laura
přečtené 1168
U řeky Piedra jsem usedla a plakala
1999,
Paulo Coelho
Nebylo to špatné, ale nějak to nebylo ono. Příliš mnoho úvah o Bohu, o životě, příliš málo příběhu, příliš mnoho snění, ve kterém jsem se ztrácela. Po pár letech už vlastně nevím, o čem tenhle příběh byl. To by se nestalo, kdyby se mě nějak hlouběji dotkl. Což nedotkl. Příběh, kterým prostě proplujete bez větších šrámů na duši a bez nějakého hlubšího zamyšlení. Bez toho, abyste se museli ohlížet zpět a vzpomínat. Protože vlastně není na co...... celý text
Čarodějka z Portobella
2007,
Paulo Coelho
Těšila jsem se na ni, ale vlastně mě to zklamalo. Nudné, nezáživné, téměř bez děje. Kniha, kterou předešla její sláva, a skutečnost za ní mohutně pokulhává. Velké zklamání. Prokousáváte se příběhem, znuděně skáčete očima po řádcích a doufáte v nějaký nečekaný zvrat v ději, ale to se nestane. A najednou je konec a vy tu stojíte s prázdnýma rukama, trošku znechucení a hodně naštvaní, protože jste nedostali, pro co jste si přišli.... celý text
Ďábel a slečna Chantal
2001,
Paulo Coelho
Za mě plný počet. Tenhle příběh je jeden z nejsilnějších autorových románů (alespoň za mě). Tím, co nám předkládá, jak před námi otvírá naše vlastní nitro, to, co uvnitř všichni skrýváme, co si nechceme připustit, za co se stydíme, ale s čím neumíme bojovat... To mě děsí. Protože pravda je taková, že každý - nebo alespoň většina z nás - se dá zmanipulovat. Mrazí mě z toho. Hnusí se mi to. Ale je to tak. Když jsem tenhle příběh četla, doufala jsem. Ale pak začaly padat hlavy. Pak se začaly ohýbat hřbety. Bože, to tak bolelo. Dívat se, jak snadné to je! Přece ale nad vším zůstává trčet ta nenápadná, trošku plachá, ale nevzdávající se naděje. Že někde mezi námi jsou. A že jich není málo. Že to s námi nevzdají. Že budou bojovat. Že se budou rvát za to, co z lidí dělá člověka... ...že láska je nad zlato. A dokud milujeme, máme naději. Že všechno ještě úplně nezčernalo... Silný, mrazivý, děsivě reálný a krutě obnažující příběh, při kterém vám naskáče husí kůže a budete se leckdy stydět za to, že jste taky lidé. A budete doufat, že vás před takové rozhodnutí osud nikdy nepostaví. A pokud ano, obstojíte.... celý text
Má je vina
2015,
Clare Mackintosh
Tak tohle mě dostalo. V polovině knihy mi poklesla čelist a vracela jsem se na začátek, jestli mi něco neuteklo. Geniálně vymyšlené, ovšem takhle týrat čtenáře... Já prostě nějak nedávám tyhle příběhy... Všechny takové komentáře typu: Proč neodešla, proč tak dlouho... Víte, nikdo si neumí představit, jak těžké to je. Nikdo, kdo to nezažil. Každý jen říká: Já bych tohle, já bych tamto... Ale skutečnost je jiná. Nemít žádný příjem, nemít zázemí, ale mít strach... Slyšet: Vždyť on je tak prima chlap, ty si to musíš vymýšlet... Prostě, tohle nikdo nemůže chápat lépe, než zase jen ten, kdo ví... Tahle kniha mě prostě rozmasakrovala...... celý text
Osudné rozhodnutí
2017,
Jilliane Hoffman
Takový trošku zvláštní příběh o jednom špatném rozhodnutí, o výčitkách svědomí, vině, strachu i hrůze. O naději, bolesti, osamění. O touze najít z toho bludiště cestu ven. O vůli přežít, jít dál a neohlížet se. Mohl to být zajímavý příběh, ale po adrenalinovém začátku už to byla spíš jen nuda. Škoda. Na konci jsem si oddechla, že to mám konečně za sebou.... celý text
Zrádné srdce
2017,
Mary E. Pearson
První díl to nepřekonalo, ale ono se to asi nemůže srovnávat, protože to bylo zase úplně jiné, jinak krásné. Nabité napětím a adrenalinem až do konce. Docela mě naštvalo, že posunuli termín vydání 3 dílu, protože bych se do něj nejraději pustila hned teď :)... celý text
Zpěv velryb
2000,
Wally Lamb
Tuhle knihu jsem spoustu let odkládala a moc se mi do ní nechtělo... Ale když jsem se do ní konečně pustila, byl to nářez. Chvíli trvalo, než se to rozjelo, ale pak se od knihy doslova nedalo odtrhnout... Hodně emotivní, hluboce lidský příběh, který mě doslova rozsekal... Brečela jsem tak, že jsem nemohla číst dál... Příběh, který vás semele, převrátí vám náhled na život, který vás nutí k zamyšlení, který někdy nechápete a někdy zase chápete až moc... Tak smutný, až vás pro ni bolí srdce...... celý text
Stíny nad Krušnými horami
2017,
Renata Šindelářová
Povídky moc nevyhledávám. Je to taková směsice všehochuti a těžko se pak hodnotí, jestli se vám kniha líbila nebo ne - protože některé jsou výborné a jiné za moc nestojí. Pět hvězd ode mne dostává povídka Renaty Šindelářové: Vzpomínky pláčou krásně... Četla jsem ji už několikrát a vždycky mám sevřené hrdlo dojetím. Je to tak živé, skutečné a bolavě krásné. Nostalgické a pravdivé. Všichni prožíváme stejné emoce. Máme stejné obavy i přání. Jsme uhněteni z jednoho těsta... Přesto se jí oči zalily dojetím. Tou mokrou směsicí lásky a smutku, která hladí a zároveň tíží starou křivdou... ...každý si v sobě neseme břímě křivd, záleží jen na tom, jak se k tomu postavíme...... celý text
Černý rytíř
2008,
Candice Proctor
Nebyla špatná, vlastně se mi ten příběh líbil... Jen jsem asi z historických romancí vyrostla nebo co... Mnohem víc se mi od této autorky líbily ostatní knihy, které jsem četla. To ale neznamená, že tento příběh nestojí za přečtení - stojí. Je napínavý, protknutý láskou, intrikami, zvěrstvy, které si my vůbec neumíme představit (a možná ani nechceme), je naplněný vášní a nebezpečím, které ta doba prostě nesla s sebou... Také nečekanými zvraty - přiznám se, že ačkoli to už spoustu let nedělám, tentokrát jsem se několikrát dívala dopředu, co bude dál... Takže tři hvězdičky, ale jen proto, že pár knih této autorky si cením více... Ne proto, že by tahle kniha nestála za víc :)... celý text
Dům neřesti
2003,
Candice Proctor
Název nic moc, spíš odradí... Obálka taky neupoutá... Ale ten příběh! Ten mě tedy chytil za srdce... Ano, člověk tušil, jak to skončí, ale bylo to nabité vášní, napětím a láskou až do konce... Mé VIP knihy od této autorky: Šepot nebes a Půlnoční zpověď to nepřekonalo, ale řekla bych, že jim slušně šlape na paty... Prostě, objevila jsem další úžasnou autorku, která zatím chybí v mé knihovničce, ale nejspíš se to brzy změní...... celý text