luculi přečtené 778

Ozvěna věcí budoucích 2020, James Islington

Druhý díl se četl už lépe a to především díky tomu, že jsem věděla, do čeho jdu. Jaký bude příběh, text a postavy, takže jsem ho vnímala jinak. Už od počátku to bylo čtivé, ale přesto hlavně velká výplň. Nejvíc se stránky zabývaly Caedenem, jeho vzpomínkami, což tvořilo obrovskou část. Tyto odstavce zalepovaly mnoho mezer v příběhu, šlo o návraty do minulosti, které mnohé vysvětlily. Bylo jich však hodně a ne každá část podle mě byla tak důležitá. Navíc jsem musela u toho dávat větší pozor, abych si dokázala jednotlivé fragmenty poskládat chronologicky... Co se týče ostatních postav, ty měly o něco méně prostoru a téměř víc jak polovinu času se u nich projevoval minimální proces vývoje. Spíše jsem měla pocit, jakoby šlo především o pátrání po střípcích, které dávaly dohromady. V podstatě se dostávaly ke Caedenově minulosti, ale mnohem pomaleji. Vzhledem k tomu, že jeho dřívější život začal hodně zasahovat do přítomnosti, ovlivňovalo to i další dění. Přestože se tato kniha věnuje právě vysvětlování, doplňování chybějících informací a vzpomínkám, jde o neskutečně dlouhou výplň a posun je hodně pomalý, začalo to být v tomto bodě fakticky napínavé a zajímavé. Konečně jsem se do toho dostala, a na rozdíl od prvního dílu, kdy šlo o pomalé vykreslování obsahu, mě to teď pomalu pohlcovalo. Nemohla jsem přestat číst a zvědavost prostě vítězila. Měla jsem však jeden problém a to s orientací v linkách z minulosti. Šlo především o Veneráty, dlouhověké bytosti a jednoho z bohů, Ela. Občas jsem zjišťovala, že jsem dost zmatená z toho, kdo vlastně stál na jaké straně. Kdo chtěl svět chránit a kdo zničit. Nevím, kde byl zádrhel, jestli v textu, překladu, v množství všech těch odboček a linek, nebo to prostě moje hlava nestíhala pobrat. Byla jsem z toho trošku dezorientovaná. Chvílemi to vypadá, jakoby těch problémů a odboček přibývalo zbytečně moc, nesmyslně. Jenže nakonec budete vyvedeni z omylu, jelikož autor využije snad úplně všeho co zmínil a pospojuje to hezky dohromady. Jakmile se prokoušete první knihou, seznámíte se s daným světem, lidmi, magií a základní problematikou, pokračování už vás vyloženě strhne. Takže tomu odpustíte tu spoustu stránek a miliony informací a budete si děj užívat. Protože je to obrovský a bohatý příběh. A posledních asi dvě stě stránek budete hltat jednu za druhou. Mě to tedy příjemně překvapilo.... celý text

Stín věcí ztracených 2018, James Islington

Po přečtení anotace jsem čekala něco trošičku jiného. Rozhodně pro mě bylo velkým překvapením, že veliká část postav, okolo kterých se to celé nejvíce točilo, byla věkem mezi šestnácti až devatenácti lety. Takže jsem z počátku byla lehce zaražená a moje nadšení se umenšilo. Nicméně během čtení jsem tuto skutečnost víceméně začala vypouštět z hlavy a kromě zmínek, kdy autor seznamoval čtenáře s někým novým a zmiňoval se, že je tak o tři roky starší než Davian (16 let), tak jsem to ani nevnímala. Nebo jsem se alespoň snažila. Největší problém mi však dělaly názvy. Měla jsem v nich pěkný guláš v hlavě a dokonce ani po těch víc jak šestistech stránkách jsem minimálně u poloviny tápala (kdyby byla mapa podrobnější, aby se tam místa, města a školy vlezy, bylo by to super). I u postav se často používaly dvě jména, takže to bylo hodně matoucí. Nehledě na to, že spousta z těch pojmů nebyla ani vysvětlena. Očividně šlo o pokus zachovat tajemnost pro další díly. Mám ráda dlouhé fantasy knihy a většinou mi nevadí ani velké bichle. Obzvlášť, když za to ten příběh stojí. V tomto případě to bylo tak půl napůl. Autor rozehrál opravdu vysokou hru, ale občas děj trochu vázl. Bylo to neskutečně dlouhé a v mých očích tomu chyběla nějaká jiskra, která by mě více vtáhla do děje a mezi postavy. Něco, co by mě chytlo a nepustilo. To tady prostě nebylo. Postavy byly příjemné a sympatické, mnohdy jejich vztahy byly moc optimistické, i přes lži a tajnosti, tak jim to tak nějak naivně klapalo. Svým způsobem mi sedly všechny, největší překvapení však přišlo v podobě Elociena, to jsem vážně nečekala. Caeden mě naopak napadl už hodně dávno. V příběhu vystupuje spousta kladných postav, pak pár na pomezí, kteří jsou tak nějak na hranici dobra a zla, těch vyloženě záporných je zoufale málo. A jak jsem říkala, v ději se rozehrává něco velkého, což se postupně odhaluje, ale pokaždé se vynoří detail, co cestu hrdinům ztíží, nějaká překážka, ukrytá pravda, proroctví a vize, přátelé i nepřátelé, minulost i budoucnost všech zúčastněných. A taky trochu cesty časem. Je to trošku zmatečné a zamotané, ale to mě na tom zajímalo asi ze všeho nejvíc. Osud, který nelze změnit, všechno je dané, ale přesto se stále snaží o nápravu. Bohužel přišly i pasáže, které podle mě knihu zbytečně moc prodlužovaly. Někdy mě to vyloženě nudilo a musela jsem se nutit pokračovat. Třeba bitva o hlavní město byla hodně nudná, nicneříkající. Bez emocí a zápalu, nevím, jak lépe to vyjádřit. Myslím, že kdyby byla přeskočena jako spousta jiných detailů, třeba z cest a podobně, vůbec by to nevadilo. Stejně jsem si z toho nic neodnesla. A i když si dlouhé knihy užívám, vždy záleží na způsobu, jakým je text napsán. Na umu autora, jestli dokáže své čtenáře zaujmout a tak obsáhlý počet stránek dostatečně prodat. Tady to funguje jen částečně. Postavy, příběh, hlavní zápletka, všechno bylo moc fajn, ale dlouhý děj, který nedokáže při takové délce udržet pozornost je spíše na škodu. Stejně jako moc pojmů, zbytečné množství návratů do minulosti a všelijakých odboček.... celý text

Hedvábník 2015, Robert Galbraith (p)

Po několika letech jsem se odhodlala vyzkoušet další díl ze série Cormoran Strike. Stále vychází nová pokračování a já zůstala zaseknutá u Volání kukačky. Ta mě kdysi příliš neohromila a tak jsem se dál nedostala. Jenže pořád mě lákalo dát autorce šanci. Její první série je moje nejoblíbenější a v podstatě mě přivedla ke čtení. Nechtěla jsem ji tedy odepsat nadobro. A ještě že tak. Hedvábník mě chytil hned od začátku, velmi dobře se četl a mě bavilo sledovat pomalé odhalování pachatele, vyšetřování případu i vývoj vztahů mezi postavami. A že ty Strikovi postupy trvaly, to se musí nechat... Byla to titěrná a zdlouhavá práce, zajímavá, i když mám radši příběh, který mě pomalu vede k vyřešení, abych sama dokázala tipovat pachatele, tady mi to ale příliš nešlo. Stopy byly vždy jen opatrně prozrazovány a ke konci si je detektiv vyloženě nechával pro sebe, takže bylo obtížné hádat, kdo je skutečný vrah. V tomhle případě nezbývalo než jen sledovat postupné odkrývání pravdy a dozvědět se ji až na úplném konci jako zbytek postav. Nicméně i samotné detaily ze života ústřední dvojice plynou pomalu, jejich minulost i současnost, rodinné vazby, strasti a mnoho dalšího. To, co je dělá takovými, jací jsou. Přesto zůstávají určitá tajemství, která pravděpodobně přetrvají ještě pár nadcházejících knih. Tento postupný spád v ději i v charakterech hrdinů hnutí člověka číst a pokračovat. Proto jsem zvědavá a rozhodně budu sledovat příběh i nadále. Sérii znám také díky seriálu, který si však nepamatuji úplně podrobně, jen určité útržky. Kniha byla samozřejmě mnohem vypracovanější, ucelenější a rozhodně z ní má čtenář lepší prožitek díky delším postupům a vývoji, kdežto v seriálu to je jen na hodinku či dvě. Takže je to hodně odbyté. Každopádně je se na co těšit a brzy se ke Cormoranovi a Robin vrátím...... celý text

Krev říše 2021, Brian McClellan

Výborná série od začátku do konce. Hodně zajímavá, akční, plná zvratů a překvapení. Ale je i svým způsobem jiná a výjimečná. Nejde tu ani tak o vztahy, samozřejmě, že probíhá vývoj mezi lidmi, dokonce i mezi nepřátelskými stranami, ale je tu toho méně. Nejde ani o romantiku, přestože tu pár párů najdete. Ze všeho nejvíc tu jde o válku, která se táhne už od začátku. Mnoho bojů, bitev, spousta mrtvých na všech frontách. Až děsivé kolikrát číst, a to jen díky tomu, o kolika padlých se neustále mluví. Ale je válka a boje probíhají všude. Někteří válčí o moc a území, jiní za svobodu lidu, další kvůli božským kamenům a tomu co představují. Rozepří je opravdu hodně. Nejvíc však v knize vyniká strategie a plány. Všude, kam se podíváte. V jednotlivých bitvách, na frontě, ve městech jako vzpoury, ve vlastních řadách. Pořád samé intriky, logické kroky, zvažování dalších postupů. A to se mi vážně líbilo, protože čtenář musí být stále ve střehu. Závěrečná čtvrtina mi přišla už trošku utahaná. Po všech těch stránkách od Hříchů říše, bych čekala větší a důležitější zvraty a velké jednání. Místo toho to celé pokračovalo stejným stylem i tempem, takže jsem si říkala, že ten epický závěr přijde nejspíš opravdu až s posledními stránkami. Na druhou stranu bych nejspíš díky té čtivosti klidně snesla i další pokračování. Poslední kapitolky už nabraly na intenzitě a šlo to ráz na ráz. Hodně se to zrychlilo a autor se rozhodl nepitvat další detaily, naopak. Konec byl sice dost očekávatelný, protože celou dobu to bylo takového řazení, že moc hlavních postav neodpravoval, tudíž jsem i konec očekávala ve stejném stylu a moc jsem se nemýlila. Dokonce i epilogové poslední pohledy postav, které to celé uzavíraly, docela potěšily. Autora i jeho sérii můžu jedině doporučit. Moc mě to bavilo a klidně bych si to střihla znovu. Ale je potřeba objevovat i další světy. Já se brzy vrátím díky sérii Prachmistři, která by měla této časově předcházet.... celý text

Zloba říše 2020, Brian McClellan

Druhý díl je už trošku složitější. Dění se přesunulo hned na několik míst ihned po tom, co se všechny důležité postavy vydaly na vlastní cestu. Za různými úkoly s různými cíli. I tato kniha je plná akce, možná i víc než ta předchozí. Válka je v plném proudu a probíhá na několika frontách. Misky vah se neustále přesouvají sem a tam. Na jedné straně jsou tu neustálé boje a pronásledování a na straně druhé vysoká politická hra. Jsou lidé, kteří se snaží polapit mocnou magii a stvořit boha, pak jsou tu lidé, kteří se to snaží zastavit a nakonec lidé, kteří v tomhle kolotoči nemají tak velké ambice a přesto hrají důležitou roli. A samozřejmě probíhá taktéž boj o vládnoucí "křeslo", což se dalo čekat, ale rovnou na obou stranách barikády. Během všech těchto machinací a problémů autor odhaluje další skryté pravdy, objasňuje vazby mezi postavami a dávnou minulost. Spousta střípků zapadá víc a víc do sebe a vytváří ještě větší obraz. Chvílemi to vypadá jen jako fantasy, kde se to neustále řeže mezi sebou, kde se pořád mluví o desítkách a stovkách mrtvých a zraněných, kde hlavní postavy vždycky nějak zázračně přežijí, ale na pozadí se toho odehrává mnohem víc. Navíc v momentě, kdy čtenář nahlédne do života nepřátel, uvidí snahu autora o získání sympatií i s protivníkem. Komu tedy vlastně nejvíc fandit? S posledními stránkami jsem zůstala napnutá jako tětiva luku. Jsem hrozně zvědavá, jak to celé dopadne a jestli vůbec odpraví nějakou důležitou postavu, protože mám dojem, že zatím posílá Smrtce jen ty méně podstatné. Závěrečné kapitoly byly tak napínavé, že pokračování opět nedokážu odkládat a i po celodenním čtení jdu ihned na závěrečný díl.... celý text

Hříchy říše 2019, Brian McClellan

Do knihy jsem šla s naprosto minimálním očekáváním. Zlákala mě anotace i obálka, ale po předchozích pokusech s některými autory, jsem se docela obávala, abych nebyla opět zklamaná. Po dvou letech odkládání jsem nakonec zkusila přečíst první kapitolu. Přečetla jsem kousek, který mě zaujal a pak už to šlo samo. Původně jsem si chtěla jen udělat lepší představu, zda to za to bude stát, ale příběh mě už nepustil. Začetla jsem se a o odložení už nemohla být řeč. Chvíli mi trvalo pochopit svět, magii a prachmistry, ale nijak zvlášť dlouho. Této sérii předchází ještě jedna, kde bych se o tom nejspíš dozvěděla více, ale ta mě teprve čeká. Kniha byla už od prvních stran velice čtivá, nabitá akcí a velice poutavá. Ani na chvíli jsem se nenudila, protože se neustále něco dělo. Každá maličkost, každý dialog a skutek, vše mělo význam i své následky. Žádná hluchá místa, vycpávkový text, který by to zbytečně prodlužoval. Všechno bylo důležité a tvořilo obrázek o hlavních postavách. V příběhu nejde tolik o vztahy, ale spíš o vyšší cíle, politiku, intriky uvnitř země, až se to pomalu přelévá ve větší problémy jako útok cizího státu. Nejdřív to působí jako vnitřněpolitická hra, problémy jednoho města, nekalosti z vyšších míst a řešení problémů s chudou částí obyvatelstva, která začala jaksi ztěžovat život ostatním. Z počátku to vypadá, že půjde jen o toto a revoluci, která by změnila poměr sil nebo ještě lépe, změnila vedení města. Jenže zdání může klamat. V momentě, kdy se za hradbami objeví námořní lodě, hra se přesouvá jinam a vnitřní půtky ustupují větší hře. Postavy mi sedly naprosto všechny. Různé charaktery, od těch správných po padouchy, takže jsem si výjimečně oblíbila snad všechny. Každý hrál svou roli. Ale každý má svá tajemství, takže si myslím, že o další neočekávané zvraty nebude ještě nouze. Musím říct, že kniha nakonec pro mě byla velkým překvapením. Nečekala jsem, že se takhle chytnu, že mě to tak moc bude bavit a už vůbec jsem nečekala, že najdu takhle výborně napsanou, vymyšlenou a vypracovanou fantasy. Já vlastně, po dlouhé době, nemám absolutně to vytknout.... celý text

Paní jezera 2012, Andrzej Sapkowski

Z počátku série mě to hodně bavilo. Bylo to něco nového, s mocným zaklínačem, čaroději, elfy... A navíc s blížícím se seriálem jsem se těšila dvojnásob. První díly jsem si užívala, protože jsem ještě nemusela do hlavy cpát tolik informací. Vůbec mi nevadilo, že je to rozdělené spíše jako povídky, hodně se skákalo mezi místy i časovými liniemi sem a zpátky. Ale stále jsem dokázala udržet v paměti vše, co bylo třeba. Jenže postupně jsem zjišťovala, že i když se série jmenuje Zaklínač, z něj osobně je tu neskutečně málo. Přibývalo postav, zvratů a detailů a já se cítila čím dál víc ztracenější. Mám dojem, že ani polovina věcí nebyla vysvětlena tak, jak by měla a polovina nebyla vyřešena, jak by si zasloužila. A jak jsem byla z počátku nadšená, tak to postupně opadalo. Davové šílenství ostatních mi nešlo do hlavy. Možná, že sérii si užívají především fanoušci her, kteří tento svět znají ještě víc... Zklamání se zvětšovalo, až jsem došla k poslednímu dílu, který jsem v podstatě četla jen ze setrvačnosti, z pocitu, že jsem dosáhla cíle. Najednou se mi zdál příběh nudný, nezajímavý a už tak neskutečně zamotaný, že jsem při čtení vlastně ani nevěděla, v které části jsem. Jak jsem se tam dostala... O to víc mě to mrzí, protože jsem doufala v něco velkého, co se nesplnilo. Možná, že kdyby to autor sepsal chronologicky, více se tomu věnoval a psal knihy jako plnohodnotný příběh a ne jako nějaké neúplné úryvky, bylo by to lepší. Spíše mám pocit, že sepisoval akorát útržky svých myšlenek, než aby se pořádně pustil do uceleného vyprávění. Co ho zrovna napadlo plácl na papír a vůbec neřešil jaký chaos tvoří. Absolutně nevyužitý potenciál a zabitý skvěle vytvořený svět. Netuším, čím to, že předchozí knihy se mi líbily víc. Byly lépe napsané? Zajímavější? Poutavější? Už je to moc dávno a detaily se mi z hlavy dávno vypařily. Teď jen vím, že tento díl se mi nelíbil, nudil mě a ničím nenadchl. A také vím, že k této sérii už se nejspíš nikdy vracet nebudu, protože na úplném počátku jsem přece jen očekávala mnohem více...... celý text

Pojízdná čajovna splněných snů 2024, Rebecca Raisin

Další z mnoha příběhů o zlomeném srdci a hledání nových začátků. Od těchto knih se ani nedá očekávat něco nového, co tu ještě nebylo. Ale když po nich čtenář sahá, je to obvykle pro bezstarostnost a jednoduchost při čtení, takže komu by to vadilo... Rosie se rozvádí s manželem a jelikož se jí dotkly jeho slova, rozhodne se pro velké změny v životě. Vůbec si na to nevezme čas a v podstatě během jediného dne obrátí všechno na opačnou stranu. Což si na jednu stranu nedovedu představit, až takové impulzivní jednání, ale na stranu druhou, to je někdy asi nutné. Takže jsem se hodně těšila na vývoj toho, jak jí to půjde. Sice naprosto změní svůj život, ale autorka v tomhle ohledu pluje spíše po povrchu. Žádné velké zabývání se těžkými začátky, co to všechno obnáší, problémy a podobně. Sice hlavní hrdinka neustále přemýšlí nad tím, jestli udělala dobře, bojí se neznámého, ale v podstatě jí jde všechno hladce a od ruky. Hned si najde přátele, užívá si nového života, peče a vaří... Asi jsem očekávala alespoň z počátku větší důraz na to, co obnáší opustit domov a žít na cestách, živit se prodejem na stánku, všechny ty nákupy, povolení, řešení financí, kolik si vydělat atd... V knize jsou však tyto záležitosti jen tak zlehka probírány a poslány do ztracena. Což je škoda, docela mě zajímal ten přerod dvou jiných světů. Nicméně po čase se všechno začne točit okolo toho, že Rosie se snaží znovu důvěřovat lidem a hlavně mužům. Pozná Maxe, který cestuje stejně jako ona a její kamarádka Aria, a taky cestovatele Ollivera, se kterým si píše přes internet. I spoustu dalších milých tváří z komunity. A tak se všechno začne točit jen okolo těchto lidí a vztahů. Kniha byla jednoduchá, předvídatelná, trochu až moc vztahová na můj vkus, raději bych tam měla ještě více stránek o kočovném životě. Ale zároveň to bylo opravdu čtivé a pohodové. Takže sice dám tři hvězdičky, ale jsem vážně spokojená. Až tak, že si určitě přečtu připravované pokračování z pohledu Arii...... celý text

Klíčotepci 2023, Robert Jackson Bennett

I u třetí knihy došlo k dalšímu velkému časovému posunu. Konec Světatvůrců znamenal začátek války, opravdové velké války. A Klíčotepci se posunuli na dějové lince o celých osm let. Bitvy dávno zuří, tisíce lidí jsou mrtvých nebo zotročených. A naši staří známí žijí ve vlastní zemi, která zní trošku jako utopie. Ale taková idyla to zaručeně nebude. Jak to tak vypadá, někdo stále musí chránit ostatní lidstvo a snažit se o nápravu. Trošku mě mrzí, že autor skáče po takových úsecích a vynechává tím docela zásadní vývoj, jak v příběhu, tak v postavách. Rovnou skočí tam, kde potřebuje, ale ten mezičlánek přitom vynechá. Díky tomu mám pocit, že o spoustu věcí přicházím, jelikož se k nim nedoberu postupně, ale dozvím se je jen tak mimochodem při nějaké zmínce. Navíc ztrácím pocit blízkosti s postavami, když velká životní rozhodnutí padla v době, která byla vynechána. Jako další je tu ta zvláštní metoda spojení 'Sanciiných lidí'. Přijde mi to už trošku přehnané. Nedokážu si představit komunitu tisíců lidí, kteří žijí tímto způsobem a komunikují takhle navzájem. Vždyť tím ztratí veškerou možnost nějakých tajemství, vlastních osobních myšlenek, téměř svobody. Jako nápad dobré, ale hrozně naivní myšlenka, která by podle mě nemohla fungovat. Autor to sice trochu i vysvětluje, ale i tak to není moc reálné. Během čtení se to jeví jako jeden ze způsobů, jak by mohlo lidstvo přežít, nebyly by války a nepřátelství. Zní to moc hezky, ale všechno má i svou stinnou stránku. Velká část knihy se poměrně vlekla. Dlouhé popisy, pomalý postup při výpravách. Hrdinové stále chrlili jeden nápad za druhým, jeden bláznivější než druhý. Chápala jsem jejich pohnutky, jen ten proces byl poměrně pomalý. Chvílemi jsem ztrácela sílu číst, protože jsem měla pocit, že se nic velkého a zásadního neděje. Když přišel nějaký nápad, byl hrdiny dost detailně vysvětlován, včetně procesu, jak k tomu dospět. Jenže ne vždy jsem tento tok myšlenek dokázala sledovat a chápat. Do toho všechny souboje a problémy, které museli řešit, se popisovaly doslova na hromady odstavců. Takže jsem ztrácela nadšení i chuť číst. Jako bych četla stále to stejné, jen různě popsané. Po nějaké době a po třech knihách to poměrně omrzí. Stále je to dobrý fantasy příběh, s něčím novým a neokoukaným. Bavily mě postavy, námět, nápad se skriby, který často zněl už trošku jako sci-fi, i to, jak to bylo místy napínavé. Bylo ale dost mezer v dlouhých nudných popisech, v časových skocích, které čtenáře obraly o sblížení s hlavními hrdiny. Nejlepší byl první díl, který byl něčím novým, co mě chytlo opravdu od začátku do konce. S dalšími knihami však napětí klesalo a čtení mě nedokázalo tolik pohltit. A některé pravdy, které postupně vyplouvaly na povrch ohledně Kraseda, Klefa a Valerie, mě v podstatě napadly už dřív, takže to nebylo takové překvapení. Asi víc než o příběh jde o poselství, o to, že lidstvo se svými vynálezy a nápady samo ničí. A zvlášť, pokud je u moci někdo, kdo to může všechno zneužít... Z posledních stránek, kdy už se začalo všechno vysvětlovat, uzavírat a byl z toho cítit konec, jsem měla největší radost. Konečně se to dělo. Šest set stran trvalo dojít k tomuto bodu. Určitá část mě potěšila tím, jak vlastně skončila, ale poslední stránky už bylo silné kafe. Smutné, depresivní a epilog už na moji hlavu trošku moc. Ale jo, stálo to za to...... celý text

Světatvůrci 2021, Robert Jackson Bennett

První řádky mě trochu zklamaly, protože jsem čekala, že bude kniha pokračovat přesně tam, kde předchozí skončila. Že půjde o přímou návaznost. Jenže jsem se dozvěděla, že uplynuly už asi tři roky a byla jsem vhozena do 'nového' prostředí a dynamiky postav, které se zde za to dobu staly. I když je pravda, že na vývoji vztahů hlavní čtveřice ty tři roky moc poznat nejsou... Většina knihy je taková vysvětlovací. Do hlavních rolí se nyní hlásí nové postavy, významné a velké, které ovlivňovaly chod světa před spoustou století. Jenže jejich příchod znamená nové problémy a ne zrovna malé. Sice se stanou nějaké ty větší zvraty a nechci říkat, že nejsou důležité, ale při čtení ihned cítíte, že jsou takové vycpávkové. Nutí čtenáře číst dál a zjišťovat následující dění, ale všem musí být jasné, že jde jen o přípravu na třetí dějství. Postupně to přechází i v takové malé filozofování, které se dá uplatnit kdekoli, i v našem světě. Lidé mají zlo a zkaženost v sobě. Nedá se tomu utéct ani tomu předejít. Má tedy smysl se snažit o lepší svět? Bojovat? Skládat oběti? Je to zbytečné nebo to naopak znamená, že s každým velkým činem přijde zlepšení, i když jen časově omezené, ale které znamená alespoň na chvíli krok vpřed? A je možné dosáhnout dobrého zlem? O zvraty není rozhodně nouze. Neustále se něco děje, většina událostí se však točí stále kolem skribování, což časem jednak začne nudit a jednak není vždy jednoduché sledovat všechny ty myšlenkové pochody. Jako bych byla zase ve škole a nechápala probírané učivo. Hrdinové mají velkolepé nápady a když spojí síly, jsou z nich téměř géniové. Nicméně i tak někdy vznikne problém pochopit, jak se k nějakému tomu postupu vlastně dopracovali nebo proč ho takto provedli. Druhý díl pospojoval zase spoustu momentů a lidí, už je to i mnohem temnější a dramatičtější, ale to hlavní čtenáře teprve čeká. Proto hodnotím tuto knihu o něco slaběji, i přestože se na závěr moc těším... 3.5*... celý text

Čaropisci 2020, Robert Jackson Bennett

První stránky byly trošku rozpačité, protože jsem spadla do světa, kterému jsem vůbec nerozuměla. Úvod začal jako popis loupeže a všechny ty pojmy, které v průběhu padly, mi absolutně nedávaly smysl. Důležité bylo nevzdávat se, vydržet zdlouhavější úvod a pokračovat, než zjistím něco víc. První informace k pochopení jsem dostala až někde za stránkou šedesát, kdy mě to začalo dost bavit a čtivost začala nabírat na intenzitě. Konečně bylo vysvětleno jak co funguje, co je co, že existuje určitý druh magie a tak podobně. Začala jsem sbírat střípky a sestavovat úplně nový svět s inovativními "kouzly". Jak jsem se postupně dostávala dál a dál, začala jsem si uvědomovat, že magie, která přetvářela neživé předměty a jejich funkce, mi vlastně připomíná programování. Jakoby autor vzal svět počítačů, jejich funkce a přepsal to do existence nového fantasy světa. Na to, aby určití lidé (programátoři) upravovali věci a jejich funkčnost, aby předměty dělaly i věci, na které nebyly stvořeny, používali skriby. Což je vlastně nějaký symbolický text (programovací jazyk) napsaný přímo na věcech. Postupně jsem v tom viděla tuhle symboliku čím dál častěji. A tato magie nejvíce nutila všechno porušovat zákony fyziky. Co se týče děje, bylo to něco docela jiného, než ve fantasy obvykle čtu. Postavy byly sympatické a dost mi padly do noty, popis vzhledu nebyl důležitý, takže nemůžete mít tak docela představu o tom, jak vypadají, kromě pár zmíněných detailů. Charakter uhádnete téměř ihned díky vývoji děje, který v tomto případě má nejvíc prostoru. Průběžně se dvě strany společnosti spojí, aby odhalily nekalosti strany třetí. Ale zjistit, co se vlastně děje a kdo za tím stojí, chvíli trvá. Takže se z toho chvílemi stává i taková detektivka. Po obsahové stránce to bylo nápadité, napínavé, zároveň něco nového a svým způsobem vtahující do středu dění. Rozhodně příběh, který má svou váhu a prostor k zamyšlení. Jakmile jsem se dostala přes počáteční nejasné části, začala jsem se více sžívat s prostředím a postavami, nedokázala jsem se odtrhnout. Zajímalo mě, co všechny ty tajné předměty dělají, co se stalo v historii, kterou už sami lidé neznají, jaké intriky se dějí za zdmi různých společností, kdo je Sancie a kdo nakonec tahá za všechny ty nitky. Na konci čtenář dostane spoustu informací, které vše objasňují, ale ještě není čas vytáhnout veškerá esa z rukávu. A tak je nutné přinést další nevysvětlené věci, aby bylo nutné číst další knihu. Hra teprve začíná. Nakonec jsem vážně překvapená, jak mě to bavilo a můžu jedině doporučit.... celý text

Návrat krále 1998, J. R. R. Tolkien

Dítě mrtvého boha 2009, Barb Hendee

Dostala jsem se k pátému a poslednímu dílu první části série. Původně jsou to dvě na sebe navazující, takže předpokládám, že ten zbytek už bude o Wynn, která doprovázela hlavní dvojici. Ale podle konce těžko soudit. Z počátku mě celá série nadchla, bylo to něco nového, jiného a vykreslený svět vypadal dost zajímavě. Představa krvežíznivých upírů, kteří se vymykají dnešní romantické představě mě potěšila. Ještě u druhého dílu jsem byla docela nadšená. Ale s pokračováními to nějak upadlo. Ano, stále tu bylo tolik tajemství a překvapení, bylo na co se těšit, ale tak nějak to ztrácelo na energii. Výprava neustále pokračovala, zdržovala se zbytečnými problémy a úkoly, komplikacemi. A ty ne vždycky byly tak důležité a zásadní. Najednou jsem viděla, jak se všechny postavy vlastně jen hádají, téměř žádná vlídná slova. Negativní a nepříjemní. Všichni hrozně povznesení a arogantní, štěkali po sobě. Vlastně ani nechápu, co je tak často drželo pohromadě a proč třeba Leesil a Magiera byli spolu. Autoři se úplně vykašlali na nějaký vývoj vztahů. Například u těchto dvou to ze začátku jiskřilo a pořád to vypadalo, jak je to k sobě navzájem táhne, pak šup, zadařilo se a tím to haslo. Detaily šly do pozadí a už se řešila jen výprava. Často mi přišlo, že mi uniká nějaká logická návaznost mezi scénami, v ději i v chování postav. Někdy jsem zůstávala dost zmatená, nechápala jsem, jakými myšlenkovými pochody jsem se dostala do určité situace. Nemůžu ale říct, že by tento svět nebyl promyšlen dobře, od dhampira, přes zlé upíry, přes Chapa po elfy, další zvláštní bytosti, magické dovednosti, a podobně. Elfové mě poměrně bavili, ale autorská dvojice občas uklouzávala a začala je vykreslovat ne zrovna moc mile. Spíše arogantně a příliš chováním lidsky. Obvyklé elfské kouzlo zmizelo. Asi to trošku mělo důvod, když chtěli poukázat, že nejsou dokonalí a neomylní, ale stejně mi to moc nesedělo. Část s Welstielem a Chanem byla z počátku důležitá, když se seznámili a podobně, ale postupně mi přišla naprosto zbytečná a vycpávková. Sice docházelo k odhalením toho velkého soukolí na pozadí, ale myslím, že se to dalo zjistit i jinak a tak mi v podstatě půlka knihy přišla jako hrozná vata. Kdyby se jejich pohled vynechal, byl by děj rychlejší a plynulejší. A taky bych ocenila, kdyby Wynn ve svém věku nebyla taková naivní blbka, která dělá samé problémy. Učenka, plná vědomostí, ale i pitomostí s otravným chováním. Za mě tedy celkově průměrná série. Ne kvůli ději, který se mi kromě zbytečných průtahů líbil, ale kvůli těm nelogičnostem, podivným postupům, nepochopitelným častým hádkám a totální absenci ve vývoji charakterů postav a jejich vztahů.... celý text

Rebel 2008, Barb Hendee

Dosud nejslabší díl. První návštěva elfských zemí mě bavila do té doby, než došlo na intriky, což bylo na můj vkus moc lidské. Pak mě příběh postupně začal ztrácet... 2,5*... celý text

Zrádce krve 2007, Barb Hendee

Na řadu přichází velké odhalení Leesilovi minulosti, na což člověk čeká v podstatě od první knihy. Nicméně velká část knihy je zbytečná a vycpávková vata. Nepřináší mnoho nového, zajímavého ani lákavého. Doufám, že další knihy budou lepší, protože mě konec vážně zajímá.... celý text

Sestra mrtvého 2006, Barb Hendee

Slabší odvar předchozích dvou knih. Na rozdíl od počátku, kdy to bylo všechno nové a zajímavé, tady se příběh poněkud vlekl. Přibylo dalších nebezpečných stvoření, objevili se zaklínači, hromady magie a nepřirozeností. Děj byl pro mě zbytečně dlouhý. Většinu doby se hlavní hrdinové protloukají divočinou. A jejich cesta, která se průběžně mění, než dosáhnou pravého cíle, se neustále prodlužuje. Jediným pozitivem tohoto dílu pro mě bylo konečné odhalení pravdy ohledně Magieřiny minulosti. Sice to nebylo zrovna překvapivé, tak nějak to bylo postupně naznačováno, takže jsem to vlastně čekala. Ale konečně jsem aspoň věděla, že už to tak opravdu na sto procent je, měla jsem to potvrzené. Ani ten epilog nebyl šokující. Autoři s napětím zrovna dvakrát pracovat neumí. Teď jsem zvědavá, o čem bude pokračování...... celý text

Zloděj životů 2005, Barb Hendee

Dhampir 2004, Barb Hendee

Narazila jsem na tuto fantasy s upíry. Kromě zmínek o magii a dalších nadpřirozených bytostech, jsou zde netradičně i elfové. Což si nejsem jistá, zda jsem v takové kombinaci někdy četla. Příběh pojednává o ženě, která teprve objevuje, co je vlastně zač. Dosud nevěděla, kdo je její otec a tak neměla tušení, co jí koluje v žilách. Jejími společníky jsou půlelf a hodně zvláštní pes. No a samozřejmě potom jsou tu ti upíři. V této knize vystupují jako bytosti, které existují v různých stádiích krvelačnosti, ale každopádně všichni kvůli své potravě vraždí. Někteří výjimečně a obvykle nechtěně, jiní se v tom vyloženě vyžívají. A tak je potřeba konečně s tím něco dělat. Na řadu přichází lovci. Nicméně povědomí o upírech do této doby bylo víceméně ve formě pověr a teprve se dostává pravda do světa. Hlavní hrdinové se s tím musí vypořádat poprvé. Ale díky řečem, které už budou kolovat světem, určitě ne naposledy. Vzhledem k tomu, že jsem mnoho neočekávala, byla jsem mile překvapena. Žádné sladké řečičky a romantická představa upírů, konečně něco realističtějšího, za což jsem ráda. Aspoň nějaká změna. Myslím, že se tam toho do budoucna ještě mnoho stane a já budu ráda zjišťovat co...... celý text

Němé duše 2023, Jitka Ládrová

Za nálepkou fantasy se skrývá obyčejný historický román. Jediné, co fantasy připomíná, tak zmínky o říši či magii (o kterých se mnoho čtenář nedozví). Ve skutečnosti jde jen o příběh plný intrik, lstí, špehování, o vztazích, kdo a s kým. O nenaplněných láskách. Přiblížení daného světa zoufale chybí. Jediné, co se řeší, tak boj o moc nebo výhodné sňatky. Samozřejmě kromě svateb i milenky a milenci. Jak na někoho zjistit co nejvíc špíny a mít tak danou osobu v hrsti. Mužské postavy jsou téměř všechny příliš "hodné" až zženštilé. Žádní hrubiáni, drsní vojáci, neurvalí chudí burani. Všichni strašně společensky na úrovni, chovající se k ženám vzorně. Příliš citově založení, s dobrým chováním, a to mi nesedělo. Děj nebyl příliš komplikovaný. Ne, že by nedocházelo na zásadní zvraty, ale měla jsem dojem, že většinu čtenářů bude především zajímat vztahová linka, která má největší slovo. Například už od začátku do očí bijící dvojice Omden a Namia (jak z nějaké telenovely), nebo budoucí král a jeho manželka. A mnoho dalších. A všechna ta politika okolo je jen takovou vatou na zpestření. Intriky probíhají na dvou místech, v rodišti Oma a Nam a pak přímo v královském městě. Což mi přišlo zbytečné, protože jedno nakonec naprosto uhnulo druhému. Měla jsem dojem, jako bych četla vyloženě ženský román okořeněný prvky vymyšleného světa. Kdyby to rovnou bylo vedeno jako historický román, celkově bych to i jinak brala. Jenže já se těšila na vykreslený fantazijní svět. Postavy mi přišly dost charakterově podobné, bez větších odlišností. Zářným příkladem byl Runel, který navenek působil určitým dojmem, ale ve skutečnosti byl nakonec jako jiní muži z knihy. Namia mi docela vadila. Vzhledem k svému věku byla příliš vyspělá, chytrá a všeználek, dokonalá osoba ve všem. Co se týče děje, všechno co mělo být komplikované, bylo rychle a snadně vyřešené, záhady odhalené a osudy postav jakoby pořád pozitivně laděné. Většina z hlavních představitelů měla nějak moc dobré štěstí ve svých pozicích... Kdybych prostě nečekala naprosto něco jiného, byla bych spokojenější. Kniha je skvěle psaná, jazykový styl výborný (kromě podivného střídání spisovného a nespisovného jazyka) a z větší části mě dokázala docela nadchnout a zaujmout. Hlavně konec se docela hustě rozjel. A k závěru to byla jedna nečekaná zrada za druhou. Na románový debut rozhodně překvapení. Ale u mě se prostě nadšení nekoná.... celý text

Vánoce na skotském hradě 2023, Donna Ashcroft

Přesně jak jsem očekávala, šlo o jednohubku s romantickým koncem. Typické téma při svátcích o vánočních zázracích, splněných přáních, o spojení rodiny a přátel. Pojednání o tom, jaké by to přes svátky mělo být. Idylické období, které by si nakonec každý přál po celý rok. Ale aby to mohlo nastat, musí se k tomu každý dopracovat. A cesta nemusí být lehká a jednoduchá. Nicméně dokáže otevřít lidem oči, popožene k pochopení vlastních chyb a může tak zlepšit budoucnost. A to potřebuje jak chladný Jack, který vyrůstal bez matky, nebo plachá Belle, která by se přetrhla v pomoci ostatním, přičemž sama ji neumí přijmout. Příběh plný nesplněných tužeb, tajných přání, odhalování pravd, uvědomění si, co je důležité, na čem záleží a podobně. A v této knize toho dostanete z vánoční atmosféry vlastně všechno. Předvídatelný konec ale nebrání tomu, aby si čtenář příběh vychutnal. Přece jen je to hlavně téma nejvhodnější pro toto období. A tak se mi líbil celý ten nápad svátků na hradě skotské vysočiny, všude hory sněhu, lidé z vesnice, kteří se navzájem znají a pomáhají si. Naruší to příjezd velkoměšťáka, aby bylo o zábavu postaráno. Celé je to spíše jako pohádka, protože mnoho překvapení v tom nenaleznete, ale lidi potřebují i nenáročné čtení, které zvedne náladu. Kéž by to podle toho příběhu tak fungovalo i ve skutečném životě. Za mě hodně očekávatelné pohodové čtení, které vyloženě ničím neohromí, ale bude bavit a potěší.... celý text