Lískaran
přečtené 1084
Černá krabice
2007,
Joe Hill (p)
Dobře napsaná, ale pořád jen duchařina s provařenými rekvizitami jako spiritistická tabulka nebo brána na onen svět. Po slibném seznámení s majitelem morbidní sbírky a novátorském způsobu, jak získat ducha, rychle odsýpající děj zároveň pomalu sklouzává k tomu, čemu se říká klišé, a k béčkovým výjevům, kdy krví ulepeným hrdinům přibývá tělesných otvorů jak voodoo panence a z dívek se vyklubou vrhačky nožů. Joe Hill ale taky předvádí silné momenty a třeba postava Craddocka je zatraceně životná (a to nejen na někoho, kdo je po smrti). A pod tím duchařským příběhem tu vlastně jde i o nežánrové, reálné přízraky a duchy minulosti - o vliv otců na jejich děti. Už tahle knížka ukazuje (a Rohy to potvrzují), jak je pro autora důležitá hudba. Ostatně už ten nirvanovský název knihy Heart-shaped Box, kterým se Joe Hill hlásí k přízračným výjevům a narušeným vztahům… *** a půl.... celý text
Mlýn na mumie
2014,
Petr Stančík
Adéla ještě nevečeřela (pro komisaře Durmana hrozná představa), zato si něco šňupla. Bohatý jazyk marnotratně chrlící metafory jako lokomotiva dým, pokleslými žánry ošlehaný příběh, který kromě epických eskapád nabízí v nadsazeně velkorysém množství i to, co braková literatura na rozdíl od líčení mordů cudně naznačuje – gastronomické a sexuální zážitky. Autor hází z uhláku nápadů plnými lopatami, ať už jde o kabinet kuriozit ve vetešnictví starého žida Mandelbluta srkajícího písmenkovou polévku z hebrejské abecedy, myšlenkovou centrifugu či teorii Maxmiliána Habsburského. Ironicko-tajnosnubné názvy kapitol jako Cval dutých hříbat či Bábovka v bordelu jsou už jen třešničkou na všech chodech, co komisař během příběhu sežere (ostatně, když už jsme u názvů, kdo by si nechtěl přečíst knihu, která se jmenuje Mlýn na mumie? Já tedy chtěl), stejně jako postřehy o pohybu dějin a o tom, že časy se mění.... celý text
Vy, soudci athénští
2005,
Viktor Fischl
Uměřenost, jednu ze základních ctností antického Řecka, si asi zvolil jako zásadu pro svůj román i Viktor Fischl. V příběhu filosofa vrcholícího zmanipulovaným soudním procesem mají navrch dialogy – jak taky u Sókrata jinak – a vyprávění o jeho životě. Nejsou tu popisy interiérů ani vojenské výstroje hoplítů, nejsou tu poetická líčení athénských zákoutí ani bojišť. Autor jde přímo k jádru a soustřeďuje se na Sókratovy myšlenky, pohnutky, ale i vztahy s přáteli a rodinou (Xantipa se tu oproti obvyklému zobrazení ukazuje v úplně jiném světle) – a taky ukazuje filosofa, který se často zastavil uprostřed ulice, aby mohl přemýšlet, jako vojáka vyznamenaného za statečnost. To, jak příběh antického myslitele Fischl propojil se svým častým tématem, židovsko-křesťanským Bohem, mi ale připadá dost násilné.... celý text
Nový život
2012,
Orhan Pamuk
Ta Nobelovka mě měla varovat. Něco do sebe Nový život má, hlavně ke konci, ale celé včetně motivace postav je to mlhavé a kvůli opakování úvah a citových rozpoložení i únavné. Jako by mi kamarád vyprávěl, že ho nějaká kniha úplně odrovnala, ale nedokázal by mi říct čím a ani o čem vlastně je. Zásadní poznatek: pokud už vás nebaví ruská ruleta, zkuste turecký autobus.... celý text
