Lenka27
přečtené 336
Do tmy
2015,
Anna Bolavá (p)
Bolavá je příhodné synonymum pro Annu, vílu uvězněnou v těle člověka. Zadívala jsem se, do jaké "kategorie" systém Annu zařadil - bylinky, nemoci, půdy, půdní prostory, šílenství a musím se pousmát - téměř mě to vybízí: "Slož z těchto slov větu, která má hlavu a patu, vdechni jí děj a dej jí smysl". S Annou jsem proplula od květů lípy, úporného hlohu, vzácného měsíčku lékařského až ke konci sezóny a konci příběhu jedné obyčejně neobyčejné ženy, která touží jen po jediném - stihnout posbírat vše, co kvete, usušit a zavézt do výkupny. Je nemocná, nebo onemocněla z tíhy života, který jí jaksi nepřísluší a nechce ho žít tak, jak se má, jak to žádá okolí? A ne, že by se nesnažila. Nevyšlo to, tak věnovala svůj život drobným kvítkům. S Annou jsem prožila těžké životní období - odcházení a ztrátu blízkého člověka. Můj pohled na ni nedokážu vtěsnat do několika vlastností, zařadit ji do nějaké kolonky. Byla tu pro mě a já pro ni.... celý text
Nultá hodina
2016,
Lotta Lundberg
Také jsem váhala u počtu hvězdiček. Prolínání jednotlivých příběhů je můj oblíbený žánr, ale nemohla jsem se ubránit pocitu, že tady to malinko drhne. Jak zmiňuje Melanka, chce to hodně soustředění, k jednotlivým hrdinkám jsem se neustále vracela, abych si ujasnila, že mi něco neuniklo. To je má jediná výtka. Všechny tři hrdinky se ocitají v situaci, kdy hříčkou osudu, vlastním rozhodnutím, či bez vlastního rozhodnutí začínají v bodě nula. Pocity viny, potřeba obhájit si své rozhodnutí, myšlenky, o kterých se nemluví, vylíčila autorka velmi sugestivně. Kniha k zamyšlení o sobě, pro ty, kdo zažili Nultou hodinu.... celý text
Bábovky
2016,
Radka Třeštíková
Je příjemné, když od knihy nic moc nečekáte a jste příjemně překvapeni. Uznávám, že je možná až moc čtivá a na čtivosti by neubral podrobnější popis charakterů žen. Nicméně propojení osudů bylo nenásilné. Některé postavy bych vynechala, jiným naopak dala více prostoru. Asi nejvíce mi v paměti utkvěla Miluška a Paní Dobrovolná.... celý text
Osudy a běsy
2016,
Lauren Groff
Americká tragédie, či lehká reminescence Hra o manželství (Jeffrey Eugenides). Každopádně za sebe hodnotím kladně především Osudy. Pro někoho možná příliš rozvláčné, citace světových autorů, sebestředný Lancelot aneb Lotto, téměř bezchybná Mathilda. Sžíravé dialogy, dokonale vykreslené charakteristiky postav. Pomalé temto, tak jako sám život, známky stárnutí, deziluze, stereotyp po více než dvaceti letech manželství, zároveň pouto, které z tolika nejrůznějších důvodů spojuje dva lidi dlouhodobým soužitím. Smrt Lota mě překvapila, resp. čekala jsem něco víc, než nechat Lotta zemřít. Ovšem to by autorka nemohla napsat Běsy, které mi chvílemi připomínaly svým spádem - "skoro" vražda malého bratříčka, bizarní babička a strýček - thrilery typu Zmizelá apod. Asi proto čtenáři hodnotí mnohem lépe Běsy, jsou "čtivé". Mathilda je vylíčena jako zrůda, odkrývají se tzv. "třinácté" komnaty. Nicméně spojovací most mezi Osudy a Běsy je pevně vybudován, čtenář lehkým krokem přejde z jedné části do druhé. Osudy dalších hrdinů se rozvíjejí v obou částech knihy. Čtenář pomalu doplouvá do přístavu plného pochybností, co by bylo, kdyby bylo všechno jinak... Mé očekávání román splnil, v mnoha ohledech předčil. Snad jen malá poznámka - bývalý prezident USA B. Obama tuto knihu prohlásil nejlepší knihu roku. Tento vzdělaný a sečtělý člověk mě již v minulosti přivedl ke knize Žena prchá před zprávou (D. Grossman).... celý text
