení - kolik životů už svět takhle dokázal pohřbít?... celý text

Když stromy rostly do nebe 1987, Aida Brumovská

A tohle se mi naopak líbilo moc. Jemný, něžný příběh očima malého dítěte, který nám otevírá oči, který nám ukazuje, jak křehká dokáže být dětská duše, jak křehký je dětský svět a jak snadno se může stabilita v tomhle světě narušit. Přečteno za jediný den, den plný nadčasové krásy, něžnosti, plný dětské nevinnosti, plný pochopení i skrytých obav, protože my, dospělí, už víme, že život nebere ohledy na nikoho, ani na křehkou, dětskou duši...... celý text

Krátký sen o Superstar 2010, Aida Brumovská

Krásná, poutavá obálka - tak za to dávám jednu hvězdu. Příběh mě nezaujal, nic z něj ve mě nezůstalo. Kdysi jsem knihu koupila pro svou dceru a přemítala nad tím, proč leží nepovšimnutá v její knihovně, ačkoli jiné knihy hltala jako divá... Pak jsem se jednoho dne rozhodla, že si to tedy přečtu alespoň já. A tak, jak se obvykle do čtení nutit nemusím, tady jsem musela. Divné, nezáživné, nudné. Příběh bude patřit mezi ty, které mi v paměti neuvízly a k nimž se nikdy nevrátím.... celý text

Láska a jiné úkoly 2018, Kasie West

Čekala jsem víc ;) Ale nemůžu říct, že bych byla zklamaná, četlo se to dobře. Vtipné dialogy, něžnost prvních romantických zmatků, bolest prvního zklamání neopětované lásky a hodně vnitřní síly a odvahy, kterou Abby nevidí, ale my, nezaujatí diváci, to vnímat a ocenit dokážeme... Co byste řekli hezkého o mrtvé akvarijní rybičce? - Byl tak klidný a tichý.... Jo, dost jsem se nasmála. A taky jsem měla často slzy v očích. Byla jsem dojatá, naštvaná, zklamaná, byla jsem odvážná i odhodlaná, byla jsem zraněná - zkrátka, všechno jsem to s Abby prožívala stejně, jako by mi bylo znovu sedmnáct - což už dávno není. Milý příběh, ale nedosáhl na vrchol... PS: Milovala jsem jejího dědu ;) A vůbec vztahy v rodině, to, jak jim na sobě navzájem záleželo, lehký sarkasmus, to, jak si jeden druhého vážili, jak se přes všechny své chyby milovali... Protože život ani láska není o dokonalosti. Je o důvěře, odvaze, odhodlání, o chybách a omylech, o bolesti a nové naději. Je plný těch, co čekají - a nedočkají se. I těch, kteří promarní svou šanci. Je plný úkolů, na jejichž konci najdeme svoje srdce...... celý text

První opravdový polibek 2019, Kasie West

Ta růžová obálka je vážně hrozná :) Název skoro křičí: Uteč, tady fakt teče červená (knihovna)... Ale ten příběh - ten je skvělý. Přesně takový, aby vás bavil, abyste se usmívali, abyste zapomněli, že vám už dávno není sedmnáct a že od života už nečekáte žádné zázraky - a přesto, přesto... Přečetla jsem si to opravdu s chutí, líbila se mi ta lehce přidrzlá, trošku trhlá holka, která bojovala za svůj sen a přitom předem prohrála bitvu se svým srdcem, aniž si to uvědomila. A Donavan? No comment... To prostě nemohlo dopadnout jinak ;) Já tomuhle příběhu nemám co vytknout. Zprvu mě rušily vsuvky se scénářem, ale na konci pochopíte, že to má s příběhem souvislost. Protože na konci nemusíme zůstat stejní jací jsme byli na začátku...... celý text

Selekce 1–3 (box) 2015, Kiera Cass