Lenka27
přečtené 336
Hračkář
2017,
Liam Pieper
Ve spoustě věcí souhlasím s Boby 17, trochu uspěchaný konec, ale .... nevyzněl do prázdna. Dvě dějové linie, to už je teď snad běžný styl psaní, nicméně tady mi nevadila, nicméně zejména v závěru bych "současnou" dějovou linii nejraději přeskakovala a naopak bych uvítala více detailů ze života Arkadije po příjezdu do Austrálie. Autor závěr zvládl skvěle, když uvážím, že Liam Pieper má 34 let, smekám. Kniha mi určitě dlouho utkví v paměti a to je značka kvality. Více nechci napsat, bohužel nedá se nespojlerovat. Každopádně doporučuji, kniha o odvrácené tváři cti, čestnosti, laskavosti - život sám. Ale za mně - jako žánr - literatura světová, thrillery - tak thriller ani náhodou.... celý text
Kniha o Baltimorských
2017,
Joël Dicker
Tak jsem asi jedna z mála, která nesdílí všeobecné nadšení a bohužel čas mě v tom utvrdil. Baltimorští ve mně zanechali jen úzkou stopu. Nicméně musím přiznat, že vzhledem k věku je Joel Dicker skvělý vypravěč. Upozorňuji, že, komentář může obsahovat spojlery. Znáte ten pocit, když se na něco strašně těšíte a potom to dostanete, jste nadšení a postupem času nadšení jaksi vyprchá. Vše, co je tu napsáno, je pravda - čtivý román, "módní střídání časových rovin", detailní vykreslení charakterů hrdinů. Ale chybí tam to něco, co by v tak silném příběhu mělo čtenáře chytit za srdce. Dětství je na mě moc rozvláčné, idealizaci rozumím (sama jsem kdysi chtěla maminku vyměnit za šik tetu). Čekání na "drama" mě neobyčejně iritovalo - už jen ten překlad - věřím, že ve francouzštině to zní uchu lahodně, v češtině "stalo se před Dramatem" mi naopak trhalo uši a pomalu už jsem ani neměla chuť čekat na den D. Něžné oslovování je běžné, ale Markusík už byl na mě trochu moc a happy end v podání smíření se hlavního hrdiny s minulostí a vykročení s milující a milovanou ženou po boku do budoucnosti, pro mě tuto knihu zařadilo téměř do červené knihovny. Bohužel, má očekávání nebyla splněna, ale neházím flintu do žita, zkusím ještě Pravdu o případu Harryho Queberta.... celý text
Ví o tobě
2017,
Sarah Pinborough
Tak to je spíše sci-fi, hodně dobré, ačkoli tento žánr vyloženě nesnáším. Snad nebudu "spojlerovat", když napíši, že jsem se několik nocí bála usnout, ten pocit, co vše je možné. Změnila bych název "Druhé dveře". Každopádně jsem se začala více zajímat o spánek ve všech jeho podobách a co přináší.... celý text
Modrá mezi nebem a vodou
2016,
Susan Abulhawa
ztráta času
Začátek slibný, nicméně poté prachsprostý fanatismus, podivné nadpřirozené síly, naprostá dezorientace v ději i postavách. Allah akbar na každé straně třikrát a epilepsie pojmenovaná jako převtělení - to tedy ne. Fanatická obhajoba palestinského národa - chápu - ale zajímají mě fakta a děj je totálně plochý. Po dlouhé době nedočteno.... celý text
Jezero
2016,
Bianca Bellová
Já jsem se knihou prokousávala poměrně těžce, nechtěla jsem ji jen tak proletět, příběh samotný mi nepřišel novátorský, ale tato klasika se nikdy nepřejí. Mou pozornost stále upoutávala podobnost s jednotlivými místy, fragmenty děje, vykreslením osudů jednotlivých postav. Chvílemi jsem měla reminiscenci tuhého totalitního režimu, ocitla jsem se v gulagu, zažila formaci Tálibánu, hinduistické tradice, ženy v burkách a fanatické muslimy. Nemůžu říct, že by mě to rušilo, naopak jsem se v mysli vracela ke svým oblíbeným knihám a přiřazovala je konkrétním situacím. V postavě staré dámy jsem se dokonce dostala až k H. Murakami a jeho 1Q84. A samozřejmě už po přečtení obálky mi naskočila Vnučka pana Linha. Taková milá sumarizace mých oblíbených knih. Naprosto oprávněně udělena cena Magnesia Litera, ale pro mě spíše za odkazy na knihy, které autorka jistě také četla a chytly ji za srdce.... celý text
Manželé odvedle
2017,
Shari Lapena
Stručně řečeno - "ale, jo" - čekala jsem, že to bude totální brak jako tolik opěvovaná Dívka ve vlaku, tudíž jsem příjemně překvapena. Zpočátku mi hodně připomínala Pusinku (podobné téma), pachatele jsem odhadla velmi brzy, ale přesto jsem věřila, že je tam ještě nějaký potenciál. Konec mě zaskočil, v mé hlavě šrotoval úplně jiný, ale nemůžu spojlerovat. Vytkla bych zbytečnou rozvláčnost, opakování podobných dialogů - hluchá místa. Chyběl mi podrobnější psychologický profil jednotlivých postav - k typu těchto "rodinných thrilerů" se to to sluší. Každopádně dobrá četba na jednu noc.... celý text
Ke dnu
2017,
Anna Bolavá (p)
Dala jsem si trochu času, abych získala odstup od prvotiny "Do tmy" a nebyla tolik ovlivněna tímto počinem. Ke dnu je opět psána nádhernou češtinou, je to krása obdivovat svůj rodný jazyk. K příběhu samotnému - ano, volně navazuje na osudy hrdinů první knihy, ale vůbec nevadí, pokud čtenář nezná knihu Do tmy (nicméně je ochuzen o tzv. "spojlery"). Autorka rozehrává osudy několika hrdinů, jejichž životy jsou více či méně propleteny. Velmi dobře balancuje mezi jednotlivými postavami, odkrývá střípky z jejich života, realitu, nesplněné sny, každodenní pinožení, závist pro nic, traumata z dětství, aby je nenásilně ponechala svému osudu a čtenáře navnadila dozvědět se o nich mnohem více. Pro mě je tady už ALE - je to skvělé, obdivuji - toliko osudů vměstnat do tak útlé knihy. Anna Bolavá je skvělá vypravěčka, ale pro mně osobně všechny nedokončené a slibné dějové linie jsou ztrátou, některé hrdiny bych bez lítosti postrádala. Po dějově "nadupané" sběratelce bylin je pro mě kniha trochu zklamáním. Dala jsem jí svůj název "Pod povrchem", rozhodně stojí za přečtení, ale nestáhla mě ke dnu.... celý text
