laura
přečtené 1168
Dívka, již jsi tu zanechal
2015,
Jojo Moyes
Za mě zatím vůbec nejlepší kniha od J. Moyesové, ačkoli to možná není spravedlivé, protože jsem zatím četla pouze tři knihy (ještě Než jsem tě poznala a Poslední dopis od tvé lásky). Dívka, již jsi tu zanechal, ve mě však zanechala nesmazatelné stopy, příběh byl syrový svou opravdovostí, svou bolestí, nadějí, láskou, vírou a neskonalou odvahou... Názory na hrdiny se měnily s ubývajícími stránkami a dost často mě autorka dokázala zaskočit něčím nepředvídatelným, co jsem možná předvídat měla (obvykle se mi to stává)... Po dočtení knihy jsem dobře půl hodiny nemohla přestat brečet... A myslím, že kousek mého srdce zůstal napořád tam...... celý text
Štvrtá ruka
2002,
John Irving
Ne tak skvělá jako ostatní, co jsem zatím od autora četla. Ale i tak mě bavila. Opět příběh plný absurdit (ale to vám u Irvinga přijde normální :), zvratů, bolesti i lásky, plný zvráceností, kdy vám hlavou proletí jen užaslé: Cože? Říkáte si, že to nemůže myslet vážně. Ale myslí. Říkáte si, že se vám to přece nemůže líbit. Ale líbí. Irving je prostě jedinečný, neopakovatelný, svůj a buď ho milujete nebo ho odsuzujete. Možná ho nechápete, ale stejně se k jeho knihám rádi budete vracet. Protože v nich najdete přesně to, po čem prahnete. Člověka se všemi jeho zvrácenostmi, slabostmi, chybami a pokřiveností. Ale zároveň i člověka, který tam hluboko uvnitř miluje, trpí, touží, žije - a umírá...... celý text
Rok vdovou
2007,
John Irving
Tak tohle byl nářez. Myslela jsem, že se tím příběhem neprokoušu, ale nakonec si mě podmanil jako ty předešlé. Bylo v něm tolik bolesti, tolik utrpení, tolik tápání... Láska a nenávist, sebetrýznění, útěky, které nikam nevedly, touha zapomenout i snaha o porozumění... Já jsem Marion chápala (někdy). Nejspíš bych se chovala stejně. Možná. Nevím. Nechci to vědět. Kde je hranice bolesti, při které zešílíte? Marion šílela, milovala, nenáviděla, utíkala, schovávala se - a stejně se zase vrátila zpátky na začátek. Do toho jediného bodu, z něhož nebylo úniku. Může tohle pochopit malé dítě? Mohla to vůbec kdy pochopit Rut? A co Eddie? Ten věčně zamilovaný, toužící puberťák, který vlastně nikdy nedospěl? I teď, po letech, mi pro ně pro všechny, krvácí srdce. Krásný, srdcervoucí příběh o bolesti a především o ní, o skrytých touhách, o lásce, o odpuštění, o vině... Příběh prolínající se z minulosti do přítomnosti a zlehka otvírající budoucnost. Skoro jako by se tu někdo snažil nevydat ani hlásku ;)... celý text
Pravidla moštárny
2005,
John Irving
Je úžasná. Za mě jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla (a společně s Hotelem také ta nej od Irvinga). Bavilo mě to od začátku až do konce, nenašla bych žádná hluchá místa, která bych autorovi mohla vytknout. A že jde o pořádnou nálož stránek! Četla jsem ji dlouho - a stejně tak dlouho ve mě příběh dozníval i po dočtení. Vzestupy a pády, věčný boj o štěstí, hledání sebe sama, snaha být užitečný, touha po obyčejné lidské blízkosti, po lásce, něze a pochopení. Homer Wells to v životě neměl snadné, ale nikdy to nevzdal. Krok za krokem mířil ke svému cíli - ať už byl jakýkoli. Měl můj obdiv, držela jsem mu palce, prožívala jsem s ním celý jeho život a přála si, aby to, co hledá, taky našel... Hluboce lidský, bolestně syrový, nepřikrášlený příběh o tom, že někdy je důležitější podívat se do vlastního srdce, protože jen tam můžeme najít, po čem tak slepě toužíme. Příběh plný obyčejných reálií, plný těch každodenních, všedních radostí, plný toho neučesaného, rozpustilého štěstí a hlavně plný lásky. Nepochopené, nestálé, kruté a leckdy bolavé, a zejména osudové...... celý text
Manželství do 158 liber
2009,
John Irving
Dva manželské páry si vymění partnery. Tehdy to bylo poprvé, co jsem se v knize setkala s podobnou zápletkou (to se během let samozřejmě změnilo). Možná proto mě příběh zlákal k přečtení :) A tak jsem poznala Irvinga. A zamilovala se. Fakt mě to bavilo. Úžasná kresba postav, syrová obnaženost, nepřikrášlenost, absurdita, obnažené emoce, trýznivá nejistota, bolest, ale i hluboká, lidská láska. To všechno najdete v knihách Johna Irvinga. Budete dojatí, překvapení, znechucení, budete se smát a budete i brečet. Rozhodně se ale nebudete nudit...... celý text
Hotel New Hampshire
2003,
John Irving
Příběh, který v sobě nese nedozírnou hloubku utrpení, bolesti, křivd, neúprosnosti osudu, ale i lásky a krásy. Mnohovrstevný děj, obnažené emoce, obnažené lidství, kaleidoskop osudů - to všechno v sobě má tahle kniha. Já jsem se milovala všechny. Mrzoutského Franka, výstřední Franny, jemnou Lilly, která si tolik přála vyrůst... Nenápadného Egge, Johna, který se utápěl v zakázaných citech, i Truchlíka, se kterým to žití bylo k nevydržení, ale bez něj by to zkrátka nebylo ono. Dokonce i otce, který trval na tom, aby, ačkoli slepý, seděl v první řadě v divadle... ...abych lépe viděl ;) Myslím, že jsem nikdy nečetla nic natolik se vymykající normě, nic natolik šokujícího a přece hluboce lidského, nic tak krutě syrového a zároveň něžně láskyplného. Byli divní - a zároveň byli úžasní. Byli ujetí přesně tak, abyste je pro to milovali. Byli tím, kým většina z nás nikdy nebude - a možná, že jsem jim to trošku záviděla. Protože oni bojovali. Nevzdávali se. Milovali se. A nenáviděli. Snažili se prostě jenom žít. Po svém. Kdo by to mohl pochopit? Snad zase jenom ten, kdo je někde tam uvnitř stejně ujetý, stejně křehký, stejně nepochopený, stejně zraněný. Možná jen ten, kdo vidí to, co se pod tou křiklavou vyzývavostí skrývá...... celý text
Stařec a moře
2015,
Ernest Hemingway
Srdcová záležitost mého dospívání. Četla jsem v sedmnácti a příběhu o starci a jeho věčném boji s mořem jsem propadla. Učaroval mi. Nevím, jestli bych to stejně cítila i dnes, s tím věkovým odstupem, ale tehdy se mi tahle kniha vpálila do srdce a navždy tam uvízla. Krátký příběh plný hluboké touhy po obyčejném lidském štěstí, plný úcty k životu, plný nevyslovené lásky, něhy a tichého štěstí. Každý z nás někdy byl malým chlapcem (dívkou) a jednou bude starcem (stařenou) a život je vlastně náš věčný boj, který někdy prohráváme a někdy vyhráváme, ale nikdy bychom ho neměli vzdávat...... celý text
Sbohem, armádo
1974,
Ernest Hemingway
Zvláštní příběh plný tiché něhy, lásky, humoru a lidské blízkosti. Plný těch úžasných začátků, kdy k sobě dva nacházejí cestu, a plný bolestného procitnutí, že za štěstí se platí velké daně - někdy i ty nejvyšší... Trošku jiné než Komu zvoní hrana, ale stejně naléhavé, burcující, bolavé. Ten příběh na nás v podstatě křičí neviditelné poselství, které by lidstvo mělo vyslyšet. Tak proč to neslyšíme? Proč si zakrýváme uši? Protože pravda, stejně jako všechny podobné příběhy, zkrátka bolí. Kolikrát se ještě propláčeme k hořkému konci plnému nepochopení a bolesti? Kolikrát se budeme ohlížet zpátky a marně prosit čas, aby se zastavil? Kolikrát sami v sobě umřeme? Takže jo, bolelo to. A přesto - bylo to krásné...... celý text
Rajská zahrada
1991,
Ernest Hemingway
Četla jsem před mnoha lety, takže už si děj moc nepamatuju. Příběh se trošku vymykal jiné autorově tvorbě, ale překvapivě mě to bavilo. Bylo to čtivé, možná maličko předvídatelné a snad i trošku jednoduché, bez hlubokých myšlenek, přesto nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo...... celý text
Mít a nemít
1979,
Ernest Hemingway
Jako přečetla jsem to. Ale... Byla to hrozná nuda! S poslední stránkou bych nedokázala říct, o čem to vlastně bylo... Tahle povídková kniha mě zkrátka minula. Do konce jsem vydržela jen proto, že knihy většinou dočítám a že to nebylo dlouhé. Jak už psali někteří pode mnou, příběh zcela o ničem. Za mě ztráta času...... celý text
Komu zvoní hrana
1946,
Ernest Hemingway
Krásné. Bolavé. Dechberoucí. Napoprvé jsem vzdala. Podruhé mi ukradli duši. Já jsem je milovala - všechny. Ale nejvíc tu zvláštní, ponurou, válečnou atmostféru, která navzdory všemu přinášela naději. Nesmělou a bolestně zkřivenou, ale žijící. Doufající. Úžasný příběh, který se nečetl úplně snadno a přesto mi navždycky uvízl v srdci. Snad doufá, že se k němu někdy vrátím. A já se vrátím. Protože ten příběh za to stojí. Za mě to nejlepší od autora. Příběh, na který se nezapomíná. Jedna z jizev v mém srdci a hřejivá vzpomínka, že i když tu naději někdy nemáte, stejně stojí za to bojovat a nevzdávat to. Stojí za to žít... ...a vzpomínat...... celý text
Stíny v ráji
1992,
Erich Maria Remarque (p)
Nedočetla jsem. Ale že je to Remarque, tak alespoň ta jedna hvězda. Šíleně rozvleklé, nezáživné, bez jiskry. Příběh trošku o ničem...
