lavash
přečtené 598
Myšlení vnějšku
2003,
Michel Foucault
Achjo. foucault je pro mě opravdu zklamání číst, opět. sbírka jeho spisů, zahrnující více než tři desetiletí, je snůškou polovičatejch myšlenek, obskurních odkazů a zmatený prózy. člověk si nemůže pomoct, ale spíš si klade otázku, zda se Foucault nesnažil ohromit svý kolegy akademiky svou erudicí, než aby svý myšlenky sdělil širšímu publiku. občas mi mi přijde, jako by se záměrně snažil zamlžit význam. foucault je především analytik. analyzuje a popisuje problém. nenabízí řešení, chce po čtenáři, aby si řekl?: aha, svině. v tomhle je nedotknutelnej, ale jeho případně navrhovaný alternativy jsou vágní a utopický (vězení, psychiatrie atd.) Foucaultova posedlost mocí a diskurzem navíc vede k tomu, že ignoruje další důležitý faktory, jako je ekonomika a třídní boj. prostě, Dits et écrits 1954-1988 je frustrující. foucaultovo myšlenky byly možná ve svý době převratný, ale nezestárly. Jeho psaní je příliš esoterický a jeho analýzy příliš úzký na to, aby byly užitečný pro kohokoli mimo úzkej okruh akademiků. 3/5, ale jen proto, že se dnes cítím dobročinnej. taky je možnost, že jsem dumb.... celý text
Emancipace a radikální demokracie
2013,
Ernesto Laclau
achich ouvej, tyhlety superchytrý levičáky mám fakt rád. jsou stejnou měrou fascinující-frustrující. na jedný straně je Laclauova analýza pojmu emancipace pronikavá -- co znamená být svobodný? kritizuje tradiční marxistický přístupy (k emancipaci), soustředí se spíš, správně, na komplexní souhru sociálno-kulturních sil. na druhou stranu ale, jak píše kapitánsmrt, je to psaní někdy hutný a obtížně srozumitelný a jeho argumenty, jako již tradičně pro (politický) filosofy, působí příliš abstraktně a odtrženě od problémů reálného světa. prosím, prosím, a jak je uplatnit v praxi, aby došlo ke skutečný změně ve světě? to popsat ale asi ani nebyl jeho cíl.... celý text
Chytání pstruhů v Americe
1993,
Richard Brautigan
na jedný straně je Brautiganova próza rozmarná a hravá a čtenář s ním jde na surrealistickou cestu světem, kterej je jak důvěrně známej, tak naprosto bizarní. brautigan má opravdu cit pro zachycení svět. co věřím, že na někoho může působit znepokojivě a místama dokonce rušivě, je mazání hranice mezi realitou a fantazií způsobem, kterej právě může bejt znepokojivej, rušivej, dezorientující. Jeho používání humoru a absurdity může bejt odcizující, brautigan vytváří pocit odtažitosti a ironie, která může bejt na obtíž při nějakým navazování vztahu s tím, co čtu. jedinečný, nezapomenutelný, bizarní.... celý text
