ludek.n přečtené 3088

Johnny Cash: I See a Darkness 2016, Reinhard Kleist

Grafický román německého kreslíře Reinharda Kleista o nejslavnějším country zpěvákovi všech dob a ikoně tohoto hudebního žánru Johnnu Cashovi je uměleckou výpovědí, která boří mýty, překračuje hranice a posouvá samotný komiks k netušeným metám. Černobílé provedení mu sluší. Sluší mu dokonce tak moc, že jakmile proniknete dovnitř příběhu, cítíte tu vypovídací schopnost a nekolorovanou sílu každého jednotlivého panelu. Podobné je to se scénářem: prostý, jednoduchý, přímočarý, bez komplikovaných fines, ale se silným emočním zabarvením, podchycující lesk i bídu slávy. Celou knihou se jako bílá nit táhnou písňové texty a záblesky příběhů, dokreslující atmosféru. Struktura románu je jasně promyšlená a přehledná. Rozhodným dílem se podílí na celkovém vyznění, které bez oslnivých triků a efektů jednoznačně spěje k vrcholnému folsomskému koncertu z ledna 1968. Douška na závěr v podobě dialogu zestárlého Cashe s producentem Rickem Rubinem je pak osvobozujícím mementem, jež zcela přirozeně vplyne do úchvatné Kleistovy portrétní galerie. Není co dodat, tuhle knihu je potřeba vzít do rukou a nechat se jí pohltit. Zvláště pokud máte rádi „muže v černém“.... celý text

Gypsová dáma 1967, Pavel Buksa

Kromě titulní kriminální povídky Gypsová dáma obsahuje tento soubor prací Karla Michala ještě historickou novelu Čest a sláva a dříve samostatně vydanou sbírku povídek Bubáci pro všední den. Pro Michalovy prózy je charakteristický absurdní, místy až černý, humor, s jehož pomocí pak hledá určující životní filozofii všedního dne. Kuriózně lépe v tomto pohledu dopadají povídky z Bubáků, přestože jsou staršího data než zbylé kusy. Fantastický motiv jim totiž pomáhá posunout onu kritizující společenskou absurditu do roviny úsměvné nadsázky, v níž se člověk potká s nejedním duchem, příšerou či tvorem ze světa divů, aniž by byl jimi pohlcen. Slasti a strasti chudého rytíře Ryndy v novele Čest a sláva představují tragikomedii, jejíž podtext je už daleko vážnější, bohužel také mnohem unavenější a celek působí zvadlým dojmem. Titulní Gypsová dáma je pak povídkou doslova abrazivní, neboť na svých hrdinech nenechá nedotčenou jedinou myšlenku ani emoci, přičemž brusný papír je hodně hrubého zrna. I když nemůžu říct, že bych Michalovým prózám podlehl a chtěl bych se k nim ještě někdy vrátit, beru je jako zajímavé čtení, které nebylo úplně marné.... celý text

Pýcha a předsudek 1967, Jane Austen

Tahle literární klasika začíná jako salónní krasořečnění, za nějž by málokdo dal ruku do ohně, jenže posléze nadobude tak úžasnou dynamiku a živost, že nelze neocenit brilantní dialogy, jež na svá bedra převezmou celou tíhu kompozice. Namísto dlouhých opisů, stačí jedna trefná věta a všechno je jasné. Lehká, citlivě dávkovaná, satira oživuje statičtější pasáže. Přestože Pýcha a předsudek neohromí prudkými nebo nečekanými zvraty a klidně by se mohla odehrávat na scéně s jedněmi kulisami, děj je dostatečně poutavý, aby nenudil. Protože je autorkou žena, mají v sobě ženské postavy více plastičnosti a působí přirozeněji, než jejich mužské protějšky. Pánové Bingley, Bennet, Collins, Wickham, dokonce i pan Darcy představují spíše archetypy, než osobité hrdiny, kteří by byli dámám rovnocennými partnery. Na přitažlivosti díla to však nic neubírá. Je čtivé i po více jak dvou stech letech, a to bez pardonu klobouk dolů.... celý text

Paní z Šedivého domu 1968, Eduard Fiker

Eduard Fiker přináší v Paní z Šedivého domu klasickou detektivku Holmesovského typu. Vyšetřovatel T. B. Corn a jeho pomocník Jerome Hogath řeší případ vraždy na panství Romford Manor v hrabství Surrey, která nějakým způsobem souvisí se sebevraždou May Cohenové. Ta před rokem skočila z mostu do řeky Lush a utopila se. Fikerova novela je intelektuální hříčkou s hledáním motivů, jež v konečném důsledky vedly ke dvěma vraždám. Žádné velké drama se však nekoná a finální odhalení je tak trochu předvídatelné už dlouho dopředu. Postavy jsou šablonovité a nevýrazné, dějová linka až příliš jednoduchá a jednotlivé indicie splývají do beztvaré hmoty. Na druhou stranu, není potřeba luštit složité rébusy ani se zaobírat psychologickými profily účinkujících a příběh proto uplývá jako voda v divoké řece. V podstatě uzavřená skupina podezřelých nenechá vyprávění rozutíkat se do stran, a tak je rychle a čistě vše vyřízeno. Chyběla mi nicméně nějaká nadstavba, poselství nebo zadostiučinění, abych si Paní z Šedivého domu skutečně užil.... celý text

Bláznova moudrost 1970, Lion Feuchtwanger

Bláznova moudrost čili smrt a slavné zmrtvýchvstání Jeana Jacquesa Rousseaua nám ukazuje slavnou francouzskou buržoazní revoluci ze strany, které se velké historické slovníky povětšinou raději vyhýbají. Ono svržení bezpráví a boj za lepší a šťastnější život chudých vrstev mělo totiž i svou temnou a nepříliš lichotivou stránku, když právo jednotlivce bylo bez skrupulí a zábran obětováno zájmu celku. Feuchtwanger ukazuje, jak tenká hranice byla mezi životem a smrtí, strachem a nadějemi, sobectvím a vlasteneckými ideály. Revoluce, která požírala své vlastní děti a oslavovala velkého filozofa a myslitele Rousseaua, je dnes historickým mezníkem světových dějin, který je zas a znovu diskutován a literárně i jinak zpracováván. Bláznova moudrost nám ho představuje očima Fernanda Girardina, mladého hraběte z Brégy, dědice Ermenonvillu, tápajícího a hledajícího pravdu a smysl všeho toho, co se kolem něj děje. Disperze jeho názorů a postojů k Rousseauovu učení a revoluci je pak současně i zrcadlem proměny celé společnosti. Feuchtwanger nepodává filozofický výklad této proměny, nýbrž píše historickou fresku, která má především bavit. A protože je stejnou měrou zábavná jako poučná, stačí ji vzít a vydat se na cestu za poznáním.... celý text

Velký géz 1978, Johan Fabricius

Fabriciův román Velký géz popisuje osudy hraběte Hendrika van Brederode, jednoho z vůdců povstání proti španělské nadvládě v Nizozemí v 16. století. Vedle tohoto bodrého obra s plavou bradkou máme tu čest seznámit se i s jeho mladým sekretářem Floorem den Duyfem, princem Vilémem Oranžským, hrabětem Egmontem, Filipem van Hoornem, místodržitelkou Markétou Parmskou a samozřejmě s celou plejádou dalších historických i vybájených postav. Jak zmiňuje Josef Polišenský v doslovu, kniha je napsána „vkusně a v podstatě je věrná historické skutečnosti“. Mně trochu vadila nezaostřenost hlavních hrdinů a konečně i dějinných zvratů. Brederode je tak trochu postava z plakátu, ceněná a oslavovaná, pro čtenáře ale těžko uchopitelná. Ani mladičký Floor den Duyf nedokáže na svá bedra vzít otěže příběhu, tím spíše, že v některých chvílích z dějové linky dokonce úplně vypadává. Ostatní jsou pak sekundanti, kteří sice zasahují a ovlivňují události, ale nejsou rozhodující silou, která by na sebe strhla pozornost. Nizozemská revoluce v podání Johana Fabricia tak zůstává více dvourozměrným leporelem, než prostorovou diorámou, která by uchvátila a nepustila.... celý text

Krejcarový román 1978, Bertolt Brecht

Žebrácká opera Johna Gaye se Brechtovi stala zdrojem napřed pro divadelní představení, poté pro film a nakonec i pro Krejcarový román, v němž ještě více rozšířil a přiostřil svou sociálně kritickou satiru, zaměřenou především na londýnskou společnost na počátku 20. století v době tak zvaných búrských válek. Bertolt Brecht byl nicméně především dramatik a básník, a tak Krejcarový román je kuriózně jeho jediným dokončeným románem. Možná i proto je dnes řazen k nejsvéráznějším dílům moderní literatury a i po letech je jeho vypovídací schopnost na vysoké úrovni. Navíc se i (navzdory statusu „literární klasiky“) poměrně dobře čte, i když za sebe musím přiznat, že jsem to měl jako na houpačce: většinu času si kniha uzurpovala všechnu mou pozornost, ale našly se i partie, kde jsem měl problém udržet oči na řádcích a nezívat přitom jak rozvrzaná skříň v průvanu. Politika, ekonomie a sociologie s nádechem proletářských invektiv určitě nejsou obory, které bych vyhledával, Brechtovi se přesto podařilo ukout z nich natolik zajímavý ingot, že po dočtení tohoto jeho dílka rozhodně nemám pocit, že jsem svůj čas nějak promrhal.... celý text

Život Henry Brularda 1958, Stendhal (p)

Stendhalova autobiografie s názvem Život Henry Brularda se nese v rozmarném a hravém duchu, přitom ale prozrazuje na svého autora mnohé z oblastí mnohem vážnějších a truchlivějších, přitom se nevyhýbá ani ostré kritice svého okolí, doby a společnosti. Mohlo by se zdát, že takováto próza se bude číst lehce a odsýpajícím tempem, ve skutečnosti je tomu ale přesně naopak. Skutečnost je totiž taková, že přestože se jedná o autobiografii, není to životopis s pevně daným rámcem a ctícím klasická pravidla. Stendhal sestavil mozaiku zážitků, která skáče z místa na místo, z jednoho roku do druhého, sem a tam a zase zpátky a ještě jednou křížem krážem. Události na sebe nikde nenavazují, prostě se někde na pozadí stanou a jede se dál nebo se skočí někam jinam. Plejáda vedlejších postav je doslova neuchopitelná a obávám se, že mi v mysli neutkvělo jediné jméno (tím spíš, že mi bylo vlastně úplně jedno, jakou roli zde kdo zastával). Dalo by se to klasifikovat jako šum na pozadí, z něhož vystupují Stendhalovy glosy, komentáře, stanoviska, kritiky a pochvaly. Stydím se přiznat, že ani ty mě kdovíjak nezaujaly. Kniha navíc končí náhle a bez happy endu, jakoby to Stendhala přestalo bavit. Já jsem na tom byl podobně, jen se mi to přihodilo mnohem dříve.... celý text

Ostrov smrti 2018, Jan Cimický

Ostrov smrti je dost možná to nejabsurdnější kriminální drama z českých luhů a hájů, jaké jsem kdy četl. Vystudovaný psychiatr se v autorovi rozhodně nezapře a znalost léčebných klinik pro duševně choré je bezesporu jeho devízou. V tomhle případě si nicméně myslím, že si ukrojil příliš velké sousto a celý příběh je postaven na značně nejistých nohách, jen se zhroutit, jako se to hned na začátku povedlo vdově Marii Berkové. Poziční hra, která se poté rozběhne je nemastná, neslaná a nic jí nepomůže ani odhalování šokujících podrobností brutálních vražd. Marně jsem si také lámal hlavu nad tím, proč si je pražská kriminálka pod vedením vrchního policejního rady Hladíka okamžitě a bez jediného zaváhání spojuje s jediným pachatelem, když žádná indicie k podobnému závěru neponouká. Také cíle jednotlivých útoků nemohou být absurdnější, přičemž v případě pětileté Marušky Vodičkové mi zcela unikl smysl toho všeho. Jakoby někdo slepil kousky, které k sobě už na první pohled nepasují. To nejlepší si však Cimický nechal na konec a finálové rozuzlení je s prominutím pitomost non plus ultra.... celý text

Zloději zelených koní 2015, Jiří Hájíček

Hájíčkova novela o českých zlatokopech, hledačích vltavínů, je lehké, příjemné čtení, které nejspíš nikoho neurazí, ale bohužel také asi málokoho nadchne a ponoukne k bezbřehému aplaudování. Na dovolenou k vodě, kdy na lehátku pod spalujícími paprsky slunce unaveni nicneděláním poklimbáváte, se docela hodí. Pokud vám totiž část textu unikne, zase až tolik se toho nestane a svět se nezboří. Běda ale, když se pustíte do soustředěné četby a máte nějaká ta očekávání. Děj je prostě příliš splývavý, funkční, ale nevzrušivý, líbivý, ale současně také jakoby prázdný a bezpohlavní. Je to jako s hračkami. Za výlohou obchodu jsou okouzlujícím snem, jakmile si je ale přinesete domů, začnou vás brzy nudit a velmi rychle skončí ve skříni nebo pod postelí na věky věků zapomenuty. S Hájíčkovou novelou se to má podobně. Oči hladce kloužou po řádcích, nikde nic nedrhne ani se nevzpouzí, nepřebývá ani nechybí… co je to ale platné, když po dočtení máte pocit, že jste nedostali to, co byste dostat chtěli nebo co jste si zasloužili. Zloději zelených koní určitě nejsou špatné čtení, jen kdyby chtěli trochu brnknout do strun.... celý text

Zelená kobyla 1966, Marcel Aymé

Svérázný francouzský venkov někdy na konci 19. století s jeho podivuhodnými obyvateli ožívá v románě Marcela Aymého, jehož název evokuje všechno možné i nemožné, ale s obsahem má pohříchu velmi málo společného. Onen zmíněný vzácný tvor totiž zcepení hned v první kapitole a ve zbytku knihy už máme co do činění pouze s jeho unikátním obrazem, v němž „hárá bolestně chtivá člověčina a probouzejí se těžké a ohnivé sny“. Vsuvky tohoto zeleného vězně dvou rozměrů pak představují poměrně nemravné komentáře, glosující všechen ten prostý a bohabojný vesnický úděl obyvatel Claquebue. Marcel Aymé se s nonšalancí a nadsázkou věnuje Bohu stejně jako ďáblu, boj o úřad starosty, pánbíčkářství, nevěra, krvesmilstvo jsou stejně významné jako senoseč nebo pomsta za udavačství. V Claquebue a nejbližším okolí to vře vášněmi, skrytými i zjevnými, a Marcel Aymé je u toho, aby nám zprostředkoval všechny ty ryzí pocity. Zpočátku jsem z nich byl značně rozpačitý, nerozuměl jsem onomu „koňskému“ symbolismu, ale s blížícím se koncem mě ono nesmiřitelné soupeření rodinných klanů Haudouinů a Maloretů bavilo čím dál více.... celý text

Talár a dres 2009, Dick Francis (p)

Už samotný název románu Dicka a Felixe Francisových naznačuje, jakým směrem se bude jejich vyprávění ubírat. V osobě hlavního hrdiny Geoffreye Masona se totiž spojují dva světy: právo, pořádek a spravedlnost na straně jedné, koně, divoké sázky a dostihový sport na straně druhé. Profesně je Geoffrey, díky svému příjmení přezdívaný Perry, soudním advokátem v právní kanceláři královského soudního rady Jamese Horleyho, v civilu pak amatérským jezdcem steeplechasových dostihů. Případ, který je na pořadu dne, se pak týká obou jeho vášní: slavný žokej Steve Mitchell je obviněn z vraždy. Za jeho zatčením se však skrývá obludná síť podvodů, výhružek a zastrašování, která dopadá i na našeho hrdinu Geoffreye Masona. Jeho boj v soudní síni i mimo ni si v ničem nezadají a jsou elektrizujícím představením hodným slavného jména, které nosí. Autorům se podařilo našlapat text fakty, napětím i emocemi. Děj je přímočarý a silně vznětlivý. Ani se nenadějete a zcela si vás podmaní. Bez dechu pak sledujete cestu spravedlnosti od dětských krůčků až k velkolepému finále.... celý text

Vysoké sázky 1993, Dick Francis (p)

Vysoké sázky jsou klasickým detektivním příběhem z dostihového prostředí od mistra přes tuto problematiku Dicka Francise. Jeho styl psaní je hladký a vysoce čtivý, zápletka poutavá a skvělým způsobem vypointovaná. Děj se valí vpřed bez zbytečných zatmívaček a úhybných manévrů. Linie je krystalicky čistá, přehledná a je doplněná postavami, které se svých rolí zhostily bez zbytečného patosu či okolkování. Nejsou to žádní supermani ani komplikované osobnosti, ale normální lidi, kteří žijí, cítí, milují a také nenávidí. Závěrečné běsnění Gansera Mayse je už sice na hraně, Dick Francis to ale nakonec se ctí ustál a co je potřeba pochválit je fakt, že se v cíli nenechal zlákat k bezbřehému optimismu a pohádkovému finále. Vysoké sázky fungují v jednotlivostech i jako celek. Jdou si neochvějně za svým, a byť řešení není kdovíjak překvapivé, je dobře vymyšlené a dává věcem smysl. Čtení na léto, u něhož si není potřeba moc lámat hlavu.... celý text

Playgirls II 1994, Vladimír Páral

Pokračování příhod z erotického salónu Playgirls se nese v podobném duchu, jaký nabídla už předchozí kniha tohoto dvoudílného cyklu. V některých momentech je dokonce ještě o kapánek absurdnější a grotesknější. Nová majitelka podniku Štěpánka Vranská zde předvádí veletoče hodné velkého hollywoodského plátna. Ostře sršící páralovský humor však v kontrastu s výše uvedeným překvapivě zhořkl a zdrsněl. Oblíbené scénické repetice a vhledy do života obyčejných lidí najednou už neglosují veselou stránku věci, ale spíše smutný a tragický podtext. Hravost a optimismus prvního dílu Playgirls je překryt černými mraky, ze zábavného dovádění se stává vyčerpávající dřina a protagonisté poznávají i odvrácenou stránku snadného života (a někteří dokonce prozřou). Sám za sebe tento posun do vážnější roviny (stále ovšem vyjádřené veseloherním páralovským jazykem) vítám a oceňuji. Tam, kde mi jednička nabídla kousek dortu, servíruje mi dvojka dort celý i s polevou a se svíčkami. To prostě za tu jednu hvězdu navíc v celkovém hodnocení rozhodně stojí.... celý text

Playgirls I 1994, Vladimír Páral

Smutně i vesele, ale hlavně eroticky. Exkluzivní salón Playgirls na pražských Vinohradech uspokojí všechna přání svých zákazníků. Dokonce i ta tajná. Vladimír Páral spojil svůj mimořádný vhled do duší obyčejných pracujících lidí s porevolučním boomem svobody v oblastech, o kterých si český člověk musel dříve nechat jenom zdát. „Cokoli jste chtěli vědět o sexu“ se z uzavřených ložnic dostalo na stránky časopisů, knih a na obrazovky televizorů. Nahota přestala být tabu a obchody s erotickými pomůckami rostly jako houby po dešti. Páral zachytil tuto vlnu a jeho Playgirls jsou úsměvným objevováním tajů podnikání, které je staré jako lidstvo samo. Zpod jeho pera nevzešla druhá Fanny Hillová nebo Emanuela, ale zcela osobitý literární útvar, jehož okraje zasahuji i ty nejběžnější lidské osudy a odrážejí životní peripetie jednotlivých hrdinů, nebo v tomto případě spíše hrdinek. Playgirls je typická páralovská studie všednosti, která však překvapivě nezachází do hloubky a jen klouže po povrchu. Všechny zde uváděné trýznivé okamžiky v životě lidském jsou bezkrevné a tak trochu impotentní. Samozřejmě to nebrání užít si Páralův román dle libosti a dokonce se při něm i dobře bavit, ovšem k dosažení hvězdných výšin je přece jen potřeba něčeho navíc.... celý text

Všichni muži královny 2006, Linda S. Howington

Rozjezd románu Lindy Howardové je pořádně drsný a ostrý. Tragédie při destruktivní misi v Iránu poznamená všechny zúčastněné a jako červená nit se posléze táhne celým příběhem. Není se kam schovat, je nutné postavit se výzvě čelem. Autorka však, místo aby zařadila vyšší rychlostní supeň, zvolní tempo, aby nás seznámila se stanovisky jednotlivých protagonistů a jejich postoji. Teprve poté znovu přiloží pod kotlem, ale má se ostentativně na pozoru, jakoby se měl v daném okamžiku odehrát výbuch. Toho se nicméně nedočkáme a příběh nadobude podoby červené knihovny. Finále tak místo pořádné adrenalinové akce nabídne spíše tápání a rozpaky. Drásání stále stejného dilematu je až absurdní a vede do míst, odkud není návratu. Počáteční nadšení se proto s každou další otočenou stránku postupně vytrácí a Všichni muži královny mají v konečném účtování co dělat, aby si zachovali tvář a nepropadli se do hlubin obyčejného mlácení prázdné slámy. Je to obrovská škoda, protože potenciál by tu byl, jen ho Linda Howardová neuměla zužitkovat. Snad příště…... celý text

Přistávací dráha 2006, Lynne Heitman

Přistávací dráha Lynne Heitmanové nemá s oním speciálním makadamovým pásem zase až tolik co do činění, i když jistá souvislost tu samozřejmě existuje. Jenom se netýká letištní plochy jako takové, ale špinavého a nebezpečného obchodu s falešnými náhradními díly k letadlům. Žánrově je to pak čistý detektivní thriller s ústřední dvojicí hrdinů, bývalou řídící leteckého provozu Alex Shanahanovou a soukromým detektivem Jackem Dolanem, kterým sekunduje mladičký hacker Felix Melendez ml. Na druhé straně barikády stojí podloudníci, vrazi, narkobaroni, zkorumpovaní agenti FBI a pomstychtivé, ke všemu odhodlané, dcery. Všichni dohromady se pak podílejí na eklektickém, chvílemi notně spletitém, příběhu, který se vlní a vzdouvá, sem tam i odběhne od tématu, nicméně vždy nakonec nalezne směr k vyostřenému, malinko pompéznímu, finále. Trochu nesourodě do tohoto koktejlu zapadá pitvání vojenské minulosti klíčových postav Jacka Dolana a Jimmyho Zachariase. Využít nabízejícího se traumatického potenciálu pro usměrnění děje by bylo v pořádku, ale tady to funguje jen jako pozlátkové předváděcí molo, na němž se modelkám každou chvíli zvrtne noha. Odmyslíme-li si tuto absurditu, je Přistávací dráha poměrně solidní čtení.... celý text

McNallyho alibi 2006, Lawrence Sanders

Pátrání Archyho McNallyho po zmizelém Capoteově rukopisu se přispěním hlavní postavy nese v lehce komediálním duchu a odlehčené groteskní atmosféře. Nejlepšímu soukromému detektivovi v Palm Beach prostě není nic svaté, a to jak v profesní, tak v soukromé sféře. Autoři, pánové Sanders a Lardo, ho totiž vybavili neutuchající dobrou náladou, štiplavým sarkasmem a nonšalantním přístupem k vyskytnuvším se problémům. Když se k tomu přidá odsýpající, nepříliš komplikovaný děj, pár pitoreskních postaviček, včetně slibných a potencionálně silných protihráčů, ale především inteligence a hravost, máme před sebou odpočinkové čtení, které baví od první do poslední stránky. Děkovat za to můžeme zvolené formě vyprávění, která z pátrání po pachateli hrdelního zločinu udělala zábavu k popukání. Některé Archyho bonmoty jsou tak povedené, že stojí za zapamatování. McNallyho alibi nejspíš není nejlepší detektivkou na světě, ale je to zatraceně dobrá četba, která si bezpochyby zaslouží svůj díl pozornosti.... celý text

Keltské impérium 2020, Clive Cussler

Výkonná ředitelka BioRem Global Ltd. Evanna McKeeová se pustila do uskutečňování rozsáhlého genderového plánu, jehož cílem je nový světový řád, v němž by světu vládly ženy. Jediný způsob jak tuto šílenou vizi zvrátit, je objevit tajemství dávno mrtvé egyptské princezny Meritaten. Přes všechny spletitosti děje, které si na nás Cusslerovi tentokráte vymysleli, je stavba Keltského impéria jasně čitelná a přehledná, a to už od prvních řádků. V jednotlivých zápletkách se neskrývá žádné tajemství, nic na nás nevybafne zpoza rohu ani nás nepřekvapí zákeřnou ránou do zad. Všechno je nalinkováno s přesností geometra a jde jen o to kudy a jak se dostat k velkému finále. Díky tomu má kniha spád a všichni zúčastnění se ženou kupředu jako by jim za patami hořelo… a pozor, někdy jim hoří víc než jen za patami! Jenže na to už jsou Dirk Pitt a spol. připraveni a trocha plamenů a kouře je z rovnováhy rozhodně nevyvede. Byť se naši hrdinové do ošemetných situací občas vrhnou navzdory zdravému rozumu a o ránu do hlavy či jiné části těla si doslova řeknou, stojí přesto nohama pevně na zemi a za jejich dobrodružné eskapády můžete dát klidně ruku do ohně. Keltské impérium si prostě drží fazónu i úroveň.... celý text

Moře pod Oděsou 2017, Clive Cussler

Zatímco Dirk Pitt junior a jeho sestra Summer pátrají pro zlatu Romanovců, jejich otec se s pomocí sličné agentky Europolu snaží zabránit třetí světové válce. Cusslerové pohotově reagovali na anexi Krymu a už v roce 2016, kdy román vyšel, předjímali rusko-ukrajinskou válku. Máme tu proto proruské separatisty, ukrajinskou osvobozeneckou armádu, agenty ruské rozvědky a samozřejmě také oběti válečného konfliktu a jejich pozůstalé, z nichž někteří mají sílu, moc, odhodlání i prostředky pro pomstu (kdyby to bylo jen takto jednoduché). Téma, zasazené do až nebezpečně aktuálních reálií, je nicméně více než roztěkané a skáče od čerta k ďáblu rychlostí závodního člunu. Nevíte, zda máte věnovat pozornost potopenému torpédoborci Kerč, havarovanému bombardéru Tupolev TU-4, Krymské hvězdě a jejímu tajemnému nákladu, osmanskému vraku Fethiyi, lehkému křižníku třídy C Britského královského námořnictva Canterbury, HMS Sentinelu nebo ruské ponorce Pelikanu. V konečném důsledku je z toho guláš, ne nepodobný dortu kočičky a pejska, který chutná poněkud hořce. A to se nad Pittovským juniorským pátráním ještě vznášejí odvážné zásahové akce „staré“ gardy. Prostě méně je někdy více a pod Oděsou to platí do puntíku.... celý text